Le début est toujours difficile

14. července 2012 v 14:49 | Tuleň |  ma France
(Pro nováčky: Uplynuly 2 roky od doby, co jsem přijela z ročního pobytu v Mexiku. Teď jsem ve Francii jako au-pair.)

Aktivně spolupracuji s AFS, kde pozoruji zahraniční studenty v Česku a říkám českým studentům, kteří se chystají vyjet do zahraničí, jak se budou cítit, co na ně čeká, že nevadí, když nerozumí, že se mají pořád ptát, ať se nebojí, že to bude v pohodě a tak dále. Také už jsem na jednom pobytu v zahraničí byla. Dalo by se tedy předpokládat, že nějaká blbá au-pair ve Francii mě nevyvede z rovnováhy a že to dám se všemi končetinami v nose, a to i když moje francouzština není na nijak dobré úrovni.

Dámy a pánové, opak je pravdou! Nebýt tak hrdá a nechtít tolik odmaturovat z francouzštiny bez většího učení, už jsem zase doma a visím matce u prsu! Je to hrozný záhul. Nerozumím dětem, protože pěkně neartikulují, děti se vztekají a jsou furt nasrané. Chvíli to vypadalo, že mě nenávidí a že za všechno, co dělají, můžu já. Ale už se to zlepšuje. Nebo si spíš začínám zvykat.

Další problém je, že kulturní šok přišel dříve než jsem očekávala. Teď - 4 dny po příjezdu - mě serou posraný cikády, debilní děti, ten dům, okna, město, to město vedle a to další město vedle, vedro, špína a divný malý domy. Jediný, co mě těší je jídlo (které mám pořád!!) a velikánská postel, na které trávím všechen svůj volný čas.

Strašně moc mi to připomíná začátky v Mexiku. Najednou se mi zjevily vzpomínky, které mě asi traumatizovaly natolik, že jsem je ihned zapomněla, a teď jsem se rozpomenula. To jsem ale byla ještě ustrašenější kuřátko než jsem teď.

O prvních měsíci jsem vždy mluvila, že jsem žila v takovém oblaku. Že jsem nikdy nevěděla, co se bude dít, co mám dělat, co budu dělat, co dělají ostatní... Samozřejmě že mi to říkali. Ale rozuměla jsem vždy jen na půlku a k tomu věta "jdeme na pláž" je sice srozumitelná, ale v Čechách se nepoužívá a já nemám tušení, co se pod ní skrývá. Tak mi to začnou vysvětlovat, a i když se moc a moc oba snažíme, tak toho víc než 53% nepochopím. Teď se zase v oblaku cítím.

Teď už ale vím, o co jde. Zažila jsem to na vlastní kůži i jsem to viděla u studentů v Česku. Takže už se necítím trapně; vezmu si tašku s flaškou vody, peněženku, mobil, mikinu, boty a jdu na pláž. Děj se co děj. Pokud se mi budou smát, vymluvím se na to, že jsem Česka a že jsem nevěděla. Protože neznám zdější kulturu. S touto výmluvou můžu dělat, co chci. Tu mi nikdo vyvrátit nemůže!

Rodina je moc fajn. Táta mi strašně moc připomíná toho mexického tátu, který byl úžasný. Matka hodně mluví, což je super, protože já zásadně nemluvím. Bohužel. Děti jsou super, když chtějí.

V Mexiku se pořád mluvilo o počasí a nejčastější otázka byla "Je ti teplo?". Tady je to otázka "Jsi unavená?". Co by to bylo v Česku? Asi "Máš hlad?", ne?

Když už se mě takhle ale pořád ptají, tak musím odpovídat kladně. Opravdu jsem unavená. Jsem mrtvá! Těším se na své 2 dny volna. Jen škoda, že tu nemám žádné kamarády. Ale já si nějaké najdu! Kontaktovala jsem všechny au-pair stránky a všechny stránky mladých lidí v Marseille!

Když jsem říkala, že jedu do Francie (i do Mexika), tak hodně lidí obdivně koukalo. Říkali., že by do toho nikdy nešli a že mám odvahu. Já jsem odpovídala, že mě to prostě baví a že to není takový masakr. OMYL! Je to kurva těžký a já mám kurva koule, že jsem do toho šla a že to tady přežívám plus mínus ve zdraví! A to bez znalosti francouzštiny, místa pobytu ani dětí. Všichni, kteří dělají tyhle věcí mají u mě obdiv! Jsou na to potřeba velké koule, které ale může mít i drobná slečna jako jsem já.

Omlouvám se za gramatiku i za počet sprostých slov, ale jak nemluvím česky...

 


Komentáře

1 matička matička | 14. července 2012 v 22:08 | Reagovat

Ježíš, prdíku, poď domů....
Jsem na Tebe moc pyšná!!! Jestli vydržíš déle než měsíc, trhneš náš rodinný rekord!

2 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 14. července 2012 v 23:12 | Reagovat

Hahahaha, ty jsi nejlepší, matko!

3 Martyny Martyny | Web | 15. července 2012 v 11:07 | Reagovat

Máš můj obdiv, kamarádka teď aupairuje ve Španělsku jen se základními znalostmi :)

4 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 15. července 2012 v 15:33 | Reagovat

Řekni, že ji budu na dálku doučovat :D

5 Martyny Martyny | Web | 15. července 2012 v 16:45 | Reagovat

Možná nebude potřeba, má v té Catalunii francouzskou kamarádku, tak bude nejspíš v dobrých rukách :D Třeba je v Marseille taky nějaká Španělka :D

6 Nikolas Nikolas | Web | 15. července 2012 v 17:53 | Reagovat

No chce to odvahu, to určitě. Ale až tohle počáteční dilema přejde, pak to bude fajn, ne? Jinak tě chápu, já jsem teď na stáži v Asii a i když je tu pár Čechů (kolegů z ambasády), nemá na mě nikdo čas a stejně ten svůj trávím pořád sama, nebo s lidmi, se kterými mám komunikační bariéru. Ale stojí nám to za to, ne? ;)

P.S. Promiň, ale tu poslední větu nenávidím. Je to hrozná výmluva...

7 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 15. července 2012 v 23:57 | Reagovat

Martyny: Co bych tu dělala se Španelkou? Bych si vystačila klidně i s Francouzskou :D

Nikolas: Já doufám, že to bude fajn!! :D Je výmluva, že nám to stojí za to? Mně rozhodně ano a nemyslím si, že by to byla nějaká špatná věc :) A s těmi Čechy... tak se na ně vybodni a skoč na Asiaty, ne? Hodně štěstí!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama