Co dělá Tuleň po nocích...

19. prosince 2011 v 2:18 | Tuleň |  můj život
Na hodinách na mikrovlnné troubě je právě 01:34. Zděsím se. Pak se ale uklidním, protože si vzpomenu, že je na nich stále letní čas. Avšak ani poznatek, že je půl jedné v noci, není tak uspokojivý. Co se ale dá dělat? Vrátila jsem se utahaná z práce a z trampolíny a šla skoro rovnou spát. Asi kolem půl desáté, super-brzo.

Ale jen co jsem zavřela oči, viděla jsem kesadely, nádobí, stolečky, lidi a dokonce i falešnou knihu nabodnutou na noze stolku, která měla pod tou dírou na nohu kokain. Prostě všechny věci, co dělám do nekonečna v práci. K tomuhle se tam kmitaly události, které buď byly, nebo teprve budou. Stalo se toho strašně moc a strašně moc se toho ještě stane. Od sebeuspokojujícího se bezdomovce, přes muže, vracející se sestřenice z Kanady, interview se studentem od AFS, Václava Havla, až po dualismus a apeirony (úterní test ze zsv). Ještě k tomu mě všechno bolí, protože jsem si natáhla kus těla na trampolínách, mám GIGANTICKÉ modřiny na kolenou od ledních bruslí, spálila jsem si ruku v paninovači (věci, kde se ohřívá jídlo) a to, že mě kočky nenávidí, už je očividné (doslova).

Zkusila jsem všechno. Nejdřív několik poloh na to, abych usnula. Když z ničeho nic zaútočila na mou vykloubenou volněvisící ruku kočka, zkusila jsem zapnout rádio a poslouchala "Zónu lásky" na rádiu CIty. Došla jsem k názoru, že jsem sama jen kvůli Vám. Protože kdybych sama nebyla, z koho byste si dělali prdel? Komu byste říkali calentadora? Koho byste v jednom kuse upozorňovali, že jeho sexualita je homosexuální? Celé noci byste mlátili hlavou o zeď, brečeli a říkali si "Když už i ONA, proč né já?". Když si představíte, že toto byla ta nejplodnější myšlenka noci, tak nechtějte znát ty ostatní... A pořád mi to jelo hlavou. Cokoli. Běhalo to tam jako u králíků doma, když na návštěvu přijde had. K tomu na mě ustavičně šlapala kočka a slyšela jsem tlukot srdce v uchu, k noze, v ruce...

Snažila jsem se unavit psaním si do deníčku. Koukáním na facebook. Koukáním na internet. Hraním debilní hry na mobilu. Snažila jsem se na nic nemyslet. Mýt vymytý mozek. Soustředit se na hudbu, potom na dýchání, na divné zvuky, co jdou z kuchyně... NE! NIC!

Hrozně jsem se těšila, až se vzbudím. Chtěla jsem rychle usnout, ať už se můžu probudit. Tohle se mi často nestává! Ale bůh mi to prostě nechtěl dopřát.

Nasraně jsem tedy odkopla peřinu, rozsvítila lampičku a přemýšlela, co dělat. Jídlo. I když jsem se tomu bránila a zakázala si jíst před spaním, nevyšlo to. Zamířila jsem do lednice a dala si jogurt, který matka dostala v závodní jídelně spolu se třemi kuličkovými antiperspiranty a jedním ve spreji. Jogurt jsem si vzala k televizi a začala se dívat na Otázky Václava Moravce.

Jenže jogurt je malý, drobný. Chtělo to něco většího. Co teď. Kousla jsem do sýru. Plíseň tam nebyla, ale chuť naznačovala, že má nakročíno, takže jsem cokoli se sýrem vypustila z mysli. Co teď. Uřízla jsem si chleba. Jenže jsem chtěla něco slaného, ale v lednici jen sladké. Co teď. Uviděl jsem vajíčka. Vajíčka? Moc sraní... Ale nic jiného není... Ok, udělám to v toustovači. Bude to rychlé, nemusí se to tolik mýt a nebude to prskat. Hodila jsem tam 2 vajíčka a k tomu si nakrájela 2 chleby. To bude ale suchý. Vrhla jsem se na zeleninu. Našla jsem citrón a fialovou kapustu. Otevřela jsem druhé šuple lednice a tam jsem našla jedno rajče a jednu papriku. Paprika vypadala už od pohmatu trošku staře. Za to u rajčete jsem si všimla nastávající plísně, až když jsem ji chtěla krájet. I když plíseň již postihla celé rajče a vím, že je karcinogenní, odkrojila jsem ji steakovým nožem a zbytek krájela na všelijaké tvary.

Nechápu, a nevím, jak se to stalo, ale najednou se prkýnko s rajčaty ocitlo na hraně kuchyňské linky a dost se naklonilo. Jedna třetina rajčat se udržela na prkýnku, druhá třetina spadla na zem a rozprskla se po podlaze a třetí třetina mě studila na nohavicích mého pyžama s žirafou, které nemám ráda. Byla jsem trošku zmatená. Rozhodnutí týkající se rajčat (sníst či vyhodit) bylo těžké, ale nakonec jsem se rozhodla karcinogenní rajče plné kočičích chlupů vyhodit.

Přišla na řadu paprika. Byla postarší, vrásčitá a trochu jsem se jí bála. Uřízla jsem jí polovinu, vyjádřila a nakrájela. A aby to mělo trošku chuť jako ty vajíčka, hodila jsem to na místo prvního vajíčka do toustovače.

Nebudu vás dlouho napínat. Sedla jsem si k televizi, přepnula na Simpsonovi a začala jíst. To jídlo nedávalo žádný smysl a myslím, že mi ani nechutnalo. Teď je 02:39, mám zapnuté Óčko, které mě dost děsí, na ruce mi sedí kočka, přede mnou hoří betlémské světlo a jsem naprosto čilá. Teď už mi jen chybí, aby Arménci začali tahat mrtvoly.

A zuby už si čistit nebudu!
 


Komentáře

1 Satine Satine | Web | 19. prosince 2011 v 6:32 | Reagovat

Tohle naprosto nesnáším! Když nemůžu spát a hlavou se mi honí tisíce myšlenek. Snažím se soustředit na vlastní dech nebo třeba počítat, že mě to uspí. Ale ono zkrátka nepomáhá nic!

2 Papucka Papucka | 19. prosince 2011 v 6:38 | Reagovat

odkud tohle znam..? :)

3 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 19. prosince 2011 v 6:44 | Reagovat

Je pravda, že když nemůžu v noci spát, stejně nic moc nefunguje. Většinou si beru knížku a uspím se čtením.

4 týna týna | Web | 19. prosince 2011 v 9:05 | Reagovat

super článek :)

5 Nora Králičí Nora Králičí | Web | 19. prosince 2011 v 9:29 | Reagovat

Já jsem taky nemohla spát

6 matička matička | 19. prosince 2011 v 15:29 | Reagovat

Já měla noční. Tak jsme naspala celá rodina a to ani nebyl úplněk. Je třeba počítat ovečky, pak je pojmenovat jménem i příjmením a když to nepomůže, je třeba dát ovcím i rodné číslo. To zaručenš unaví, musí být dělitelné 11...

7 yokko3 yokko3 | Web | 19. prosince 2011 v 15:56 | Reagovat

[6]: xD tak to zkusím...xD dělitelné 11..to budu dělat hooodně dlouho. matyka je prevít

jinak mooc pěkný a pravdivý článek :D no, když nemůžu usnout já, vlezu buď na počítač, nebo něco sním :D to unaví :DD

8 klára klára | 19. prosince 2011 v 16:59 | Reagovat

CHacha, buď ráda, že můžeš jít do kuchyně vařit a koukat se na tv, já bych všechny vzbudila a to by bylo řevu...

P.S. je fakt vtipný, že berete ze zsv úplně to samý jako my teď

9 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 17:31 | Reagovat

Yokko3: Prevít bude asi i čeština, ne? :D

Klára: Já měla štěstí, že doma nikdo nebyl, to bych se matky u televize bála, hihihi. To samé? Budeme se zítra doučovat navzájem? :D

Matička: Ty žádný rady nedávej! :D Měla jsem 100 chutí skočit tam k tobě a líznout si prášku na spaní chichichi

10 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 17:32 | Reagovat

Satine: Jsem hodně přemýšlela, jestli to tam mám o tom dechu napsat nebo ne... Cítila jsem se jako kretén. Tak jsem ráda, že nejsem sama!! :)

Papučka: To jsem určitě chytla od tebe :D

Milovnice žiraf: Já už knížku dočetla a nechtěla jsem nic nového :(

11 Stacy Stacy | 22. prosince 2011 v 19:49 | Reagovat

....

12 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 22. prosince 2011 v 22:44 | Reagovat

Krásný článek, že, Stacy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama