Morální dilemata

28. září 2014 v 20:20 | Tuleň |  můj život
Jak již jistě všichni víte, pracuji jako servírka v restauraci. Práce to není úplně jednoduchá ani po fyzické ani psychické stránce. V tomto článku se budu soustředit na jeden z psychických aspektů - morálku. Mám tři morální dilemata, kterými se poslední dobou nejvíce zaobírám.

Práce servírky je hlavně práce s lidmi. Práce s lidmi, které po většinou neznáme a utváříme si na ně názor během jejich obsluhování. Někdy chodíme ke stolu rádi, protože jsou nám hosté sympatičtí a rádi jim uděláme i Mojito, jehož příprava trvá vždy asi měsíc. Naopak ale také existují lidé, ke kterých chodím nerada. A pak existují lidé, kterým bych nejraději do nápoje flusla nebo jim v omáčce vymáchala ponožku nebo zadek. Tolikrát už jsem si říkala, že už to udělám, ale dobré vychování mě zastavilo a s úsměvem jsem tam čisté pití odnesla. Třeba na to jednou dojde (kolik servírek nebo kuchařů tohle asi dělá?).

Také mám někdy chuť říct, že ten steak byl ze psa. Ale to je zaprvé těžko uvěřitelné a zadruhé by to poškodilo spíš restauraci, než ty lidi.

Další dilema, na které jsem narazila teprve nedávno, je dýškové dilema. U nás to funguje tak, že to, co dostaneme jako dýško, dáváme do hrnéčku a nakonci to rozdělíme na stejné části a vezmeme si to. Druhá věc, co u nás funguje (jakožto u hotelové restaurace), je room servis - lidé si na pokoj objednají jídlo, jídlo se dá na vozík a do pokoje se odveze. Veze to tam vždycky jen jeden, takže dýško, které dostane by si mohl strčit do podprsenky, dole říct "tyvéé, se s tim jídlem tak serem a voni nám nic nedaj" a být o trochu bohatší. Když je to 20 kč nebo 50 kč, tak to vezmu, hodím do hrnečku na dýška a obsluhuju dál. Tuhle to však byly 2 sto koruny a já věděla, že když 200 je mnohem víc než 200/3 (obsluhovali jsme 3). Nejméně 3x. Teď co s tím? Nikdo by se to nedozvěděl. Nikdo by to nevěděl. Já bych si mohla koupit kus bot... Tak jsem si říkala pro a proti a pak jsem vyndala 200 z podprsenky a dala jsem ji do hrnečku. O 133 korun chudší, ale aspoň nemám výčitky.

Kdo se má tímhle pořád zaobírat? Půjdu radši na pás. Tam žádné peníze ani lidi nejsou...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 28. září 2014 v 20:42 | Reagovat

A dostávají svůj díl dýška i kuchaři?:)

2 Janča Janča | E-mail | Web | 28. září 2014 v 21:30 | Reagovat

To s těma dýškama mě vždycky zajímalo. Nikdo nemůže vědět, kolik kdo dostal a myslím, že ti ostatní nebudou takhle spravedliví jako ty a určitě si něco nechávají. Je fakt, že mít ty 200, které by sis mohla nechat, by bylo super, ale zase jestli ostatní jsou jako ty a vše poctivě dávají do hrnečků, tak jsi díky nim dostala už taky dost peněz. Ale to se asi nikdy nedozvíš.

3 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 28. září 2014 v 21:39 | Reagovat

Tak dýška bych si asi nechávala, protože nemůžu mít jistotu, jestli jsou stejně poctiví i ostatní. Asi bych spíš brala systém že dýška každej pro sebe.

4 lovitka lovitka | Web | 28. září 2014 v 21:41 | Reagovat

To s penězma do hrnečku je pěkné. V jedné restauraci, kde jsem brigádničila, si všechna dýška zkrátka nechávaly vrchní servírky. Což bylo občas k posrání, když pár hodin lítáš kolem stolu a peníze shrábne slečna, která se u něj otočí pouze při kasírování...
Ale ta fotka z fejsbůku mi přijde dost mimo. Dávat dýška přece není povinnost a nesouvisí ani tak s výší účtu, jako se spokojeností... a, nevím, asi jsem moc hodná, ale plivnout do jídla bych rozhodně nikomu nedokázala :D

5 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 28. září 2014 v 21:50 | Reagovat

[1]: U nás nedáváme, pokud to host výslovně neřekne nebo pokud to není opravdu hodně.

2 + 3 = Já jsem si skoro jistá, že by si to ostatní kolegové vzali. A já nechtěla být stejná. Chci mít čistý štít.

[4]: To s tou vrchní mi připadá úplně na hlavu.

6 Tereza Tereza | 28. září 2014 v 22:07 | Reagovat

A proč se prostě nedomluvit a nenechávat si každý svoje spropitné?

7 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 29. září 2014 v 17:53 | Reagovat

Svýho času jsem pingoval. V levný restauraci (obyč pizzerka) a i v pětihvězdičkovým hotelu na Malý Straně. Obojí stálo za vyližprdel :D V každým podniku byly nervy, i když v každým trochu jiný. Na tohle musí být člověk prostě nátura... já to nejsem.

8 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 30. září 2014 v 21:09 | Reagovat

Když tu píšeš, že ostatní kolegové by si to vzali - já taková jsem, že když vím, že by si to vzali oni, tak bych si to vzala taky, 100 pro mě a ta druhá 100 pro nás. :D

9 Jana Jana | E-mail | Web | 1. října 2014 v 9:04 | Reagovat

Takové uvažování je zlé. Popravdě bych nevěděla, co udělat. Servírku jsem dělala jen půl roku a v mizerném podniku, kde dýška ani nebyly. Nevím, asi bych dala 100 sobě a 100 do hrnečku, protože bych ulevila svědomí i si pojistila, že "budu jako oni".

10 Davidses Davidses | E-mail | 29. července 2017 v 4:34 | Reagovat

VasTutNet точка  ru  удалим негативные отзывы о Вас,разместим положительные,Спецалист по удалению плохой негативной информации в сетиНегатив Удалим всю негативную информацию ,разместим положительные отзывы.Привлечение трафика аналог яндекс директа и гугла Агентство репутации Вастутнет VasTutNet точка ру!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama