Kdo zná mě a mou rodinu, ví, že mám po otci vlasy a po matce barvu očí. Kdo zná jen mě a mou matku, ví, že vlasy jsem po ní nezdělila určitě. Kdo zná jen mě, ví, že mám hnědé a husté vlasy. A kdo mě nezná vůbec, se to teď dozvěděl.
Narodila jsem se jako nejošklivější dítě z nemocnice. Něco černého s obrovskými stojatými vlasy. Když mi byl jeden rok, začala jsem se podobat více ostatním dětem a nakonec myslím, že jsem celkem zapadla do normální společnosti.
Matka mi mé vlasy pěstovala. Měla jsem je dlouhé, a když jsem šla na záchod, musela jsem si je dávat dopředu, abych si je nepočůrala. Matka mi je splétala do gigantických copů, a když měla ranní směnu, tak jsem si nechala copánky z minulého dne a šla jsem do školy rozcuchaná.
Během druhé poloviny sedmé třídy jsem do matky hučela, ať mi vlasy ostříhá. Matka to vždycky nenápadně zametla pod koberec. Den před konečným vysvědčením jsem přišla s umytou hlavou, nůžkami a ručníkem. Matka neodolala a řekla, že mi je tedy ustřihne. Já to chtěla po ramena, matka pod lopatky a vzhledem k tomu, že matka byla vedoucí, tak to byla pod lopatky. Nebo spíš mělo být. Matka mě totiž v záchvatu stříhání zatáhla za vlasy a já zaklonila hlavu. Vše se sestřihlo o pár centimetrů výš než měla matka myšleno a já jsme odcházela s vlasy po ramena. Koukala jsem do zrcadla a nebyla jsem schopna slova. Najednou byl vlas strašně krátký a já zjistila, že se mi lesknou oči a matka si musela tu noc vzít prášek na spaní. Pamatuji se, jak jsem potom řekla "Je to dobrý, ale už nikdy příště to neostříhám.". Byla to totiž praktická změna. Najednou jsem měla hlavu tak o 20 kg lehčí a nebylo s tím takového dělání.
Za rok, dva, to dorostlo a od té doby jsem zastřihávala jen konečky.
V Mexiku jsem přišla ke kadeřnici a ona mi udělala patku. Byla jsem překvapena, po nějaké době jsem si ji ostříhala do patko-ofiny a snažila se na sebe zvyknout a neleknout se vždy, když jsem procházela kolem zrcadla. Ofina už mi zůstala s tím, že vždycky vypadá jinak a to podle toho, jak ji sestřihnu, jak doroste, jak se vyspím, jak ji umyju, jak ji nechám uschnout, jak ji vyžehlím nebo jak mám vlasy předešlý den. Ostatní vlasy jsem si sestříhala ještě jednou v Mexiku v nákupním centru v kadeřnictví pro děti za 60 prsos, poté trochu sestříhat v ČR a nakonec přišlo vedro.
Těšila jsem se celou zimu na to, až přijde teplo. Ne teplo, VEDRO. To odporné vedro, které jsem zažívala v Mexiku. To, kdy se všichni potí, lepí, nemluví o ničem jiném než právě o tom vedru a jsou pořád unavení. Najednou to přišlo a já začala mít k mému neuvěřitelnému překvapení obrovské problémy. Bylo mi strašné vedro, nemohla jsem to vydýchat a nenáviděla jsem to. Důvod pořád nevím, ale prostě to nešlo. A tak jsem si řekla "Ne! Všechno je psychické.", dodala jsem k tomu, že už mi vedro není a nikdy nebude. A abych zlepšila svůj pocit, rozhodla jsem se, že ho podpořím uříznutím vlasů, které zvyšují tělesnou teplotu tak o 300° (i když nejsme poikilotermní) a končeně bude změna.
Bohužel však všechny moje návštěvy kadeřníka končí špatně. Přijdu, oni se překvapeně zatváří stylem tolik vlasů jsem ještě neviděl a zeptají "Co chcete?". Když vyjádřím délku ostřihnutí, vždycky řeknou "A není to škoda?" a já vzhledem ke své rychle se manipulovatelní povaze a s matčiným "Jestli se ostříháš, tak tě zmlátím!" ustoupím a řeknu "Ano, je. Ostříhejte to jen trochu.". Teď jsem si ale řekla, že opravdu vlasy půjdou pryč a že mě nic a nikdo nezastaví. A zase to nedopadlo. Paní se mě zeptala, jestli to není škoda, já jsem pohotově řekla, že není (tak, jak jsem to měla nacvičené) a pak jsem si to během mytí rozmyslela a řekla jsem, že to škoda je. Mám to teď asi o 15 centimetrů kratší, ale pořád jsem nedosáhla vysněné "letní" délky. Jednou to však přijde. Jen ale, aby to nepřešlo pak do fanatického extrémismu a bych nepřišla s čírem. Buď si jistá, matko, že to bude tvoje vina.
Ája | 25. května 2011 v 20:43 | 
Zde hledá 
No, na své dlouhé vlasy si potrpím, nikdy jsem to neměla delší než po lopatky... taky už si delší dobu říkám, že to ostříhám, ale vždycky mi to přijde škoda...
Moje teta se chová stejně jako tvoje matka, chudák sestřenka má vlasy po zadek a já se můžu zblásnit, když jí z toho mám něco tvořit...