Jak jsem se na Kypru zajímala o životní prostředí

7. října 2016 v 19:19 | Tuleň |  porůznu
Konečně jsem na konci srpna dostala titul a mohla si užít poslední tři týdny prázdnin bez stresu ze státnic. Řekla jsem si, že už jsem dlouho nebyla na žádném projektu Erasmu +, tak že se zkusím na nějaký last-minute přihlásit. Byl tam jeden na Kypr. Něco o životním prostředí. Tak jsem si řekla, že pojedu. Bude tam teplo a procvičím Řečtinu (haha).

Všichni mi říkali, že se mi to Řecko nějak zalíbilo, že tam jedu 2x za jedny prázdniny. Kypr není součást Řecka. Je to samostatný stát pod Velkou Británií (stejně tak jako např. Kanada). A už pár desítek let je jeho část (dobrá polovina) obsazená Tureckem. S Řeckem se nedá srovnat ani ekonomická úroveň, která je na Kypru mnohem vyšší, což je na první pohled poznat.

Kypr je tak malý, že jsem si myslela, že kdekoli budeme, tak budeme u moře. Já se - na rozdíl od mnohým zklamaných účastníků - koukla před odjezdem na mapu a zjistila, že náš projekt se bude odehrávat ve městečku Amiantos v horách ve větší výšce než se dá dostat na Sněžce. Městečko Amiantos mělo 200 obyvatel. A z našeho hotelu by nám trvalo hodinu pěšky se do toho městečka dostat.

V Larnace (kam jsem doletěla) hřálo slunce tak, že jsem si mohla dělat volské oko na kapotě auta. V Amiantos nám polovinu pobytu pršelo a večer jsem si musela vzít své jediné dlouhé kalhoty a svůj jediný svetr.

Když jsem se na projekt chystala, kamarádka, co byla v Rusku na tematicky podobném projektu, mi říkala, že tam objímali stromy a sáli energii z rostlin. V této oblasti jsem velice racionální a praktická, takže jsem se dost děsila, že budeme něco podobného dělat taky. Naštěstí se tak nestalo.

Na projektu jsem se dozvídavali každý den trochu víc o tom, jak se jaká země chová vzhledem k životnímu prostředí (zkušenosti účastníků z Česka, Slovenska, Itálie, Rumunska a Bulharska), co má jaké dopady a jak by se to či ono dalo změnit k lepšímu.

Druhá část neformální výuky byla zaměřena na pochopení faktu, že i běžný člověk (jako ty), může udělat změnu. Organizátoři se snažili, abychom si přestali pořád jen na všechno stěžovat, a místo toho začali něco dělat. Že se to dá. A že to funguje. Dávali příklady jako: každý občan má právo na informace o emisích jakékoli firmy nebo celkově města, tudíž může napsat EU nebo vládě a oni mu musí odpovědět. Nebo že v případě nálezu nelegální skládky (a upozornění na ni) ji stát musí odklidit. Pokud ji neodklidí a odklidíte ji vy, můžete stát žalovat.

Tato část byla o poznání těžší. A to hlavně pro země bývalého sovětského bloku, které mají pořád v hlavách zakódované, že když si budou stěžovat, budou zavřeni.

Výše zmíněná témata byla podávána formou různých her, u kterých se muselo přemýšlet a často i něco vyplodit, a kterými jsme se učili pracovat v týmu. A někdy i pracovat se stresem. Hodně krát jsme se i museli silně ovládat, abychom účastníkům v týmu nevrazili facku. Prostě... tak jak to v opravdovém životě chodí! Tomuto se právě říká neformální učení (nesedíte a neposloucháte někoho, jak mluví).

Například jsme si museli představit, že všechny země katastroficky zmizely ze světa a jediné, které přežily, byly ty naše (napsané nahoře), tudíž jsme museli utvořit jeden multikulturní stát. Museli jsme v časovém limitu vymyslet jméno, vlajku, tradiční tanec, hymnu, práva, zákony, vládu (já byla prezident!! ale v parlamentní republice...) a hromadu dalších věcí. A na tom všem se dohodnout. Což je mnohem těžší, než by si člověk myslel. Rozdílné názory, rozdílné představy o budoucnosti, pasivní občané, aktivní občané, rebelové...

Účelem další hry bylo rozhodnout na bázi několika informací, jestli radši postavíme jadernou továrnu nebo zrekonstruujeme hotel. Každý z účastníků měl nějakou roly (bussinessmani, občané, populisté, liberálové...) a museli se rozhodovat podle těch rolí.

Také jsme měli ve skupinách vytvořit video a časopis. Nebo přejít imaginární řeku při určitém počtu kamenů, přes které můžeme přeskákat bez toho, aby nás snědl krokodýl. Jako nepovinné aktivity jsme mohli vyrábět hrad z recyklovatelného materiálu, být 3 dny bez mobilu a počítače, naučit se zdvořilostní fráze ve všech účastnických jazycích atd.

Já si procvičila týmovou práci. Zjistila, že brainstorming je paráda. A že nejdůležitější je prvotní nápad, protože potom prostě přijdou další. A klidně pak může být konečná myšlenka úplně jiná. Naučila jsem se kontrolovat svůj tik v oku a trénovala jsem separování osobních sympatií od racionálního hodnocení názorů při spolupráci s někým, koho fakt ze srdce nemusím. Vyslechnout se musí každý. A leader prostě nemůže ignorovat člena týmu.

Kdy pojedem zase?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Ano 69.6% (288)
Ne 30.4% (126)

Komentáře

1 Sami Sami | Web | 8. října 2016 v 8:35 | Reagovat

Kypr bych si nechala líbit....

2 Avia777fats Avia777fats | E-mail | Středa v 14:35 | Reagovat

<b>Авиабилеты по РУ за 60 процентов от цены кассы.</b> по МИРУ - 50%| <b>Телеграмм @AviaRussia</b> только этот, другие не используем.

Надежно. Выгодно. Без слётов. И БЕЗ каких-либо проблем.

Оплата:
ЯндексДеньги, Webmoney (профессиональные счета)
Рады сотрудничеству!
________

авиабилеты s7 официальный сайт дешевые билеты
авиабилеты владикавказ москва дешево +по акции s7
авиабилеты цена прямые рейсы дешево
купить дешевые авиабилеты +в симферополь
билеты авиа купить дешево вим авиа

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama