Pan Kocour

25. srpna 2010 v 14:12 | Tuleň |  má rodina
Mikeš s námi žije již 12 let. Našli jsme ho na chalupě v keři ještě se svým bratrem Černouškem, který bohužel v těchto dnech nepřežil zápas se psem. Mikeše jsme nechali prohlédnout lékařem, vykastrovat, u čehož málem zemřel, a když jsme ho na chalupě na vesnici neudali, matka svolila, aby u nás byl na chvilku doma a až se uzdraví z kastrace a zesilní, vrátíme ho zpátky do divočiny. Mikeš s námi již žije dvanáct let.

Když spíme a náhodou vystrčíme nohu z postele, velmi rychle se probudíme s řevem, strašnou bolestí a krvavou nohou. Když ho hladíme a hladíme ho víc, než by si přál, jdeme příští den do školy a všichni se nás ptají, jestli jsme si včera nepodřezaly žíly. Někdy se stane, že když někdo vchází či vychází z bytu, nenápadně proklouzne a pak za zběsilého mňoukání trčí za dveřmi, a když se soused vrací domů z hospody, vezme jejich černou kočku, co mňouká u nás před dveřmi sebou do bytu a ráno se diví, jakto že pořád vidí 2x. V kocouřím raném dětství jsme zjistili, že pro něj rozhodně není nejlepší jíst granule pro kočky, protože se potom nevykadí a my musíme platit drahé čípky při drahých návštěvách zvěrolékaře a ještě k tomu je přitom kočka nervózní a ani nás neškrábe. Již jsme ji zvykly na kocouří zvracení a tak nás poblitý domácí úkol plný chlupů, mrkve a Kitkatu nijak nerozhází. Když spíme, šlape nám tenkými packami po prsou a lehne si nám na obličej. Asi jsem mu za ten rok moc chyběla, protože začal strašně línat a táhne mu z kotle tak, že nejdřív přijde smrad a pak dlouho dlouho za ním až kocour. Chlupy máme všude. Na podlaze, v koši, na stolech, na křeslech, na židlích, postelích, taškách, kabelkách, v talířích, v jídle, v puse, v nose, v uších a dokonce i na takových místech, kde byste je rozhodně nečekali (oblečení, heh). Když si sedne kocour na židli, nemůžete ho vyhodit a musíte prostě postát. Když na učení, nemůžete se učit, když na klávesnici musíte psát lafns,dfjeinaldíáýžřčšřžýáíiouztgf\hvbn svým kamarádům, když na postel, musíte si velmi opatrně lehnout vedle, abyste ho nevzbudili. Teď je to ale ještě horší, protože i přes tu obrovskou autoritu, co kočka má, má i vlastního bodyguarda. Když si na vás kočka z ničeho nic lehne, přijde sestra a nakáže Vyhladit! a vy musíte poslechnout a hladit, hladit a hladit, jinak vás čeká velice tvrdý trest!

Mít doma kočku je radost. 
 


Anketa


Komentáře

1 nouveau-depart nouveau-depart | E-mail | Web | 25. srpna 2010 v 14:36 | Reagovat

Tyjo asi bych na to neměla nervy :DD

2 Nora Králičí Nora Králičí | Web | 26. srpna 2010 v 8:41 | Reagovat

XDDD

3 tulen tulen | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 11:56 | Reagovat

[1]: Když ji miluješ, není co řešit.

4 marshmallowka marshmallowka | Web | 26. srpna 2010 v 16:44 | Reagovat

dík nespratelis?

5 Mirek Mirek | 26. srpna 2010 v 20:13 | Reagovat

Pamatuješ na Páju? =)

6 Tatranka Kofeinová Tatranka Kofeinová | Web | 27. srpna 2010 v 1:46 | Reagovat

A přesně proto kočky miluju... xD

7 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 27. srpna 2010 v 13:16 | Reagovat

[5]: Mirek: Pája?

[6]: Tatranka. Jooóóóóó! :D

8 Honzis Honzis | 30. srpna 2010 v 19:57 | Reagovat

jo to jsem se docela nachechtal, supr článek! Já teda potkávám kočky povětšinou přejetý a v létě smrděj fakt pěkně :-)

9 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 31. srpna 2010 v 10:45 | Reagovat

PRASE! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama