Duben 2010

Unas vidas, unos animales, unas caidas, unas camaras, unos manoseos, uno patriotismo y unos baňos

14. dubna 2010 v 4:29 | Tuleň |  mi México
Po dlouhé době jsem tu s českým článek. Na článek o škole a o školách jsem neuvěřitelně líná a nemám ani trochu nálady, takže přicházím s jedním s poznatky, které nevím, jestli máte rádi nebo ne, ale mně se líbí. Je možné, že ti, co četli to španělské, tak už něco z tohoto článku vědí. Ale kdo ví, jak jste co pochopili.

Jsem na jihu Mexico city ve velkém jednopatrovém domě z mého deja vu, chodím na Tec a jsem tam spokojená.

Když se mě někdo zeptá, jestli se mi víc líbilo v Meridě nebo v D.F, říkám, že D.F. A když se mě zeptají proč, odpovím, že protože je to tu více živé. Pravda je, že opravdu se mi líbí více tady, ale kdo ví proč? Jak je to město velké jako kráva (10 milionů obyvatel), tak je také nebezpečné, takže mě nikdo nenechá jet někam v MHD a dokonce ani v taxi. Všude mě musí dovážet rodiče nebo sourozenci a tak - jak už k mé povaze bývá - radši nikoho o nic nežádám a zůstávám jako nějaká asociální blbka celé dny doma, protože nechci způsobovat problémy. Má debilní rodina má také nějaká pravidla, které prostě nechápu a nesnáším. Říkají věci jenom proto, aby něco řekli a oddálili problém na co nejvíce to jde. Takže příklad; v pátek jsem chtěla jít s mými kamarády do kina a pak přespat u kamarádky. Říkám ve čtvrtek matce a ona, že se musí poradit s otcem. V pátek ráno se ptám otce, všechno mu vysvětluju a on říká, že uvidíme. Jsem ve škole a už bych celkem ráda věděla, jak to bude. Sestra mi řekne "Řek mi votec, že dneska půjdeme na rodinné jídlo". Hmm… ok, tak do kina asi ne. Jedeme v autě a já se ptám, jestli můžu jít přespat k té kamarádce. Otec se ptá, co že to chci. Vysvětluji ještě jednou. On mi říká, že se mu to moc nelíbí, že nemají rádi, když se takhle u někoho přespává a že kamarádku ani neznají. Tak já - již poučená z minulých pokusů - se ptám přímě tak můžu nebo ne? A on, že hmmm… no… nevím… Tak si říkám, ok, tak to asi znamená ne, tak napíšu kamarádkám, že nemůžu. A tak kolem osmé hodiny večerní říká otec "tak co, půjdeš tam, kam jsi chtěla?". A já v duchu (teď jsem napsala v duju) myslím na jednu pěknou mexickou nadávku. Takže už jsem tu asi více než 2 měsíce, ale nebyla jsem skoro nikde. V Meridě bych mohla, kam chci a kdy chci. Plus mínus. Ale to, že se mi tu líbí víc, je asi v lidech. V Meridě jsem znala skoro všechny jako malé dětičky, všechny stejně oblečené a všechny stejně stejné. Tady je to rozdíl. Od Jonas Brothers přešlo k otevřené konverzaci o velikosti penisů a už se nikdo nediví mému kondomu v peněžence. A všichni odlišní a všichni myslící svou hlavou. Našla jsem na Tecu naprosto úžasné kamarády, které mám strašlivě ráda!

Jinak tak co dál. Napsala jsem tu esej, co jste možná někdo četli na googlu překladači a také jednu další, naprosto dokonalou. Měli jsme udělat jakože článek do novin, o nějaké pohádkové postavě. Já jsem měla Sněhurku zneužívanou v obchodu s prostitucí. Bylo to vtipné a naprosto nádherné! Četla jsem to před tabulí a četla jsem to celkem i hezky a všichni se smáli! Proč ale mluvím v minulém čase a už jsem jí sem nehodila? Můj drahý profesor na španělštinu ji ztratil. A já nemám žádnou kopii a nic. To jsem si pobrečela.

Naší divné čivavě se narodily 4 děti. Jsou podobné myším. A matka je zplodila se svým synem. To je hnus. Začala jsem nenávidět psy. Potom, co s nimi někdy spí Marisol v pokoji, který také obývám, se mi začali hnusit úplně nejvíc. S kočičkama to máme jiné, k našem třem, co jsme si přivezli z Meridy, kde jich bylo 6, máme teď jedno nové celé černé maličkaté, kterého jsem pojmenovala Klux (KuKluxKlan) a který vypadá jako Hombre Lobo (Muž Vlk, Wolfman). Matka po přestěhování do D.F. řekla, že budeme mít buď jenom 3 kočky, nebo odejde z domu. Máme čtyři a matka zůstává.

Mexičané nemají Apríl. Jako 1. dubna. Ptala jsem se a někdo mi řekl, že jako den vtipů mají 28. prosince. A 30. dubna (čarodějnice) mají Den dětí.

Dneska jsem bourala s bratrem. Bratři jsou žárliví na své sestry, všichni. A otcové také. Věc, kterou nechápu. Bratr viděl svojí sestru líbat se s klukem, který není její novio, a tak asi 3 minuty potom, jsme stáli čekající na auto před námi až se rozjede a takhle čekáme a najednou vidím, jak se bratr rozjíždí a napral to do auta stojícího před nám. Btw: samozřejmě všichni po mexickém způsobu bez pásů. Paní se nasrala a museli jsme zavolat pojišťovnu. Toto způsobilo, že jsme tam čekali asi hodinu a půl, než se všechno vyřešilo. Nic se nikomu nestalo, skoro ani autu. Jenže ta hodina a půl v autě byla rozhodně nečekaná a proto ani můj močový měchýř nebyl moc připravený. No, myslela jsem, že zhynu. Ale vydržela jsem to, došla si doma a k mému překvapení jsem močila asi jednu minutu v kuse, což chápu, že vám nepřipadá tak důležité, ale mě to přišlo tak zajímavé, že jsem to musela někam poznamenat! K vaší smůle jsem zrovna psala na blog.

Jeden osmiletý kluk se mi smál, že neumím mluvit, ale nepoznal, že nejsem Mexičanka! Ale za to dnes mi profesorka na ZSV řekla, že neumím mluvit dobře, ale slova jako "děvka" umím.

To jsem se zase jednou nasmála. Když přijedeme autem a zaparkujeme u domu, máme tam takové místo mezi tím místem, kde je vjezd a kde jsou schody vedoucí k domu. Tak jsem jednou chtěla jít k autu. Špatně jsem odpočítala vzdálenost mezi schodem a místem, kde se parkuje a nevyšplhala jsem je jednou nohou tam nahoru. Tak si říkám je to jedno, prostě spadnou druhou nohou tam dolů a vyšplhám se ještě jednou. Ale něco se stalo. Spadla jsem plánovaně na tu druhou nohu, ale když jsem dávala dolů tu druhou, zjistila jsem, že přesně za tou první mám schod a jak se nakláním dozadu, že už to nedám. Tak jsem rychle udělala obrat a pro změnu se mi pod nohy připletl druhý schod a dokonce i lampička. Tak v panice, ať hlavně nezničím tu lampičku, jsem padala na záda. A spadla jsem na záda na ty schody kamenité.
Jestli se může říct, že existuje věc, ve které jsem mistr, je to v padání. Každý den spadnu nebo zakopnu ta nejméně dvacetkrát a nikdy se mi nic nestalo. A tak ani teď. Spadla jsem na tu zem jako do polštáře. Proč to ale říkám. Při té akci jsem si roztrhla kalhoty z vnitřní strany stehna. Ach.

Asi po deseti letech jsem pochopila tu reklamu na nějaký jogurt, kde byl Tarzan, který narazil svým nářadím do stromu a říká "Jooogurt! S ovocnou drtí!".

Objevil se nový problém. Nebo ne tak nový, ale asi jsem o tom začala víc přemýšlet. Jak jsou ti Mexičané tak srdeční, jsou si blízcí a pořád se objímají nebo na sebe pořád sahají, mám takový problémek, že nevím, kdy to znamená "sahám na tebe jako na kamarádku" a "sahám na tebe, jako že chci něco víc". Nerada bych se dopustila nějakého trapasu či nedorozumění, kterých už se mi tady stalo několik tisíc.

Konečně jsem si koupila foťák! K mému překvapení všechny byly dražší než jsem myslela, ale nakonec - jako šikovná holka - jsem našla jeden
podvodní za 2 500 prsos od Olympusu, kterému jsem musela koupit paměťovou kartu za 500 a ke kterému mi darovali jednu MP3 s 2G!

Na Mexikáncích se mi moc líbí, jací jsou to vlastenci. Na všech místech mají barvy své vlajky nebo vlajky, nebo názvy města, země, státu; každé místo má své tradice, které se provozují a i přes ty všechny děsivé věci, co se tu dějí, vypadá to, že jsou tu spokojení. Kdy jste nějakého Čecha slyšeli říkat "Heleď, pravda je, že bydlet v Česku je super!". Ve Francii také mají rádi Francii a všichni vědí, v čem je dobrá. Já o Česku nevím nic. Mám ho ráda, ale říct o něm něco mi dá hodně práce. Proč nemáme předmět o té naší zemičce?

Už jsem zjistila problém s veřejnými záchody. Také vždycky jdete do předposlední kabinky?

Los Mexicanos versus los Checos

11. dubna 2010 v 4:15 | Tuleň |  mi México
Dnes vás asi moc nepotěším. Přestoupila jsem na Tec a už se tedy po mně chce práce. A to dokonce i ve španělštině. Měli jsme přečíst jednu knihu a potom napsat pokračování. Já sem jí nerozuměla, tak mi učitel řekl, že můžu udělat esej na rozdíl mezi Čechy a mexičani. Tak jsem ji udělala. A je moc pěkná! Na tři strany ve wordu. Jsem na sebe pyšná, ale vy z toho patrně moc mít nebudete, protože je to ve španělštině a já nepřekypuji chutí na přeložení. Tak nashle u dalšího článku nebo hodně štěstí s překladači, které mají češtinu obzvláště dobrou! ;o)

Biendenida! Me fui al Tec y ahí empezaron querer, que hago algo aun en clase de espanol! Tuvimos que leer El laberinto de la soledad de Octavio Paz, pero porque yo no entendi al libro, el profe me dijo, que puedo hacer un ensayo sobre diferencias entre los Checos y los Mexicanos. Disfruten lo! A mi me encantó! Jaja :D

Karo
Los Mexicanos versus los Checos

Siempre sabia, que hay una diferencia entre las personas y que si iré a otro país, voy a sentirlo mas. Y muy después que vine aquíí se veía, que en serio, la unica diferencia entre los checos y los mexicanos no es que todos mexicanos son chaparitos morenos con pelo negro y ojos café. Aunque esto tambien fue grande sorpresa, cuando a mi - siempre la chiquita - decían "Tu, que eres alta, baja me la jarra!" y ya nadie me insultaba con palabras como "la negra".

La primera verdadera grandisima sorpresa era verdamente grande. Nosotros acabando doce años terminamos de ver caricaturas y peliculas americanas familiares y empezamos con comedias americanas o britanicas, documentos y las verdaderas. Yo vine aquí con eso y de golpe veo, que mis companeros todo tiempo estan viendo Disney chanel (caricaturas 24 horas del día), aman High school musical y en todos lugares se aparecen placates de Jonas brothers, cuales yo ni coconiera, si mi mejor amiga de Chequia no tendría una hermanita de diez años.

Cuando tomo en comparacion un estudiante de universidad de los dos países, es algo diferente. Mis dos hermanas de 21 años estan en primero de universidad. Mi hernama checa Aneta ha hecho muchas cosas malas; lastimaba mis papas, una vez quería escapar de la casa, mentía, fumaba, se emborachaba, gritaba y quien sabe que más. Pero eso todo en su adolescencia y se acabo sobre 19 años. Ahora le siguen gustando fiestas y le gusta divertirse, pero ya no es tan salvaje y siempre piensa a una medida. Mariana, mi hermana mexicana, sin problema va todos los días en semana al antro a otras fiestas y casi siempre toma mucho y termina muy tarde.

Quien sabe, porque es así. Quizá, porque los mexicanos ven todas las cosas con cara de "no pasa nada" y nunca hay problema. Pero para una persona de Europa es eso una cosa incomprensible. Dijeron a las 6 o escuché mal, si son las 6 y media y nadie ha venido? Yo pensé, que hoy vamos a ir al bar? No? Pero porque? Que pasó? Y me pregunto, porque prometen cosas, si no son ciertas?? Porque hablan?

Y hablan mucho… En comparacion con ellos, somos los mas secos y mas frios gente del mundo. Mayoría do los mexicanos son completamente locos. Si en Chequia vendrías al salon cantando, bailando, riendose o gritando, nadie nunca hablaría contigo, porque todos dudarían tu estado mental y echarían ganas para meterte a manicomio. La misma reaccion sería si vendrías con toda calor, que tienen. Son muy abiertos y pasan todo tiempo abrasandose y tocandose. Eso tiene dos problemas para un Europeo. Primero, por costumbro hablar con personas de distancia 5 metros nos veamos super fríos. Y segundo, que no sabemos, cuando es te estoy tocando amigamente o te estoy tocando, porque quiero algo mas. Y eso confunde mucho y puede cuasar muchos muy buenos malentendidos.

Aparte los mexicanos no se bañan! Aunque dicen, que si y que nosotros somos los cerdos apestados, no es la verdad! Entiendo, que así se puede ver, Que en Europa no se bañan, porque no nos da tanta pena traer 2 días la misma ropa. Nosotros - a saber - no necesitamos cambiar nuestra ropa cada día, porque si nos bañamos cada día! Cuando dije, que me baño siempre en la conhe, todos me empezaron gritar, que soy un asco. Pero que pasó luego? Averigue, que si, ellos se bañan en la mañana y se ponen otro playera, pero eso no significa, que se bañan CADA mañana. Porque un día tienen flojera, otro se mete su hermano al baño, otro se desperta tarde y mira! Eso ya son 3 días en una semana sin bañarse!

Creo que eso es la razon, porque todos tienan clocets en tamanode una vaca bastante gorda y embarazada. Yo en mi familia mexicana parezco con mis tres playeras, dos pantalones y unos zapatos como la mas pobre y mas rara persona del mundo. Pero ahora entiendo, que necesitan mucha ropa, para ocultar lo, que huelen mal.

Con la ropa se me ocurre otra cosa, que tambien me soprrendió. Hay tantos situaciones, por cual se reglan y preparan 3 horas, solo para estar bonita diez minutos. Se ponen vestido, zapatos con tacon, millon chiquitas cositas y cuarenta veces todo prueban y cambian. La verdad, a mi me da eso muchisima flojera. Y en dos horas, todo se cae o se acomoda mal o se mancha o se rompe… Nosotros vamos a un bar en playera y tenis y casi igualmente al antro. Creo, que no nos parece justo y bueno, hacer de nosotros algo, que somos solo para un ratito. Hacer de mi misma una princesa con pelo super peinado y día siguente ir a la escuela con pelo recogido y ropa equis, es contra nuestra mente. No vemos ningun sentido. Aquí pero me tengo que arreglar, porque si no, no me dejan pasar y me van a ver mal, como un extraterrestre, que no puedo decir, que me encantaría mucho.

Como no vemos mucho sentido en eso, tampoco tenemos monton de cositas para hacer nuestra casa (o coche o lo que sea) mas bonita. Cosas, que solo estan colgando o acostando encima de mesas y libreros y solo cachan polvo. Cosas, que veo en supermercado y dijo sola a mi misma, que cosa tan ascerosa nunca la he visto y que ni siquiera la acceptaria como un regalo y mucho menos lo compraría. Y mi mama mexicana me dice "Que bonita fuente! Hay que comprar la para la casa, donde tenemos los espejos…". Mi mama checa diría "No sirve para nada, solo gasta dinero, agua, espacio y los espejos son super practicos, porque te puedes ver de todas partes.". Para que quiero una casa grandisima con millon salas, si solo hace trabajo en limpliarla?

Tal vez ya no tenemos corazon y hemos olvidado las cositas, que hacen mas bonita la vida. Somos realistas, todo tiempo estamos con las dos piernas en la Tierra. No volamos en los nubes , en los sueños. Sabemos, que podemos lograr y que cosas no son tan reales. Los mexicanos son todo tiempo sin problemas, sin estres, sin presa, sin unos reglas. Y eso me estresa a mi, porque para mi eso significa estres. Es que no entiendo, que puedo hacer y que ya es muy fuerte. Si a mi mi profesor dice cada día, que clase voy a tener día siguente y que tengo que venir cada día a las 10 a su oficina (para que me dice, que mañana), puedo despues de una semana y media, venir 20 minutos mas tarde? Como es posible, que el maestro me este día dice "Porque no viniste a las 10, como te dije? Pues, te avisé, que HOY ya vas a tener clase, no?!" Entonces todavia no se, que hago y por eso mas me estreso. Pero aquí tal vez todossaben, que se puede y que ya no. O mejor ni se preocupan.

Otra sorpresa fue, cuando me explicaron cosas sobre los novios. Familias son consertvativas y unas cosas me quedé con cara de un grande punto de interrogacion. Cosas, como que tu familia tiene que coconer tu novio antes, que es tu novio y a veces dar permiso si puede ser tu novio? Familias checas casi ni saben, que tienes novio y traer lo a la casa y prezentar lo a la familia se toma muy serio… Cuando dije en broma, que voy a traer mi novio y a mi casa y a mi recamara y que cerraré la puerta, mi mama se casi desmayó. En Chequia si alguien de tu familia esta en la casa, viene novio (igual como amigos) solo a tu cuarto, porque le da pena y incomodan se uno a otro. Tampoco te dicen tus papas "Estas todavia muy chiquita para tener novios!" a los 12 años. Que yo me acuerdo, uno en kinder. Bueno, me dije, Europa es tal vez mas liberal, que pensaba, pero luego estaba pensando sobre todas estas cosas. No solo la pregunta de novios, pero de todo el sistema de familias aquí. Por supuesto así no es cada familia, pero creo que mayoría. Como me he dado cuenta, los hijos mientan muchos a sus papas. Yo digo, que es culpa do los papas. Porque claro, que si prohiben todo, hijos lo van a hacer y con mas grande placer, porque "prohibida fruta de mejor sabor". Aparte porque sus papas entonces creen, que no lo hacen, no les explican unas cosas y mira, de golpe es hija embarazada y hijo alcoholico.

La mejor cosa para ensenar hijos, que ya no lo vuelven hacer es castigo! No sales a fiesta, no sales este fin, no sales esta semana a ningun lado, no sales este mes! Una chica checa era en México castigada por su primera vez en la vida. Puede ponerlo y tambien lo hizó. Cuando haces una cosa mal, los papas estan enojados y tu estas triste, porque estan enojados. Tu castigo es que ves, que estan enojados y tristes y sabes, que es tu cupla y en futuro intentaras no lo hacer de nuevo. Pero si haces una cosa mal, estas triste, porque enojaste tus papas, pero en momento, que te dicen "no sales", te vale toda la tristesa y que lastimaste tus papas y lo unico, que sientes es enojo y completamente olvidaras, que en realidad fue tu error.

Y se van a dormir. Todos duermen. Todo tiempo. Vienen de escuela y se duermen en la tarde. Despiertan a las seis, hacen tarea y se van a dormir a la media conhe. Despues de comer! A mi me siempre metían a mi cabeza, que despues de las 6 de la tarde, no se puede comer nada,
porque no es sano. Tenemos desayuno como sobre las 6 o7, luego comida 12-14 y sobre las 5-7 cena. Y despues ya nada. Lo Mexicanos desayunan, comida tienen sobre las 4-6 y cena 8-1 de la manana! Aparte todo tiempo comida mexicana muy rica, pero tambien muy pesada. Entonces todos todos los días sufren unos problemas con intestino…¨

Yo, verdadero europeo quejando todo tiempo a todas cosas, no conoczo lo mexicanos tan bien para juzgarlos. Aunque siete meses se ve, que en un monton de tiempo, para conocer bien una cultura no es tanto. Talvez nunca se puede conocer completamente, si no se vive ahí toda la vida. Tal vez nunca comprenderé y accepteré unas cosas, pero siempre las puedo respetar. Y lo mas importante es, nunca decir "que es diferente, es malo".