Září 2012

Mám krásný mikádo

21. září 2012 v 17:03 | Tuleň |  můj život
Přísahám vám, že miluji naši zemi. Čím více cestuji, tím více si vážím České republiky. Ale i tím, jak cestuji a poznávám jiné kultury, poznávám i věci, které jsou úžasné a které mi potom doma chybí. Teď zrovna trpím nedostatkem vlídností, úsměvů, děkování, omlouvání se a pozdravů.

Na jihu Francie jsem byla jako Alenka v říši divů. Strčila jsem tam do paní a zamumlala si své "pardon" a šla dál. Postupem času jsem ale zjistila, že takhle to lidi nemají. Oni do vás strčí, řeknou "Omlouvám se, promiňte", vy odpovíte "Ne, to byla moje chyba" a klidně s tímto člověkem ztratíte až 10 vteřin!!!! A také ztratíte tak 3 úsměvy a 5 slov!!! Zdá se vám to neuvěřitelné, že?

Na zastávce se nekoukáte na hodinky, ani na jízdní řád, ale rovnou se někoho zeptáte. Poprvé, když jsem jela v Čechách do školy, měla jsem takové nutkání zapříst s někým na zastávce hovor, že jsem se paní zeptala za jak dlouho to jede, i když mi to bylo v podstatě jedno.

Touhu pozdravit řidiče se mi také celkem daří zahnat.

Pořád mám ale problém s tím, že se radši zeptám, než abych něco hledala. Přeji kuchařkám hezké prožití víkendu a usmívám se na každého koho neznám. Už jsem 2x pokecala se staršími blekotajícími sousedy. Vyběhla jsem pomoci Španělům nevědícím si rady s lístky na metro. Dala neznámé Mexičance náplast. A poradila lidem, když šli na špatnou stranu.

Víte... ono je to tak hezké... Když je někdo milý, najednou si říkáte "...prdele proč já se tak xichtím?! Mám důvod?" a najednou z ničeho nic už se netváříte jako člověk ve vigilním komatu, ale třeba se i pousmějete, což mozek popudí ke šťastnějším myšlenkám.

Tohle stačí k malému chvilkovému zlepšení nálady. Co teprve, když vám někdo něco pochválí? A s tím my Češi máme obrovský problém! Nikdy nic nechválíme... Když mi neznámá slečna řekla v klubu, že mám krásné mikádo, byla jsem z toho tak mimo, že jsem snad i zapomněla poděkovat. Malinko se zvedlo sebevědomí a nálada se zlepšila na měsíc!

Poučila jsem se z toho a hned den na to, jsem řekla slečně v tramvaji, že má pěknou mikinu. Protože byla pěkná. A budu v tom pokračovat!

Budu pořád milá! A mluvná!

Proč?

Protože mi to nic neudělá. Překvapím lidi a třeba jim i tu náladu zlepším. Já sama budu mít hezčí pocit. A budu si připadat jako lepší člověk! A když se usmívám na ostatní, podvědomě se usmívám i na sebe. Dva v jednom!

Když s tím začnete i vy, ostatní zjistí, jak je to super a třeba se jednou o Češích bude povídat, že jsou to milí a příjemní lidé.

To je naivita, co?

C'est domage...

4. září 2012 v 14:09 | Tuleň |  ma France
Je to zajímavé, že úplně to samé jsem si říkala na konci pobytu v Mexiku. I když tam jsem byla trošku víc nešťastná... Poučila jsem se z toho, ale ne dostatečně, protože teď toho lituji zase. O co jde?

Moc času jsem tu strávila ve svém pokoji u compu. Zase. Sice jsem si našla kamarády, objevila kus Marseille, jela si do Lyonu, byla na plážích a tak dále, ale stejně tak jsem trávila hodiny na facebooku, mluvením s Českem, koukáním na kraviny, neučením se fr (!!! blbá blbá blbá !!!) atd.

Hlavně jsem ale byla prostě zavřená v pokoji místo toho, abych si zlepšovala vztah s matkou, což mě teď rozhodně mrzí nejvíc. Každý den jsme spolu prohodily 2 věty o dětech, o plánu na dnešek a o tom, jak jsme se vyspaly. A asi jen 2 krát jsme spolu mluvily i o nějakých serióznějších věcech. Což je pro mě vždycky úplně nejkrásnější... Dozvídáte se věci, které vám trošku otevřou oči, trošku změníte pohled na tu osobu, řeknete něco i o sobě, co trošku změní pohled na vás... Připadáte si trošku bližší... Můžete znát někoho celý život, ale nevědět o něm nic. A můžete s někým strávit den a dozvědět se hrozně moc.

Samozřejmě trošku to zapříčinilo také, že moje francouzština je trošku těžší na mluvení a dost často jsem nerozuměla nebo jsem nedokázala odpovědět, takže věta "C'est pas grave" (to je jedno) byla pro mě rozhodně to nejrychlejší a nejneúnavnější řešení...

Ale moc mě to mrzí. Doufám, že mě někdy přijdou navštívit do Prahy a já budu moci napravit své chyby. Praha má magické schopnosti a vždycky se tam dozvím hromadu věcí!

Doporučení: Vztahy na dálkou jsou strašný sraní. Radši nikam nejezděte... :)

PS: Lyon je nádherný, mám fotky, vybouchla tam loď (podrobnosti čtěte u fotek) a já byla u toho! A tady můžete vidět, že je opravdu podobný Praze.

PS2: Konečné fotky ze srpna.