Před pár měsíci politici odhlasovali přímou volbu prezidenta, což znamená, že my - čerstvě plnoletí - si užijeme první volbu v plné parádě.
Tato změna ústavy byla postavena na tlaku veřejnosti, která si již dávno přála volit si svého prezidenta sama. Chápu to. Lidem se nelíbí věci, co se poslední době v politice dějí. A já se rozhodně nedivím. Jeden fluše na druhého, každý druhý je obviněn z korupce, slibují hory doly a ve své funkci se drží zuby nehty. "Tak si aspoň toho prezidenta zvolíme sami! Ať se k tomu také my - ubozí malí lidé - můžeme vyjádřit.", říká si mnoho lidí.
Ráda bych ale upozornila na to, že jsme to právě my, kdo si tyto funkcionáře vybíráme, také volbami. Stejně tak, jako si budeme vybírat prezidenta.
Druhá věc, která někdy bývá dost opomínaná, je ta, že vše, co se dozvídáme, jsou zprávy od novinářů, kteří si s těmi informacemi můžou dělat, co chtějí, a ačkoli by tyto informace měly být objektivní, dost často jsou nějak zabarvené, něco je opomenuto nebo naopak nadzdvihnuto, překrouceno či úplně pozměněno. Takže prostý člověk se všechno dění z Pražského hradu, které už tak je prošpikované tajnostmi, dozvídá z takovýchto zpráv z médií.
Pak najednou máme volit Velkou Hlavu Státu. Nedělám si naděje, že by se alespoň 50% obyvatel České republiky zajímalo o politiku. Předpokládám, že před volbami se bude většina lidí řídit billboardy, krátkými televizními spoty a kandidátovým vzhledem. Pár lidí si přečte něco o jejich názorech, o jejich minulosti a o plánech do budoucnosti, ale masová většina se rozhodne podle mega-gigantických kampaní, které za chvilku přijdou a které budou samozřejmě placeny státem, což je v době krize moc fajn. Volby vyhraje ten s nejpopulističtějším úsměvem a stejně si zase budeme stěžovat.
Senátoři a poslanci toho o politice vědí více než my. Žijí v tom každý den, pracují v tom a tak by měli asi vědět, jak co funguje a kdo by byl nejlepším kandidátem. Na druhou stranu - jak to podle medií - u nich řádí korupce, taktiky na dosáhnutí silnějšího postavení a další nekalé praktiky. Není moc pravděpodobné, že by si nějaký kandidát, velká firma či jiná vlivná osoba, podplatili 10 milionů obyvatel.
Otázka tedy nezní, jestli chceme přímou či nepřímou volbu, ale jestli chceme prezidenta populistu či úplatkáře (popř. loutku).
O Češích se říká, že jsme chorobní stěžovatelé. Furt nám není nic dost dobré, pořád máme na něco kecy, stále nejsme s něčím spokojeni. Tak dnes tuto tezi potvrdím.
Vrátila jsem se z Mexika a třída, kam jsem propadla, dostala tohoto profesora. Probrečela jsem noci, ale smála jsem se ostatním spolužákům, kteří neznali jeho styl výuky. Byli zoufalí, nasraní, učili se a já se smála. Brzy přišli ke stejnému názoru jako já.
Naprosto zabitých 120 hodin života. Většinou máme zeměpis v odpoledních hodinách. V prváku jsem vždycky koukávala v zimě z okna, pozorovala západ slunce a přála si být doma. Nebo kdekoli jinde.
Dělat dobrovolníka není super jen kvůli tomu, že si potom můžete říct "Jak jsem hodný!" a týden žít s dobrým pocitem. Také si tam zvýšíte ego, protože vás tam všichni pořád chválí, což se v normální práci - bohužel - stává zřídka. Nejlepší na tom ale je, že si zkusíte zajímavé věci, dostanete se do míst, kam se váš vrstevník dostane těžko a poznáváte věci. Po tom, co jsem navštívila asi 6 středních škol v rámci této dobrovolné práce, jsem si všimla velmi zajímavé věci: Každá škola má všechny studenty stejné. 
Českolipská a my (obě na Proseku) jsme si podle mě celkem podobní. Takoví ti divní, po většině poslouchající rock, zvláštní věci, co je jim celkem jedno, jak se oblékají (prostě na sebe něco hodím a konec). Koukáme na Big bang theory nebo podobné seriály. K tomu máme ještě šampoňáckou třetinu, kde můžeme najít nagelované muže a gelové nehty, hromadu popu a frajerství. A to nám tam spolu kamarádí.
Škola prostě dělá lidi. Oblékáme se tak, jak vypadá naše okolí, což pro většinu studentů znamená škola. Děláme podobné věci. Ne proto, že bychom chtěli, ale o čem bychom se bavili? A proč nezkusit seriál, na který kouká kamarádka a pořád o něm básní? Tímto článkem rozhodně nechci nic kritizovat. Tak to prostě je a těžko se s tím něco bude dělat (a proč taky?). Stejně za čtyři roky každý vyletí z tohoto hnízda, bude v okruhu jiných lidí a trochu se zase změní.
Známe to. Každý se čas od času ožere jako prase. A kdo ne, na toho taky jednou dojde. Bude mu 25, zeblije, co uvidí a měsíc se nebude moci kouknout nikomu do očí. Radím dobře, dělejte kraviny, dokud se můžete vymluvit na pubertu! Nicméně, dnes tu nejsme kvůli radám do života.
Nebo si udělám domácí hranolky (hodit do vody na 20 minut, pak na pečící papír a na 40 minut do trouby), ale protože jsem nedočkavá a musím je mít HNED, do vody je nedám a pak jsou nepoživatelný. Ještě k tomu ten prožitek není takový, jaký mohl být, a chuť na pořádné jídlo nezaniká.