Duben 2013

Moje druhá první maturita

23. dubna 2013 v 9:43 | Tuleň |  můj život
V návaznosti na maturitu minulý rok vám teď sdělím, jak zatím probíhá ta letošní.

Přišla doba, kdy má výmluva "Já maturuju" už nevyvolávala úsměv, ale chápavý soucitný pohled. Šest dní před uzavřením klasifikace nás vítala první maturitní písemka a to z angličtiny.

Začínala až ve 13:55, takže jsem měla plenty času na čumění doma. Vyndala jsem nádobí z myčky, udělala i snídani, udělala si oběd, uklidila kočičí zvratky a připravovala se na test. Má příprava spočívala v udělání si pár cvičení na německé stránce o angličtině, koukání na filmy v angličtině, čtení si knížky v angličtině (Aunt Helen není tak svatá, jak jsme si mysleli) a poslouchání písniček, z nichž některé byly i v angličtině!

Před jednou hodinou po poledni jsem si vzala sukni, sešit na matiku na VŠE a čtyři anglické slovníky, které jsem vracela učiteli na aj, ale všechny jsem mystifikovala tím, že je mám na sloh (u kterého jsme slovníky mít nemohli) a vyšla jsem před barák, kde mě čekal šofér v bílém autě, který také maturuje.

Přijeli jsme o 40 minut dříve. Šla jsem se přezout do přezuvek, zjistili jsme, v jaké třídě jsme a s kým. Od nás ze třídy jsme maturovali jen tři. Na ostatní to čekalo o den později. Většina studentů byla formálně oblečena a hodně si jich ještě opakovalo kondicionály a frázová slovesa.

Třídy se začaly odemykat a studenti v nich začali mizet. Zasedli jsme místa vzadu. Vyndala jsem si 2 propisky, 2 tužky, flašku, časopis, kapesníky a hodinky. Zanedlouho přišel učitel na němčinu a maturita mohla započnout.

Učitel byl velmi příjemný. Vyzval nás k odchodu na záchod, protože během testu již nebudeme moci odejít ze třídy. Velmi jsem se rozmýšlela, ale nakonec jsem si řekla, že nikam nepůjdu a místo toho nebudu pít.

Rozdali nám papírovou košilku, kam jsme měli napsat jméno, třídu a datum. I hned začali panické dotazy o dnešním datu. V papírové košilce se nacházely 3 graficky špatně zpracované papíry, které vypadaly, že je učitel někde rychle kopíroval a moc mu to nevyšlo.

Jak jsme se tak podepisovali, tak jsem i uvědomila, že to není vůbec to, co jsem od maturity celé ty roky očekávala. Myslela jsem, že budu mít střevní potíže, už týden nebudu spát, každou noc budu maturovat, teď se mi budou klepat nohy stejně jako při přijímačkách 5 let zpátky a budu mít permanentně koláče. Ale nic z toho nebylo. Příprava nulová, vtípky se spolužáky před testem i během testu, klepání žádné, žádné obtíže. Sdělila jsem své zklamání spolužačce, která to měla podobně. Byla jsem upozorněna na to, že u matematiky to bude jiné. A že tam bude potřeba vzít si nějaké oblečení, kde nebude vidět pot. Nakonec jsme se shodly na plavkách.

Začali jsme i číst otázky na poslech. Najednou jsem zjistila, že jsem úplně mimo a nedokázala jsem se vrátit zpět k otázkám. Nakonec se mi to však podařilo. Poslech 2x projel, já si tipla, co by tak co mohlo být a pokračovalo se na další ošklivý papír. Ha! Znak nervozity! Asi 10 vteřin se mi klepala ruka! Porozumění textu. V půlce textu jsem se přistihla, jak myslím na to, jak to napíšu na blog. Co tam dám, co tam nedám, jak to napíšu, jaký bude nadpis atd. Když jsem se přesvědčila, že bych se měla věnovat testu, tak jsem dodoplnila otázky a šla na gramatické cvičení, které bych možná i považovala za urážku maturantů.

Odevzdali jsme test a měli asi 20 minut na přestávku. Všude byli studenti z okolních tříd, takže se v nás budil drobný pocit vyvrhelství.

Na sloh jsme měli 45 minut, 1 koncept (papír s razítkem školy) a papír se zadáním, kam jsme měli napsat náš sloh načisto.

Pan ředitel nám vybral neformální dopis "napiš anglickému kamarádovi z dovolené a zmiň se o počasí, ubytování a dalších plánech" v 70-100 slovech. Krásně jsem to napsala. Ale asi na 250 slov, takže jsem tam musela vyškrtat to hezké a nechala jsem tam hloupé holé věty.

Na konci jsem zjistila, že nevím, jak se píše best wishes, tak jsem se zeptala kamaráda, který mi poradil napsat to s ch. Naštěstí jsem ho neposlechla. Jak jste si mohli všimnout, nebylo těžké se s někým poradit.

Cestou na zmrzlinu jsem zavolala matce, která mi slíbila za každou maturitní událost pizzu. Mám ráda maturitu.

Tak si tak říkám, jaký má ta maturita význam (kromě té pizzy). Měla jsem pocit, že by maturita měla být shrnutí všeho, co jsem se naučila za ty čtyři roky na škole. Dovolím si ale tvrdit, že tento test bych dala možná i na přijímačkách před již zmíněnými pěti lety. Dále nás všechny čeká ještě státní forma maturity z matematiky (máme povinnou) a češtiny. Čeština bude patrně ještě větší fraška než angličtina podle toho, co jsme viděli od Cermatu. Budou nás tam čekat věci nesouvisející s češtinou ani s literaturou a nejednoznačně položené otázky. Matematika bude patrně jediný pořádný test, na který je třeba připravovat (aspoň tedy u mě, protože jsem celé 4 roky nic nedělala) a který je opravdu z toho, co jsme se za 4 roky naučili nebo naučit měli. K tomu já mám ještě školní francouzštinu, kterou mám také spíš ze základky, ale to už není chybou systému, ale špatných učitelů na jazyk.

Maturita mi připadá spíš jako taková parodie na to, co nám celé čtyři roky vtloukali do hlavy. Ano, ano, teď říkám, že je maturita snadná a vy se mi pak vysmějete až budu mít špatné známky. Že jsem si tolik věřila, ale pak prd. Já neříkám, že budu mít samé jedničky, to rozhodně ne. Chtěla jsem tím říct, že se z maturity dělá velbloud, který - si myslím - není potřeba.

Je ale také pravda, že to beru z pohledu člověka na gymlitu (jinde jsou třeba ty školní těžší), kterému je celkem jedno za kolik odmaturuje - hlavně, že odmaturuje - a který má za sebou jen jeden test. Třeba vám sem budu zítra brečet. Nebo je ještě možné, že bych na tu maturitu byla ze školy dobře připravená?

Ať tak nebo tak, jsem ráda, že mám tetu, která je se mnou v jakékoli významné situaci, i když ji nikdo nezve. Byla na plese, včera i dnes na písemkách a prý přijde i na ústní! To je radost mít takové příbuzné...