Říjen 2012

Mé hezké sídliště

27. října 2012 v 17:43 | Tuleň |  můj život
"Bydlím na Černém mostě.", odpovídám vždy s dávkou studu a hned dodávám: "Ale jsem z Vinohrad!". Černý most nikdo totiž nemá úplně v lásce, vzhledem k počtu nepřizpůsobivých občanů a hlavně k sídlištním podmínkám a typu budov. Všude gigantické šedé nezajímavé krabice z panelů. V nich všechny byty identické; malé, ošklivé s nízkými stropy a papírovými zdmi, do kterých se nedá zavrtat obraz. K tomu na vás z ostatních oken - stejně umístěných jako na vašem paneláku - kouká milion sousedů a vy můžete zase o nudných večerech observovat je (že, matko!). Ta nerůznorodost je skličující a každý krok, který na sídlišti provedete, je zničující. Že?

Takhle to popisuji všem cizincům, kteří sem přijedou na návštěvu, a vidí, kde bydlím a popřípadě i kam chodím do školy. S dávkou zahambení jim cestou do ulice slavného letce říkám, že bydlím v hnusné krabici ve stylu socialistického realismu (Znáte socialistický realismus? Tak poznáte...), který byl oblíben u komunistů. Se smutkem dodávám, že většina domů už se přemalovává a už nevypadá tak tragicky, ale moje domovská králikárna (stejně jako má škola) zůstávají beze změny.

Nikdo z cizinců si ale nestěžuje a spíše si pochvalují výhled i barevnost okolních domů. Zaslepena svou nenávistí jsem myslela, že to říkají jen ze slušnosti. Jednou už jsem se naštvala a říkám zvýšeným hlasem "DOPRDELE TO NEVIDÍŠ, JAK JE TO TU HNUSNÝ?! TY NECHUTNÝ STEJNÝ DOMY? TO VODPORNÝ VOKOLÍ?!" a cizinec se lekl a začal mi vysvětlovat, že to myslí opravdu vážně. Že je to prostě pěkný. A začal vyjmenovávat věci, které se mu líbí. Nedůvěřivě jsem na něj chvíli koukala a pak jsem změnila téma.

Nemohla jsem si připustit, že by v mém dokonale negativním názoru bylo něco špatně... Ale nějak mi to nedalo. A musela jsem se tím zaobírat nadále. A došla jsem - po dlouhém vnitřním boji - k názoru, že to opravdu není tak hrozné a že matka asi měla pravdu.

Vždyť... když se ty domy nabarví, tak působí ne neošklivě, ale dokonce možná i hezky a vesele. Všude na sídlištích je hromada zeleně a hromada hřiští. Výhled ze sedmého patra je překvapivě taky malebnější než z Vinohrad, kde jsem koukala do protějšího domu, a když jsem se vyklonila z okna tak, že si pak matka musela vzít neurol, mohla jsem vidět kus Jana Žižky. K tomu máme doma parkety, moc pěknou kuchyň a ostatní je také útulné. Problémy s papírovými zdmi jsou stejné jako na Vinohradech. A bezpečnost se od Žižkovo-Vinohrad (bydlela jsem přímo na rozmezí) moc neliší. K tomu tu doma máme troje dveře na zamykání, takže vnitřní bezpečnost je lepší. Vnější je asi stejná, vzhledem k tomu, že bydlím na okraji sídliště, kde se nikdo moc nesrocuje. Do oken doufám, že si nekoukáme, protože se v pokojíčku dost často převlékám a na zatáhnutí žaluzií seru. Ale zase ve srovnání s Vinohrady je okenní soukromí vyšší.

Můj odpor k sídlištím z racionálního hlediska vymizel. Teď ještě přemluvit psychickou část mé osoby.

Už se do toho ale začínám dostávat! První krok je chození do Albertu v - jen trošku vylepšeném - domácím oblečku a druhý krok je to, že jsem si pořídila kamaráda ze sídliště a kamaráda z paneláku!

Uvidíme... třeba za pár let napíšu článek sídliště opěvující!

Je to to nejdůležitější a dětem by se to mělo vtloukat do hlavy od dětství!

