tulení tulení - Články

Computer skills: Psaní všemi devíti

Wed, 25 Jan 2012 23:48:41 +0100

To jsem zase jednou hned po škole vyrazila do práce. Tam hromada lidí a práce jak na kostele. Pokud jsem někde zase nešidila lidi (což je má oblíbená činnost za kasou), neházela dorty o zem nebo jsem nezůstala stát přimražená vzpomínajíc, co jsem chtěla udělat, přemýšlela jsem. Tak různě. O pičandách, ale někdy jsem přišla i na něco převratnějšího.

Například když jsem šla mýt záchody (dívčí jsou vždycky zaprasenější než chlapecké), napadl mě článek o mytí zadků a o vztahu lidí k odporným pracím.

Častokdy jsem se viděla v zrcadlech či v odrazech skel, což mi vždycky spolehlivě zhoršilo náladu, a kolegyně se dokonce i několikrát podivily, kde se v té tiché dívce objevila taková agresivita. Včera jsem byla u kadeřnice...

Cestou na metro jsem si v hlavě dávala dohromady status na facebook a v metru jsem ho dovedla do dokonalosti "Ahoj, jsem padesátiletá žena z vesnice a dojíždím do práce v Panerii do velkého města Prahy.", což by naprosto do detailu vystihovalo můj aktuální vzhled.

V metru jsem zjistila, že bych se mohla kouknout do sešitu a něco poučného si přečíst. Proměnila jsem se v supa a číhala na volné místo k sezení. Uvolnilo se brzy. Nikomu jinému jsem nedala šanci a rychlými pohyby jsem se vtěsnala na sedačku doufaje, že není čerstvě poblitá či pomočená.

Začala jsem si pročítat řeckou mytologii. Mytologie nebyla nijak zvlášť zajímavá, ale v každém případě cesta utekla rychle. Už nahoře blikalo "Vystupujte prosím vpravo ve směru jízdy" a tak jsem v záchvatu paniky otevřela tašku, abych si do ní dala své desky, které ale místo zaplutí do přeplněného batohu spadly s gigantickým žuchnutím na zem. Buch. Nechala jsem je tam a dělala si místo v tašce. Najednou ale vidím, že se pán naproti mě zvedá a desky mi podává. Překvapením chvíli ani nevím, co dělat. Desky jsem si s úsměvem vzala, poděkovala jsem a řekla, že to nebylo třeba, že bych si je pak vzala. Vyběhla jsem z metra, hodila si desky do tašky a až potom mi došlo, že to vlastně bylo od pána hrozně milé. A statusy se začaly mlátit. "Ó, jak je hezké potkat gentlemana!" bilo palicí do hlavy Padesátiletou ženu. To jsem ale ještě nevěděla, co se stane pak...

Šla jsem domů, četla si ohlášení, že nemáme v prostorách domu kouřit, vyhazovat odpadky ani vylučovat, pozdravila postarší pár vycházející z výtahu a jela do sedmého patra.

Otevírala jsem dveře do chodbičky. Ve sluchátku (mám jen jedno) mi jela nějaká indická písnička, ke které mám citový vztah a tak jsem se opřela o futra a spomalenými tančivými pohyby jsem si chtěla sundat boty.

Najednou se stalo něco nepochopitelného! Něco úplně změnilo tu chvíli. Něco se dělo a já nevěděla co, ani proč. Za chvíli mi to došlo. Obrovské těžké železné dveře se dost rychle zavíraly a já měla v tom ohybu u futer své prsty. Nejsem si jistá, jestli se dovřely úplně nebo ne. Ale neumíte si představit tu nepříjemnou situaci...

Rychle jsem do nich strčila, aby se zase otevřely. Vyndala jsem prst, který vypadal úplně divně zkrouceně a pomačkaně. Koukala jsem na něj. Fakt to celkem bolelo, byl fialový, ale už nevypadal, že je v pravém úhlu. Probrala jsem se z transu, zjistila, že je matka doma a klíčem 3x zaťukala na dveře. Mezitím jsem druhou rukou zamknula ty velké dveře a zouvala jsem si boty. Z paniky a bolesti jsem také začínala cítit vztek, že se o mě matka nezajímá v tak těžké situaci a nejde otevřít. Konečně otevřela. Rozhodla jsem se poplakat si nad tou strašnou věcí, co mě potkala. Ani jsem slzu neuronila a zjistila jsem, že jako moc nechápu ten důvod, proč bych měl brečet. Tolik to nebolí, zlomeně to nevypadá a matka vypadá vyděšeně, hihihi. Ještě k tomu se o mě určitě postará!

Začala jsem matce vysvětlovat, že mě bolí prst. Nařídila mi, ať ho ohnu. Bála jsem se, ale nakonec jsem prostředníček ohnula a matka si oddychla, že se nemusí česat a vézt mě do nemocnice. Najednou jsem uslyšela něco jako "Fuj! Kapeš!". A zjistila jsem, že mi z toho teče krev, což mě trošku rozesmutnilo, protože jsem myslela, že to za chvilku přestane bolet a stopy po zranění budou jen v mé hlavě. Při běhu do koupelny mi matka držela kapající ruku, ale pořád to nějak kapalo dál. Podržela jsem si ji tedy já a už se dostavila jen jedna kapka a já jsem skončila sedící na vaně s rukou v umyvadle. V kabátu a s taškou na zádech.

Matka se nejdříve postarala o umytí krve z podlahy a pak přišla ke mně. Mezi tím jsem se bavila děláním obrazců krví do umyvadla. Bohužel se ale všechno vždycky rychle rozpilo. Tak jsem nakonec složité obrazce vyměnila za dělání teček, což nakonec vypadalo mnohem lépe. Matka neocenila mé umění, ale za to se mi vysmála, že sedím ve vaně v kabátu a tašce, pak jsem musela ještě jednou ohýbat prst. Ohnula jsem ho, zjistila, že už krev skoro neteče, prohlédla si zranění a nechala si na prostředníček navázat provizorní obvaz.

Svlékla jsem ze sebe šálu o ostatní věci a šla na převaz. Matka vzala podle Francovku, o které minutu před tím prohlašovala, že bych se počůrala, kdyby mi ji na zranění dala. Asi změnila názor.

Omyla mi prst vodou, pak Francovkou, ale ani jedno nepálilo, i když jsem se na to psychicky připravovala a snažila se to sama sobě namluvit. Ještě se matka snažila pochopit jak se mi to stalo a jaktože je pohmožděn jen jeden prst. Nepovedlo se jí to.

Teď tu sedím u počítače. Prostředníček už nepulzuje, ale je trošku teplejší než obvykle. Je obvázán bílým obvazem s mašličkou. A já lituji, že umím psát všemi deseti.

A místo statusu dám článek.

Máš sváču?

Thu, 19 Jan 2012 22:00:05 +0100

Jako malou mě maminka každý den budila před sedmou hodinou ranní. Rozespalá jsem se přesunula do ložnice a koukala tam na Raníček. Když skončil, plížila jsem se do kuchyně, kde už na mě čekala snídaně. Snědla jsem to, co mi bylo předloženo, šla se obléci, vyčistila jsem si zuby, vzala si od matky připravenou svačinu a odcházela jsem do školy.

Časem začala matka chodit častěji do práce, což znamenalo, že na mě a sestru čekala snídaně pod hadrovou pokličkou, čaj/kakao/bílou kávu jsme si měly najít v konvici/mikrovlnce/kávovaru a svačina byla schovaná do svačinové krabičky ještě s ubrousky (látkovými) připravená na stole vedle našich jídelních míst.

Bohužel jsme začaly růst a lenivět. Stávalo se, že jsme snídat nestíhaly nebo jsme si zapomínaly svačiny. Přicházely jsme tedy po škole domů, kde na nás koukal okoralý chleba s popraskanou tuhou veselou krávou a naštvaná matka. Stále častěji jsme slýchávaly "Já se na to můžu vysrat! Vstávám kvůli tomu v 5 ráno, abyste se mohly nasnídat, a vy to tady pak necháte!" a najednou jsme zjistily, že si musíme dělat svačiny a snídaně samy. No a co. Tak se nenasnídám. Nebo nenasvačím. Je to jedno.

Nojo. Časem jsme ale přišly na to, že snídaně je extrémně výborná věc a super způsob jak začít den. Také se nám začaly natahovat vyučovací hodiny, nechodily jsme ze školy hned domů a musely si platit jídlo samy, takže jsme přišly na to, že jídlo je prostě důležitá věc a musí se s ní něco udělat.

Musím tedy vstávat dříve, abych si mohla udělat plnohodnotnou snídani a při tom myslet na to, jakou velikost by měla mít dnešní svačina, abych se z toho najedla na celý den a nemusela si nic kupovat ani umírat hlavy. Je sice hezké, že hned po ránu musím zapojit mozek i ruce, ale je to nesmírně náročné. A tak každé ráno myslím na to, jaký neuvěřitelný luxus to od matky byl, když nám takhle vše připravovala a nenávidím se za to, že jsem své vzdorovací období naplnila touto nejedící aktivitou, která donutila matku zvyknout si na to, že se o nás ráno nestará. Kdo ví, možná by nám připravovala jídlo do teď...

Vzdorovací období v tomto smyslu proběhlo na druhém stupni základní školy. Kdo měl svačinu, byl out, a kdybych přinesla mezi spolužáky pečlivě zabalené jídlo v krabičce s hadrovým ubrouskem, v životě by se mnou už nikdo nepromluvil.

Všichni jsme se ale přes to přenesli a teď - na střední škole - vládne hlad. Je všudypřítomen a působí neuvěřitelnou silou. Ten, kdo nemá svačinu a kamarády, kteří ji mají a jsou ochotni se o ni podělit, je ztracen. Může si koupit plastické bagety z automatu nebo sušenky, které jeho hlad ještě více popudí.

"Sám mám málo a musí mi to vydržet až do osmi!", zní někdy odpověď od spolužáků. Probíhají vnitřní boje. Buď kamarád nemůže dát, nebo je jídlo malé, že to nezasytí ani jednoho. Myšlenka na to, že budu celý den o hladu, ještě popuzuje zoufalost situace, která zvětšuje pocit hladu. Nakonec překecáváte i cizí lidi a slintáte, když vidíte někoho s tou jeho mega svačinou, kterou si cpe do pusy!

Někdy se stane, že má svačinu každý, a tak toho má člověk tolik, že to buď rozdává, kde se dá, nebo ji přinese domů a použije ji na další dny, zapomene na ni, sní ji v noci nebo ji válí v tašce tak dlouho, než mu vyjde naproti. Jiné dny jsou zase situace, kdy nemá svačinu NIKDO a všichni jen odpočítávají čas do oběda nebo do doby, kdy půjdou domů.

Obecně funguje kolování: když je něco dobrého, když je to nějaký experiment nebo něco, co má být pro více lidí. Každý si jednou kousne a pošle dál. Kdo sní poslední kousek, snědl Černého Petra a prohrál. Znám ale lidi, kterým prohrávat nevadí. Nechápu.

Když člověk ví, že si na druhý den nestihne dělat svačinu, je dobré objednat si ji někde jinde. Prosit všechny kolem, vystopovat si, kdo by byl ochoten udělat si o jednu svačinu navíc a ujistit se, že bude dodána. Mělo by to podléhat písemné smlouvě, protože - jak jsem si dnes ověřila - ty ústní někdy nefungujou, a může se stát, že z ničeho nic zjistíte, že vaši svačinu si chroupe její majitel, který vám ji měl předat. A to, i když mu nechutná!

Svačiny můžete vyměňovat. Hlídejte si, aby pro vás byl obchod výhodný. Nemůžete vyměnit chleba se šunkou, sýrem, rajčaty a salátem za jablko... To je pro vás krajně nevýhodné. Jediná výjimka platí, když jste jablko dlouho neměli a máte na něj takovou chuť, že na 100% víte, že výměny později nebudete litovat.

Po chvíli na střední škole začnete nenávidět ty, kterým dělá svačiny někdo z domácnosti. Ale někde vzadu najdete i pocit pyšnosti, že jste tak samostatní, že si svačinu umíte dělat sami. A můžete se s ostatními smát těm, kterým maminka loupe mandarinky a balí do balící folie.

Rozhodně si dobře volenými a velkými svačinami můžete získat kamarády. (Od té doby, co pracuji v Panérii, už nesedím o přestávkách v koutě.)

Ze svačin se stalo jedno z hlavních a nejdůležitějších témat na středních školách. Kšeftuje se s nimi. Třídí to spolužáky do vrstev. Vybíráte si podle nich kamarády. Není to jen jídlo. Je to moc. Je to zbraň, s kterou se buď naučíte zacházet... nebo ne. To už je jen na vás, protože, jak se říká, každý svého štěstí strůjcem, jak si usteleš, tak si lehneš a jaké si to děláš, takové to máš.

Co dělat, když jsem TAK ŠŤASTNÁ?!

Mon, 09 Jan 2012 16:42:56 +0100

Vzhledem k tomu jaká jsem, trávím hodně času zabýváním se, jestli jsem dlouhodobě dostatečně šťastná, jestli jsem vůbec někdy šťastná, jestli už jsem byla šťastnější, proč jsem šťastná a proč šťastná nejsem, co mám udělat pro to, abych byla více šťastná a jak si zešťastnit život v momentu, kd rozhodně šťastná nejsem sto procentně.

Poslední dobou zjišťuji, že jsem šťastná, když mám co dělat a při tom mám ale aspoň půl dne v týdnu nějaké poflakovací volno, kdy nedělám naprosto nic. Dlouhodobější stres a aktivita bez přestávky mě vyčerpává a jsem nepříjemná. A dlouhodobější neaktivita a nicnedělání mě ubíjí, žere za živa a vypadá to, že si má hlava v těchto případech dokonce snad vymýšlí nemoci. Poslední dobou ale mám co dělat, ale není to tak drsné (nebo jsem si zvykla), všechno tak nějak plus mínus vychází a já můžu s klidným pocitem říct, že jsem dlouhodobě spokojená, což mě naplňuje ještě větším spokojením.

Čas od času se ale stává, že se stane něco super dobrého. Výtečného! Geniálního! A já si na chvilinku připadám nesmrtelně. Jako by se mi nemohlo nic stát, a to ani fyzicky ani psychicky. Co ale s tím? To je můj problém, kterému čelím celý život...

Vemte si, že jste normálně ve svém životě a najednou přijde někdo, kdo se v ten moment usmívá tak, že to vypadá, jako by si měl roztrhnout pusu, tlemí se a má samé pozitivní názory. Připadá vám to divné, třeba na něj divně koukáte, nebo se i snažíte něco k jeho projevu dodat, ale v každém případě se vám většinou nestane, že byste se dostali na úroveň jeho blaženosti. Což znamená, že ten blažený člověk se se svou super-úžasnou náladou může klidně rozloučit, protože nálady se přebírají a ta horší se infikuje většinou mnohem lépe.

Má hlava vymyslela takovou obranu, která ale není zrovna ideální. Vyrovnávám se s tím sama. S tím, že jsem šťastná. Protože se bojím, že by mi mou náladku někdo mohl zkazit. Co to znamená v praxi?

Jsem ve skupince lidí, normálně se bavím, najednou přijde to neskutečné štěstí a já běžím ihned někam se schovat, aby mě nikdo neviděl a neslyšel a tam si říkám, jak je všechno úžasné. Většinou se potřebuju vybít ještě nějak fyzicky, takže se přemisťuji běháním nebo dělám jiné přeaktivní kraviny. Pak se vrátím a vím, že kdybych něco řekla, vyjdou ze mě buď jen skřeky a smích, nebo nesouvislé věty, kde chybí předložky a někdy i slova. Proto radši nic neříkám a sedím potichu v koutě. Lidé kolem mě si začnou šuškat a opatrně se mě ptají, co se stalo, proč jsem tak zamlklá, jestli jsem smutná.

Ale já jsem pořád super-šťastná a je mi to jedno. Je mi jedno všechno, co se děje kolem, vše, co se říká a všichni a všechno je úžasné!

Pak najednou ale jistím, že se se mnou nikdo nebaví. Všichni si totiž řekli "Ta má nějakej problém, véé. Serem na ni!", odešli, nechali mě a já se ocitám sama a panikařím. Samozřejmě nálada je celá v prdeli, nikdo se se mnou nebaví a já jsem smutná a rezignovaně si říkám "Zase...".

Třetího ledna s umytými vlasy!

Sun, 01 Jan 2012 22:02:08 +0100

Vážení a milí pravidelní čtenáři a stejně tak vážení a milí i vy, kteří jste tu poprvé, náhodou, anebo mě čtete neradi, ale toto jste si nemohli nechat ujít!

Zvu Vás na velkolepou celostátní akci, kterou Česká republika a ani jiná země nikdy neviděla! Jde o celorepublikové mytí si vlasů!

Studenti středních i základních škol, kteří mají výuku po-pá, si většinou vlasy myjí v neděli večer (nebo v pondělí ráno, ale abychom to neměli složité, budeme předpokládat, že si je myjeme den před tím). V pondělí to tedy mají nejkrásnější, v úterý se to ještě dá a ve středu už se musí umýt zase. Čtvrtek hezké, pátek už nic moc a teď máte 2 možnosti:

Během víkendu hnijete doma či jedete za rodinou, kde nepotřebujete být krásní, takže si vlasy nemyjete a v neděli jsou podávány řízky, palačinky nebo jiná na oleji-se-vařící jídla
Během víkendu máte party či jiné činnosti, kde se vás nesmí lidi leknout, a tak si je umyjete. V případě nějaké divočejší party je mytí možné i 2x a to před (abyste byli krásní) a po (abyste nesmrděli kouřem/abyste si smyli zvratky)

Takhle to dělá většina obyvatel pracujících nebo studujících všechny pracovní dny, to jsme si vysvětlili.

Ale také existují chvíle, kdy se rozvrh rozhodí. Třeba kvůli nějakému rande! Nebo naopak pro nedostatek času jste na vlasy zapomněli. To je pak problém; člověk je nervózní a pak musí trpět vystrašené pohledy spolužáků/spolupracovníků a posměšky za zády. Někdy i před zády. Doporučuji srovnat to co nejrychleji, abyste se dostali zase do duševní pohody! ZÍTRA MÁTE ŠANCI!

Pak tu máme velké prázdniny. Jako například teď. I když prázdniny nebyly vlastně ani velké, stejně jsme všichni rozhozeni z normálních kolejí. A všichni chceme udělat na spolužáky/spolupracovníky, které jsme neviděli dlouho, úžasný první dojem! Jako bychom se báli, že si kolegové budou myslet, že jsme se za tu dobu změnili. Nebo jako bychom cítili možnost, že na nás kolegové zapomněli, a teď si nás mohou připomenout ještě krásnější (což samozřejmě platí i na mytí hlavy v neděli na VELKÉ pondělí, kde nás všichni znovupoznají). A TO JE ŠANCE PRO VÁS UDĚLAT ZNOVU-DOKONALÝ DOJEM!

Pak tu máme samozřejmě i ty, kteří si vlásky nemyjí nikdy. Ti už nejsou ani středem posměchu. Ti už jsou jen k pláči a strachu. A TOHLE JE PRÁVĚ ŠANCE I PRO VÁS! ZKUSTE TO! TŘEBA SE VÁM TEN POCIT UMYTÝCH VLASŮ BUDE LÍBIT!

Tímto chci říct, že umýt si NA ÚTERÝ 3. LEDNA vlasy je dobré pro Vaši psychiku, pro Vás zevnějšek i pro Vaše okolí! K tomu zase nahodíte starý rytmus a s největší pravděpodobností byste si je stejně zítra myli (z důvodů, které už jsem zdůrazňovala výše). Tak proč ne?

Takže všechny Vás srdečně zvu Novoroční mytí vlasů! Ať jsme všichni krásní! Nevyčnívejte! Pojďte do toho s ostatními! Ať si potvrdíme, že Češi umí držet při sobě!

3. LEDNA 2012

Pokud si chce pokecat o tomto projektu s ostatními nadšenci, přidejte se do nově vzniklé skupiny na facebooku! Sdílejte! Zvěte přátele! Hrajte proti sobě onlinovky jako například od našeho sponzora Head&shoulders Vyber všechny lupy! a nebo se nebojte ponořit do odvšivovacího šampónu a udržet se tam do nejdéle (rekord je 35 minut a 28 vteřin)!

A nakonec trochu faktů:

80% žáků má vlasy čisté každé pondělí

92% žáků má vlasy čisté první den po prízninách či delším volnu

98,7% žáků má vlasy čisté prvního záři

100% žáků si je umyje na 3. ledna 2012

Nečekaný výlet po krásách Prahy

Thu, 22 Dec 2011 23:11:20 +0100

Jela jsem z autoškoly z Opatova červeným metrem C na stanici Vltavskou, kde jsem si chtěla zajít do jednoho drobného obchůdku pro věc k dárku k Vánocům. Dojela jsem na Vltavskou a musela jsem se přemístit jednu zastávečku na Strossmayerovo náměstí, což se dá jít normálně pěšky, ale teď se mi moc nechtělo. Vyjela jsem eskalátory nahoru a u výlezu z metra jsem dělala, že nevidím bezdomovce žebrajícího peníze a šla jsem k tramvajové zastávce. Najednou jela Trojka. Koukám se na tu tabuli a z dálky vidím, že nějaké dvě tramvaje jednou rovně a že ta má Trojka zatáčí doleva. Říkám si, že na tom nezáleží, že tady můžou tramvaje zatočit jen až za tou mou zastávkou. Nastoupila jsem. A tramvaj odbočila HNED bůhvíkam, ale rozhodně se neblížila místu, kam jsem chtěla jít já. Několikrát jsem protočila panenky a rezignovaně se koukla kolem. Držela jsem se tyče blízko u hlavy jedné paní, která také nevypadala, že by měla střechu nad hlavou. Také jsme si všimla na obličeji nějakých kožních vad. Bóže, proč jsem jen nešla pěšky. Když tu jsem přes MP3 zaslechla hlas a v periferním vidění viděla hýbající se pusu a oči, které koukaly mým směrem. Otočila jsem se a vyndala sluchátko. Paní mi řekla, že mám hezký kabát. Jako slušná dívka jsem poděkovala a paní pokračovala v hovoru. "A za kolik byste mi ho tak prodala?", zeptala se mě, a když jsem jen vrtěla hlavou, dodala "Tak za 800?". Řekla jsem, že není na prodej. V čem jiném bych chodila? I když by to pro mě bylo celkem výhodné, protože jsem si kabát koupila za 400 korun. Ale na to ho mám až moc ráda. Definitivně jsem se vyjádřila, že kabát není na prodej a prohlížela jsem si Prahu. Ta jedna zastávka trvala asi patnáct minut a byla to ta nejdelší zastávka na světě. Vystoupila jsem na zastávce Těšnov a zjistila, že jsem na Florenci. Tak jsem šla k jízdnímu řádu a již z dálky jsem přečetla, že tu jezdí jen jedna tramvaj. Chtěla jsem se vrátit stejnou tramvají, ale prý by jela až za 15 minut. Tak jsem se rozhlédla a najednou co nevidím. Je to Václav Havel na české vlajce, kterého jsem v pondělí viděla na obrázku v Metru. Běžela jsem si ho vyfotit. Běh, běh, zastavení. Všimla jsem si pána, který si obrázek také fotil, protože na mě kýval a říkal, ať klidně projdu. Já mu vysvětlila, že si to jdu také vyfotit. Udělala jsem si obrázek, posteskla si a šla na Florenc. Přeběhla několik semaforů (na zelenou!), vešla do metra, sešla do metra, nastoupila do metra, jela jednu zastávku a šla zase nahoru. Vyjela jsem eskalátory, prošla kolem bezdomovce žebrajícího peníze a rovnou jsem zahnula doprava, abych mohla rovnou a nerušeně přijít ke krámku. Došla jsem k ulici, kde to mělo být. Přešla jsem celý blok. Poodstoupila jsem si na tramvajovou zastávku, abych si ulici prohlédla z dálky. Krámek zmizel. Ani vidu, ani slechu. Zase jsem použila své nožky a vrátila se na Vltavskou, kde prošla kolem bezdomovce žebrajícího peníze, dolů po eskalátorech, vešla jsem do metra, jela jednu zastávku, vystoupila na Florenci, vyjela eskalátory, vyšla z metra, přešla přes tramvajovou zastávku, skočila si do obchodu pro kutily, po hodině vybírání to koupila a jela do práce.

Co dělá Tuleň po nocích...

Mon, 19 Dec 2011 02:18:28 +0100

Na hodinách na mikrovlnné troubě je právě 01:34. Zděsím se. Pak se ale uklidním, protože si vzpomenu, že je na nich stále letní čas. Avšak ani poznatek, že je půl jedné v noci, není tak uspokojivý. Co se ale dá dělat? Vrátila jsem se utahaná z práce a z trampolíny a šla skoro rovnou spát. Asi kolem půl desáté, super-brzo.

Ale jen co jsem zavřela oči, viděla jsem kesadely, nádobí, stolečky, lidi a dokonce i falešnou knihu nabodnutou na noze stolku, která měla pod tou dírou na nohu kokain. Prostě všechny věci, co dělám do nekonečna v práci. K tomuhle se tam kmitaly události, které buď byly, nebo teprve budou. Stalo se toho strašně moc a strašně moc se toho ještě stane. Od sebeuspokojujícího se bezdomovce, přes muže, vracející se sestřenice z Kanady, interview se studentem od AFS, Václava Havla, až po dualismus a apeirony (úterní test ze zsv). Ještě k tomu mě všechno bolí, protože jsem si natáhla kus těla na trampolínách, mám GIGANTICKÉ modřiny na kolenou od ledních bruslí, spálila jsem si ruku v paninovači (věci, kde se ohřívá jídlo) a to, že mě kočky nenávidí, už je očividné (doslova).

Zkusila jsem všechno. Nejdřív několik poloh na to, abych usnula. Když z ničeho nic zaútočila na mou vykloubenou volněvisící ruku kočka, zkusila jsem zapnout rádio a poslouchala "Zónu lásky" na rádiu CIty. Došla jsem k názoru, že jsem sama jen kvůli Vám. Protože kdybych sama nebyla, z koho byste si dělali prdel? Komu byste říkali calentadora? Koho byste v jednom kuse upozorňovali, že jeho sexualita je homosexuální? Celé noci byste mlátili hlavou o zeď, brečeli a říkali si "Když už i ONA, proč né já?". Když si představíte, že toto byla ta nejplodnější myšlenka noci, tak nechtějte znát ty ostatní... A pořád mi to jelo hlavou. Cokoli. Běhalo to tam jako u králíků doma, když na návštěvu přijde had. K tomu na mě ustavičně šlapala kočka a slyšela jsem tlukot srdce v uchu, k noze, v ruce...

Snažila jsem se unavit psaním si do deníčku. Koukáním na facebook. Koukáním na internet. Hraním debilní hry na mobilu. Snažila jsem se na nic nemyslet. Mýt vymytý mozek. Soustředit se na hudbu, potom na dýchání, na divné zvuky, co jdou z kuchyně... NE! NIC!

Hrozně jsem se těšila, až se vzbudím. Chtěla jsem rychle usnout, ať už se můžu probudit. Tohle se mi často nestává! Ale bůh mi to prostě nechtěl dopřát.

Nasraně jsem tedy odkopla peřinu, rozsvítila lampičku a přemýšlela, co dělat. Jídlo. I když jsem se tomu bránila a zakázala si jíst před spaním, nevyšlo to. Zamířila jsem do lednice a dala si jogurt, který matka dostala v závodní jídelně spolu se třemi kuličkovými antiperspiranty a jedním ve spreji. Jogurt jsem si vzala k televizi a začala se dívat na Otázky Václava Moravce.

Jenže jogurt je malý, drobný. Chtělo to něco většího. Co teď. Kousla jsem do sýru. Plíseň tam nebyla, ale chuť naznačovala, že má nakročíno, takže jsem cokoli se sýrem vypustila z mysli. Co teď. Uřízla jsem si chleba. Jenže jsem chtěla něco slaného, ale v lednici jen sladké. Co teď. Uviděl jsem vajíčka. Vajíčka? Moc sraní... Ale nic jiného není... Ok, udělám to v toustovači. Bude to rychlé, nemusí se to tolik mýt a nebude to prskat. Hodila jsem tam 2 vajíčka a k tomu si nakrájela 2 chleby. To bude ale suchý. Vrhla jsem se na zeleninu. Našla jsem citrón a fialovou kapustu. Otevřela jsem druhé šuple lednice a tam jsem našla jedno rajče a jednu papriku. Paprika vypadala už od pohmatu trošku staře. Za to u rajčete jsem si všimla nastávající plísně, až když jsem ji chtěla krájet. I když plíseň již postihla celé rajče a vím, že je karcinogenní, odkrojila jsem ji steakovým nožem a zbytek krájela na všelijaké tvary.

Nechápu, a nevím, jak se to stalo, ale najednou se prkýnko s rajčaty ocitlo na hraně kuchyňské linky a dost se naklonilo. Jedna třetina rajčat se udržela na prkýnku, druhá třetina spadla na zem a rozprskla se po podlaze a třetí třetina mě studila na nohavicích mého pyžama s žirafou, které nemám ráda. Byla jsem trošku zmatená. Rozhodnutí týkající se rajčat (sníst či vyhodit) bylo těžké, ale nakonec jsem se rozhodla karcinogenní rajče plné kočičích chlupů vyhodit.

Přišla na řadu paprika. Byla postarší, vrásčitá a trochu jsem se jí bála. Uřízla jsem jí polovinu, vyjádřila a nakrájela. A aby to mělo trošku chuť jako ty vajíčka, hodila jsem to na místo prvního vajíčka do toustovače.

Nebudu vás dlouho napínat. Sedla jsem si k televizi, přepnula na Simpsonovi a začala jíst. To jídlo nedávalo žádný smysl a myslím, že mi ani nechutnalo. Teď je 02:39, mám zapnuté Óčko, které mě dost děsí, na ruce mi sedí kočka, přede mnou hoří betlémské světlo a jsem naprosto čilá. Teď už mi jen chybí, aby Arménci začali tahat mrtvoly.

A zuby už si čistit nebudu!

Hájové zklamání

Tue, 06 Dec 2011 17:36:19 +0100

Takhle jednou v pondělí končím ve škole. Zase jsem špatně vypočítala čas a zjistila jsem, že místo "Přijedu do autoškoly tak, že to budu mít o prsa" bylo "Mám asi hodinu času... co budu dělat?". Venku zima, metro plné smradlavých lidí, na nějaké větší zajížďky jsem neměla zase tolik času. Nakoupila jsem si teda knížky v bývalé práci, pokecala a jela na Háje. Tam bych normálně vystoupila buď na Opatově, nebo na Hájích a jela autobusem číslo 165 na zastávku u autoškoly. Ale vzhledem k tomu, že jsem měla ještě asi půl hodiny času, řekla jsem si, že se trošku projedu a zbylého času využiji čistě k výzkumným účelům.

Jak všichni jistě víme, Háje jsou konečná stanice metra C. Všichni známe "Háje, konečná zastávka. Prosíme, vystupte. Terminal station, please exit the train", ale všichni také známe historky tipu Ty vole... jsem byl vožralej a v noci jsem se vracel domů metrem... Nastoupil jsem na Vltavský a hádej, kde jsem se probudil! Zase na Vltavský, hahahaha. Už dávno jsem si všimla, že metro-zaměstnanci to nijak moc neřeší, a tak už jsem se dlouho chtěla kouknout tam, kde se vlaky otáčí. Jak to tam asi vypadá? Jak se to tam otáčí? Budu tam moct být? Ale nikdy jsem na to neměla koule. Ten den jsem však koule našla, měla jsem i čas, a tak jediné, co mě trápilo, byl můj vybitý mobil. A to, abych se tam vůbec dostala.

Řekla jsem si, že je pod mou úroveň schovávat se pod sedačky, a tak jsem na Opatově (zastávku před konečnou) tvrdě usnula. Srdce začalo trošku bít. Jela jsem, jela, metro začalo brzdit. Měla jsem poslední chvíli na rozmyšlení. Otevřu oko? Neotevřu oko? Zastavili jsme, slyšela jsem oznámení, srdce buch buch... Najednou jsem něco ucítila.

Někdo mi strkal do ramena. Otevřela jsem oči a uviděla jsem nějakého sympatického pána, který mě budil. Teď jsem ho ale rozhodně za sympatického nepovažovala. S předstíraným díky jsem vylezla z metra a přemýšlela, co teď. Vrátit se? Jet už do autoškoly? Jet jinak? Procházet se v té odporně nechutné zimě? Zůstat v metru? Pomaličko jsem přešla ostrůvek na druhou stranu a jela směrem na druhou stranu. O zastávku dál jsem vystoupila, přeběhla ostrůvek, vyhlídla si vagón, kde bylo nejméně lidí a tvrdě usnula. Srdce tentokrát bilo mnohem intenzivněji. Přišlo brždění, terminal station a metro stálo. Metro stálo, větřík pofukoval, srdce tlouklo, ústa by se chtěla usmívat, oči divoce běhaly pod víčky a já čekala. Čekala a nehýbala se. Opravdu dlouho. A pak to najednou slyším...

Ten zvuk zavírajících se dveří. Dveře se zavřely, metro sebou trhlo a jelo. Otevřela jsem oči, koukala na lidi na ostrůvku a pak to zajelo do temné chodby. Mmm, jak to tak u meter bývá, he. Metro pořád svítilo, nikde nikdo nebyl a pak se zastavilo. Zvedla jsem se a přemýšlela, jestli v tom metru není nějaké pohybové čidlo. Kdo ví. Koukala jsem tam na 2 zdi tunelu. Byly popraskané a dole byl chodníček.

Po chvíli už jsem moc nevěděla, co dělat. Koukala jsem ven, doufala, že se někdy rozjede, a byla jsem trošku zklamaná. Nakonec se tedy rozjel, přejel na druhou kolej, která vedla na druhou stranu ostrůvku. Přijela jsem na zastávku, vystoupila, když všichni nastoupili, pak jsem si řekla, že radši pojedu na Opatov, a potom odtamtud autobusem, tak jsem tam zase nastoupila. Pokud někdo sledoval mé počínání v této půl hodině, tak si o mně musí myslet, že jsem kretén.

Co z toho plyne? Nejezděte tam... Nestojí to za to. Čekala jsem větší vzrůšo. Radši jeďte v kabině řidiče...

Když koukáte na otáčkoměr místo na tachoměr, nemůžete se divit, že pořád jedete 20...

Wed, 30 Nov 2011 23:15:30 +0100

Dnes mám za sebou čtvrtou jízdu. Ano, je to tak. Tuleň byl doposud odkázán jen na vlastní ploutve, ale dovršením osmnácti let se rozhodl, že by pohyb po čtyřech kolech také nebyl k zahození. Tedy spíše jen papír na řízení, protože vlastní automobil si asi jen tak nepořídí a šance, že jí ho půjčí matka je mizivější než neviditelný inkoust.

První jízda se uskutečnila na parkovišti. Seřídit si sedadlo, zrcátka, pás. Klíček, světla, spojka, brzda, start, jednička, odtah ruční brzdy, plyn, vypouštět spojku, počkat si, jet, dvojka, spojka, brzda, stát a rozjet se; jednička, spojka, plyn... Zjistila jsem, že největší problém mi dělá udržení se v pruhu a neumím točit volantem. Tyto dvě skutečnosti u mě jsou do teď.

U druhé jízdy na mě čekaly malé uličky bez aut, kde jsem si ještě pořád pletla, co mám kdy pustit a jak se dává jaká rychlost. Jela jsem, jela, nikde nic. A najednou z ničeho nic se vynořilo auto! Byla to divná ulice, já nevěděla, co mám dělat. Brzda, plyn? Volant? Spojka? Jela jsem asi 10. Druhé auto skoro stálo. Projela jsem kolem něho za neuvěřitelného mrskání volantem. Když jsem projela a dostala se na rovnou silnici, srdce bouchalo tak, že mít míň kvalitní tričko, tak by ho prorazilo a mít vyšší tlak, tak mám infarkt. Uklidnila jsem se a učitel mi řekl "Mělas mu dát přednost".

Celou dobu jsem byla na těchto maličkých uličkách bez aut, jednička, dvojka. Poté slyším "doprava", po chvíli přemýšlení, která ruka je pravá, jsem se dala blinkr a jela doprava. Tam na mě kouká velká ulice. Aha, asi si přejedu jednou takhle po tý velký a pak zase zpátky, říkám si. Ale vida, kruhový objezd "Třetím vpravo.", říká učitel. Ach bože! Obří kruhový objezd! Auta! Jak jdou za sebou čísla? Kdy je trojka? To už je třetí? Řekl vůbec číslovku tři? Mám dávat blinkr? Co když do mě něco nabourá? Přežila jsem první kruhový objezd a jeli jsme přes vééélkééé silnice až na Opatov!

Třetí jízdu jsem už začínala na předním sedadle hned u autoškoly. Měla jsem vymotat zaparkované auto z místa. Na to se na mě přišel kouknout pan ředitel autoškoly, se kterým se již dlouhá léta znám, a který si mě pamatuje ještě na nočníku. V půlce mi to chcíplo. Poté jsme jezdili již po větších ulicích. Ne moc často zahýbali vlevo a já se stále nemohla udržet ve svém pruhu, hýbat plynule volantem, někdy jsem si nepřiřadila dobře, zmatkovala, pletla si levou a pravou a seděla v křeči nalepená na volantu s očima divoce rozšířenýma.

Čtvrtá jízda proběhla dnes. Cestou tam jsem viděla, jak autobus narazil do kolisty. Z Opatova jsme jeli kolem žlutých zastávek metra, které jsem v životě neviděla např. Radlická, po Evropské, prožila jsem si první zácpu (příště zkusím Guttalax), projeli jsme malým tunelem, byli jsme v Bubenči, na Letné a zakončili to v Hostivaři. Chtěla jsem se chlubit, že mi to za celou dobu při jízdě nechcíplo, a nechápala jsem, jak to někomu může chcípnout třeba na křižovatce. Hned potom, co jsem namachrovaně dala oči vsloup mi to chcíplo za křižovatkou a hned potom i na křižovatce. Na kolejích (ahoj mami).

Jeli jste někdy za autoškolou? To je horor! Rozjíždí se, kdy nemá! Dělá divný věci! Chcíplo mu to (hihihi)! Já ty autoškoly tak nemám ráda... lituji každého, kdo jede za mnou.

Kromě těchto pár drobností musím ale uznat, že ze sebe mám dobrý pocit. Baví mě to a teď jsem ani nebyla tolik nervózní (neklepala jsem se před tím 2 hodiny zimou). Vždy, když udělám něco špatně a je mi to naznačeno, dělám, že tam nejsem a potichu se směju. Jsem oslovována "Karle" a bojím se, že tam kvůli tomu jednoho dne rozpláču. Ubírám plyn tam, kde ho mám přidávat. Levá a pravá strana jsou neuvěřitelná překážka. Volantem prý cukám pořád, i když to necítím. Jsem spokojená. Baví mě to! Jen tak dál.

PS: Nadpis je vytvořen z mého statusu na facebooku z minulé jízdy. Sklidil neuvěřitelný úspěch. Hádejte proč...

Benvinguda an Barcelona!

Fri, 25 Nov 2011 11:19:10 +0100

Dobry den,

dneska si to dame bez hacku a carek, s obcasnou vymenou z a y a bez kontroly pravopisu a patrne si to po sobe ani nebudu cist kvuli nedostatku casu.

Jsem ted v Barcelone, neznamo kde, ve skole Tec de Monterrey, kam jsem chodila pul roku v Mexiku. Cris, kterou jsem na skole poznala, me navstivila tento rok nekdy v kvetnu. To studovala na Tecu ve Francii. Ted studuje v Barcelone a mne se konecne podarilo dat sve usetrene penize na neco uzitecnejsiho nez je jidlo.

Po dlouhe dobe mi odpovedela a urcila datum, kdy bych mohla prijit. Hned jsem zacala hledat letenky a nasla jsem let tam a zpet jen za 3000 kc!! Objednala jsem, zrusila si smeny v praci, rozhodla se, ze propadnu z biologie a desila me minula zkusenost s vyletem do zahranici.

Vytiskla jsem si mail, ve kterem psali, ze bych mela jet se spolecnosi Vueling ve ctvrtek v 14:45 a ve ctvrtek rano jsem si zacala balit. Na internetu jsem nasla, ze cislo letu existuje a ze existuje asi i spolecnost. Ale stejne jsem se bala nejakeho podfuku.

Vyjela jsem na letiste asi o 3 hodiny driv. Byla jsem proste nervozni, no! Dostala jsem se na letiste, spravne nasla terminal 2, s hruzou jsem se koukla na tabuli s odletama... BYL TAM! Cas i cislo letu odpovidalo... Neuveritelne! Pry se mam jit odbavit na prepazku 204 a 205. Tak jsem sla. Myslim, ze takovy usmev, co jsem mela na tvari, letiste jeste nevidelo. Stoupla jsem si do fronty a vsude kolem me jen pricmoudli Spanele mluvici spanelsky!!! Neuveritelne! Usmev se jeste zdvojnasobil. Nahle na me dosla rada a usmev se zase premenil na strach. Pochopila jsem to dobre? Staci jen, kdyz tam prijdu s obcankou a vsechno pujde v pohode? Kdyz tak mam ten papir z mailu...

Stacilo to! Dostala jsem letenku, kufr se vesel do rozmeru jako prirucni zavazadlo a neuveritelne se stalo skutkem! Asi se to snad opravdu povede...

Jak jsem tam tak stala a poslouchala tu spanelstinu, najednou jsem zjistila, ze si rikam v duchu jednu podivnou vec "Spanelsko, tam mi budou rozumet", ackoli spanelsky rozhodne na B2 mluvit neumim, i kdyz mam certifikat. Hihihi.

Skocila jsem si prohlednou letiste, premyslela, jestli si chci koupit hranolky za 50kc nebo ne a nakonec jsem skoncila v Bille a nakoupila jsem hromadu sladkosti, ktere jsem chtela dat Cris. (O tom, ze jsem Studentskou pecet a pulku Besipek sezrala se vyjadrovat nebudu).

Hrozne miluju to prostredi letiste. Je to takove nastrojene... Prvni misto, co uvidi cizinec z nasi zeme; predrazene jidlo, predrazene casopisy, suveniry, nalestene podlahy, ciste zachody... A k tomu hromada lidi cekajici az se dostanou odtud nebo sem. Domu nebo do zahranici. Cizinci i Cesi, lide mluvici nekolika recma, lide, co jsou cizinci i Cechy v jednom. V tom vsem jsem ja; devatenactileta holcicka vypadajici na pet let s kytkou ve vlasech, kufrem a sama.

Posedela jsem, snedla jsem Kinder surprise a vydala jsem se pres pasovou kontrolu najit svuj gate D6. Presla jsem pres kontroly, nasla gate a cekala. Koukala jsem na BBC bez zvuku. Prohledla jsem si Sarcozyho, Merkelovou a Montiho, jedla jiz jednou zminene jidlo pro Cris a nechapala, proc lide uz stoji ve fronte do letadla, kdyz nam zbyvala asi jeste ctvrt hodina.

Cekala jsem dal a dal. Najednou jsem se koukla a tam giganticka mlha! Zjistuji, ze uz je 14:25 a je mi jasne, ze se nikam nepojede. Pote mile prekvapeni, kdyz se o mnohem pozdeji oteviraji dvere do tubusu a lide, s krecovymi zilami na prvnich pozicich ve fronte, bezi do letadla.

Kdyz uz ve fronte skoro nikdo nebyl, zaradila jsem se i ja. Fronta byla ale v tubusu, kde byla zima a ja mela svoji bundu uz v tasce a byla jsem lina ji vytahnout. Po dlouhu jsem vkracela do letadla, kde bylo pro zmenu strasne vedro. Jdu si ulickou, cekam az si lide daji svoje zavazadla nahoru a najednou prijde letuska a rika "La maleta ya no cabe", coz znamena, ze si musim dat kufr dopredu, i kdyz sedim na konci letadla na miste 23A. Hodila jsem si kufr nahoru a sla dal na sve misto. Bylo u okna! Nejlepsi. Nejenze mam vyhled, ale muzu si lehnout jak chci a oprit se o co chci.

Let zacal. Pani letusky rikali veci ohledne letadla spanelsky a pak to opakovali necim, cemu jsem nerozumela. Po chvili jsem zjistila, ze je to anglictina! Spanelska anglictina je opravdu neuveritelna! Nasmala jsem se... Pan vedle me usnul uz pri vyjezdu a spal s otevrenou pusou. Ja jsem cekala na jidlo, a kdyz jsem zjistila, ze bych ho musela platit, sla jsem spat.

Meli jsme vyletet ve 14:25, tak jsme vyjizdeli ve 14:55. S letadlem jsem cekali frontu. Kdyz jsem si vzpomnela na frontu v Mexiko city, pousmala jsem se. V D.F. bylo asi 20 letadel a cekaly, kdy budou moc vzletnout. Tady byly 2. Kdyz to sede pred nami vystartovalo, jelo, jelo a vzletlo a najednou bylo ztraceno v bilu. My to meli podobne. Vzlet, vidime normalne a najednou PLESK a vsechno bile. Rikala jsem si, ze si vyhled asi moc neuziju, kdyz tu jsme vyjeli z oblaku a nad nimi neuveritelne krasne a svitilo slunce! Pod nami to vypadalo, jako kdyby tam nekdo vylil smetanu. A v dali se tycil hrib z oblaku... Nebyl nekde nejaky mensi atomovy vybuch? Potom chvili bilo nebylo a ja mohla pozorovat hory. Enormni hory! Tak velke, ze vystupovaly z tech oblaku...

Pak prisel spanek a more! Jak dlouho jsem uz nevidela more... A Barcelona je pristavni mesto... Za chvilku zmizela pevnina a ja videla jen prave to more, na kterem cas od casu byla nejaka lodicka. Z lodicek se staly lode a najednou jsme pristavali. More, lode, nejake tovarny ci co, policka, kytky, sady a najednou letiste a jsme dole!

Pockala jsem, nez vsichni odejdou a pak vybehla ven. Vysla jsem z tubusu a chtela videt ceduli "Salida". Misto ni jsem vsak nalezla "Sortida". Sakra... Barcelona je ve Spanelsku, ne? Specialne jsem se jeste koukala do mapy, kde presne lezi?! Co to sakra je!? Pak jsem si vzpomnela, ze v letadle nakonci take pani rikala neco v nejakem divnem jazyce. Ze by portugalstina? Na co, jezisi?! A najednou me to trklo! Jsem na severu... Katalanstina! Hlavne ze jsem rikala, ze mi tu budou rozumet... Ach.

Vzala jsem to pred vsechny sortidy i pres zachod, ale Cris nikde. Tak jsem pak sla na "Arribades" (prijezdy), ktere byly uplne nekde jinde nez jsem prijela ja... Koukala jsem tam na lidi, ale Cris taky nikde?! Vyndala jsem mobil a premyslela, jestli ji napsat. Kdyz uz jsem ji skoro odeslavala sms, tak mi najednou vola! Zvedla jsem to, pak to hned polozila a skocila ji na zada, protoze jsem ji uvidela!!! Jak jsou ty Mexicani porad mensi a mensi... jak to delaji?

Zaplatily jsme 5,30 euro za bus a vyjely jsme domu. Pak jsme vzaly moc pekne metro! I kdyz byla noc, Barcelona je neuveritelne nadherna! A Cris bydli v dome, ktery je i pamatkou. Nadherny-nadherny! Ukazu fotky!

Bydli u pani Silvie jeste asi se sesti holkama. Kazde dve devcata maji svuj pokoj.

Usadila jsem se a sli jsme do Mexickeho baru za kamaradama od Cris, kteri jsou na stejnem programu jako ona a taky vetsinou Mexikanci. Dali mi vypit panaka tequily a sli jsme se kouknout na Amanecer (ten dil stmivani, ktery je ted v kine). Videla jsem vsechny 3, protoze jsme mely listky zadarmo, ale trpela jsem. Moc se mi to nelibilo. Tenhle fiml me dostal. Strasne predramatictene situace se misi s vtipnymi scenami a absurdnost probiha celym filmem. Nasmala jsem se dosyta! Koupila jsem si popcorn s Colou za 6 euro a listek stal 7. Miluju byt cizincem a budu se nenavidet az prijedu domu.

Behem filmu jsme na sebe pokrikovali, prisli jsme pozde, delali kraviny a vsem to bylo tak nejak u zadku. Lo amo...

Potom jsme se dohadovali kam dal. Zase jsme sli do te mexicke restaurace. Mela jsem Micheladu (zapomnela jsem, ze mi nechutna, takze jsem celou dobu trpela) a mela jsem TACO! Poradny... mexicky... taco de pastor! To-byl-or-gas-mus! Neuveritelne! Neumite si predstavit, jak mi to chybi... Vsechny ty tortily... Ach...

Pak jsme sli domu, protoze dneska maji finalni test z fyziky.

Mimochodem... Beham venku v mikince! Je tu 18 stupnu! Nad-he-ra!

Zadny velky umelecky kus, ale sned se vam clanek libil. Nashle zase nekdy!

Dodatek ze dne 7. 12. 2011 - kdo se chce kouknout na fotky, najde je zde: http://karku.rajce.idnes.cz/Barcelona/. Bylo to úžasné!

Až mi vybouchne hlava...

Sun, 20 Nov 2011 18:13:00 +0100

Je doba krize. Nejsou peníze, není práce. Hardcore už představuje najít si nějakou normální brigádu v rodné zemi. Teď si představte hledat ji v jiné...

Už dlouho chci vycestovat na prázdniny někam do zahraničí. Trávím hodiny a dny na internetu hledáním něčeho, co by vypadalo aspoň trochu věrohodně. Čtu děsivé příběhy lidí, ze kterých vymlátili 10 000kč a pak se najednou vypařili. Potom zase naopak zázračně výtečné hodnocení. Procházím si pochybné stránky těch agentur, které vypadají hůř než můj blog. Zpracovávám další a další informace, které mi ale v celku nic nedávají.

Ano... ráda bych se vás zeptala na váš názor a zkušenosti, ale vím, že to nemá cenu, protože tyto pochybné agentury si píšou i ta výtečná hodnocení. Mám hlavu jak balón. Mám strašný strach z toho, že zůstanu doma. Chce se mi blít z těch lidí, co takhle podvádějí. K***A

Šok! Tuleň nemá vlasy!

Thu, 17 Nov 2011 22:34:48 +0100

Už jsem to tu jednou zmínila, ale myslím, že tato historka vás nikdy neomrzí. Když jsem se narodila, nešla jsem vytáhnout kvůli té dece, co už jsem měla na hlavě. Byla jsem černé ošklivé dítě, za kterém se lidé na ulici otáčeli, trnuli hrůzou a některé slabé povahy pak lítostí neudrželi slzy. Když se šel starší pár kouknout na náš byt, když jsme ho prodávali, muž si bytu nevšímal, protože fascinovaně sledoval matčinu náruč, ve které mě držela. Ke konci prohlídky najednou změnil výraz v obličeji a šťastně zakřičel "Jo to jsou vlasy! Já si pořád říkal, proč má to dítě v červnu na hlavě beranici!".

I poté jsem měla život těžký. Mívávala jsem zacuchané culíky, dredy na vlasech, spolužáci mě za ně přivazovali k topení, sestra mi za ně tahala. Kamarádi mě dojili za culíky. Prožila jsem několik let snahou zbavit se vší. Když jsem šla na záchod, musela jsem si vlasy dávat do předu, abych si je nepomočila. Několikrát jsem se nemohla zvednou z postele. Musela jsem si kupovat o 2 čísla větší čepice. Už jsem si nemohla dávat vlasy za uši, protože mi časem tak odstávaly, že jsem při prudším větru vzlétala. Když mi maminka udělala drdol, spala jsem prakticky v sedě. Kamarádi mě pravidelně škrtívali. Když jsem si vlasy umyla, museli mě zezadu podpírat, abych nepřepadla. Moje identifikační znamení bylo celý můj život "Ta s dlouhýma hnědýma vlasama".

Najednou ale přišla puberta, z flegmatika se stal polo-sangvinik, přišla láska ke změnám, nenávist ke všemu dlouhýmu, co všude leze a smrdí! Pak někdo mluvil o prodávání vlasů... přišel nápad, internet, hledání, 20 centimetrů, telefon. Dále přišlo těšení se, strach, zima, čekání na tramvaj, jízda tramvají, hledání kadeřnictví a najednou paní říká "To chcete úplně na krátko?".

No nechtěla jsem. Oči se zalekly a odpovídám, že tak třeba sem a ukazuji do půli krku. Tentokrát protočí panenky kadeřnice a řekne, že udělá, co bude moct. Nakonec konstatuje, že alespoň na mikádo a to mě ještě prý bude šetřit. Pak k tomu vypráví další věci, které bych asi chápala, kdybych věděla, jak přesně mikádo vypadá.

Sedla jsem si, hodily přese mě deku, připravily si nůžky a ŠMIK. Třicet centimetrů v prdeli. Víte, kolik je 30 cm? Je to opravdu hodně. Já ale ještě neviděla, kde to končí, protože to stříhaly vzadu, takže jsem nemohla vidět nic. Jen ty dlouhatatatatatanánské prameny vlasů, které svazovaly gumičkou a dávaly je na stůl vedle mě.

Vtipné bylo, že ve stejné místnosti se mnou byla paní, která si nechávala vlasy prodlužovat.

Šmik, šmik, šmik, chytáš?, šmik, sakra-teď-mi-to-tady-spadlo, šmik, šmik, to-jsou-hustý-vlasy, šmik, šmik, šmik, ták-pěkně, šmik, šmik, ty-jo-teď-už-je-to-krátký, šmik šmik, nevím-jestli-z-toho-něco-bude, šmik, pořád-vás-šetřím-a-nechávám-vám-to-vepředu-pořád-dlouhé, šmik, abyste-se-ještě-nelekala šmik, šmik, a-teď-už-to-uvidíte, šmik.

No doprdele! Mikádo znamená, že je to po konec hlavy. Začátku krku. Jo, takhle krátký jsem to měla naposledy, když jsem byla u matky v břichu. Najednou jsem viděla svůj krk? Měla jsem kulatějši obličej? Vypadala jsem zajímavě? První, co jsem udělala, bylo, že jsem běžela na záchod a vyprázdnila svůj močový měchýř, na což jsem myslela asi už 3 hodiny.

S jasnou hlavou jsem pak mohla řešit otázku peněz a pořádně prohléhnout změnu. Paní mi daly 700kč místo 500ti korun, zavtípkovaly jsme, pokecaly jsme o tom, že mi všichni tykají a byla jsem vypuštěna domů. Cestou jsem zjistila, že si musím nějak lépe zavazovat šálu, protože mi všude táhne. Po pár dnech jsem zjistila, že dlouhá deka také mohla zakrývat to, co nemělo být viděno.

Přežila jsem následující den, který byl plný nervózního usmívání se a říkání "děkuji". Reakce okolí mi NAŠTĚSTÍ potvrdila můj pozitivní dojem. Matka se se mnou už baví a nemusela použít prášek na spaní. Užívám si změnu, házím do vlasů kytky a jsem ráda!! Sto procentní úspěch!

PS: Více fotek není. Ale to přijde. Znáte mě... něktěří.

Vem si uniformu a nediskutuj!

Sat, 05 Nov 2011 14:16:30 +0100

Miluji naši učebnici angličtiny. V New english file od Oxfordu konečně není pan Prokop s rodinou, už je nám jedno, že blue book is under the chair a už vůbec nemusíme dávát oči vsloup nad monsieur Catastrophe jako na hodině francouzštiny s učebnicí pro kojence. V English file si čteme článek o kulturním šoku, o paní, co žije bez peněz, o nejlevnějším a nerychlejším cestování, posloucháme tam opravdové písničky (Ka-ching!), na poslechu je tam příběh Marka a Allie, kteří jsou ve zkrytém vztahu a lžou si a debatujeme na různá témata jako například: Jakou část těla bychom si změnili, kdyby to šlo, co si myslíme o telefonování v dopravních prostředcích, jestli si myslíme, že jsou češi ješitní a naposledy mě zaujala otázka ohledně školních uniform.

Všichni ve třídě je odmítli. Pokud ale jste moji stálí a pozorní čtenáři nebo mě znáte lépe, víte, že můj postoj k uniformám je velmi kladný. Také víte, že jsem měla možnost uniformu do školy půl roku nosit, takže to mohu porovnat.

FOR

Sociální rozdíly: Nejvíce se vyzdvihuje důvod, že uniformy eliminují sociální rozdíly. To se mi rozhodně líbí a vidím to jako nejdůležitější bod celé věci.
Dlouhé ráno: K tomu bych přidala jako takovou perličku, že člověk ráno nemusí trávit půl hodiny nad přemýšlením co si vezme na sebe.
Cit ke škole : Jako další důvod, který asi nikdo moc nezná, bych vmetla z vlastní zkušenosti. Neumíte si představit, jaký je to úžasný pocit, když jste v nákupním centru a najednou vidíte někoho se stejnou uniformou; připadáte si propojeni, utvoříte si ke škole zvláštní vztah a nějakým způsobem jste pyšní na to, že na té škole jste. Toto bylo v Mexiko hodně běžné. Na facebooku jsou skupiny "Soy Tec", existují náramky, tašky, mikiny... U nás je každému škola u prdele. Prostě někam chodím. Je mi jedno, kdo tam je, je mi jedno, co se s ní bude dít až odejdu, je mi jedno, že učitel na zeměpis si vymýšlí známky, způsobuje otřesy mozku a jeho výuky probíhají formou koukání na filmy.

AGAINST

Minulý režim: Samozřejmě je tu to, že budeme všichni stejní, což může evokovat dobu komunismu, která je pro nás Čechy pořád citlivé téma. Také se nemusí líbit, že člověk nemůže být svůj. K tomu bych ale měla jedno opatření. Na UVM, kde jsem byla, jsme měli uniformy jen jako tričko s logem školy (všichni stejné) a pak jakékoli jeany a tenisky. Naše. K tomu se mohli nosit mašle, piercingy, pásky, mohlo se líčit, kytky do vlasů... Takže mohl být každý "svůj", ale sociální rozdíly nebyly markantní.
Real life: Další zápor jsem slyšela od našeho profesora na angličtinu: "Sociální rozdíly er... to ano er... ale až vyjdou ze školy na real life, nikdo se s nimi mazlit nebude er... Tam už žádné uniformy nebudou.". A tu se zastavím a přemýšlím. Když to říká, tak to celkem dává smysl. Tento názor jsem ještě nikdy neslyšela, tak to zpracovávám. Ale po pár hodinách mám jasně nesouhlasící názor i pár pěkných argumentů.

--> Samozřejmě že až vylezou ze školy, tak se s nimi nikdo mazlit nebude. Všichni si budou všímat jeho zevnějšku, ale záleží na tom JAK člověk z té školy odejde. Pokud na svět vyjde se vztyčenou hlavou, plný nových nápadů, znalostí a sebevědomí, tak pak bude všem jeho staré tričko od vietnamců jedno. Pokud však vyjde zakomplexovaný, bez kamarádů, bez sebevědomí a ještě k tomu s děravými botami, nemá naprosto žádnou šanci na uplatnění. Je škoda zníčit člověka jen proto, že se mu jeden velký kluk v dětství vysmíval, jedl mu svačinu a poštval proti němu celou třídu, což ho znemožnilo v celé společnosti, protože pro dítě je škola většinou jediný sociální prostředí, kde se vyskytuje, kde má možnost získat zkušensti, kamarády, informace o světě, sebevědomí... je to místo, kde se formuje jeho osobnost, ať chceme nebo nechceme. A i když říkám, že za všechno můžou rodiče, není tomu tak vždycky.

--> Ještě k tomu dítě není jen dítě. Dítě je později i puberťák, který se nevyskytuje jen ve škole, takže rozhodně poznává svět i během školních let. Zjišťuje, že je na tom asi trošku hůř. Ale je rozdíl, pokud to zjišťuje s partou kamarádů za zády nebo sám.

Takže si ihned všichni vemte uniformu a nechoďte mi tady s nějakýma výmluvala!

Tuleňovi arménští sousedé tahají mrtvolu po linoleu

Sat, 29 Oct 2011 05:48:30 +0200

Když před pár lety hořel sousedčin byt, myslela jsem si, že toto bude jediná zvláštní věc, co se nám tu může stát (kromě toho sebevraha, co skočil z vedlejšího domu asi týden potom, co jsme se nastěhovaly). Třeba před rokem se odstěhovala sousedka Kateřina a do jejího bytu se nastěhovala arménská rodina, která nemluvila česky. Matka se stiskem leklé ryby, obočnatý otec a 2 děti; holčička a kluk. Holčičku jsme snad viděly jen jednou a chlapeček nerad zdravil. Nic zvláštního.

To bych nesměla v noci vypít kapučíno a pak se koukat Bollywoodský film zanechávajíc vedle sebe hory promočených kapesníků. A tak se tak stalo, že ve 4 hodiny ráno jsem hrála ještě online hry na internetu dokud mi nechcípl notebook a nerozhodla jsem se usnout aspoň na těch pár hodin, co mi zbývaly.

Lehla jsem si do postele, zavřela oči a v hlavě mi běhala angličtina, Aamir Khan, dobrovolnictví a na břichu mi stála kočka, která si nehodlala lehnout. Nějakou dobu jsem se přesvědčovala ke spánku. Nic. A tu slyším rachot z chodby.

Říkám si: Že by šel někdo z práce? Nebo do práce?, ale moc se mi to nezdálo vzhledem k ještě velmi noční hodině. Možná z večírku? A poslouchala jsem, jestli nebude narážet do zdí nebo vydávat zvláštní zvuky. Nic. Zavřely se dveře a v hlavě se to začalo prohánět kolem hindštiny. Za chvíli zase nějaký šrumec na chodbě. Tentokrát i hlasy. Teď už jsem asi usoudila, že půjdou z nějakého večírku. Pak zase chvíli ticho. A zase najednou hlasy a otevírání dveří! To už jsem zbystřila a napadlo mě, že možná mají večírek u Arménců a oni je teď vyprovázejí. Ale proč je nevezmou všechny najednou? Proč je berou po skupinkách?

Tu jsem si najednou vzpomněla, že asi před týdnem jsme se sestrou asi v 9 večer slyšely velmi podezřelé zvuky. Jako by někdo dost intenzivně mlátil do dveří. I do našich? Do venkovních... Že by něco stěhovali? Teď? v noci?! Začala jsem z celého srdce litovat, že nemáme kukátko a také jsem se začala nenávidět, že neznám z Arménštiny ani fň (jak já tuhle bezmoc nesnáším), takže jim nemůžu rozumět ani kdybych si stoupla hned za vchodové dveře. Možná bych si ani nikam nemusela stoupat, protože hlasy nabyly na síle a Arménci očividně sluchoslyšně už zapomněli, že je noc.

Když už to bylo asi po desáté, zjistila jsem, že uplynula skoro tři čtvrtě hodina, co tam začali běhat. Že by takhle v noci třeba pašovali drogy? Nebo něco jiného zakázaného? A pak jsem to uslyšela! Kdo někdy vynášel odpadky, táhl igelitku po bytě, díval se na kriminálky nebo odklízel mrtvolu, zná ten zvuk plného igelitu jedoucí po linoleu. A přesně ten to byl! Akorát že to nevypadalo podle sluchu jako jedna velká mrtvola v jednom pytli, ale jedna mrtvola v několika pytlích. Nebo že by tam měli nějaká zvířata? Ale proč by měli doma mrtvá zvířata? Třeba na nich zkoušeli ty drogy! Ale já od nich nikdy žádný zvířecí zvuk neslyšela?

V každém případě si myslím, že jejich chování bylo nevhodné. Pokud někdo dělá nějakou nekalou věc, při čemž vynášení rozřezané mrtvoly je hodně zkalená věc, tak by to měl dělat v příslušném tichu, nesmát se u toho a měl by nechat děti doma. I když možná Arménci chtějí mít tvrdé děti, které se jen tak nějaké mrtvoly nezaleknou... Kdo ví. Ale jestli se v následujících dnech objeví v parku na Černém mostě kus ruky, já vám to říkala! A pokud najednou zmizím, uvědomte, prosím, policii České republiky, práskněte ty naše Arménce, vezměte lopatku a hledejte na Čerňáku, dokud ještě nemrzne.

Je 5:49 a já se hlásím zatím živá a zdravá z bytu.

Jak si zlámat žebra

Sat, 15 Oct 2011 17:36:53 +0200

Nepřímá poranění - vznikají zpravidla při zasypání, při sevření hrudníku mezi dvě tělesa, často tyto zlomeniny bývají sdruženy s poraněním kosti klíční, lopatky a páteře. Mezi vzácnější etiologie zlomenin žeber nepřímého mechanismu patří:

prudká svalová kontrakce, silný kašel, kýchnutí, smrknutí, nekoordinovaný pohyb hrudníku
zlomeniny patologické - vznikají při prudkém kašli v osteoporotických ložiscích rakovinných metastáz, zlomeniny z únavy vznikají při opakovaném, byť i malém násilí

zdroj

Nikdy v životě mě nenapadlo, že kašel může tak znepříjemnit víkend. Ba někdy i měsíc. Že o něm můžu psát tolik krát na blog, a že se budu křižovat a hodím k tomu i pár modliteb v autobusu, v kině, divadle nebo metru, abych nekašlala. Ze začátku to byla zábava, teď už je to opruz spolčený s pochybou o jeho konci a začátku tubery.

Nejdřív tu byly čaje, pak přišel erdomed (ráno, odpoledne) a teď je tu kodein (večer). K tomu klídek a teplo domova. Zhlédla jsem americké seriály, filmy (Bad teacher), zaznamenala jsem rozdíly mezi mexickými filmy (El Estudiante vs. El Infierno), s radostí se koukla na indické (Rand de basanti, Three idiots), neměcký (Die Welle) a nostalgicky včera i Žhavé výstřely, k tomu jeden díl mexické telenovely. Celou dobu jím. A od úterý jsem si nemyla vlasy. A pan doktor se mě ptal na barvu mých hlenů.

Tyto aktivity provází kašlík. Znáte takový ten suchý. Anebo vlhčí. Když je to suchý, jsem šťastná, když je kašel vlhký, jsem nešťastná. Nikdy mě totiž nenapadlo, že kašlání je tak namáhavý výkon. Po tom měsíci kašlání mě při každém zakašlání bolí záda, cítím, jak se mi utváří svaly na břichu a dost často bolí i hlava. Když už je to takový ten záchvat, kdy je to prostě strašné, tak se nemůžu nadechnout a cítím, jako by mi v krku seděl číňan a prováděl tam akupunkturu. Moje nohy se chtě nechtě přibližují víc k břichu a břicho taky nezůstává pozadu a ihned se předkláním. K tomu pořád kašlu a vykašlávám neskutečné věci neskutečné velikosti. Někdy se mi stane, že poflušu i to, co je za mnou. Jen právě čekám, až si tedy zlomím i nějaké to žebírko. Aspoň bude nějaká změna.

Dobrý den, nechcete přispět na opuštěné pejsky?

Wed, 12 Oct 2011 17:09:44 +0200

Stála jsem na Jiřího z Poděbrad a prohlížela si reklamu na tabletek. Stála jsem tam před tou reklamou, poslouchala z jednoho ucha MP3 a přemýšlela nad jeho potencionální koupí (Acer w500 vyhrál) a tu najednou slyším nějaký hluk. Otočím se a vidím člověka s košíkem, co na mě mluví. Vyhodím si sluchátko z uší, poplašeně na něho koukám a je mi jasné, že z toho už se nevyvlíknu. "Vwvwpejsciwvvwvw", říká pán. Jsem tak rozrušená, že se nemůžu rozhodnout, co dělat a nemohu vnímat to, co říká. Oči koukají po košíku, kde nalézají samozřejmě drobné plyšové přívěsky na klíče a kasičku, na které spatří to, o co jim konečně šlo. Padesát korun. Když na to přijde vhodná příležitost, řeknu "No, ale já mám asi stejně jenom dvacku...", na což pán pohotově odpoví, že to nevadí, ať dám cokoli. S vědomím, že jestli uvidí ty 4 stovky v peněžence, tak to bude hodně trapné, vytahuji peněženku a k mé smůle v drobných nacházím asi 80 kč. Dám padesát a za stálého "vwvwvpsiwv" si vybírám zvířátko a k mému překvapení zjišťuju, že plyšáci nejsou psi, ale medvědi. Vezmu si ho a konečně mi trošku povolí nervy. Už bych ráda šla, ale pán mi opakuje, že to jde na útulky pro psy, které už nikdo nechce, kteří mají nádory nebo jsou jinak nemocní, tak aby umřeli hezky a vysvětluje mi, jak si můžu dobře zapamatovat internetovou stránku azylrita.cz (azyl jako azyl a Rita... to je normální psí jméno). Abych byla příjemná, prohodím, že to takový problém nebude, že se takhle jmenoval i můj pes a probíhám kolem pána s Novým prostorem, na kterého se jen omluvně usměju a běžím do metra. Jsem zmatená a cítím se zneužita.

Člověk, co občas vychází mezi lidi do velkých měst, to jistě zná, nebo o tom alespoň slyšel. Člověk, který jezdí MHD, to vidí denně. Jde o lidi žádající vás o peníze. V posledních letech vyrostli jak houby po dešti a stala se z toho celkem oblíbená forma vybírání peněz. Nevím, jak to máte vy, ale já se jich bojím. Bojím se jich proto, že vím, že tu jejich "laní tvář" (to, že se tváří jako mučedníci) mají natrénovanou a manipulují s vámi zdrobnělinami a tragickými příběhy. Štve mě, že ti, co tam stojí z toho mají také nějaké procenta, takže pak z mých 50ti korun se na dobrou věc dostane po dalším přerozdělení při největším polovina. A to jen s velkým štěstím, protože taky si z mých 50ti korun může někdo postavit dům nebo udělat prsa. Štve mě, že jsou všude a všude na vás naskakují. Žiju v neskutečném stresu, aby na mě nevyskočili i z okurek! Štve mě, že se vám snaží vnutit pocit viny. Jakoby říkali Jestli nepomůžeš, tak ta velryba umře JEN kvůli tobě!. Nechci dávat všechny svoje peníze každému v metru!

Třeba to vypadá, že jsem hajzl. Že si žiju jako prase v žitě a nechci pomáhat ostatním, ale není to pravda. Pokud pomáhat chci, najdu si způsob, jak pomoci a také toho využívám. Ať už dobrovolnickou prací nebo smskama, které mi nepřipadají tak brutální. Nechci, aby to ze mě mámili na ulici, kde si o tom nemůžu nic zjistit a jsem pod těžkým tlakem jejich naučené manipulace.

Ok, takové otravování života je někdy užitečné. Těšte se příští článek o reklamních letácích!

Ťuk, ťuk, tady ledviny!

Sun, 09 Oct 2011 16:20:29 +0200

Abych pravdu řekla, příšerně se nudím. Nevím, co dělat, nic mě nebaví a mám dost silné bolesti rukou od ntb a můj ukazováček pravé ruky je celý ohnutý od touchpadu. Musím se učit, neučím. Musím dělat jiné věci, nedělám. Nechci, nebaví mě. Jsem agresivní na lidi.

V pátek jsem byla konečně u doktora. U dospělého doktora. Řekl, že mám levou stranu mandlí velkou, dal mi recept na prášky a řekl, že se mám šetřit a že nemám 14 dní provozovat žádnou aktivitu. Tak jsem hned po doktorovi běžela do antikvariátu s asi 100 kilovou taškou.

Snažím se nevycházet z bytu, nespěchat, moc nemluvit, víc pít, nedusit se, neudusit se a nevyflusnout si orgány. Vypadá to, že mám teda na práci hodně věcí. Ale je to nuda. Nejhorší je, že nemůžu chodit na tělocvik (a to jsem si zrovna měla zaběhnout kilometr) a na trampolínu, na kterou se vždycky těším celý týden.

Nuda, nuda, nuda. Ten článek je taky nuda. Každou neděli není svátek prostě. Taková nuda a nechuť, že jsem po sobě ani ten článek nečetla. Za to jsem na sebe vylila jablečný mošt.

Praha je malá, lidi jsou stejní a život je zvláštní

Sun, 02 Oct 2011 23:25:15 +0200

Slečna právě jela na svůj pravidelný kurz trampolíny. Minulý týden - když tam byla poprvé - se jí zdálo, že tam viděla svého bývalého. Celý týden přemýšlela, jestli to on byl nebo ne.

Když přijela, zjistila, že je tam zase a jak si ho tak prohlížela, byla si čím dál tím jistější, že je to on. Skákali si tam na vedlejších trampolínách. Najednou se otočila, chvíli ho pozorovala, jak si skáče, a potom zavolala "Martine?". On nic. Zavolala ještě jednou a silněji "Martine!". Konečně zvedl hlavu. Jeho obličej ale vypadal překvapeně a když mu zamávala, vypadal ještě překvapeněji. Slečna se zamyslela Tak buď dělá, že mě nezná a nebo to není on..., stejně si ale byla skoro jistá, že to on je.

Když už skoro končila hodina, najednou slyší "Hele, odkud se známe?". Otočila se a tam ten kluk. Který nebyl její kluk (takhle zblízka). Řekla mu, že si ho asi s někým spletla. Pak se ale zarazila a zeptala se "A ty se jmenuješ Martin?!". Jmenoval se Martin. Slečna byla tak zmatená, že se ho zeptala, kde pracuje, aby eliminovala možnost, že by o byl on a že by se navzájem už nepoznávali. Nebyl.

Ta podoba byla ale velmi zarážející. A když vezmete v úvahu, že slečna špatně vidí a její paměť na obličeje je hodně špatná, tak se není čemu divit, že byla tak zaražená. Praha je malá, lidi jsou stejný a život je plný zajímavých věcí. Jen je objevit a využít. Tak zítra na Bratislavu překládat! Držte palce!

Nemoc už není taková zábava, jak bývala...

Wed, 28 Sep 2011 12:16:19 +0200

Jó... to byly časy... Každou nemoc jsem si vychutnávala... Bylo krásně uklizeno, já si spávala v postýlce či u televize, matka mě obskakovala, měla jsem čaje v nemocničním hrnku, s pokličkou, prášky, smála jsem se spolužákům ve škole a někdy jsem zůstala doma až týden a půl!

Teď už ale asi týden pokášlávám, chodím s tím do školy, provozuji sportovní aktivity a dýchám pusou. Otravuji své okolí svými hleny, bojím se chodit do kina a na jiná místa, kde je ticho.

Přišel ale státní svátek a vzhledem k tomu, že se mnou nikdo nikam nechtěl jít, rozhodla jsem se, že budu oficiálně nemocná a udělám si den a půl potícího dne. Připravila jsem na to tedy matku, ale místo okamžitého "ano, budu se o tebe starat" jsem slyšela "tak si tu pokliď, udělej si čaj a lehni si". Žádný soucit, žádné pečovatelské sklony ani činy!

Tak jsem poklidila byt, i pokojíček, udělala si čaj do nemocničního hrnku, odnesla si ho do pokoje, přinesla si kapesníky, vzala si prášek na bolest hlavy, převlékla jsem se do pyžama, sedla si k počítači a cítila se opuštěně.

Zítra už budu muset jít do školy, protože nesnáším dopisování a pak se to nechci učit. Budu doufat, že za ten jeden den ležení u notebooku se zregeneruji a chrchlání se zminimalizuje. Aspoň trochu. K tomu mi kamarád volá v půl páté ráno, jestli by u mě nemohl přespat, že nechce, aby ho matka viděla v takovém stavu, v jakém je. Tomu se říká klidný spánek nemocného? Nojono... nemoc už není taková zábava, jaká bývávala...

PS: Vzpomínáte si, jak jsme jely do Turecka? Včera jsem se dozvěděla, že naše cestovka zkrachovala a nechala v Turecku 40 lidí. Miluju svůj život.

Vyndej si ten ospalek!

Tue, 20 Sep 2011 17:46:21 +0200

Hahaha, v prváku jsme dostali na obědech kiwi a to normálně bylo tak tvrdý! Fakt jako kámen... Jsme to potom cestou ze školy hodili proti týhle zdi a on se z toho ulomil asi takovejhle kus, ty vole! A ta kiwa zůstala úplně stejně... Ani se nerozkydla, nic! Hahaha

U češtiny jsme skončili, u češtiny budeme pokračovat. Čeština je vtipný jazyk. Má mnoho zákoutí, nesrovnalostí, výjimek, divných věcí a patří mezi těžší jazyky na učení, na mluvení - a jak jsme se jistě přesvědčili ve škole v diktátech - i na psaní. Jako u každého jazyka máme mnoho nářečí a slangů a každý z nás mluví trochu jinak. Máme oblíbená jiná slova, dáváme jim jiný důraz, trošku jinak skládáme věty etc.

Někdy se tedy stává, že slyším nějaké tvary slov, které mě nechají s vyděšeně otevřenýma očima.

Mám v puse obrovskou aftu?! Chceš ještě jednu piškotu?! Vyndej si ten ospalek z oka! Jdu koupit rohly. No krucizadek, co to je?! Takže jsem se teď maličko zaobírala těmito slovíčky a přicházím se správným rozuzlením!

Ospalka - pravidla českého pravopisu říkají, že ospalek vůbec neznají (tudíž neexistuje), jinak se ospalka skloňuje podle rodu žena
Piškot - pravidla říkají nepřekvapivou zprávu; rodu mužský, vzor hrad
Rohlík - je jasně rohlík, rohly neexistují
Afta - pravidla českého pravopisu aft neznají... afta je rodu ženského, vzor žena a já se jdu zahrabat... v každém případě se toto slovo ale používá hodně a google toho našel u aftu o 43 miliónů více než o aftě. A co říká google, to je pravda, takže je klidně možné, že se za nějakou dobu v pravidlech českého pravopisu objeví i ten aft
Kiwi - pravidla říkají, že je kiwi středního rodu a nesklonné

Nejdřív jsem chtěla napsat, ať to laskavě šíříte dál... Ale afta?! Celý život jsem žila v iluzi o TOM aftu. Celý život mám zničený... Nic nemá cenu...

Pokud znáte ještě nějaké slovíčko, o kterém vedete bouřlivé dohady s kamarády doprovázené sprostými slovy a fyzickými útoky, ráda se ho dozvím. Pokud mě nezabije nějaký aft. Tedy afta...

PS: Jestli se chcete pobavit, klikněte na následující odkaz na blog mladé romky kradoucí články. Moc jsem se posmála, ale cítím se zneužita! http://leydi.blog.cz/1104/klic

Je nejdůležitější znát Mallarmého Labuť s velkým "L"?

Sat, 17 Sep 2011 15:39:15 +0200

Jak jsem již psala, pohybuji se ve společnosti lidí připravujících se na maturitu nebo již jí prošlou. Samozřejmě - i když si to nechci přiznat - pomalu se to začíná týkat i mě. Maturita se pořád mění a nikdo mi nedokáže říct, z kolika předmětů budu maturovat, jak, kdy, školně, státně, ze španělštiny a tak. Jedno je ale jasné, bude povinná čeština (jako všechny roky), cizí jazyk a na naší škole matematika.

Matematiku už celostátně zrušili, ale naše vedení si za tím stojí, protože ten, co vychází gymnázium to prostě musí dát, jinak tam nemá co dělat. (To ale díky bohu za to; dám si nižší úroveň, spočítám procenta a jdu domů.)

Cizí jazyk je v dnešní době potřebný a pokud chce být naše republika světová, jazyky tomu chybět nesmí. Problémy s tím mají ale střední školy a učňáky, které na to házeli bobky a teď mají ty bobky studenti.

Čeština. Nikdy jsem neslyšela nikoho pochybovat o její povinnosti. Jsi Čech! Musíš maturovat z češtiny! To je přeci logické?! Všechny země to takhle mají! O tom se hádat nemůžu, protože o tom moc nevím. ROZHODNĚ si myslím, že dospělý člověk MUSÍ psát bez gramatických chyb, protože je to neuvěřitelná ostuda, když neumí. Je to čeština, je to náš jazyk. Člověk by měl vědět, kam psát čárky (jej), kde odstavce, jak se píše odstavec (?!!!!?), a potažmo i co je to sloveso a pád, protože jinak bude mít problém s ostatními jazyky. Na co to umět? Už jen žádost o práci musí mít nějaký formát. Natož stížnost či smlouva. Takže gramatika je jasná.

Nevím, proč by každý měl psát úvahy, popisy, charakteristiky, ale budiž. Taky se vám to k něčemu může hodit.

To, co ale nechápu, je, proč by to nejdůležitější, co bychom všichni bezpodmínečně měli vědět, mělo být to, co napsal Schiller, kdy to bylo, co vystudoval, s kým se stýkal a že umřel na tuberkulózu. Uznávám, že to pro někoho může být zajímavé, ale proč by to měli znát všichni? Proč je toto povinné, proč se to vyučuje jako "čeština" a proč nikoho nenapadne, že je to divné? Anebo jsem snad divná já? Fakt ale nechápu, proč by se z toho mělo maturovat povinně. Proč není jedna zkouška jen ze znalosti českého jazyka jako jazyka a potom volitelná zkouška z literatury, kde by byla jen ta milovaná literatura?

Můžete mi oponovat tím, že v biologii si také nemůžete vybrat jedno z geomorfolgie, zoologie nebo botaniky. Nebo z matematiky maturovat jen ze stereometrie. Ne, tak proč by se na to měla dělit čeština? Tady ale nemluvím o součástech předmětů, ale o tom, že je to POVINNÉ. Biologii povinnou (státem) nemáte. Matematiku už taky ne. Čeština tam ale stále je a tak se musíte naučit detailní biografii i Elišky Krásnohorské navazující na myšlenky Karolíny Světlé (Johanny Rottové), která byla realistickou spisovatelkou vyznávající myšlenky Májovců...