Nem tudok magyarul

10. srpna 2014 v 22:35 | Tuleň |  Magyarországom
Psala jsem o práci, o překvapivých věcech z ostatních kultur a teď musím trošku i popsat svůj život tady co se nepráce týče.

Do Budapešti jsem jela, protože jsem měla někam jet. Bylo mi jedno kam. O Maďarsku jsem věděla jen to, že se tam mluví maďarsky. Jela jsem sem trochu otrávená a rozhodně jsem nebyla tak nadšená jako ostatní moji kolegové. Nejenže můj pobyt předčil má chabá očekávání, ale level spokojenosti se zvedá do nepředstavitelných výšin.

Když jsem sem přijela, byla jsem trochu smutná z toho, že bydlím a pracuju na okraji Budapešti, takže mi to do centra trvá hodinu, z toho, že v našem sprchovém koutě je závěs, který neplní svůj účel, že je koupelna plná vlasů a že obědy jsou jako v hodně olejované a přesolené školní jídelny.

Asi po týdnu jsme měli meeting, kde jsme se setkali s ostatními studenty, kteří dobrovolničí na jiných projektech (př. ve školkách nebo v uprchlickém táboře (óóó!!!!!!)). Než jsem si stačila stěžovat na to, jak mám strašný život, zjistila jsem, že slečny bydlí ve městě Gyur, který je vzdálený 2 hodiny od Budapešti, kde nikdo neumí anglicky a není tam co dělat. Že nemají postele a spí na matracích. A ve školce také nikdo neumí anglicky, takže je dost těžké se domluvit. Jiné slečny bydlí v domě bez elektriky. Jiné mají wifi jen od půl noci do 6 hodin ráno. Jiné slečny bydlí ještě ve větší vesnici než my a jeden kluk je na programu sám. A jednu slečnu využívají ve školce k mytí oken a sbírání bot.

Tak jsem si říkala, co mi jako chybí. Soukromí mám, elektriku mám, mám dokonce i výtah, mám nádherný výhled z balkónu, bydlím se třemi holkami (které jsou stejně trochu víc nudné, než jsem očekávala, ale lepší než nic), můžu si vařit, v noci mi jezdí domu jeden bus za hodinu, je tu pár lidí, kteří umí anglicky, můžu si vařit doma... Prostě paráda!

Jinak Budapešť mě taky rozhodně překvapila. Je lehce podobná Praze, akorát vypadá nověji. Je tu hromada vysokých míst, kde je krásný výhled na město, které je nádherné jak ve dne, tak i v noci. Hromadná doprava je velice dobrá (až na momentální úpravy silnic), vše je tu stejně levné jako v Čechách.

A noční život pro mladé lidi je prostě paráda! Na každém rohu nějaká hospoda, bar nebo klub. Hodně známé jsou tu "ruin pubs", což jsou bary v polorozbořených domech. Jsou strašně velké, každá židle je jiná, každá místnost je jiná, častokdy je nějaká část i otevřená, někdy si můžete i koupit vodní dýmku. Dvě věci mě trápí na těchto barech - jak to dělají v zimě s těmi otevřenými částmi a jak se tváří sousedi na ten neustálý hluk.

Ještě mě trápí jedna věc. V Maďarsku patrně nesnáší plastové lahve. Už 2x mi při vstupu do klubu/baru sebrali lahev, kterou jsem před nimi vyprázdnila, takže mi sebrali prázdnou lahev. Někdo má nějaké vysvětlení pro sebrání prázdné flašky? Co bych s ní mohla udělat? Něco tam nalít! Ale co? Nebo bych tam mohla namočit a vylívat to z prvního patra na lidi.

Další věc, co mě uchvátila je ("hahahaha, kriste, to je jen pro turisty" řekl můj nový kamarád, kterého jsem potkala v autobusu) baro-klub, který má na každý den jiné akce na nápoje. Naše nejoblíbenější je pondělní akce, kdy od 22-23h dostanete za 50 kč 3 piva a do 21h jsou všechny koktejly za půlku. Tento klub má asi 7 místností, kde hraje jiná hudba (kam se hrabou trapný čtyřpatrový Karlovky) a v jedné je i Karaoke. Mě překvapivě nejvíce oslovila místnost s latino hudbou, kde jsem s nově objevenými Mexičany protančila boty. Mexičani tančili tak dobře, že to vypadalo, že i já umím tancovat.

Ještě abych dokončila mé night life opěvování města, musím dodat, že v centru je v noci narváno sedícími, stojícími nebo chodícími lidmi s flaškami v ruce. Takové kvantum opilých lidí na veřejném prostoru jsem neviděla možná nikdy.

A na konec perličky z nočního cestování, když jsem sama. Čekajíc na autobus mě oslovil asi stejně starý Maďar. Po krátkém monologu v maďarštině jsem řekla "ksnm", což znamená děkuji a když ještě něco vyprávěl, dodala jsem "nem" (ne). A když furt nedal pokoj, přiznala jsem se, že neumím maďarsky. Nahodil anglicky pár komplimentů a za nějakou dobu řekl, že si je jistý, že mám ráda dobrodružství. A že on by mi mohl jedno poskytnout. Že to umí velmi dobře a že bych byla spokojená. Pak mi nabídl částku (500fr (50kč) nebo 5000fr (500kč); pevně doufám, že 5000fr, protože jinak bych byla fakt levná) za ukázání prsou. A dodal "Jestli to teda není jen podprsenka". Pán se živil tím, že řídil "Rykšu" a říkal, že je divný, že s ním nechci jít. Že pokud mě neodpuzuje svým zjevem, tak nemám důvod proč nejít. Fakt jsem se při této konverzaci šíleně bavila!

Cestou domů mi jiný kluk radil, do jakého políčka napsat 7 v sudoku. Radil špatně. Sedmička už v řádku byla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Máte mě rádi?

Ano!

Komentáře

1 Nezábudka Nezábudka | E-mail | Web | 10. srpna 2014 v 23:34 | Reagovat

Ja mám Maďarsko za rohom, ale neviem po maďarsky, takže... je to nanič. Tak by som bola rada, keby som mala za susedov redšej Poliakov alebo vás, Čechov. Aspoň by som niečo rozumela. :D

2 Vyděšená kamarádka Vyděšená kamarádka | 11. srpna 2014 v 1:47 | Reagovat

Kájo tady se zřejmě jedná o dvě organizace, že?:)
Jedna česká - ISEC (tu bys ale teda, po tom, co říkali ostatní účastníci moc nedoporučila - nebo ano?)a ta druhá je maďarská, která pomáhá postiženým lidem (ta, co potřebuje peníze?)?
Nebo jak to teda je?

3 maticka maticka | 11. srpna 2014 v 3:04 | Reagovat

Tenhle článek mě fakt uklidnil!!! Komu posílae D? Za 50 korun neukazuj ani kotník!!!!!!!

4 maticka maticka | 11. srpna 2014 v 3:05 | Reagovat

Tenhle článek mě fakt uklidnil!!! Komu posílae D? Za 50 korun neukazuj ani kotník!!!!!!!

5 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 12. srpna 2014 v 15:50 | Reagovat

Nezábudka: Gratuluju

Vyděšená kamarádka: Už jsem se ptala několika kamarádek a furt jsem nepřišla na to, která z mých vyděšených kamarádek jsi...
Ale ano; jedná se o 2 organizace. Aiesec zajišťuje ty programy, což znamená, že mi pomůže najít projekt a zemi, podepíše se mnou smlouvu a s trochou štěstí mě vyzvedne na letišti a dopraví do druhé organizace, která (v mém případě) pomáhá těm lidem :)

Matka: Vždyť jsem ti poslala zprávu snad vždycky, když jsem přišla domů ve 3!!! Posílám víc D než doma...
A teď už sama zase nebudu. Pus pus

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama