Září 2011

Nemoc už není taková zábava, jak bývala...

28. září 2011 v 12:16 | Tuleň |  můj život
Jó... to byly časy... Každou nemoc jsem si vychutnávala... Bylo krásně uklizeno, já si spávala v postýlce či u televize, matka mě obskakovala, měla jsem čaje v nemocničním hrnku, s pokličkou, prášky, smála jsem se spolužákům ve škole a někdy jsem zůstala doma až týden a půl!

Teď už ale asi týden pokášlávám, chodím s tím do školy, provozuji sportovní aktivity a dýchám pusou. Otravuji své okolí svými hleny, bojím se chodit do kina a na jiná místa, kde je ticho.

Přišel ale státní svátek a vzhledem k tomu, že se mnou nikdo nikam nechtěl jít, rozhodla jsem se, že budu oficiálně nemocná a udělám si den a půl potícího dne. Připravila jsem na to tedy matku, ale místo okamžitého "ano, budu se o tebe starat" jsem slyšela "tak si tu pokliď, udělej si čaj a lehni si". Žádný soucit, žádné pečovatelské sklony ani činy!

Tak jsem poklidila byt, i pokojíček, udělala si čaj do nemocničního hrnku, odnesla si ho do pokoje, přinesla si kapesníky, vzala si prášek na bolest hlavy, převlékla jsem se do pyžama, sedla si k počítači a cítila se opuštěně.

Zítra už budu muset jít do školy, protože nesnáším dopisování a pak se to nechci učit. Budu doufat, že za ten jeden den ležení u notebooku se zregeneruji a chrchlání se zminimalizuje. Aspoň trochu. K tomu mi kamarád volá v půl páté ráno, jestli by u mě nemohl přespat, že nechce, aby ho matka viděla v takovém stavu, v jakém je. Tomu se říká klidný spánek nemocného? Nojono... nemoc už není taková zábava, jaká bývávala...

PS: Vzpomínáte si, jak jsme jely do Turecka? Včera jsem se dozvěděla, že naše cestovka zkrachovala a nechala v Turecku 40 lidí. Miluju svůj život.

Vyndej si ten ospalek!

20. září 2011 v 17:46 | Tuleň |  mé úvahy
Hahaha, v prváku jsme dostali na obědech kiwi a to normálně bylo tak tvrdý! Fakt jako kámen... Jsme to potom cestou ze školy hodili proti týhle zdi a on se z toho ulomil asi takovejhle kus, ty vole! A ta kiwa zůstala úplně stejně... Ani se nerozkydla, nic! Hahaha

U češtiny jsme skončili, u češtiny budeme pokračovat. Čeština je vtipný jazyk. Má mnoho zákoutí, nesrovnalostí, výjimek, divných věcí a patří mezi těžší jazyky na učení, na mluvení - a jak jsme se jistě přesvědčili ve škole v diktátech - i na psaní. Jako u každého jazyka máme mnoho nářečí a slangů a každý z nás mluví trochu jinak. Máme oblíbená jiná slova, dáváme jim jiný důraz, trošku jinak skládáme věty etc.

Někdy se tedy stává, že slyším nějaké tvary slov, které mě nechají s vyděšeně otevřenýma očima.

Mám v puse obrovskou aftu?! Chceš ještě jednu piškotu?! Vyndej si ten ospalek z oka! Jdu koupit rohly. No krucizadek, co to je?! Takže jsem se teď maličko zaobírala těmito slovíčky a přicházím se správným rozuzlením!
  • Ospalka - pravidla českého pravopisu říkají, že ospalek vůbec neznají (tudíž neexistuje), jinak se ospalka skloňuje podle rodu žena
  • Piškot - pravidla říkají nepřekvapivou zprávu; rodu mužský, vzor hrad
  • Rohlík - je jasně rohlík, rohly neexistují
  • Afta - pravidla českého pravopisu aft neznají... afta je rodu ženského, vzor žena a já se jdu zahrabat... v každém případě se toto slovo ale používá hodně a google toho našel u aftu o 43 miliónů více než o aftě. A co říká google, to je pravda, takže je klidně možné, že se za nějakou dobu v pravidlech českého pravopisu objeví i ten aft
  • Kiwi - pravidla říkají, že je kiwi středního rodu a nesklonné
Nejdřív jsem chtěla napsat, ať to laskavě šíříte dál... Ale afta?! Celý život jsem žila v iluzi o TOM aftu. Celý život mám zničený... Nic nemá cenu...

Pokud znáte ještě nějaké slovíčko, o kterém vedete bouřlivé dohady s kamarády doprovázené sprostými slovy a fyzickými útoky, ráda se ho dozvím. Pokud mě nezabije nějaký aft. Tedy afta...

PS: Jestli se chcete pobavit, klikněte na následující odkaz na blog mladé romky kradoucí články. Moc jsem se posmála, ale cítím se zneužita! http://leydi.blog.cz/1104/klic

Je nejdůležitější znát Mallarmého Labuť s velkým "L"?

17. září 2011 v 15:39 | Tuleň |  mé úvahy
Jak jsem již psala, pohybuji se ve společnosti lidí připravujících se na maturitu nebo již jí prošlou. Samozřejmě - i když si to nechci přiznat - pomalu se to začíná týkat i mě. Maturita se pořád mění a nikdo mi nedokáže říct, z kolika předmětů budu maturovat, jak, kdy, školně, státně, ze španělštiny a tak. Jedno je ale jasné, bude povinná čeština (jako všechny roky), cizí jazyk a na naší škole matematika.

Matematiku už celostátně zrušili, ale naše vedení si za tím stojí, protože ten, co vychází gymnázium to prostě musí dát, jinak tam nemá co dělat. (To ale díky bohu za to; dám si nižší úroveň, spočítám procenta a jdu domů.)

Cizí jazyk je v dnešní době potřebný a pokud chce být naše republika světová, jazyky tomu chybět nesmí. Problémy s tím mají ale střední školy a učňáky, které na to házeli bobky a teď mají ty bobky studenti.

Čeština. Nikdy jsem neslyšela nikoho pochybovat o její povinnosti. Jsi Čech! Musíš maturovat z češtiny! To je přeci logické?! Všechny země to takhle mají! O tom se hádat nemůžu, protože o tom moc nevím. ROZHODNĚ si myslím, že dospělý člověk MUSÍ psát bez gramatických chyb, protože je to neuvěřitelná ostuda, když neumí. Je to čeština, je to náš jazyk. Člověk by měl vědět, kam psát čárky (jej), kde odstavce, jak se píše odstavec (?!!!!?), a potažmo i co je to sloveso a pád, protože jinak bude mít problém s ostatními jazyky. Na co to umět? Už jen žádost o práci musí mít nějaký formát. Natož stížnost či smlouva. Takže gramatika je jasná.

Nevím, proč by každý měl psát úvahy, popisy, charakteristiky, ale budiž. Taky se vám to k něčemu může hodit.

To, co ale nechápu, je, proč by to nejdůležitější, co bychom všichni bezpodmínečně měli vědět, mělo být to, co napsal Schiller, kdy to bylo, co vystudoval, s kým se stýkal a že umřel na tuberkulózu. Uznávám, že to pro někoho může být zajímavé, ale proč by to měli znát všichni? Proč je toto povinné, proč se to vyučuje jako "čeština" a proč nikoho nenapadne, že je to divné? Anebo jsem snad divná já? Fakt ale nechápu, proč by se z toho mělo maturovat povinně. Proč není jedna zkouška jen ze znalosti českého jazyka jako jazyka a potom volitelná zkouška z literatury, kde by byla jen ta milovaná literatura?

Můžete mi oponovat tím, že v biologii si také nemůžete vybrat jedno z geomorfolgie, zoologie nebo botaniky. Nebo z matematiky maturovat jen ze stereometrie. Ne, tak proč by se na to měla dělit čeština? Tady ale nemluvím o součástech předmětů, ale o tom, že je to POVINNÉ. Biologii povinnou (státem) nemáte. Matematiku už taky ne. Čeština tam ale stále je a tak se musíte naučit detailní biografii i Elišky Krásnohorské navazující na myšlenky Karolíny Světlé (Johanny Rottové), která byla realistickou spisovatelkou vyznávající myšlenky Májovců...

Co když není perfektní?

10. září 2011 v 21:36 | Tuleň |  mé úvahy
Dobré ráno všem, a to i když už je večer. Znáte takové to heslo v nejlepším přestat? Jako malá jsem to nechápala. Proč bych tu nejvíc nejlepší chvíli měla opouštět? Třeba to bude ještě lepší! Nebo si to aspoň budu užívat o trochu déle! Co to je ta divnou teorii? Člověk však roste, moudří padá přes klacky, co mu ostatní hází pod nohy, zklamává se, nechápe, zjišťuje, že život není jako z pohádky, překvapuje se a pak najednou přijde doba, kdy z ničeho nic chcete v nejlepším přestat. Tolikrát se to již podělalo, že nechcete zase domů přicházet zklamaní. Bolí vás to, unavuje vás to a sere vás to... prostě chcete klid, pohodičku a přemýšlet o tom, jak to, co jste prožili, bylo super.

Odcházíte od konverzace, z fiesty nebo z oběda v půlce, jen ze strachu, že by se to mohlo ještě zkazit. Co když si pak nebudeme mít o čem povídat? Co když mě někdo poblije? Co když v jídle najdu vlas? Proto se ani nepouštím do žádných velkých akcí. Představa, že bych se s něčím dělala hodiny, dny, možná i týdny a pak by to nevyšlo, mě děsí. Pocit ze ztraceného času a osobního selhání není nic příjemného, alespoň pro mě ne.

Nejhorší je, že nikdy nevíte, jestli stojí za to v tom pokračovat. Nebo jestli to nejlepší už máte za sebou. Máte dokonalý ideál, který máte rádi. Jediný problém je, že je daleko a vy se bojíte mu věnovat tolik času, peněz, ...lásky za možnosti, že ten ideál odejde, vy poznáte to, co se pod ideálem skrývá. Nebudete mít ty krásné vzpomínky, možnost vyprávění dokonalého příběhu a přijde právě ten pocit selhání a ztraceného času. Co kdyby to ale bylo fajn?

PS: Vždykcy jsem říkala, že Češi mají nejlepší dabing... A začala jsem říkat, že hispánci mají nejhorší dabing...