
O Češích se říká, že jsme chorobní stěžovatelé. Furt nám není nic dost dobré, pořád máme na něco kecy, stále nejsme s něčím spokojeni. Tak dnes tuto tezi potvrdím.
Již dlouho chodím do školy. Vlastně většinu mého života jsem strávila právě tam. Už jsem poznala studenty házící filé do várnice na čaj, díru místo okna, učitele, kteří si odkládali prsa na stůl a čas od času si jimi vylili kafe. Poznala jsem učitelé, kteří naučí, poznala jsem učitelé, kteří dělají hovno, kterým je skákáno po hlavě, kteří nemají žádný respekt, ty, kteří si myslí, že jejich předmět je to nejdůležitější na světě, ty, kteří nenávidí ženské pokolení a ty, kteří se snaží výuku dělat, co nejzajímavější.
Dnes vám povyprávím o hodinách zeměpisu, které mi jsou dávány již třetím rokem. Bohužel.
V září 2008 v prvním ročníku na gymnáziu na první hodině zeměpisu přišel učitel. Vysoký, statný, červené konce končetin. Přišel, tvářil se přísně a dal nám 2 testy na celou hodinu, při čemž třída byla rozdělena do skupin na A,B,C a D.
Když hodina skončila, všichni byli naštvaní. Někteří se rozhodli, že se budou zeměpis učit, protože to asi u tohoto profesora bude těžké, někteří si vytvořili nenávist k profesorovi a k zeměpisu obecně. Testy jsme již nikdy neviděli.
Všichni jsme si na profesorův popud pořídili učebnici Zeměpis 1 a zapisovali si do linkovaných sešitů A4, protože jiné neodpovídali jeho přání (na laboratorní práce z chemie mám do teď sešit A5 nadepsaný "Zeměprava").
Když jsem po návratu z Mexika otevřela svůj linkovaný sešit A4, našla jsem prvních pár (slovy 2) stránkách úhledně popsaných věcmi o zemské kůře a atmosféře. Dále pár stránek s elipsami po celé stránce (i tam, kde rozhodně být neměly), dále hromadu obrázků, konverzací s nejblíže sedícími spolužáky, jednu stranu kompletně vybarvenou modrou propiskou, jednou je tam jen půlka stránky, další stránky jsou dost pomačkané, proděravělé a comulumbus byste tam našli těžko. Ach, jsem já to hrozný student, že si nedělám poznámky! Proč si je ale dělat? Profesor dá do testu stejně něco, co jsme si v životě neříkali, o čem jsme nemluvili ani jsme to nezmínili (což říkají hlavně ti, kteří si psali a učili se, jichž časem rapidně ubývalo).
Ty testy z látky, kterou nás neučil, nám opravil asi jednou. Měla jsem test naprosto stejný, jako kamarádka vedle (rozhodně náhoda); ona měla 3, já 1. Hodiny zeměpisu byly naprosto zbytečné.

Vrátila jsem se z Mexika a třída, kam jsem propadla, dostala tohoto profesora. Probrečela jsem noci, ale smála jsem se ostatním spolužákům, kteří neznali jeho styl výuky. Byli zoufalí, nasraní, učili se a já se smála. Brzy přišli ke stejnému názoru jako já.
Profesor ale za ten rok, co jsem nebyla přítomna, výuku v mnohém vylepšil! Test (z kterého byli všichni překvapeni a který jsme nikdy neviděli) byl až druhou hodinu, další hodinu nám možná vyprávěl kus látky a většinu zbylých vyučovacích hodin jsme se koukali na filmy. Brali jsme svět, takže jsme koukali na dokumenty o Africe, Americe, Asii, každém státu z Evropy atd. Další procento hodin jsme psali testy (slepé mapy, info o zemích atd), které většina třídy odevzdávala prázdné, čas od času někdo nakreslil nějaký pěkný obrázek nebo napsal nějakou pěknou odpověď.
Často jsme také zabíjeli hodiny zkoušením. Student šel k tabuli a uslyšel "Namaluj si Afriku". Namaloval vejce. "Ukaž mi Nil" a student udělal čáru do vejce.
Začínal od lehčích a když člověk věděl, říkal mu to, co neměl šanci vědět. Kor když se to neučil. Za hodinu dal tři pětky; za sešit, za zkoušení a za mapky, které jsme měli mít vyplněné a popsané. Pětky, které se nám nikdy nikde neobjevily.
Před čtvrtletím a před vysvědčením se nám záhadně objevily známky na internetu. A nakonec jsme dostali nějakou známku (př: já minulé pololetí - známky - 4, 4, 2 a dostala jsem na konci roku jedničku). Někdo ale má štěstí trochu méně. Celý rok se snaží, na vysvědčení jen jedničky a dvojky a do toho trojka ze zeměpisu. To asi nasere. Stejně tak jako když to jako jediný umíte (učíte se, baví vás to, máte ty znalosti ze základní školy) a máte 1 stejně jako ten, kdo se na to v životě nekoukl a ani pořádně neví, kde je Kyrgyzstán, ani jak se píše.
Pane profesore? Neměli jsme brát Českou republiku?
Tu už jsme přece brali!
Ne, nebrali...
Ale jo... určitě...
Ne, nebrali.
...takže vývoj člověka-
A budeme ji brát?
...australopithecus afarencis...

Naprosto zabitých 120 hodin života. Většinou máme zeměpis v odpoledních hodinách. V prváku jsem vždycky koukávala v zimě z okna, pozorovala západ slunce a přála si být doma. Nebo kdekoli jinde.
Přišel problém. Zjistila jsem, že by mě zeměpis celkem i bavil. Kdybychom se normálně učili to, co se učit máme, měli jsme z toho normální testy a nestrávili hodiny koukáním na filmy nebo sledováním, jak si profesor zvyšuje ego na bezbranných studentech, něco bych uměla, bavilo by mě to a necítila bych se, že jsem ve škole zbytečně.
Před týdnem (když se nablížilo čtvrtletí) jsme psali test z vývoje člověka, což je látka, kterou jsme měli vykoukat z filmů, které nám pouštěl. Testy patrně četl. Dokonce je i opravil a rozdal nám je! Řekl, že to dopadlo katastrofálně a rozhodl se, že nás něco naučí a za týden si napíšeme test nový.
Tu hodinu nám vykládal látku. Sedl si za stůl a četl: "Nadepiště si Homolid", začal "odrážka... evoluce začala v miocénu závorka 25 až 5 miliónů let čárka třetihory. Odrážka.."
"Cože?"
"No, jako další odrážka, další věc. Odrážka, ranný miocén byl teplejší než dnes...", pokračoval.
Učitel to celou dobu četl asi ze svého sešitu ze školy nebo co. Já tam seděla a přemýšlela, jestli jsem si nespletla nějaké období. Jsem na střední škole? Je mi 19? A také jsem přemýšlela, jak se tohle může stát.
Příští týden jsme psali tedy ten opravný test. Stejné otázky, všichni jsme dostali 1, testy nikdo neviděl. V jiné třídě dostali jednou na vysvěčení jedničku první 3 v abecedě, dvojku další tři, trojku další tři a tak to šlo dále.
Pan profesor je na škole snad už od jejího založení. Jsou na něj stížnosti, ředitel jistě ví, co se děje, ale pak profesor zůstává dál.
Já ho jako člověka neznám a nerada bych ho soudila. Třeba je v jádru dobrý muž, kdo ví. Chci ale poukázat na ten systém. Ten učitel je na škole roky, nenaučil v životě nic a nikoho, nic tam nedělá, dostává obří plat (drby od učitelů i žáků)...
Za prvé: Co je to za nespravedlnost? Člověk, co nepracuje, si žije super-lehce. Žádný stres, žádná práce. Celý život nepracuje a žije si jak král. Já se tady stresuju, že musím mít 20 vysokých škol, musím se umět vyjadřovat, nepsat gramatické chyby, být lepší než ostatní, abych uživila sebe a své tři děti (do budoucna).
Za druhé: Studenti něco studující by měli něco umět. Nebo aspoň ti, které by to bavilo (nemůžu totiž říci, že bych si něco odnesla za ty 3 roky chemie). Škola by měla mít učitele kvalitní a morální. Učitel by měl něco naučit, ukázat studentům něco ze svého oboru, co normálně třeba neví. Měl by se jim věnovat. A něco je naučit.
Tohle je opravdu neuvěřitelné.
Stejně jako věčně ožralá učitelka, učitelka informatiky, kterou nikdo neposlouchá (a asi ani nechce, aby ji někdo poslouchal), učitelky jazyků, u kterých studenti za 4 roky neumí vyčasovat sloveso být...
Říkám, třeba to jsou dobří lidé. ALE PROČ CHODÍ, KURVA, UČIT, KDYŽ TO NEUMÍ?!