20. října 2012 v 11:41 | Tuleň |  mé úvahy
"Každý by měl vědět, jak ten stát funguje. Vždyť v něm žijem - proboha - a je neuvěřitelný, že já se dozvídám, jak ten politickej systém je, až na VŠ na právech.", řekla mi včera sestra. Samozřejmě jsem jednoznačně přikývla, protože v mých devatenácti letech v tom mám dost bordel. Nevím, jaké ministerstvo co řídí, kolik politiků je kde, kam jaký zákon chodí a co můžu - jako občan - udělat. Připadá mi to jako nejzákladnější znalost nezbytná k životu ve společnosti, abych mému státu mohla pomoci a abych věděla, o čem mluvím, když říkám, že budu volit Dolejše z KSČM.

Pak jsem šla na autobus a pořád mi to vrtalo hlavou. Já a sestra jsme obě humanitně zaměřené. A tak nám připadá důležité vědět tohle. Myslíme si, že bez toho je člověk neúplný. Že je to úplně základní informace, kterou MUSÍ bezpodmínečně znát každý.

Důležité ale také je vědět, jak funguje například lidské tělo. Ať chceme nebo nechceme, každý z nás v tom těle bydlí. Každý ho má jiné, ale v celku ho vidíme všude, kam se kouknem, a neobejdeme se bez něho. Což znamená, že každý člověk by měl rozumět aspoň trochu tomu, co se v těle děje. Protože je to to základní. A pro člověka pohybujícího se v biologickém oboru je to také to nejzákladnější, co by měl vědět každý.

A co třeba chemie? Kor teď v této době, kdy se dbá tolik na zdravou výživu, bio výrobky apod.? Při tom ještě v době krize a kapitalismu, kdy se každý snaží vydělat co nejvíce a ušetřit každou korunu... Když čtu složení výrobku, normálně jen koukám na počet Éček, který mě většinou vyděsí, ale stejně si moc neumím představit, co znamená.

A fyzika? Umím si přesněji vysvětlit princip magnetu?

Zeměpis? Není to ostuda, když nevím, kde je Chile a jak se tam mluví? A když nevím, proč je moře slané?

Dějepis? Historie (už jsme zase u Dolejše)? Z toho bychom se přeci mohli tak poučit!

A jazyky... Je příjemné zjistit, že se domluvíte rukama nohama, ale není příjemnější se normálně hezky zeptat a rozumět tomu, co mi odpoví? Není hezké koukat na filmy v originále? Číst si jinokulturní články? Není důležité rozumět jiné řeči a umět se v ní i vyjádřit?

A co česká gramatika? Vždyť je příšerné vydět reklamní plakáty s chybami! Nebo jen si psát s kímkoli... (kvůli tomuto jsem nechala dnešní článek bez kontroly pravopisu, zasmějte se!)

Nakonec i spočítat si pravděpodobnost znásilnění na Černém mostu může patřit k základům...

Já osobně považuji za největší přínos do života jazyky, porozumění politickému systému, historii a trochu geografie. Matika, chemie a fyzika jsou mi více méně u prdele. Stejně jako větší věci z biologie.

Chápu, že teď si bude matfyzák (ahoj Ájo) rvát vlasy, doktor taky (ahoj Petře) a student farmacie (ahoj Eliško a Klári) jakbysmet.

Ale musíte chápat, že každý má jiné zájmy a jiné priority. Někdo umí všechny druhy dinosaurů a někdo zase mluví třiceti jazyky.

Co si ale budeme povídat... všeobecný rozhled je fajn. Pokud budete ovládat dinosaury na špičkové úrovni, ale jinak budete životě neschopný a nebudete umět nic jiného, máte problém. Pokud se domluvíte třiceti jazyky, je to úžasné. Ale pokud nevíte o čem mluvit, máte také problém. Pokud máte ve škole samé jedničky, ale jinak neděláte nic... uvidíme!

...

Tohle je názor dívky, kterou učitelé na základní školy nechtěli pustit na gymnázium. (Dokonce když jsem se šla po pár letech kouknout za naší matikářkou a řekla jsem jí, že jsem na gymplu, usměvavá tvář se jí v mžiku změnila na lítostivou a řekla "Ježíš" a zeptala se mě "Jak to tam zvládáš?", na čež jsem odpověděla, že úplně bez problémů a ona spadla udivením pod stůl).