Operace prsu. Jednoho.

18. dubna 2011 v 14:35 | Tuleň |  můj život
Tentokrát jsem k zubaři přijela autem a měla s sebou sešit z chemie a jinou knížku. Zmatená zdravotní sestra mě poslala na druhé oddělení pro mou kartu, kvůli které mě sestřička z druhého oddělení seřvala, že si pro ni nemůžu chodit sama. Když jsem zjišťovala, jaké zvířátko z Farmy zvířat má autobiografické prvky, slyšela jsem z ordinace své jméno. Přišla jsem a viděla naší známou zubařku, která mě uložila na křeslo. Pan docent, který mě měl mít na starosti, se nejdřív kouknul na uzdičku dole, pak mu řekli, že je to spíš ta nahoře. On to odsouhlasil a mně dali bryndák a uložili na křeslo. Začali si povídat o mé operaci. Trošku mě to vyděsilo, ale říkala jsem si "Bude zábava!", protože se zubaři vždy je. Paní doktorka tam byla s jiným mladým pohledným doktorem, který ji zaučoval. Na mně se učí všechno. Dohodli se na tom, kam mi strčí injekci a doktorka mě varovala, že to píchne a pak to bude tlačit. Píchlo to a tlačilo to extrémně! Přestala jsem se smát a dokonce i usmívat a místo toho jsem přeměnila radostný obličej na skrčené čelo a pevně zavřené oči, které se začali maličko zaplňovat slanou vodou. Voda za zavřenýma očima zůstala a já se neztrapnila!


Tlak a bolest ustoupil, ustoupili také doktoři a nadešlo asi 10 minut, kdy mi doktorka masírovala ret, abych z něj necítila nic a zbylou dobu čekala, než zmatená sestřička najde všechny nástroje, které jsou k mé operaci potřeba (sestra: Tohle je klablach pinzeta? Ta s těmi kuličkami?; doktorka: Ano, ano, to je ona.; doktor: Ne, to je ta s mřížkou.). Se zájmem, divoce rozevřenýma očima, strachem, úsměvem, který uděláte, když se usmíváte jen dolní částí pusy, jsem sledovala náčiní, doktory a poslouchala jejich rozhovory, ve kterých mluvili o řezání, nůžkách, skalpelu a krvi. Přísahám vám, že teď jsem se opravdu začala bát!

Je to neuvěřitelné, ale konečně už měli všechny nástroje a začali. Pak doktor mě neustále chytal za nosní dírku a já necítila nic. Tedy až na tu zvláštní bolest, která se mi zdála, že je působena na mém dolním rtu, kde ale vůbec být neměla. Chvíli jsem si říkala, že se mi to asi jen zdá, ale poté řekla slečna doktorka "Pozor na ten dolní ret..." a pan doktor promluvil na mě "Tak jsme vám to vzali i se rtem!", což se mi rozhodně nezdálo, jako nejlepší omluva za tu tragickou bolest, ale rozhodně jsem se zasmála a pochopila, že mi přicvakl ozubenými nůžkami dolní ret a že to tam budu mít červené aspoň měsíc.

Najednou jsem viděla, jak se ke mně blíží s manikúrními nůžkami. Vytřeštila jsem oči očekávajíce, co přijde. Slyšela jsem zběsilé střihání. Představovala jsem si, jak tam masí mou uzdičku, kolik tam asi bude krve, kolik toho tam asi zbyde. Přitom jsem jsem se strašlivě smála tomu, že můj pohled je naprosto stejný, jako znáte z amerických filmů, když omdlíte, otevřete oči a najednou tam vidíte lidi, jak na vás z blízka podivně koukají. Viděla jsem jejich hlavy a soustředěné koukání za zvuku klapání nůžek ještě strašidelnější. Cítila jsem, že mi do pusy dávají tampónky. Které potom vytahovali krvavé.

