Když před pár lety hořel sousedčin byt, myslela jsem si, že toto bude jediná zvláštní věc, co se nám tu může stát (kromě toho sebevraha, co skočil z vedlejšího domu asi týden potom, co jsme se nastěhovaly). Třeba před rokem se odstěhovala sousedka Kateřina a do jejího bytu se nastěhovala arménská rodina, která nemluvila česky. Matka se stiskem leklé ryby, obočnatý otec a 2 děti; holčička a kluk. Holčičku jsme snad viděly jen jednou a chlapeček nerad zdravil. Nic zvláštního.To bych nesměla v noci vypít kapučíno a pak se koukat Bollywoodský film zanechávajíc vedle sebe hory promočených kapesníků. A tak se tak stalo, že ve 4 hodiny ráno jsem hrála ještě online hry na internetu dokud mi nechcípl notebook a nerozhodla jsem se usnout aspoň na těch pár hodin, co mi zbývaly.
Lehla jsem si do postele, zavřela oči a v hlavě mi běhala angličtina, Aamir Khan, dobrovolnictví a na břichu mi stála kočka, která si nehodlala lehnout. Nějakou dobu jsem se přesvědčovala ke spánku. Nic. A tu slyším rachot z chodby.
Říkám si: Že by šel někdo z práce? Nebo do práce?, ale moc se mi to nezdálo vzhledem k ještě velmi noční hodině. Možná z večírku? A poslouchala jsem, jestli nebude narážet do zdí nebo vydávat zvláštní zvuky. Nic. Zavřely se dveře a v hlavě se to začalo prohánět kolem hindštiny. Za chvíli zase nějaký šrumec na chodbě. Tentokrát i hlasy. Teď už jsem asi usoudila, že půjdou z nějakého večírku. Pak zase chvíli ticho. A zase najednou hlasy a otevírání dveří! To už jsem zbystřila a napadlo mě, že možná mají večírek u Arménců a oni je teď vyprovázejí. Ale proč je nevezmou všechny najednou? Proč je berou po skupinkách?
Tu jsem si najednou vzpomněla, že asi před týdnem jsme se sestrou asi v 9 večer slyšely velmi podezřelé zvuky. Jako by někdo dost intenzivně mlátil do dveří. I do našich? Do venkovních... Že by něco stěhovali? Teď? v noci?! Začala jsem z celého srdce litovat, že nemáme kukátko a také jsem se začala nenávidět, že neznám z Arménštiny ani fň (jak já tuhle bezmoc nesnáším), takže jim nemůžu rozumět ani kdybych si stoupla hned za vchodové dveře. Možná bych si ani nikam nemusela stoupat, protože hlasy nabyly na síle a Arménci očividně sluchoslyšně už zapomněli, že je noc.
Když už to bylo asi po desáté, zjistila jsem, že uplynula skoro tři čtvrtě hodina, co tam začali běhat. Že by takhle v noci třeba pašovali drogy? Nebo něco jiného zakázaného? A pak jsem to uslyšela! Kdo někdy vynášel odpadky, táhl igelitku po bytě, díval se na kriminálky nebo odklízel mrtvolu, zná ten zvuk plného igelitu jedoucí po linoleu. A přesně ten to byl! Akorát že to nevypadalo podle sluchu jako jedna velká mrtvola v jednom pytli, ale jedna mrtvola v několika pytlích. Nebo že by tam měli nějaká zvířata? Ale proč by měli doma mrtvá zvířata? Třeba na nich zkoušeli ty drogy! Ale já od nich nikdy žádný zvířecí zvuk neslyšela?
V každém případě si myslím, že jejich chování bylo nevhodné. Pokud někdo dělá nějakou nekalou věc, při čemž vynášení rozřezané mrtvoly je hodně zkalená věc, tak by to měl dělat v příslušném tichu, nesmát se u toho a měl by nechat děti doma. I když možná Arménci chtějí mít tvrdé děti, které se jen tak nějaké mrtvoly nezaleknou... Kdo ví. Ale jestli se v následujících dnech objeví v parku na Černém mostě kus ruky, já vám to říkala! A pokud najednou zmizím, uvědomte, prosím, policii České republiky, práskněte ty naše Arménce, vezměte lopatku a hledejte na Čerňáku, dokud ještě nemrzne.
Je 5:49 a já se hlásím zatím živá a zdravá z bytu.
Člověk, co občas vychází mezi lidi do velkých měst, to jistě zná, nebo o tom alespoň slyšel. Člověk, který jezdí MHD, to vidí denně. Jde o lidi žádající vás o peníze. V posledních letech vyrostli jak houby po dešti a stala se z toho celkem oblíbená forma vybírání peněz. Nevím, jak to máte vy, ale já se jich bojím. Bojím se jich proto, že vím, že tu jejich "laní tvář" (to, že se tváří jako mučedníci) mají natrénovanou a manipulují s vámi zdrobnělinami a tragickými příběhy. Štve mě, že ti, co tam stojí z toho mají také nějaké procenta, takže pak z mých 50ti korun se na dobrou věc dostane po dalším přerozdělení při největším polovina. A to jen s velkým štěstím, protože taky si z mých 50ti korun může někdo postavit dům nebo udělat prsa. Štve mě, že jsou všude a všude na vás naskakují. Žiju v neskutečném stresu, aby na mě nevyskočili i z okurek! Štve mě, že se vám snaží vnutit pocit viny. Jakoby říkali Jestli nepomůžeš, tak ta velryba umře JEN kvůli tobě!. Nechci dávat všechny svoje peníze každému v metru!
Když přijela, zjistila, že je tam zase a jak si ho tak prohlížela, byla si čím dál tím jistější, že je to on. Skákali si tam na vedlejších trampolínách. Najednou se otočila, chvíli ho pozorovala, jak si skáče, a potom zavolala "Martine?". On nic. Zavolala ještě jednou a silněji "Martine!". Konečně zvedl hlavu. Jeho obličej ale vypadal překvapeně a když mu zamávala, vypadal ještě překvapeněji. Slečna se zamyslela Tak buď dělá, že mě nezná a nebo to není on..., stejně si ale byla skoro jistá, že to on je.
Zde hledá 