tulení tulení - Články

Můj milý deníčku

Wed, 16 May 2012 18:08:18 +0200

Svůj první deníček jsem si začala psát ve čtvrté třídě. Každé zápis byl v průměru stejný. A dost nezajímavý. "Ráno sem vstala, nasnídala se, vyčistila si zuby a šla do školi. Ve škole jako dycky. |Pak jsem šla na keramiku kde to bylo dobrý. Byl to fajn den". Takhle nějak bych charakterizovala každý zápis.

Měla jsem psací období, nepsací období, období bez deníku a období s deníkem. Dnes je mi 19 let. Mám svůj osmý deník. Píšu do něj občas. Jak se mi chce. Většinou shrnu události, co se staly, a pak k tomu připíšu, co si o tom myslím, proč se to asi stalo, jak bych chtěla, aby se to vyvíjelo a jak se to pravděpodobně asi vyvíjet bude. Někdy píšu, když jsem znuděná, někdy píšu, když se chci pochlubit (nechci, aby něco bylo zapomenuto), někdy když mám nějaké trápení, když se stalo něco zajímavého, když jsem strašně šťastná a snad skoro vždy, když mě sem přijede navštívit někdo v Mexika (což se dost pojí s tím předposledním bodem).

Pff!!! Je jí 19 a pořád si píše deníček?? Hahaha, píšeš "můj milý deníčku" a máš popsané plné stránky pubertálních výlevů? Svůj poslední deník píšu prakticky jen ve španělštině a každý zápis začíná podravem; většinou Hola. Je to takový rituál, při kterém promýšlím, co napíšu.

To, že je to plné pubertálních výlevů, se dá možná říci také, i když se tam čas od času najde kus kvalitní literatury.

Proč to ale dělám. Proč to vůbec někdo dělá? Víte... je to super.

První věc, co mě přesvědčí vzít si do ruky propisku, je malinko egoistická: chci, aby po mě něco zbylo. Byla bych strašně nerada, kdyby se po mě nic nedochovalo a já zmizela v zapomnění. Chci dát mnoho materiálů lidem, co mě budou studovat. Znáte to... Jak se vyvíjely její názory? Co mohl být podnět k tomuto činu? a tak dále... Prostě aby se životopisci tolik nenadřeli a aby to informace o mně byly pravdivé a nezkreslené. I když to asi ani možná prostě nejde. Takový normální důvod, který mají všichni... Heheh

Druhá věc - dost podobná té první - je již více o mně. Píšu, abych si mohla přečíst, co jsem dělala. Abych si vzpomněla, jak jsem se měla. Abych se mohla zasmát nad problémy, které jsem řešila a které se teď zdají nejtriviálnější na světě. Chci si zavzpomínat a rozpomenout se.

Na třetí důvod jsem přišla až postupem času. Tento důvod je vlastně i důvod, proč jsem se k tomuto článku uchýlila. Je to takové to "když se chceš vypovídat, můžeš to říct deničku", což jsem nikdy nepochopila. Ačkoli jsem to samozřejmě vždy říkala, protože to říkali všichni ostatní!

Já si tam třídím myšlenky. Jsem taková rozlítaná žena. Nedokážu se moc soustředit na jednu činnost, ráda věci měním, musím mít ve všem pořádek (nemyslím to fyzicky, ale psychicky) a nenávidím, když u něčeho nevím, jak to bude pokračovat nebo co se děje. Naložím si toho milión a pak mám hlavu jako vzducholoď, nevím, co dělat dřív (proto nic nedělám), brečím nad tím, v jak strašné jsem situaci, trápím se tím a prožívám muka. Taková normálka prostě.

Najednou ale přijde deník. Sednu si. Pozdravím a suše a stručně začnu vysvětlovat situaci. Pěkně od začátku se vším, na co si vzpomenu a připadá mi to důležité. Připravuju se na to, že budu při vzpomínání na všechno, co se stalo/co musím udělat, brečet a psychicky se zhroutím, protože je to TAK STRAŠNÁ situace. Najednou v půlce ale zjistím, že to vlastně skoro nic není. Shrnu si pak vše do přehledných pár bodů a jsem nasraná sama na sebe, že jsem se tím takhle trápila a nechala si narušit den. Někdy i dva.

Stručně a abtraktně řečeno: Myšlenky běhají v hlavě jak se jim za chce a leckdy je člověk nemůže pochopit ani nijak uchopit. Není schopen si je rozřadit do nějakých škatulek, kterým by rozuměl. Tím, že se hodí na papír (nebo někomu řekne), najednou dostanou nějakou podobu a už jsou lépe pochopitelné.

Bájo. To, že si musím uvědomit, jaký je princip "vypovídání se z problému" v devatenácti je celkem tragické. Ale nemyslím, že vy byste na tom byli lépe.

Ní zěn me yàng? aneb Wazzup, China?

Mon, 07 May 2012 20:36:31 +0200

Všichni umíme česky, všichni ovládáme jakž takž angličtinu, hodně z nás umí i jiný jazyk a pár lidí se domluví i více jazyky. Většinou jsou to jazyky, které najdete v Evropě, a které mají vždy podobná pravidla. Po naučení dvou jazyků pochopíte princip těch ostatních a najednou zjistíte, že je všechno stejné a za chvíli mluvíte jako kniha. Cizojazyčná kniha. Tu ale přijde hromada Asiatů a vy jste v prdeli. Nerozumíte nic. Ale naprosto nic. Ani z tónu hlasu nemůžete nic rozpoznat. Co je otázka? Co je odpověď? Kdy se hádají? Kdy si naopak říkají pěkné věci? Děs!

K tomu ještě ty jejich tragické komplikované znaky. Taky jste přemýšleli, jak asi píšou sms? Nebo jak sakra může vypadat jejich klávesnice? Mají tam ty znaky? Moje teorie byla, že mají na klávesnici ty čárky a tak píšou ty jejich znaky. Po tomto víkendu ve Vídni mám hromadu nových poznatků o čínštině, Číně a Číňaněch!

Vždy se nám zdá, že Číňané hrozně zpívají, když mluví. Je tomu tak, protože mají 4 tóny nad samohláskami, které se čtou přesně tak, jak se píšou. (hlas nahoru, hlas dolů, hlas stejně/rovně, hlas zhoupnout). Při čemž je výslovnost velmi důležitá, protože když řeknete má a má, jedno může znamenat matka, druhé může znamenat anaserpentní spinóza.

Z intonace nemáte tedy ani možnost zjistit, co by byla otázka, protože neexistuje nic jako zvedání hlasu nebo něco obdobného co by se u otázek používalo. Věta je prostě jako otázka utvořena a končí si jak chce.

"Jak se píše ,Ben'?" zeptala jsem se. Xin [Šin] nevěděla a tak se podívala do mobilu na sms. Napsala normálně latinkou ben a na displeji se jí objevilo několik znaků, ze kterých si měla vybrat ten pro ten význam, který měla na mysli. Takhle to funguje i na klávesnici na počítači. Napíšou tam začátek slova s normálními písmenky a pak si vyberou znak.

"Jak se píše ,Ben'?" zeptala jsem se. Xin nevěděla a tak se podívala do mobilu na sms, po čemž se podivila "To má jenom šest významů?". Normálně jejich slova mají významů mnohem více. S tím, že některé odlišuje ten akcent a některé jsou prostě synonyma. I když to hrozně záleží na větě samé.

Například Ní hǎo (你好 ) [nihau]znamená Ahoj a doslovný překlad je Ty dobrý. Ní hǎo mā? (你好吗?) [nihau má]znamená Jak se máš a Ní hǎo bèn(你好笨 ) [nihau pn]znamená Ty jsi blbeček.

Používají normálně tečky, vykřičníky a otazníky k těm jejich znakům.

Mají strašně moc nářečí, kde i píšou trošku jinak a vyslovují jinak.

Často se obejdou bez sloves. Neskloňují. Nerozlišují muže a ženy. Nečasují; když chtějí říci něco v minulosti, řeknou větu normálně v přítomnosti a dají tam včera nebo před týdnem atd. To samé mají s budoucností.

Počítání na prstech je taky jiné. Když si Xin chtěla objednat 8 kousků pečiva, přinesli jí jen 2, ačkoli jasně ukazovala na prstech jedné ruky osm. Později pochopila, že my to takto nechápeme a vytáčela oči do neuvěřitelných úhlů, když zjistila, že na ukázání musí použít prsy na obou rukách.

Číňané nekývají hlavou ani jako ano, ani jako ne a moc neházejí rukama ani nohama při mluvení. Jak asi víme, jsou velmi klidní, hodně disciplinovaní a striktní.

Používají spíše vložky, i když tampóny jsou normálně dostupné. (Informace hlavně pro muže)

Již jsem věděla, že oni se svým "romantickým" životem rozhodně nezačínají v patnácti jako v Evropě. Věděla jsem také, že dost často začnou na tyto věci myslet klidně až ve 25 letech či později. Teď jsem se k tomu dozvěděla, že mnozí z nich se neberou ani z lásky. Často je to jen "Synu, toto je dobrá slečna, už je ti 30, vem si ji." a syn řekne "Ok, mám na to věk, co jinýho bych teď měl dělat." a za půl roku svatba a dítě.

"A jak se má komunismus u vás?" ptám se.

"My už dlouho nejsme komunistická země." odpovídá mi.

Jednou snad budu umět mluvit

Fri, 04 May 2012 20:20:00 +0200

Poprvé jsem si toho všimla v Mexiku, když profesorovi starající se o zahraniční studenty na střední škole, se vždy objevoval v oku tik, když jsem s ním mluvila. Nejdříve mě to zaskočilo, pak jsem si řekla, že to budu raději ignorovat a nebudu se tím zatěžovat. Prostě španělsky nemluvím moc dobře a lidé se musí soustředit, když se mnou mluví. Snaha o ignoraci byla, ale své podvědomí jsem nepřelstila. Potom, co jsem profesora poznala, jsem si začala všímat ostatních lidí. Také se soustředili; Obočí u sebe, svraštěné čelo a mozek zapnut na plné obrátky jsem vnímala mnohem intenzivněji. Tak jsem mluvila španělsky a uvědomovala si, že dokonalé to rozhodně není. Nu což. Ještě mám češtinu. V Mexiku jsem však mluvit česky pozapomněla a dělalo mi to velké problémy. Když se mě ptali, kolika jazyky mluvím, obyčejně odpovídala jsem, že již žádným.

Přijela jsem do Čech, rozmluvila se, už z češtiny nebyl slyšet ani španělský akcent, a když jsem se nemohla vyjádřit, věděla jsem, že je to proto, že pořád trochu myslím jiným jazykem.

Dnes je to ale druhý rok, co jsem se z Mexika vrátila a pomalu začínám objevovat tiky a soustředěné očekávající obličeje i u Čechů. Když to zpozoruju (už jsem na to expert a vidím to i tam, kde to není), že osoba začíná ve tváři křečovatět, přemýšlím o tom, jak je to celé absurdní; jak jsem dementní, že neumím vyjádřit tak super věc; jak ta osoba očekává nějakou super storku, ale já předem vím, že bude zklamaná, protože moje vyprávění nikdy nezaujme. A s těmito pocity dokončuju historku a říkám si, že třeba se konečně naučím vyjadřovat. Zatím bez úspěchu. Používám svá tři slovesa, která neobměňuji (být, dělat, mít) a k tomu se doprovázím divnými neurčitými citoslovci a "e", když se zaseknu.

Teď otázka, jestli jsem to měla takhle vždycky, akorát jsem si toho nevšímala, nebo jestli to na mě přišlo teď a strachem z toho, že to zase poseru, se to stále zhoršuje. Nechávám už vyprávět historky jiné osoby, snažím se již snad ani moc nemluvit a nejlepší storky - při kterých nebyl nikdo, kdo by je mohl říct - si nechávám buď pro sebe nebo pro blog, protože mě děsí představa, že by mi historku někdo zkazil tím, že na ni adekvátně nereagoval (smích, popř. udivení, pláč...). Už si asi umíte představit, proč tolik miluji psaní...

Zajímavé je, že mi nedělá problémy přednášet před plnou třídou puberťáků, ale když mám něco říct před jedním člověkem, konverzace se strhne v soutěž O nej-tikající oko.

V každém případě budu pracovat na silně behaviorální vlně; budu mluvit, mluvit a mluvit, dokud se to nenaučím! A vy to budete muset vydržet.

Populista či úplatkář?

Tue, 24 Apr 2012 20:32:21 +0200

Před pár měsíci politici odhlasovali přímou volbu prezidenta, což znamená, že my - čerstvě plnoletí - si užijeme první volbu v plné parádě.

Tato změna ústavy byla postavena na tlaku veřejnosti, která si již dávno přála volit si svého prezidenta sama. Chápu to. Lidem se nelíbí věci, co se poslední době v politice dějí. A já se rozhodně nedivím. Jeden fluše na druhého, každý druhý je obviněn z korupce, slibují hory doly a ve své funkci se drží zuby nehty. "Tak si aspoň toho prezidenta zvolíme sami! Ať se k tomu také my - ubozí malí lidé - můžeme vyjádřit.", říká si mnoho lidí.

Ráda bych ale upozornila na to, že jsme to právě my, kdo si tyto funkcionáře vybíráme, také volbami. Stejně tak, jako si budeme vybírat prezidenta.

Druhá věc, která někdy bývá dost opomínaná, je ta, že vše, co se dozvídáme, jsou zprávy od novinářů, kteří si s těmi informacemi můžou dělat, co chtějí, a ačkoli by tyto informace měly být objektivní, dost často jsou nějak zabarvené, něco je opomenuto nebo naopak nadzdvihnuto, překrouceno či úplně pozměněno. Takže prostý člověk se všechno dění z Pražského hradu, které už tak je prošpikované tajnostmi, dozvídá z takovýchto zpráv z médií.

Pak najednou máme volit Velkou Hlavu Státu. Nedělám si naděje, že by se alespoň 50% obyvatel České republiky zajímalo o politiku. Předpokládám, že před volbami se bude většina lidí řídit billboardy, krátkými televizními spoty a kandidátovým vzhledem. Pár lidí si přečte něco o jejich názorech, o jejich minulosti a o plánech do budoucnosti, ale masová většina se rozhodne podle mega-gigantických kampaní, které za chvilku přijdou a které budou samozřejmě placeny státem, což je v době krize moc fajn. Volby vyhraje ten s nejpopulističtějším úsměvem a stejně si zase budeme stěžovat.

Senátoři a poslanci toho o politice vědí více než my. Žijí v tom každý den, pracují v tom a tak by měli asi vědět, jak co funguje a kdo by byl nejlepším kandidátem. Na druhou stranu - jak to podle medií - u nich řádí korupce, taktiky na dosáhnutí silnějšího postavení a další nekalé praktiky. Není moc pravděpodobné, že by si nějaký kandidát, velká firma či jiná vlivná osoba, podplatili 10 milionů obyvatel.

Otázka tedy nezní, jestli chceme přímou či nepřímou volbu, ale jestli chceme prezidenta populistu či úplatkáře (popř. loutku).

Miluji hodiny zeměpisu

Thu, 19 Apr 2012 21:19:49 +0200

O Češích se říká, že jsme chorobní stěžovatelé. Furt nám není nic dost dobré, pořád máme na něco kecy, stále nejsme s něčím spokojeni. Tak dnes tuto tezi potvrdím.

Již dlouho chodím do školy. Vlastně většinu mého života jsem strávila právě tam. Už jsem poznala studenty házící filé do várnice na čaj, díru místo okna, učitele, kteří si odkládali prsa na stůl a čas od času si jimi vylili kafe. Poznala jsem učitelé, kteří naučí, poznala jsem učitelé, kteří dělají hovno, kterým je skákáno po hlavě, kteří nemají žádný respekt, ty, kteří si myslí, že jejich předmět je to nejdůležitější na světě, ty, kteří nenávidí ženské pokolení a ty, kteří se snaží výuku dělat, co nejzajímavější.

Dnes vám povyprávím o hodinách zeměpisu, které mi jsou dávány již třetím rokem. Bohužel.

V září 2008 v prvním ročníku na gymnáziu na první hodině zeměpisu přišel učitel. Vysoký, statný, červené konce končetin. Přišel, tvářil se přísně a dal nám 2 testy na celou hodinu, při čemž třída byla rozdělena do skupin na A,B,C a D.

Když hodina skončila, všichni byli naštvaní. Někteří se rozhodli, že se budou zeměpis učit, protože to asi u tohoto profesora bude těžké, někteří si vytvořili nenávist k profesorovi a k zeměpisu obecně. Testy jsme již nikdy neviděli.

Všichni jsme si na profesorův popud pořídili učebnici Zeměpis 1 a zapisovali si do linkovaných sešitů A4, protože jiné neodpovídali jeho přání (na laboratorní práce z chemie mám do teď sešit A5 nadepsaný "Zeměprava").

Když jsem po návratu z Mexika otevřela svůj linkovaný sešit A4, našla jsem prvních pár (slovy 2) stránkách úhledně popsaných věcmi o zemské kůře a atmosféře. Dále pár stránek s elipsami po celé stránce (i tam, kde rozhodně být neměly), dále hromadu obrázků, konverzací s nejblíže sedícími spolužáky, jednu stranu kompletně vybarvenou modrou propiskou, jednou je tam jen půlka stránky, další stránky jsou dost pomačkané, proděravělé a comulumbus byste tam našli těžko. Ach, jsem já to hrozný student, že si nedělám poznámky! Proč si je ale dělat? Profesor dá do testu stejně něco, co jsme si v životě neříkali, o čem jsme nemluvili ani jsme to nezmínili (což říkají hlavně ti, kteří si psali a učili se, jichž časem rapidně ubývalo).

Ty testy z látky, kterou nás neučil, nám opravil asi jednou. Měla jsem test naprosto stejný, jako kamarádka vedle (rozhodně náhoda); ona měla 3, já 1. Hodiny zeměpisu byly naprosto zbytečné.

Vrátila jsem se z Mexika a třída, kam jsem propadla, dostala tohoto profesora. Probrečela jsem noci, ale smála jsem se ostatním spolužákům, kteří neznali jeho styl výuky. Byli zoufalí, nasraní, učili se a já se smála. Brzy přišli ke stejnému názoru jako já.

Profesor ale za ten rok, co jsem nebyla přítomna, výuku v mnohém vylepšil! Test (z kterého byli všichni překvapeni a který jsme nikdy neviděli) byl až druhou hodinu, další hodinu nám možná vyprávěl kus látky a většinu zbylých vyučovacích hodin jsme se koukali na filmy. Brali jsme svět, takže jsme koukali na dokumenty o Africe, Americe, Asii, každém státu z Evropy atd. Další procento hodin jsme psali testy (slepé mapy, info o zemích atd), které většina třídy odevzdávala prázdné, čas od času někdo nakreslil nějaký pěkný obrázek nebo napsal nějakou pěknou odpověď.

Často jsme také zabíjeli hodiny zkoušením. Student šel k tabuli a uslyšel "Namaluj si Afriku". Namaloval vejce. "Ukaž mi Nil" a student udělal čáru do vejce.

Začínal od lehčích a když člověk věděl, říkal mu to, co neměl šanci vědět. Kor když se to neučil. Za hodinu dal tři pětky; za sešit, za zkoušení a za mapky, které jsme měli mít vyplněné a popsané. Pětky, které se nám nikdy nikde neobjevily.

Před čtvrtletím a před vysvědčením se nám záhadně objevily známky na internetu. A nakonec jsme dostali nějakou známku (př: já minulé pololetí - známky - 4, 4, 2 a dostala jsem na konci roku jedničku). Někdo ale má štěstí trochu méně. Celý rok se snaží, na vysvědčení jen jedničky a dvojky a do toho trojka ze zeměpisu. To asi nasere. Stejně tak jako když to jako jediný umíte (učíte se, baví vás to, máte ty znalosti ze základní školy) a máte 1 stejně jako ten, kdo se na to v životě nekoukl a ani pořádně neví, kde je Kyrgyzstán, ani jak se píše.

Pane profesore? Neměli jsme brát Českou republiku?

Tu už jsme přece brali!

Ne, nebrali...

Ale jo... určitě...

Ne, nebrali.

...takže vývoj člověka-

A budeme ji brát?

...australopithecus afarencis...

Naprosto zabitých 120 hodin života. Většinou máme zeměpis v odpoledních hodinách. V prváku jsem vždycky koukávala v zimě z okna, pozorovala západ slunce a přála si být doma. Nebo kdekoli jinde.

Přišel problém. Zjistila jsem, že by mě zeměpis celkem i bavil. Kdybychom se normálně učili to, co se učit máme, měli jsme z toho normální testy a nestrávili hodiny koukáním na filmy nebo sledováním, jak si profesor zvyšuje ego na bezbranných studentech, něco bych uměla, bavilo by mě to a necítila bych se, že jsem ve škole zbytečně.

Před týdnem (když se nablížilo čtvrtletí) jsme psali test z vývoje člověka, což je látka, kterou jsme měli vykoukat z filmů, které nám pouštěl. Testy patrně četl. Dokonce je i opravil a rozdal nám je! Řekl, že to dopadlo katastrofálně a rozhodl se, že nás něco naučí a za týden si napíšeme test nový.

Tu hodinu nám vykládal látku. Sedl si za stůl a četl: "Nadepiště si Homolid", začal "odrážka... evoluce začala v miocénu závorka 25 až 5 miliónů let čárka třetihory. Odrážka.."

"Cože?"

"No, jako další odrážka, další věc. Odrážka, ranný miocén byl teplejší než dnes...", pokračoval.

Učitel to celou dobu četl asi ze svého sešitu ze školy nebo co. Já tam seděla a přemýšlela, jestli jsem si nespletla nějaké období. Jsem na střední škole? Je mi 19? A také jsem přemýšlela, jak se tohle může stát.

Příští týden jsme psali tedy ten opravný test. Stejné otázky, všichni jsme dostali 1, testy nikdo neviděl. V jiné třídě dostali jednou na vysvěčení jedničku první 3 v abecedě, dvojku další tři, trojku další tři a tak to šlo dále.

Pan profesor je na škole snad už od jejího založení. Jsou na něj stížnosti, ředitel jistě ví, co se děje, ale pak profesor zůstává dál.

Já ho jako člověka neznám a nerada bych ho soudila. Třeba je v jádru dobrý muž, kdo ví. Chci ale poukázat na ten systém. Ten učitel je na škole roky, nenaučil v životě nic a nikoho, nic tam nedělá, dostává obří plat (drby od učitelů i žáků)...

Za prvé: Co je to za nespravedlnost? Člověk, co nepracuje, si žije super-lehce. Žádný stres, žádná práce. Celý život nepracuje a žije si jak král. Já se tady stresuju, že musím mít 20 vysokých škol, musím se umět vyjadřovat, nepsat gramatické chyby, být lepší než ostatní, abych uživila sebe a své tři děti (do budoucna).

Za druhé: Studenti něco studující by měli něco umět. Nebo aspoň ti, které by to bavilo (nemůžu totiž říci, že bych si něco odnesla za ty 3 roky chemie). Škola by měla mít učitele kvalitní a morální. Učitel by měl něco naučit, ukázat studentům něco ze svého oboru, co normálně třeba neví. Měl by se jim věnovat. A něco je naučit.

Tohle je opravdu neuvěřitelné.

Stejně jako věčně ožralá učitelka, učitelka informatiky, kterou nikdo neposlouchá (a asi ani nechce, aby ji někdo poslouchal), učitelky jazyků, u kterých studenti za 4 roky neumí vyčasovat sloveso být...

Říkám, třeba to jsou dobří lidé. ALE PROČ CHODÍ, KURVA, UČIT, KDYŽ TO NEUMÍ?!

Škola dělá lidi aneb Jak jsme všichni stejní!

Mon, 16 Apr 2012 19:19:00 +0200

Dělat dobrovolníka není super jen kvůli tomu, že si potom můžete říct "Jak jsem hodný!" a týden žít s dobrým pocitem. Také si tam zvýšíte ego, protože vás tam všichni pořád chválí, což se v normální práci - bohužel - stává zřídka. Nejlepší na tom ale je, že si zkusíte zajímavé věci, dostanete se do míst, kam se váš vrstevník dostane těžko a poznáváte věci. Po tom, co jsem navštívila asi 6 středních škol v rámci této dobrovolné práce, jsem si všimla velmi zajímavé věci: Každá škola má všechny studenty stejné.

Už když přijdete do té školy a vidíte studenty postávající na chodbě, je vám jasné, o co půjde, a přemýšlíte, že kdybyste to věděli, oblékli byste se jinak.

Například Střední škola knižní kultury. Na první pohled se všichni snažili být originální a zajímaví. Takové to umělecko-přírodní oblečení, hodně mluvili, říkali vlastní názory atd. Předpokládám, že neposlouchají pop.

Českolipská a my (obě na Proseku) jsme si podle mě celkem podobní. Takoví ti divní, po většině poslouchající rock, zvláštní věci, co je jim celkem jedno, jak se oblékají (prostě na sebe něco hodím a konec). Koukáme na Big bang theory nebo podobné seriály. K tomu máme ještě šampoňáckou třetinu, kde můžeme najít nagelované muže a gelové nehty, hromadu popu a frajerství. A to nám tam spolu kamarádí.

Arabská je plná lidí, kteří hodně dbají na to, jak vypadají, na nějakou svou image, rádi se baví, poslouchali by Evropu 2.

Na Karlínském gymnáziu jsou všichni nejdrsnější a nejnamachrovanější, oblékají se nažehleně a dokonale, písničky na Evropě 2 a koukají na Gossip girls.

V pátek jsem byla na Štěpánské. Všichni hezky elegantně oblečení v neagresivních barvách, nikdo se skloněnou hlavou.

Samozřejmě existují výjimky. Na SSKK byl kluk, který nemluvil, nekoukal se do očí, lidí se bál a při pohledu na jeho vlasy jsem myslela na smažený kuřecí řízek. Také slečna na KG by se spíš hodila na Štepánskou. A tak dále.

Škola prostě dělá lidi. Oblékáme se tak, jak vypadá naše okolí, což pro většinu studentů znamená škola. Děláme podobné věci. Ne proto, že bychom chtěli, ale o čem bychom se bavili? A proč nezkusit seriál, na který kouká kamarádka a pořád o něm básní? Tímto článkem rozhodně nechci nic kritizovat. Tak to prostě je a těžko se s tím něco bude dělat (a proč taky?). Stejně za čtyři roky každý vyletí z tohoto hnízda, bude v okruhu jiných lidí a trochu se zase změní.

PS: Tento článek patří mezi mé nejporvchnější. Samozřejmě není možné hodit všechny do jedné ilegalitky, při devadesátiminutové návštěvě je nemám šanci poznat všechny a také je mi jasné, že si všimnu jen těch výraznějších postav... ale... kdybyste to viděli... Šest set stejných puberťáků!!

Neklidná noc

Fri, 13 Apr 2012 20:12:00 +0200

Zaklapla knihu, hodila ji na noční stolek, zhasla světlo a uvelebila se ve své krátké posteli ve svém malém pokojíčku.

Po chvíli zjistila, že už celkem dlouho nemůže usnout. K tomu zjistila, že jí rychle bije srdce a také má zrychlený dech. Co je?!, říkala si v duchu, ale nakonec usnula.

Zdálo se jí, že se převrací. Pořád. Že spí a furt se převrací, že se něco děje. Trochu se vzbudila. Všimla si, že převrací nohy v prapodivných křečích ze strany na stranu. Dolní polovina těla se dost klepala. Ale byla to jen ta dolní polovina a za chvilku byla zase relativně v klidu. Usnula.

Zdálo se jí, že se klepe. Tentokrát ji probudil svůj vlastní výkřik. Spíš takový pokus o výkřik, protože to nešlo. Už se klepala celá. Po chvíli se zase uklidnila, zavřela oči a usnula. To zase netrvalo dlouho, protože se vzbudila výkřikem druhým. Snažila se, aby ji někdo uslyšel. Aby ji slyšela matka spící ve vedlejším pokoji a přišla ji zachránit.

Z úst ale zase vyšel jen divný skřek. Zkusila to ještě jednou, ale celé tělo bylo v hrozné křeči a nepřestávalo se klepat. Byla strašná tma. Chtěla rozsvítit. Natáhla ruku k lampičce, ale nešlo to. Nedosáhla tam. Byla v křeči, nešla dát dál. V pokoji byla strašná tma a ona viděla něco v bílém. Chtěla světlo, chtěla vidět, co se děje, nechtěla se už víc klepat. Ale nešlo to. Pořád jen ty divné skřeky, pořád se klepala.

Nakonec jako by ji někdo z ničeho nic uvolnil oči. Ona uviděla pokoj prolitý světlem, ve kterém nikdo nebyl. Pokoj byl prosvětlený jako vždycky, i v noci kvůli pouličním lampám svítícím do něj. Dívka se trochu uklidnila, nechala tělo, ať se doklepe. Znovu zavřela oči, ale hned jak to udělala, cítila, jak se tělo začíná klepat. Oči zase otevřela a rychle šla spát k matce, kde asi hodinu strachem nemohla usnout.

Ráno se na svou vlastní postel koukala s trochou strachu. A večer - když zapadlo slunce - zjistila, že do pokoje tolik světla nejde. Asi se jí v noci lampičku podařilo rozsvítit. Což ani necítila.

Poopilecký těhotenský stav

Tue, 10 Apr 2012 22:20:34 +0200

Známe to. Každý se čas od času ožere jako prase. A kdo ne, na toho taky jednou dojde. Bude mu 25, zeblije, co uvidí a měsíc se nebude moci kouknout nikomu do očí. Radím dobře, dělejte kraviny, dokud se můžete vymluvit na pubertu! Nicméně, dnes tu nejsme kvůli radám do života.

K alkoholu neodmyslitelně patří dvě zvířata: Opice a kočka. Podle toho, jestli jsme prožili večer s makakem či gorilou, se odvíjí velikost kocoviny. Ta je však u všech individuální. Někdo protancuje noc s párem gigantických goril a ráno potom vylétne z postele jako silný losos. Druhý pokecá s kočkodanem a poblije strop.

Moje kocovina většinou není moc hrozná. Častokdy mě jen malinko bolí hlavička, což se ztratí, když začnu vyvíjet nějakou aktivitu. Jsou také dny, kdy mě kocovina navštíví, přinese si s sebou i všechna zavazadla, dělá doma bordel, hraje si s chuťovými pohárky a odmítá odejít. Většinou to probíhá stejně.

Ve slovníku spisovné češtiny jsem našla pojem "Poopilecký těhotenský stav". Vyznačuje se tím stav, kdy má postižený chutě, které se vyskytují u těhotných žen. Pořád se mění a jsou velmi silné.

Probudím se s žízní, jakou nemám nikdy. Strašná chuť na mléko. Dobelhám se k lednici, drapnu krabici s mlékem a piju. Sklenička nepotřebná. Po pár locích najednou zjistím, že je to hnusný, že už mléko nechci a krabici odhazuji. Vrhnu se na skleničku vody. Hltem vypiji půlku a pak mi zase přijde nechutná. Už nevím, co dělat. Je tu něco jiného? Pořádně si prohlédnu lednici, najednu očina na alkohol a s oklepáním zrak hned odvrátím. Bleh. Co ale teď? KAPUČÍNO! Vyndám si nejkrásnější hrnek od Gaudího, nasypu do něj směs v prášku, přidám cukr a postavím vodu na kapučíno. Mezi tím zapnu televizi a dostanu chuť na kakao. K tomu si do obýváku dám další skleničku s vodou. Ulehnu a upíjím. Od všeho.

Kolem jedenácté/dvanácté hodiny začnu mít hlad. Fuj, něco jako studená snídaně NEPŘIPADÁ v úvahu! Nezaplnilo by mě to, neuspokojilo by to můj žaludek, chuťové pohárky ani hlavu a ...ble!

Jediné, co může zahnat to obrovské prázdno, které se z vteřiny na vteřinu projevilo, je obrovské, teplé a nejlépe mastné jídlo! Prostě... aby to vypadalo jako jídlo. Velký hlavní jídlo. Ke snídaňo-obědu. Nic jinýho tady nefunguje. Nejde to. Nedává to smysl. Musí to být tohle. Prostě MUSÍ!

Takže když doma nic není uvařeného (hahahahaha), musím to buď udělat sama (což je dost těžké vzhledem k mých kuchařským dovednostem), nebo něco koupit. Takže se stává, že se najednou obléknu a letím přes půl Prahy, abych si koupila pořádnou fast-foodovou čínu. Před tím ještě obvolávám všechny kamarády a známé bydlící u Čerňáku, jestli náhodou neví, kde tady nějaká čína v okolí je.

Nebo si udělám domácí hranolky (hodit do vody na 20 minut, pak na pečící papír a na 40 minut do trouby), ale protože jsem nedočkavá a musím je mít HNED, do vody je nedám a pak jsou nepoživatelný. Ještě k tomu ten prožitek není takový, jaký mohl být, a chuť na pořádné jídlo nezaniká.

Od skutečnosti, zda jsem ústa naplnila tím, čím jsem chtěla, se odvíjí má nálada na celý den. Kdy se dobře nenajím, pořád mě všechno bolí, je mi špatně a všechny vás nesnáším. Pokud se najím dobře, jsem nesmrtelná, můžu dělat cokoli a mám vás ráda.

Na co cestovat do zahraničí, když zahraničí může přijít k vám?

Wed, 28 Mar 2012 20:20:00 +0200

Chtěli byste vycestovat za hranice? Chtěli byste poznat jinou kulturu? Maličko si vybočit ze svého stereotypního života? Ano? Ale nemáte peníze, čas nebo máte povinnosti, od kterých nemůžete jen tak odběhnout? Proč - proboha - nenecháte, aby zahraničí přišlo k vám?

Můžete si sedět v papučích pěkně v teple, v Česku, ve vašem zaprděném domově, se svou rodinou a kočkou a absorbovat jiné krajiny. O čem to ten Tuleň mluví? Pořady o Norsku? Cestopisy z Turecka? Informace z wikipedie? PFFF! Hostitelské rodiny!

Nevím, proč se o tomhle nepanuje všeobecné povědomí. Vždyť je to tak úžasná věc! Celé to spočívá v tom, že přijede student ze zahraničí, studuje zde na místní střední škole a bydlí v české rodině. To, že bydlí v rodině, je pro nás teď stěžejní. Bydlí totiž v již zmiňované hostitelské rodině (protože studenta hostí, heh). Tou se může stát jakákoli, která má doma postel a hostila by ráda.

Zkušenosti hostitelských rodin jasně ukazují, že rodiče začnou na chování svých vlastních dětí nahlížet trochu z jiného úhlu - když vidí jiné dítě z úplně jiné země chovat se jinak - a děti se zase naučí tolerance vůči jiným kulturám a odlišnostem obecně.

Mimo to si pravděpodobně zlepší svou angličtinu, protože - co si budeme povídat - čeština není zrovna nejlehčí jazyk. Když se do toho ale student opře, může česky rozumět za tři měsíce.

Co je na tom ale nejlepší? Hora přijde k Mohamedovi a koza zůstane celá, což v praxi znamená, že u rodinného krbu poznáte více než za týdenní výlet do Španělska. Když totiž jedete po památkách, je to fajn; Vyfotíte si architekturu v centru Madridu, budete se smát Španělům, že mají v poledne zavřeno, vyspíte se v drahém hotelu, poslechnete si něco o historii místa a jedete domů. Nemáte šanci zjistit, jak ji žijí normální Španělé na předměstí, nedozvíte se, že siesty mají kvůli tomu vedru a že jedí hrozně pozdě a chodí spát v dobách, kdy my už chrápeme dávno. Pokud to máte ale doma, dozvíte se to, ať chcete, nebo nechcete. Prostě to přijde.

Nevím, jak to mají jiné organizace, ale AFS je s hostitelskými rodinami pořád v kontaktu, a cokoli se kdykoli děje, ihned pomůže. Pokud už pomoci nejde, nebo si to student nebo rodina vyžádají, rodinu studentovi změní.

Kdo by si nebyl jistý, jestli by hoštění zvládl, může si to vyzkoušet na tzv. welcome familly, což je rodina, kterou student dostane po příjezdu do země na 3 týdny, a po této době rodinu buď změní, nebo se rodina rozhodne, že si studenta nechá po celou dobu jeho pobytu (10 měsíců, 3 měsíce nebo 6 měsíců).

Hezké také je, že AFS pořádá různá setkání pro hostitelské rodiny, takže můžete potkat rodiny, které jsou na tom podobně jako vy; porovnat zkušenosti, něco se přiučit, poznat nové lidi s podobnými zájmy.

Jak jsem zapomněla zmínit, AFS je nezisková dobrovolná organizace, což znamená, že rodiny za hoštění nedostávají žádnou finanční odměnu. Na tomto systému to funguje již přes 90 let a má to tu výhodu, že rodiny v zahraničním studentovi nevidí peníze, ale dobrodružství a zkušenost, a dělají to ze své vlastní vůle, protože chtějí.

Já - mít tu možnost - hostím TEĎ HNED. Takhle si budu muset vystačit s dobrovolničením (dělání prezentací na školách, kontaktní osoba Bruna z Mexika, který je tu na rok, připravování různých akcí pro studenty, rodiny… teď např. ples a další věci) a se svou zkušeností z ročního pobytu v Mexiku.

Více informací o hoštění, výjezdu do zahraničí (máme 4 poslední stipendia a 18 volných míst za plnou částku!) nebo dobrovolnictví (dobrovolníkem může být každý - skvělá příležitost pro získání zahraničních přátel či zlepšení jazyku) najdete na stránkách www.afs.cz nebo se nebojte zeptat mě. Myslím, že je to výborná věc a měla by se využít!

Z Tuleně bude opravdový tuleň!

Sat, 24 Mar 2012 15:15:37 +0100

Začalo to nenápadně. Všimla jsem si, že už mi není většina podprsenek, přišla jsem do školy a kamarádka na mě se slovy "Ty kozy!" vyvalila oči, čas od času jsem měla i 54 kg, zjistila jsem, že mé břicho už není jen sval. Co se to děje? Dneska jsem si zkoušela v obchodě nějaká trička, instinktivně jsem sáhla po S a XS a v tom jsem na to přišla; Tuleň nám poprvé v životě tloustne! Co jiného by to mohlo být?

Celý život jsem byla ta malá, drobná a štíhlá. Na mé jediné lekci roztleskávaček, na které jsem byla, mě hned hodili nahoru do pyramidy. Vždycky se mě týkala velikost S až XS a jediné, co bylo velké, byly nohy (39-40) a vlasy. Nezažila jsem, co to je, když někde leze špek. Abych vůbec nějaké špíčky našla, musela jsem si vytahovat kůži. Nemohla jsem darovat plazmu, protože mám jen 53 kg a tam je nutné míti 55 kg. Nikdy jsem moc necvičila ani nedělala víc nějaký sport. Jedla jsem cokoli a kdykoli a tělu to bylo jedno. Všichni nechápavě koukali na to, jak dojídám oběd po třech kamarádech. A nic se nedělo.

Poslední dobou ale začínám zjišťovat, že mám úplně normální ženskou výšku. To, že možná už nebudu ani drobná a štíhlá, by mě nenapadlo.

Vždycky jsem si říkala, že mám holt dobrý metabolismus a chodím; Do školy, ze školy, po škole, po centru, po vyřizovaní, v práci, po schodech... I když... vlastně nevím, jestli se to chozením dá nazvat, protože chodím tak rychle, že mi někdy nestačí ani auta.

S touto chůzí jsem se rozhodla před nějakou dobu přestat, protože můj lýtkový dvojhlavý sval dorostl do obřích rozměrů a já už nechtěla, aby se mi děti na hřišti smály. Druhým důvodem byl můj psychický stav. Nežiji zrovna doma na gauči, takže stresu si užiju až-až a to, že pořád někam běhám, stres akorát zhoršuje. Takhle si v klídku jdu, koukám po lidech kolem sebe, přijdu do cíle a normálně řeknu "Ahoj", místo toho, abych přiběhla, hodinu se rozdýchávala a dodala k tomu "psdjalfkjdslfjkalahojldskfjdss". Dokonce mi Conversky ani nedevastují nohu a někdy v nich můžu být i půl dne!

Že by to tedy bylo tím, že už nechodím? Nebo prožívám nějakou druhou fázi puberty?

Prsa se zvětšují, lýtka se zmenšují, břicho mi vyrostlo, mám super-namakané bicepsy... co přijde dál? Budu vás informovat! Z Tuleně bude pravý tuleň!

Pro vlídnost na bídu

Wed, 21 Mar 2012 20:20:00 +0100

^{Je vidět, že ustálené lidové výroky, které vyjadřují - zpravidla obrazně - nějaké obecné poznatky, se nedají nahradit synonymy. "Pro dobrotu na žebrotu"} ^vlídností ^a ^bídou ^{nenahradíš...}

Šťastnou náhodou jsem nebyla vyhozena z práce, takže pořád dělám v jedné nejmenované fastfood-pekárno-kavárně. Když zavíráme krám, vyhazuje se všechno pečivo, již pár dní prošlé poživatiny a potraviny tak tvrdé, že by se jimi mohla umlátit postarší velryba.

Když jsem tam byla nová, vzala jsem si domů pár věcí, které jsem během druhého dne snědla, a vše ostatní se vyhodilo. Měla jsem v plánu napsat článek o tom, proč to, co se neprodá, nedávají někam bezdomovcům, chudým nebo dalším. Asi 2 týdny po tom, co jsem nastoupila, si jeden z brigádníků vyžádal, aby mu zbylé pečivo bylo schováváno, protože to dává zvířátkům. V zoo, myslím.

Já byla v nové práci moc spokojena. Většinou jsem si odnesla jídlo, jehož hodnota byla přibližně stejná, jako peníze, které jsem si za ten den vydělala (což ale vzhledem cenám potravin není zrovna těžké). Co zbylo, vzala jsem do školy, kde se o to spolužáci rvali a ostýchavě se ptali, jestli si opravdu mohou vzít CELOU tvarohovou taštičku. Za nedlouho už se mě nikdo neptal a rovnou si brali.

Protože jsem často chodila do práce v neděli, kdy jsem hned potom běžela na trampolínu, rozdávala jsem jídlo i tam. Pan Trenér mi proto nadržoval a já mohla mít 4 skoky, i když všichni ostatní mohli mít jen 3.

Časem se ozvala chudá sestra-student starající se o své vlastní bydlení. Dny, kdy jsem pracovala, se již nevyhazovalo nic. Odcházela jsem se třemi taškami a sestra si brala dvě třetiny.

Sestra si tedy brala většinu výslužky, pak jsem měsíc nebyla v práci a postoj mého okolí se začal měnit.

Ve škole si stěžovali, že toho nosím málo a slýchávala jsem "Fůj, tvarohová taška! Nemáš tam něco jinýho? Nemáš? Ffff... tak já si ji teda vezmu, no...".

Sestra mě urgovala smskama, abych jí řekla, kdy jdu zase do práce, že si včera museli KOUPIT pečivo?!.

A nejhorší jsem to měla na tréninku. To, že mi spoluskokani poroučeli, co jim mám přinést a dělali xichty, když jsem s lítostí oznámila, že dnes nemám žádný salát, to bych vydržela. Horší bylo, že mě začal terorizovat Pan Trenér. Vyhrožoval mi, že budu mít jen 2 skoky, pokud mu ihned nepřinesu něco k jídlu. K mému překvapení to myslel vážně a po druhém skoku mě násilím odtáhl z trampolíny. Spoluskokanka jdoucí po mně mě nechala si ještě jednou skočit. Čímž jsem patrně přiložila do ohně, protože když jsem přišla zase na řadu, nařídil mi, ať skočím barany (salto s půlvrutem), což neumím. Potom mi dal vybrat ještě mezi dalšími skoky, které byly ještě trošku drsnější, a neřekl mi k tomu žádnou teorii. Vyděrač.

Je hrozné, jak si člověk na něco zvykne, bere to jako samozřejmost a chce víc, chce to lepší. Měla jsem si to od začátku škudlit doma a nikomu nic nedat! Nevděčníci, nevděční, nikdo vás nemá rád! Zase budu sedávat o přestávkách v koutě. A to i s jídlem...

^{Všechny postavy a události jsou vymyšlené, jakákoli podobnost je čistě náhodná.}

V devatenácti letech zjistila, že život není pohádka

Wed, 14 Mar 2012 20:20:00 +0100

I když jsem si plánovala, že můj článek bude začínat "Vždycky jsem byla počestná a upřímná", článek tak začínat nebude, protože jsem si uvědomila, že to není pravda. Pamatuji si, jak jsem si vymýšlela a lhala. A dokonce i jak jsem kradla drobnosti v Pemi a ovoce u Vietnamců. Jednou chytli mě, jednou kamarádku. Nepříjemné. Byla jsem prostě takové normální dítě. Ne?

Jenže někdy přišel zlom. Nelíbilo se mi dělat protizákonné věci, neviděla jsem v tom smysl a začala jsem chodit na zelenou. Dokonce si pamatuji, jak jsme šly jednou s matkou někde po přechodu, kde byla hrozně dlouho červená a matka mě přemlouvala, ať na ni jdu. Nechtěla jsem. Proč? Není to legální. A zákony tu nejsou od toho, aby se porušovaly. To bylo někdy na druhém stupni základní školy, taková osmá, devátá třída.

Netěšila jsem se, až mi bude patnáct, nechtěla jsem být dospělá ani tak vypadat, ani řešit problémy, ani pít, řídit, přemýšlet. Nenáviděla jsem alkohol. Do patnácti let. Ale ani potom jsem se můj postoj tolik nezměnil. Snažila jsem se vycházet zákonům - dávajícím mi smysl - vstříc.

Pak jsem odjela do Mexika, kde se postoj ještě zradikalizoval, když jsem viděla tu povrchnost Mexičanů. Nevím, jestli je to tady stejné a jen jsem si toho všimla v Mexiku, nebo jestli jsem byla ve skupině neupřímných lidí, anebo jestli jsou prostě takoví. V každém případě jsem tam začala ještě víc nenávidět lži. Dokonce i milosrdné lži. Neviděla jsem v nich pointu. Proč nejsou lidé upřímní? Vždyť by všechno bylo tak lehčí. Nemuseli bychom trávit hodiny přemýšlením o tom, co je pravda a co ne. Jestli to jídlo je doopravdy čerstvé, jestli je se mnou, protože mě má rád nebo z nadrženosti, jestli nám ti lidé v televizi něco neskrývají, jestli to řekl proto, že to tak cítil nebo mě jemu bylo líto… Kdyby se říkalo všechno hned a na rovinu, nebyl by život krásnější?

Tato teorie mi vydržela asi 2 roky. Najednou však přišel zlom. Kamarádka patrně razila dost podobnou teorii jako já, akorát ji praktikovala trošku brutálněji. Možná až někdy hnusně a úsečně. Brala jsem to jako nutné zlo, bylo mi to celkem jedno. Tu ale přišla druhá kamarádka a rozčilovala se "Sakra tak ať si to nechá pro sebe! Mně je u prdele, co si myslí. Proč mi to pořád nutí?" A najednou mě to osvítilo. Mmm, má pravdu, ta žena. Proč by se mělo říkat vše, co se myslí? Ještě k tomu, když se názory pořád mění. Ještě k tomu přeci někdy ten člověk potřebuje slyšet nějakou lež, která ho uchlácholí, uklidní. Taková utopie by vůbec nedávala smysl, i když se to tak na první pohled může zdát. Neměli bychom žádné dobrodružství, city by přešly do ústraní a politika by byla plná lidí, kteří plní sliby (ó?!).

V Mexiku jsem také začala nenávidět estetiku. Musí to být hezké. Nemůžeš mu to odevzdat takhle. Musí to být ve dvou sloupečcích, nahoře jméno, pod tím datum, logo školy do druhého rohu! Já jsem byla přesvědčená, že i když odevzdám práci na toaletním papíru, tak můžu dostat jedničku. I když jídlo vypadá hnusně, může to být dobré. Že "Fuj, tahle z venku je to fakt vodporný, ale vevnitř to máte pěkný!" znamená to samé jako "No né! Máte to tu nádherné! Ty hodiny, ten jelen! Tady to vypadá úplně jinak než zvenčí.". Že by se mělo kakao posuzovat podle toho, jak chutná, a ne podle toho, jak vypadá. Za tohle jsem Mexičany nenáviděla. Vždy jen aby všechno vypadalo hezky, včetně jich samých.

Bohužel. Časem jsem zjistila, že pokud něco není hezké nebo to tak aspoň na první pohled nevypadá, nemá to šanci. Když jsem přistihla, jak na to dám také, upustila jsem i od této teorie a začala dbát také na estetičnost. Ať ve škole, u jídla, v dárcích nebo i u sebe samé.

Nenávidím tento svět. Plný lží, intrik, Potěmkinových vesnic, povrchnosti, pochybné krásy, zmutovaných gigantických jahod a zmrdství.

Uvítala bych, kdyby lidé byli trošku morální i v době krize. Více bych uvítala, aby obrovské firmy nemyslely jen na peníze a na sebe samé, ale aby trošku mysleli i na své zaměstnance (popř. zaměstnané děti). Uvítala bych, kdyby se lži používaly k dobrým účelům, estetika nebyla všechno a my byli aspoň trochu dlouhodobě šťastní.

Takže, dámy a pánové, je mi skoro 19 let a zjišťuji, že život není jako v pohádce.

Svoboda pohybu

Sun, 11 Mar 2012 19:19:00 +0100

Včera jsem jela z afterparty. Bylo to kolem páté v ráno. Nešla jsem ani na tramvaj. Chtěla jsem se projít. Praha nádherně svítila, všude opilí cizinci i Češi vracející se domů. Já jsem si prohlížela plakát na budově a pak zjišťovala, co to za budovu vlastně je. Asi jsem vypadala divně. Přišel ke mně nějaký kluk a koukal na mě ještě divněji. "Všechno v pohodě?", zeptala jsem se. Nic. "Jó? Dobrý?", ptala jsem se ještě jednou. A on na to "Once again?". Takže jsem šla na metro doprovázena nějakým klukem z USA, co tu byl za turistickými účely. Cestou jsem potkala kamarády, kteří se také vraceli z after a bloumali ulicemi. Patrně. U metra jsem se s Američanem rozloučila. Skvělé načasování, jelo mi to asi za minutu. Vyhlídla jsem si místo, dala si tašku na klín, rukama ji obejmula a během vteřiny usnula. Měla jsem pocit, že nespím moc tvrdě, protože jsem se celkem pravidelně budila. Najednou mi zvonil telefon. Maminka. Zvedla jsem to, zjistila jsem, že mi asi před půl hodinou psala, omluvila se, signál byl utnut a já usnula ještě jednou. Tu jsem najednou cítila nějaké dotyky a hlas "Slečno, jste na konečné!". Sympatický pán mě vzbudil na Čerňáku. No, normálně vystupuji o zastávku dříve, ale co se dá dělat. Aspoň, že jsem nejela zpátky. Vyšla jsem z metra na tubus. Bylo nádherně. Slunce pomaličku vycházelo. Všude klid. A já kráčela domů. Bez starostí. Bez stresu. V pohodě. Sama. Užívajíc si krásu ospalého města.

Asi to zmiňuji často, ale poslední dobou se mi stává, že to lidi neví, a pak jsou zmatení a kladou divné otázky. Takže; před nějakou dobou jsem byla na studijním pobytu v Mexiku. Bydlela jsem ve dvou městech; jedno - Merida - asi 700 000 tisíc obyvatel a Mexiko city (D.F.), jehož počet obyvatel je neznámý, ale pohybuje se okolo 10 až 25 milionů.

Byla jsem tam rok. Občas se mi zastesklo po rodině, pravidelně se mi stýskalo po naší kočce, stýskalo se mi po jídle. Ale co mi chybělo nejvíc? Na co jsem se nejvíc těšila? Z čeho jsem byla na nervy? Volnost. Svoboda pohybu.

Všude se jezdilo auty, vždycky jsem musela mít odvoz, nemohla jsem u nikoho přespávat, všechno, co dělám, jsem musela říkat rodičům. Když jsem si chtěla koupit něco na sebe, byla to velká akce a musela jsem o tom informovat všechny skoro všechny z rodiny, aby se to nějak udělalo a aby mě tam někdo odvezl a zase přivezl. Večer bylo nemyslitelné, že bych vyšla z domu, během dne jsem nesměla chodit sama. V autobusech by nás prý zabili. V D.F. jsem nemohla chodit ani 100 metrů od školního autobusu domů. V taxících by nás zabili také. A o metru nemluvě! Když už jsme tam jednou šli, děti byly buď zhnusené, nebo vystrašené a všichni si pečlivě drželi své batožiny, ve kterých ale stejně skoro nic nebylo, aby se zas tak moc nestalo, kdyby jim je někdo ukradl. Nikdo si nečetl, nikdo neposlouchal MP3. Asi z opatrnosti. Představa spánku tam byla opravdu komická. Já - Evropanka s evropským xichtem - jsem tohle dlouho vydržet nemohla. Lhala jsem rodičům o tom, že si mě někdo vyzvedne, a šla sama ven. Procházela se nebezpečným městem, jela dokonce i autobusem, pravidelně jezdívala pouličními polorozpadlými taxíky a svou českou mexičtinou jsem se z řidičů snažila dostat něco o tom, kolik si tak vydělají a jak žijí.

Tady? Tady?? V Česku? V Praze? Člověk může dělat cokoli. Naprosto cokoli se mu zlíbí. Kdykoli a kdekoli, když to srovnám s Mexikem. Myslím, že většina z Vás si ani neuvědomuje, jaké máte neuvěřitelné štěstí. Miluju to. Je to to nejlepší na světě. Nejsem na nikom závislá. Když si rozmyslím, že chci Twister, během minuty se převléknu, vylezu z domu a jdu do Billy. Když chci zajít ke kamarádce, dojdu na bus a jsem tam. Když se chci jít ve 4 ráno projít, nazuji boty a jdu. Můžu sedět v parku, můžu si jít nakoupit oblečení, můžu ze školy jet sama domů, anebo někam jinam. V MHD stačí, když si budu plus mínus držet tašku a můžu u toho spát, číst si, poslouchat cokoli, dělat věci na laptopu, jíst nebo se učit. Neumíte si představit, jak Vás ta "závislost na někom" omezuje. A není to jenom to. Praha je krásné město! Noční a ranní Praha je ještě krásnější. Procházení je něco úplně jiného než jet kolem autem. Slyšíte ty zvuky města, slyšíte lidi, vidíte tu krásu, můžete se zastavit, otáčet se, přebíhat z jedné strany mostu na druhou… Cokoli!

U většiny věcí, po kterých se stýská, to dopadá tak, že ji dostanete, přejíte se jí a potom už vás tolik nezajímá. Vidíte, 2 roky od Mexika a má láska k svobodě pohybu snad ještě narůstá.

Umělec jde do vězení

Thu, 08 Mar 2012 20:16:28 +0100

Titulek jsem opsala z MF Dnes, doufám, že mě nezažalují.

Jistě jste všichni již slyšeli o tom, že umělec Týc půjde do vězení, protože nezaplatil pokutu za tento trestný čin. Je to všude. Zakládají se skupiny na Facebooku typu "Bábovka pro Týce", ve zprávách je každý druhý den a všichni jsou rozhořčení, jak je možné, že jde do vězení umělec za svoje dílo a že tolik hajzlů si běhá po svobodě. Je to tak. Ale jak to asi vidí Týc?

Skupina Ztohoven se proslavila již několika skutky. Vsadím se, o co chcete, že všichni z vás si vzpomenete na atomový výbuch na čt2 v pořadu Panorama. Také překryli srdce na Hradě tak, aby vznikl otazník. Je to skupina plna zajímavých nápadů, jistě i zajímavých lidí, kteří se snaží poukázat na nějaké skutečnosti, které normální lidé neřeší. Například jejich projekt Občan K, kdy si pořídili falešné občanky a normálně je používali.

Roman Týc se v roce 2002 snažil proplout při povodních Prahu na kusu dřeva. Bral policistům čepice. A chvíli poté vymyslel ten - podle mě - geniální nápad se semafory, za které byl v pátek poslán do vězení. Co si myslím já?

Týc má teď popularitu, kterou by jinak asi nenabral. Je brán skoro až za mučedníka, každý o něm mluví - a to je v této branži to nejdůležitější. Vězení bych taky nebrala tak tragicky. Je to jen měsíc, nemůže ztratit žádné zaměstnání, protože je na volné noze a je to umělec a těm je povoleno být ve vězení. Ještě k tomu si myslím, že jeden hloupej měsíc se dá vydržet kdekoli - pokud to přežiju. Bude v nějaké nejmírnější věznici pro prvotrestané, takže tam bude mít plus mínus pohodičku, za měsíc vyjde pryč a bude mít tolik inspirace z tohoto prostředí, že si ani nesedne, jak moc bude tvořit.

Takhle to vidím aspoň já ze svého spisovatelského pohledu. Kdybych to byla já a neměla žádné povinnosti, letím do vězení hned teď (a to jsem v pyžamu!) a pak z toho čerpám celý život!

Všichni tedy pláčeme pro Týce. Ale vlastně bychom měli být rádi. Pěkně si to užije, vrátí se ještě s větší popularitou a my se můžeme těšit na nové hovadinky. A v případě, že to radní Prahy Udženije vyjde, budeme se moct těšit na čůrající panáčky po celé Praze.

Močení versus brečení

Sat, 03 Mar 2012 19:19:00 +0100

Klukům rozhodně závidím a už jsem si pár krát říkala, že bych si to s nimi vyměnila. Moc nepřemýšlí, jejich zábava není tak akční, říkají hodně věcí na rovinu, nemůžou otěhotnět, nenavštěvuje je Teta Irma a můžou močit kde chtějí, kdy chtějí a za jakýchkoli příležitostí.

Jako holčička mám ale taky pár dobrých vlastností. Můžu jezdit v metru v kabině, můžu nosit sukně, šaty, ale i kalhoty. Mám 300 druhů bot, ze kterých si můžu vybrat. Když jsem malá, můžu nosit podpatky. Můžu s kamarádkami řešit hodiny jeden a ten samý problém a - na což chci upozornit - můžu si brečet kdy chci a kde chci a nikdy to nevypadá tak divně.

Umíte si představit kluka, který brečí při zkoušení z chemie? Neříkám, že kluci nemají city a že pláč je u nich něco špatného, ale přeci jenom naše kultura to pořád ještě tak samozřejmě nebere… Slzy při filmech se povolují, při jiných smutných situacích také. Já se tu však snažím upozornit na opravdový pláč. Kdy se vám zkřiví obličej, cuká vám brada, teče vám z nosu, ústa ohnutá do půlkruhu, vychází z vás divné skřeky. Teď když o tom tak přemýšlím, tak ani u holčiček to nevypadá zrovna nejlépe, věřím v to. Ale rozhodně je to hezčí u padesáti tříkilové dívky měřící 166 centimetrů, než u stokilového muže měřicího dva metry.

V každém případě mi to poslední dobou nedělá žádný problém. Od doby, co jsem ztratila peněženku, poplakávám pravidelně na poště, úřadech či cestou z pošty v různých dopravních prostředcích, na zastávkách atd. Autoškola mi také často způsobuje tyto problémy v unikání tekutin z těla. Chudák pan instruktor.

Asi je to tím, že se nedokážu nasrat a na někoho zařvat. Měla bych se to už konečně naučit, abych neumřela ve čtyřiceti letech na nervy. Ať je to tak, nebo není, je strašně super být dívka, protože pláč nikoho moc nepřekvapí ani nezhnusí…

A když budu moc smutná z toho, že si musím k čůrání sednout, můžu si poplakat.

To už je vrchol!

Thu, 01 Mar 2012 18:18:00 +0100

"To už je vrchol" začala jsem sms. Mám totiž O2 cool, což znamená, že trávím dny psaní hloupých jednoslovných sms kamarádům či rodině s O2. Když se mi něco podaří, když se mi něco nedaří, když se nudím, když jsem nervózní, když mám hlad, když vidím myš…

Dneska jsem měla chuť, aby se mi moji O2cooloví kamarádi vysmáli. Nakonec jsem sms ukončila v půlce a rozhodla se, že lepší bude článek. O co šlo?

23. února 2012

Ve škole nám odpadla poslední hodina, já musela být v půl sedmé za Opatovem a do té doby jsem se musela stavit s kamarádkou v Michelské (Václavák) do Popocafepetlu, který otevíral v 17 hodin. Zdálo se mi, že mám milion času. Pomaličku jsem se táhla nakoupit hladovějící kočce jídlo do Krysího Alberta (kde našli před nějakou dobou několik tun mrtvých i živách myší). I přes tento fakt tam bylo narváno. Probojovala jsem se ke košíku, naplnila ho po okraj konzervami a vzala k tomu jedno Pikao.

Když jsem čekala v nekonečné frontě, řekla jsem si, že se Albertu a celému jeho marketingu pomstím a tak jsem zahodila Pikao (18kč) a vzala si Papitu (4kč), která byla ve slevě a koukala na mě z těch poliček pro čekající lidi ve frontě. Nadšená mou vychytralostí jsem dávala věci na pás a Papitu jsem tam frajersky prohodila nad ramenem. Aby všichni viděli, jak jsem drsná. Sušenka však minula určené místo a letěla pod nohy paní, co stála přede mnou. Paní mi ji zvedla a já jsem s obličejem takhle přesně jsem to myslela pokračovala ve stání fronty.

Deset minut jsem čekala na autobus, který mě dovezl až úplně domů. Pěšky by mi to trvalo asi stejně.

Přišla jsem domů, kde jsem matce pečlivě vyprávěla všechno, co se toho dne událo. Pak jsem se šla kouknout, co se děje na netu, a zjistila jsem, že už je půl páté a jestli to chci stihnout, tak musím vyrazit TEĎ. Byla jsem tak zmatená z faktu, že už není žádný čas (když jsem ho přeci měla milion), že jsem rychle vzala vařící kafe a snažila se ho dopít. V tom jsem zjistila, že potřebuju na záchod, takže jsem si vzala bonbón z bonboniery, kafe a šla na záchod. Matka na mě koukala divně.

Vzala jsem si tu nejmenší kabelku, co mám (kromě psaníčka na plesy), dala si do ní můj obrovský diář, o kterém si všichni myslí, že je to bible, a chtěla tam vložit papíry na au-pair, protože je potřebuju vyplnit. Pak jsem si to ale rozmyslela, že bych na to neměla dostatek prostoru a vzala si do kabelčičky Harry Potter and the Order of the Phoenix, který má 800 stran. Osm set tlustých stran. Spolu se šálou jsem to hodila na tašku, vzala klíče do ruky, zavolala Ahoj a zavřela dveře. Do druhé ruky boty, třetí rukou jsem odemykala chodbu a letěla k výtahu. Zmáčkla čudlík, zapínala si kabát a stihla jsem si nazout pravou botu. Levou jsem dala ve výtahu. Ještě, že bydlíme tak vysoko, stihla jsem si nandat i šálu.

S otevřenou taškou, ze které čouhala kniha stejně velká, jako kabelka jsem běžela blátem i po chodníku, schody na jeden skok a v 18:37 na zastávce. Autobus měl jet v 18:37 a mně bylo jasné, že mi právě ujel vzhledem k lidem odcházejícím od zastávky. Neujel. Přijel o pár chvil později.

A **rva. Brýle. Zapomněla jsem si brýle. Bez těch se řídí těžko. Už jsem to jednou zkusila a skončilo to brekem. Mým. No, teď už to nestihnu, budu se muset obrnit a připravit na nejhorší. Obrňovacího času budu mít dost.

V autobuse jsem napsala kamarádce, že přijedu v 17:01, na což mi bleskově odpověděla "To se teda máš!", což mě maličko vyvedlo z kolejí. Byly jsme teda dohodnuty?

Metro mi poskytlo pohled, který mě překvapil. Stály mi na hlavě všechny vlasy. Tak jsem si je ale po dobu třech zastávek upravovala. Když už jsem se sama sebe nelekla, uznala jsem, že to stačí a chtěla se začít do mé tlusté knihy. Nějak to nešlo. Všechno jsem četla 3x a pořád jsem myslela na jiné věci.

Dojela jsem na Můstek, a protože jsem jela pozdě, vyběhla jsem všechny tři eskalátory. Pff.

Nahoře u New Yorkeru mě čekala hromada turistů a čekající lidi. Dobu čekání jsem využila na vměstnání knihy se všemi dalšími věcmi do kabelky. Kdybych měla nehty, tak bych si je určitě všechny zlámala. Práce to byla těžká, ale nakonec jsem to tam vtěsnala. I když jsem ji nemohla zavřít.

Kamarádka přišla, našly jsme Popocafepetl na jiném místě, než bychom ho čekaly, zaplatily zálohu v desetikorunách a šly k Náměstí republiky, kde jsem se odpojila a měla namířeno na Háje. Při loučení jsem kamarádce vnutila můj diář a tak jsem mohla knihu vložit do kabelky již s menšími obtížemi. Kamarádka měla taštičku menší než já. Ale to nevadí!

Čekala mě jedna zastávka na Florenc, kde bych přestoupila na C a dojela na Háje.

Nastoupila jsem ve správném směru!

Ve vagónu jsem se zabydlela. Vyndala si sluchátka, i tu knihu zase a všimla si plakátu s darováním plazmy. Již dlouho si přeji ji darovat, ale nejsem na to dostatečně tlustá. Chtěla jsem tam už dlouho zavolat a zeptat se, jaký je to problém, když mám o pár (slovy pár) kilo méně. Opsala jsem si tedy se zájmem telefonní číslo.

Lalala, pojedu ještě dlouho, až na konečnou, tak si sednu, ne? A vidím volné místo, tak jdu k němu. Chytám se tyče, pokládám hýždě, když tu najednou slyším přes sluchátka "Invalidovna". Nechám zadek tam, kde je, a přemýšlím. Mm… JELA JSEM NA DRUHOU STRANU! Ne… Jela jsem na správ…PROBOHA! Vždyť já zapomněla vystoupit!

To už ale vlak zase jel. Zvedla jsem se z polosedu a zase se přesunula ke dveřím. Na Invalidovně jsem vystoupila jakoby nic a šourala se k protějšímu ostrůvku tak, aby nikdo netušil, co se právě stalo…

Při čekání jsem zavolala na plazmu. Hned, jak se pán představil, viděla jsem přijíždět metro a tak jsem to vzala rychle a jasně "Dobrý den, tady Karolína Kubínová, hrozně bych chtěla darovat plazmu, ale nemám těch 55kg, které požadujete. Mám asi 53kg, je to velký problém?" a odpověď neuvěřitelně super! "To žádný problém není.", řekl pán v telefonu a tak jsem si začala oddychovat. V tom ale pokračoval "Tohle totiž fakt není žádná plazma, to je soukromý číslo!" zařval na mě. Tak jsem se lekla, típla telefon, nakráčela do právě přijíždějícího metra a snažila se dělat, jako bych právě prožila normální telefonát. Metru jsem začala psát sms o tom, jaké jsem střevo a dávala si obrovský pozor, abych zastávku zase nepřejela.

Doufala jsem, že pro dnešek už to stačilo. Nepřejela jsem, ale rozhodla se teda nepsat sms, ale napsat článek. Ze sms jsem udělala tahák, kde jsem si psala všechny věci, o kterých se chci zmínit, jak se staly, v jakém pořadí a tak; znáte to. Vydrželo mi to snad až na Pražského povstání. Pak jsem mobil vypnula, otevřela svou tlustou knihu a najednou přišel nějaký kluk, sedl si vedle mě a vytáhl ultra malou a tenkou čtečku!!!!! V tu ránu ještě slyším "Tento vlak končí ve stanici Kačerov".

Pořád v dobré náladě. Ach!

Computer skills: Psaní všemi devíti

Wed, 25 Jan 2012 23:48:41 +0100

To jsem zase jednou hned po škole vyrazila do práce. Tam hromada lidí a práce jak na kostele. Pokud jsem někde zase nešidila lidi (což je má oblíbená činnost za kasou), neházela dorty o zem nebo jsem nezůstala stát přimražená vzpomínajíc, co jsem chtěla udělat, přemýšlela jsem. Tak různě. O pičandách, ale někdy jsem přišla i na něco převratnějšího.

Například když jsem šla mýt záchody (dívčí jsou vždycky zaprasenější než chlapecké), napadl mě článek o mytí zadků a o vztahu lidí k odporným pracím.

Častokdy jsem se viděla v zrcadlech či v odrazech skel, což mi vždycky spolehlivě zhoršilo náladu, a kolegyně se dokonce i několikrát podivily, kde se v té tiché dívce objevila taková agresivita. Včera jsem byla u kadeřnice...

Cestou na metro jsem si v hlavě dávala dohromady status na facebook a v metru jsem ho dovedla do dokonalosti "Ahoj, jsem padesátiletá žena z vesnice a dojíždím do práce, kde dělám prodavačku, do velkého města Prahy.", což by naprosto do detailu vystihovalo můj aktuální vzhled.

V metru jsem zjistila, že bych se mohla kouknout do sešitu a něco poučného si přečíst. Proměnila jsem se v supa a číhala na volné místo k sezení. Uvolnilo se brzy. Nikomu jinému jsem nedala šanci a rychlými pohyby jsem se vtěsnala na sedačku doufaje, že není čerstvě poblitá či pomočená.

Začala jsem si pročítat řeckou mytologii. Mytologie nebyla nijak zvlášť zajímavá, ale v každém případě cesta utekla rychle. Už nahoře blikalo "Vystupujte prosím vpravo ve směru jízdy" a tak jsem v záchvatu paniky otevřela tašku, abych si do ní dala své desky, které ale místo zaplutí do přeplněného batohu spadly s gigantickým žuchnutím na zem. Buch. Nechala jsem je tam a dělala si místo v tašce. Najednou ale vidím, že se pán naproti mě zvedá a desky mi podává. Překvapením chvíli ani nevím, co dělat. Desky jsem si s úsměvem vzala, poděkovala jsem a řekla, že to nebylo třeba, že bych si je pak vzala. Vyběhla jsem z metra, hodila si desky do tašky a až potom mi došlo, že to vlastně bylo od pána hrozně milé. A statusy se začaly mlátit. "Ó, jak je hezké potkat gentlemana!" bilo palicí do hlavy Padesátiletou ženu. To jsem ale ještě nevěděla, co se stane pak...

Šla jsem domů, četla si ohlášení, že nemáme v prostorách domu kouřit, vyhazovat odpadky ani vylučovat, pozdravila postarší pár vycházející z výtahu a jela do sedmého patra.

Otevírala jsem dveře do chodbičky. Ve sluchátku (mám jen jedno) mi jela nějaká indická písnička, ke které mám citový vztah a tak jsem se opřela o futra a spomalenými tančivými pohyby jsem si chtěla sundat boty.

Najednou se stalo něco nepochopitelného! Něco úplně změnilo tu chvíli. Něco se dělo a já nevěděla co, ani proč. Za chvíli mi to došlo. Obrovské těžké železné dveře se dost rychle zavíraly a já měla v tom ohybu u futer své prsty. Nejsem si jistá, jestli se dovřely úplně nebo ne. Ale neumíte si představit tu nepříjemnou situaci...

Rychle jsem do nich strčila, aby se zase otevřely. Vyndala jsem prst, který vypadal úplně divně zkrouceně a pomačkaně. Koukala jsem na něj. Fakt to celkem bolelo, byl fialový, ale už nevypadal, že je v pravém úhlu. Probrala jsem se z transu, zjistila, že je matka doma a klíčem 3x zaťukala na dveře. Mezitím jsem druhou rukou zamknula ty velké dveře a zouvala jsem si boty. Z paniky a bolesti jsem také začínala cítit vztek, že se o mě matka nezajímá v tak těžké situaci a nejde otevřít. Konečně otevřela. Rozhodla jsem se poplakat si nad tou strašnou věcí, co mě potkala. Ani jsem slzu neuronila a zjistila jsem, že jako moc nechápu ten důvod, proč bych měl brečet. Tolik to nebolí, zlomeně to nevypadá a matka vypadá vyděšeně, hihihi. Ještě k tomu se o mě určitě postará!

Začala jsem matce vysvětlovat, že mě bolí prst. Nařídila mi, ať ho ohnu. Bála jsem se, ale nakonec jsem prostředníček ohnula a matka si oddychla, že se nemusí česat a vézt mě do nemocnice. Najednou jsem uslyšela něco jako "Fuj! Kapeš!". A zjistila jsem, že mi z toho teče krev, což mě trošku rozesmutnilo, protože jsem myslela, že to za chvilku přestane bolet a stopy po zranění budou jen v mé hlavě. Při běhu do koupelny mi matka držela kapající ruku, ale pořád to nějak kapalo dál. Podržela jsem si ji tedy já a už se dostavila jen jedna kapka a já jsem skončila sedící na vaně s rukou v umyvadle. V kabátu a s taškou na zádech.

Matka se nejdříve postarala o umytí krve z podlahy a pak přišla ke mně. Mezi tím jsem se bavila děláním obrazců krví do umyvadla. Bohužel se ale všechno vždycky rychle rozpilo. Tak jsem nakonec složité obrazce vyměnila za dělání teček, což nakonec vypadalo mnohem lépe. Matka neocenila mé umění, ale za to se mi vysmála, že sedím ve vaně v kabátu a tašce, pak jsem musela ještě jednou ohýbat prst. Ohnula jsem ho, zjistila, že už krev skoro neteče, prohlédla si zranění a nechala si na prostředníček navázat provizorní obvaz.

Svlékla jsem ze sebe šálu o ostatní věci a šla na převaz. Matka vzala podle Francovku, o které minutu před tím prohlašovala, že bych se počůrala, kdyby mi ji na zranění dala. Asi změnila názor.

Omyla mi prst vodou, pak Francovkou, ale ani jedno nepálilo, i když jsem se na to psychicky připravovala a snažila se to sama sobě namluvit. Ještě se matka snažila pochopit jak se mi to stalo a jaktože je pohmožděn jen jeden prst. Nepovedlo se jí to.

Teď tu sedím u počítače. Prostředníček už nepulzuje, ale je trošku teplejší než obvykle. Je obvázán bílým obvazem s mašličkou. A já lituji, že umím psát všemi deseti.

A místo statusu dám článek.

Máš sváču?

Thu, 19 Jan 2012 22:00:05 +0100

Jako malou mě maminka každý den budila před sedmou hodinou ranní. Rozespalá jsem se přesunula do ložnice a koukala tam na Raníček. Když skončil, plížila jsem se do kuchyně, kde už na mě čekala snídaně. Snědla jsem to, co mi bylo předloženo, šla se obléci, vyčistila jsem si zuby, vzala si od matky připravenou svačinu a odcházela jsem do školy.

Časem začala matka chodit častěji do práce, což znamenalo, že na mě a sestru čekala snídaně pod hadrovou pokličkou, čaj/kakao/bílou kávu jsme si měly najít v konvici/mikrovlnce/kávovaru a svačina byla schovaná do svačinové krabičky ještě s ubrousky (látkovými) připravená na stole vedle našich jídelních míst.

Bohužel jsme začaly růst a lenivět. Stávalo se, že jsme snídat nestíhaly nebo jsme si zapomínaly svačiny. Přicházely jsme tedy po škole domů, kde na nás koukal okoralý chleba s popraskanou tuhou veselou krávou a naštvaná matka. Stále častěji jsme slýchávaly "Já se na to můžu vysrat! Vstávám kvůli tomu v 5 ráno, abyste se mohly nasnídat, a vy to tady pak necháte!" a najednou jsme zjistily, že si musíme dělat svačiny a snídaně samy. No a co. Tak se nenasnídám. Nebo nenasvačím. Je to jedno.

Nojo. Časem jsme ale přišly na to, že snídaně je extrémně výborná věc a super způsob jak začít den. Také se nám začaly natahovat vyučovací hodiny, nechodily jsme ze školy hned domů a musely si platit jídlo samy, takže jsme přišly na to, že jídlo je prostě důležitá věc a musí se s ní něco udělat.

Musím tedy vstávat dříve, abych si mohla udělat plnohodnotnou snídani a při tom myslet na to, jakou velikost by měla mít dnešní svačina, abych se z toho najedla na celý den a nemusela si nic kupovat ani umírat hlavy. Je sice hezké, že hned po ránu musím zapojit mozek i ruce, ale je to nesmírně náročné. A tak každé ráno myslím na to, jaký neuvěřitelný luxus to od matky byl, když nám takhle vše připravovala a nenávidím se za to, že jsem své vzdorovací období naplnila touto nejedící aktivitou, která donutila matku zvyknout si na to, že se o nás ráno nestará. Kdo ví, možná by nám připravovala jídlo do teď...

Vzdorovací období v tomto smyslu proběhlo na druhém stupni základní školy. Kdo měl svačinu, byl out, a kdybych přinesla mezi spolužáky pečlivě zabalené jídlo v krabičce s hadrovým ubrouskem, v životě by se mnou už nikdo nepromluvil.

Všichni jsme se ale přes to přenesli a teď - na střední škole - vládne hlad. Je všudypřítomen a působí neuvěřitelnou silou. Ten, kdo nemá svačinu a kamarády, kteří ji mají a jsou ochotni se o ni podělit, je ztracen. Může si koupit plastické bagety z automatu nebo sušenky, které jeho hlad ještě více popudí.

"Sám mám málo a musí mi to vydržet až do osmi!", zní někdy odpověď od spolužáků. Probíhají vnitřní boje. Buď kamarád nemůže dát, nebo je jídlo malé, že to nezasytí ani jednoho. Myšlenka na to, že budu celý den o hladu, ještě popuzuje zoufalost situace, která zvětšuje pocit hladu. Nakonec překecáváte i cizí lidi a slintáte, když vidíte někoho s tou jeho mega svačinou, kterou si cpe do pusy!

Někdy se stane, že má svačinu každý, a tak toho má člověk tolik, že to buď rozdává, kde se dá, nebo ji přinese domů a použije ji na další dny, zapomene na ni, sní ji v noci nebo ji válí v tašce tak dlouho, než mu vyjde naproti. Jiné dny jsou zase situace, kdy nemá svačinu NIKDO a všichni jen odpočítávají čas do oběda nebo do doby, kdy půjdou domů.

Obecně funguje kolování: když je něco dobrého, když je to nějaký experiment nebo něco, co má být pro více lidí. Každý si jednou kousne a pošle dál. Kdo sní poslední kousek, snědl Černého Petra a prohrál. Znám ale lidi, kterým prohrávat nevadí. Nechápu.

Když člověk ví, že si na druhý den nestihne dělat svačinu, je dobré objednat si ji někde jinde. Prosit všechny kolem, vystopovat si, kdo by byl ochoten udělat si o jednu svačinu navíc a ujistit se, že bude dodána. Mělo by to podléhat písemné smlouvě, protože - jak jsem si dnes ověřila - ty ústní někdy nefungujou, a může se stát, že z ničeho nic zjistíte, že vaši svačinu si chroupe její majitel, který vám ji měl předat. A to, i když mu nechutná!

Svačiny můžete vyměňovat. Hlídejte si, aby pro vás byl obchod výhodný. Nemůžete vyměnit chleba se šunkou, sýrem, rajčaty a salátem za jablko... To je pro vás krajně nevýhodné. Jediná výjimka platí, když jste jablko dlouho neměli a máte na něj takovou chuť, že na 100% víte, že výměny později nebudete litovat.

Po chvíli na střední škole začnete nenávidět ty, kterým dělá svačiny někdo z domácnosti. Ale někde vzadu najdete i pocit pyšnosti, že jste tak samostatní, že si svačinu umíte dělat sami. A můžete se s ostatními smát těm, kterým maminka loupe mandarinky a balí do balící folie.

Rozhodně si dobře volenými a velkými svačinami můžete získat kamarády. (Od té doby, co pracuji ve Skoro-pekárně, už nesedím o přestávkách v koutě.)

Ze svačin se stalo jedno z hlavních a nejdůležitějších témat na středních školách. Kšeftuje se s nimi. Třídí to spolužáky do vrstev. Vybíráte si podle nich kamarády. Není to jen jídlo. Je to moc. Je to zbraň, s kterou se buď naučíte zacházet... nebo ne. To už je jen na vás, protože, jak se říká, každý svého štěstí strůjcem, jak si usteleš, tak si lehneš a jaké si to děláš, takové to máš.

Co dělat, když jsem TAK ŠŤASTNÁ?!

Mon, 09 Jan 2012 16:42:56 +0100

Vzhledem k tomu jaká jsem, trávím hodně času zabýváním se, jestli jsem dlouhodobě dostatečně šťastná, jestli jsem vůbec někdy šťastná, jestli už jsem byla šťastnější, proč jsem šťastná a proč šťastná nejsem, co mám udělat pro to, abych byla více šťastná a jak si zešťastnit život v momentu, kd rozhodně šťastná nejsem sto procentně.

Poslední dobou zjišťuji, že jsem šťastná, když mám co dělat a při tom mám ale aspoň půl dne v týdnu nějaké poflakovací volno, kdy nedělám naprosto nic. Dlouhodobější stres a aktivita bez přestávky mě vyčerpává a jsem nepříjemná. A dlouhodobější neaktivita a nicnedělání mě ubíjí, žere za živa a vypadá to, že si má hlava v těchto případech dokonce snad vymýšlí nemoci. Poslední dobou ale mám co dělat, ale není to tak drsné (nebo jsem si zvykla), všechno tak nějak plus mínus vychází a já můžu s klidným pocitem říct, že jsem dlouhodobě spokojená, což mě naplňuje ještě větším spokojením.

Čas od času se ale stává, že se stane něco super dobrého. Výtečného! Geniálního! A já si na chvilinku připadám nesmrtelně. Jako by se mi nemohlo nic stát, a to ani fyzicky ani psychicky. Co ale s tím? To je můj problém, kterému čelím celý život...

Vemte si, že jste normálně ve svém životě a najednou přijde někdo, kdo se v ten moment usmívá tak, že to vypadá, jako by si měl roztrhnout pusu, tlemí se a má samé pozitivní názory. Připadá vám to divné, třeba na něj divně koukáte, nebo se i snažíte něco k jeho projevu dodat, ale v každém případě se vám většinou nestane, že byste se dostali na úroveň jeho blaženosti. Což znamená, že ten blažený člověk se se svou super-úžasnou náladou může klidně rozloučit, protože nálady se přebírají a ta horší se infikuje většinou mnohem lépe.

Má hlava vymyslela takovou obranu, která ale není zrovna ideální. Vyrovnávám se s tím sama. S tím, že jsem šťastná. Protože se bojím, že by mi mou náladku někdo mohl zkazit. Co to znamená v praxi?

Jsem ve skupince lidí, normálně se bavím, najednou přijde to neskutečné štěstí a já běžím ihned někam se schovat, aby mě nikdo neviděl a neslyšel a tam si říkám, jak je všechno úžasné. Většinou se potřebuju vybít ještě nějak fyzicky, takže se přemisťuji běháním nebo dělám jiné přeaktivní kraviny. Pak se vrátím a vím, že kdybych něco řekla, vyjdou ze mě buď jen skřeky a smích, nebo nesouvislé věty, kde chybí předložky a někdy i slova. Proto radši nic neříkám a sedím potichu v koutě. Lidé kolem mě si začnou šuškat a opatrně se mě ptají, co se stalo, proč jsem tak zamlklá, jestli jsem smutná.

Ale já jsem pořád super-šťastná a je mi to jedno. Je mi jedno všechno, co se děje kolem, vše, co se říká a všichni a všechno je úžasné!

Pak najednou ale jistím, že se se mnou nikdo nebaví. Všichni si totiž řekli "Ta má nějakej problém, véé. Serem na ni!", odešli, nechali mě a já se ocitám sama a panikařím. Samozřejmě nálada je celá v prdeli, nikdo se se mnou nebaví a já jsem smutná a rezignovaně si říkám "Zase...".

Třetího ledna s umytými vlasy!

Sun, 01 Jan 2012 22:02:08 +0100

Vážení a milí pravidelní čtenáři a stejně tak vážení a milí i vy, kteří jste tu poprvé, náhodou, anebo mě čtete neradi, ale toto jste si nemohli nechat ujít!

Zvu Vás na velkolepou celostátní akci, kterou Česká republika a ani jiná země nikdy neviděla! Jde o celorepublikové mytí si vlasů!

Studenti středních i základních škol, kteří mají výuku po-pá, si většinou vlasy myjí v neděli večer (nebo v pondělí ráno, ale abychom to neměli složité, budeme předpokládat, že si je myjeme den před tím). V pondělí to tedy mají nejkrásnější, v úterý se to ještě dá a ve středu už se musí umýt zase. Čtvrtek hezké, pátek už nic moc a teď máte 2 možnosti:

Během víkendu hnijete doma či jedete za rodinou, kde nepotřebujete být krásní, takže si vlasy nemyjete a v neděli jsou podávány řízky, palačinky nebo jiná na oleji-se-vařící jídla
Během víkendu máte party či jiné činnosti, kde se vás nesmí lidi leknout, a tak si je umyjete. V případě nějaké divočejší party je mytí možné i 2x a to před (abyste byli krásní) a po (abyste nesmrděli kouřem/abyste si smyli zvratky)

Takhle to dělá většina obyvatel pracujících nebo studujících všechny pracovní dny, to jsme si vysvětlili.

Ale také existují chvíle, kdy se rozvrh rozhodí. Třeba kvůli nějakému rande! Nebo naopak pro nedostatek času jste na vlasy zapomněli. To je pak problém; člověk je nervózní a pak musí trpět vystrašené pohledy spolužáků/spolupracovníků a posměšky za zády. Někdy i před zády. Doporučuji srovnat to co nejrychleji, abyste se dostali zase do duševní pohody! ZÍTRA MÁTE ŠANCI!

Pak tu máme velké prázdniny. Jako například teď. I když prázdniny nebyly vlastně ani velké, stejně jsme všichni rozhozeni z normálních kolejí. A všichni chceme udělat na spolužáky/spolupracovníky, které jsme neviděli dlouho, úžasný první dojem! Jako bychom se báli, že si kolegové budou myslet, že jsme se za tu dobu změnili. Nebo jako bychom cítili možnost, že na nás kolegové zapomněli, a teď si nás mohou připomenout ještě krásnější (což samozřejmě platí i na mytí hlavy v neděli na VELKÉ pondělí, kde nás všichni znovupoznají). A TO JE ŠANCE PRO VÁS UDĚLAT ZNOVU-DOKONALÝ DOJEM!

Pak tu máme samozřejmě i ty, kteří si vlásky nemyjí nikdy. Ti už nejsou ani středem posměchu. Ti už jsou jen k pláči a strachu. A TOHLE JE PRÁVĚ ŠANCE I PRO VÁS! ZKUSTE TO! TŘEBA SE VÁM TEN POCIT UMYTÝCH VLASŮ BUDE LÍBIT!

Tímto chci říct, že umýt si NA ÚTERÝ 3. LEDNA vlasy je dobré pro Vaši psychiku, pro Vás zevnějšek i pro Vaše okolí! K tomu zase nahodíte starý rytmus a s největší pravděpodobností byste si je stejně zítra myli (z důvodů, které už jsem zdůrazňovala výše). Tak proč ne?

Takže všechny Vás srdečně zvu Novoroční mytí vlasů! Ať jsme všichni krásní! Nevyčnívejte! Pojďte do toho s ostatními! Ať si potvrdíme, že Češi umí držet při sobě!

3. LEDNA 2012

Pokud si chce pokecat o tomto projektu s ostatními nadšenci, přidejte se do nově vzniklé skupiny na facebooku! Sdílejte! Zvěte přátele! Hrajte proti sobě onlinovky jako například od našeho sponzora Head&shoulders Vyber všechny lupy! a nebo se nebojte ponořit do odvšivovacího šampónu a udržet se tam do nejdéle (rekord je 35 minut a 28 vteřin)!

A nakonec trochu faktů:

80% žáků má vlasy čisté každé pondělí

92% žáků má vlasy čisté první den po prízninách či delším volnu

98,7% žáků má vlasy čisté prvního záři

100% žáků si je umyje na 3. ledna 2012