Dokončili stříhání a nejednou že je to prý na dva stehy. Doktorka vytáhla malou zakulacenou roztomilou jehličku (čímž naprosto překopala mé představy o zašívání pacientů normálními pěti centimetrovými a na šířku tří milimetrovými jehlami na textil) a asi dvoumetrovou nit, která vypadala jako vlasec na korálky, akorát fialový a asi 2x tlustší. Zašívání skončili slovy "Uzlíček pěkně na slinivku" a prý že si můžu vypláchnout. Vypláchla jsem si tak, jak člověk necítící půlku pusy vyplachuje, vyflusla ne moc atraktivní krev a když jsem se obrátila zpátky k doktorce, řekla mi, že vypadám jako kdybych šla od řezníka a trochu mě utřela. Domluvila jsem si rande na úterý v 8 hodin a jela s matkou pro něco tekutého k jídlu, co budu jíst příštích 7 dní.

Doma jsem se koukla do zrcadla. A nebyl to hezký pohled! Přední zuby mám fialové, ze shora mi visí obrovský kus nitě, všude je krev, kterou stále cítím a doufám, že se nestanu upírem, na spodním rtu už se vytvořila červená čára a máma provokativně jí jídlo, které já nemohu!
 


Anketa

Byli jste tu?

Ano 69.7% (290)
Ne 30.3% (126)

Komentáře

1 stranger-girl stranger-girl | Web | 18. dubna 2011 v 15:37 | Reagovat

já jdu dva stehy vytahovat zrovna zítra :) po týdnu už mi tam ty nitě v puse docela překážejí :D a mě doktor zase řekl, ať  všem říkám, že jsem byla boxovat, protože jsem byla taky celá od krve, dokonce se mu nějakým záhadným způsobem podařilo zašpinit mi kalhoty na místě, kde to nechápal nikdo :D a krev jsem plivala ještě celý den až do večera, ale pak už v pohodě :) ani to nebolelo, tak jak všichni strašili..takže docela chápu, pěkně jsi to popsala :))

2 pajussska pajussska | Web | 18. dubna 2011 v 15:51 | Reagovat

Jo, tak tohle jsem zažila asi v páté třídě :D Nejhorší bylo slyšet ten mokrý zvuk cvakajících nůžek a přitom nic necítit (tím nechce říct, že kdybych to cítila, bylo by to lepší). Ale vůbec si nepamatuju vyndávání stehů...asi jsem byla v takovým šoku, že jsem to zapomněla :D

3 bumblebee bumblebee | Web | 18. dubna 2011 v 17:10 | Reagovat

...takový jatka! Snad se to brzy zacelí!! :)

4 martyny martyny | Web | 18. dubna 2011 v 18:36 | Reagovat

ou ou, snad už moc dalších zubařských dílů nebude :D

5 vojta vojta | 18. dubna 2011 v 20:05 | Reagovat

wow

6 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 19. dubna 2011 v 8:47 | Reagovat

Jsem šťastná, že svoji operaci zubů, vyřezávání 4 osmiček a horní uzdičky, jsem prospala, protože kdybych měla vidět a slyšet to co ty, asi bych to nezvládla.
takovej masochismus!

7 Honzis Honzis | Web | 19. dubna 2011 v 16:41 | Reagovat

To už začínáš bejt jak moje ségra, která přijíždí z Londýna kvůli zubům :-) Mně sice chyběj 4, jeden mám drobet uraženej, ale jinak v poho. Takový jatka v držce bych zrovna nemusel :D

8 Atze Atze | Web | 20. dubna 2011 v 13:09 | Reagovat

To jsi dobrá. Ne že bych se zubařů bála, zuby mám zatím díkybohu v pořádku, ale člověk nikdy neví, co se může stát.

9 DeeDee DeeDee | 23. dubna 2011 v 17:33 | Reagovat

No tobě dělaj takovouhle operaci a já si do uzdičky dobrovolně pícham piercing :D..

10 adaluter adaluter | Web | 29. dubna 2011 v 12:40 | Reagovat

Brrrrrrrrrr, na víc se nezmůžu, omdlívám jen při té představě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama