Cartagena: Ta nechutnější část (2/2)

23. července 2018 v 5:08 | Tuleň |  mi Colombia
...pokračování předešlého článku.

Ráno jsme se vyprostily z houpacích sítí a šly si ulovit snídani, což byly 2 manga, o které jsme musely bojovat s mouchami. Vykoupaly jsme se v moři, daly si pizzu, pokecaly s extrémně příjemným pánem od pizzy a jely rovnou do Cartageny. Na pláži si nás odchytl nějaký neoficiální taxista neplatící daně, který řekl, že nás odveze za málo peněz, když najde ještě 2 lidi, kteří pojedou s námi. Tak jsme čekaly a čekaly (během toho jsme pozorovaly pána, který vyhodil plastový pytlík na zem), ale nakonec jsme jely na motorce na zastávku, kde jsme se přesunuly do autobusu. Autobus byl narvaný, tak jsme nabídly stojícímu pánovi, ať si na nás může dát batoh. Na křižovatce jsme viděly pána, který myl motorky, ale nic za to nechtěl.


Večer jsme chtěly jít na party, ale moje tělo asi vědělo, že se něco chystá, takže se mi neuvěřitelným způsobem zavíraly oči a já musela jít spát na 3 patro na palandě v pokoji pro 9. Ještě jsem z nevysvětlitelných důvodů měla puchýře na prstech u nohou, takže jsem stěží chodila.

Další den jsme se procházely po městě. Má tu pěknou historickou část, potom jednu super turistickou s obrovskými vysokými hotely a pak takovou tu klasickou kolumbijskou (špinavou a spíš chudou).

Všude jsou lidi, kteří něco prodávají. Někdy mají na hlavně 30 klobouků, někdy lavor s ovocem. Často nosí chladící boxy s jídlem nebo pitím. My jsme v 11 dopoledne chtěly k procházce pivo, ale nikdo neměl. Pak ale jeden ochotně nabídl, že nám jedno sežene. My mu řekly, že ne, a šly do parku koukat se na knížky (Kundera je všude). Za chvíli na nás někdo syčí. To byl ten pán a říká, že má to pivo. Vypadá nervózně. Šokovaně jsme trochu usmlouvaly cenu a řekly si ještě o jedno. Tak pán řekl, že za námi přijde s tím druhým. Vedle cvičili vojáci. Stejně tak jako ve filmech běželi a u toho zpívali (takovéto opakování), akorát že skoro všichni měli na sobě jeany. Už jsme chtěly z parku odejít, když v tom jsme asi viděly toho pána (všichni nám přijdou stejní, tak jsme doufaly, že to bude on). Vyšly jsme z parku a tam na nás čekal a vysvětlil, že oni do parku nesmí, protože tam mají zakázáno prodávat. Taky jsem postupem času zjistily, že prodávat pivo je asi taky nelegální a jen ti největší frajeři si risknou je prodávat. Jeden takový frajer nám pak prodal ještě jeden pár.

Zakončily jsme to obědem s limonádou, který bych teď nejradši vynechala, protože ho asi nejvíc viním z toho, že už trávím sedmý den v posteli. Po obědě už jsem si hooodně přála dojít na hostel. Zakončila jsem to vyzvracením černého uhlí a oběda, což jsem zapila smectou. Rozloučila jsem se a odjela na letiště. Po tom, co jsem na letišti zvracela po druhé, jsem zjistila, že jsem si spletla čas a že letadlo odjíždí o hodinu později.

Upozornění: Následující 2 odstavce obsahují lehce detailní a docela odporné informace.

Když se začalo volat do letadla, řekla jsem letuškám svůj problém a ony mě přesunuly blíž k záchodům. Vypadaly, že už to znají. Byla jsem asi 4 řady od záchodu, ale i tak mi to přišlo docela dost. Přežila jsem vzlet, let, dokonce jsem i chvíli spala. Už jsem si myslela, že jsem vyhrála a najednou se ozvalo, že přistáváme a že se nesmí chodit na záchod. Kdy jindy bych chtěla jít zvracet. Ale vůbec jsem nevěděla, jestli třeba nezkazím celé přístání (kamaráda pilot mi poté potvrdil, že je možné, že by ho museli opozdit), jestli si kvůli mně nebudou muset nějak obře zaletět nebo jestli vůbec bude ten záchod otevřený, takže jsem zůstala sedět. Moje břicho se hýbalo tak, že by to jakákoli břišní tanečnice určitě mohla obdivovat, ale naštěstí jsem toho v sobě moc neměla, tak jsem to udržela.

Na letišti jsem nastoupila do taxi, které taky rozhodně neplatilo daně. Jela jsem ještě s nějakým klukem, co jel podobným směrem. Když vystoupil, řekla jsem paní řidičce, že se necítím úplně dobře a že je možný, že na ní zakřičím, aby zastavila u krajnice. Ona byla strašně milá a ochotná. Otevřela mi okýnko, ale za chvíli ho zase zavřela, protože to prý bylo trochu nebezpečné (byla jedna v noci). Pak mě pobídla, abych se nebála a vyzvracela se z okýnka. Už to na mě šlo, tak jsem to nějak zvládala, než zastavila, pak jsem elegantně otevřela dveře a pořád zapásaná se vyklonila a zvracela. Jen fakt v málo okamžicích jsem si přišla tak nechutně. Pak už jsem se cítila fakt dobře, tak jsem si mohla s paní pokecat. Ona mi ještě zastavila u dvou obchodů, abych si koupila vodu a něco na žaludek. Fakt zlato!

Dojela jsem se strašně spálenými rameny, puchýři na prstech u nohou, bolestí zad, milionem štípanců bůh ví od čeho a vyzvracená z podoby!

Od té doby jsem doma, sedím na posteli nebo spím. Taky jsem si poprvé v životě sama vyprala oblečení v pračce a nakrájela ananas, po kterém se mi vůbec neudělalo tak dobře, jako to psali na internetu. A udělala jablečné pyré, po kterém to vypadá, že je mi relativně dobře. Teď už to mám týden. Zhubla jsem asi 50 kg. Třeba někdy napíšu i o zkušenosti z pohotovosti...

 


Anketa

Byli jste tu?

Ano 69.6% (289)
Ne 30.4% (126)

Komentáře

1 matička matička | 27. července 2018 v 9:22 | Reagovat

Bože, Kájinko, hrozně se to čte i když už znám konec... Pojeď domů!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama