Březen 2010

El choque cultural vino poquito tarde

28. března 2010 v 11:01 | Tuleň |  mi México
(od 27. 3. 10, 23:00 - 28. 3. 10, 3:30)
BTW: Sharpy, si estas leyendo esto, Josué dice, que eres un velký opilý.

Po kraťoučké době jsem zase tady. Se školou pořád nepřicházím, ale mám tady také zajímavé věci. Jak vám asi název neříká "Kulturní šok přišel maličko pozdě", znamená, že již přišel. Na předodjezdovém soustředění s AFS nám říkali, že kulturní šok je to, že najednou zjistíme, že se nám vůbec nelíbí, jak to chodí v té zemi, kde jsme a budetme si říkat, že je to úplně na hovno. Normálně prý přijde po třech měsících. Vzhledem k mé mentální pomalosti a k tomu, že Merida je - když se nejdete blíže kouknout na vesnici, což já jsem nešla - úplně stejná jako Praha, přišel až teď. Po přestěhování do D. F., žití již s celou rodinou a studování ve škole a přitom rozumění tomu, co mi říkají, kulturní šok přišel. A přišel moc pěkně. Tak bych vám to zase shrnula v bodech. Patrně nebudou mít moc společného a budou plácány bez hlavy a paty tak, jak to nejdu v mobilu. (Ale nepřijdou jen věci z kulturního šoku, budou to prostě moje typické poznatky, va?)

·     Matka nemá ráda kočky. Řekla, že z Meridy si z našich šesti přivezeme jen 3. Teď už máme jedno nové koťátko. Nikdo se o ně moc nestará, nikdo jim nedává najíst a nečistí bobky. To samé je s našimi dvěma divnými čivavami, kde je teď matka těhotná od svého syna. Když mi to řekli, já udělala znechucený obličej myslící na incest a na retardované děti. Oni ne.

·     Nevím, jestli už jsem to psala nebo ne, ale Mexikáncům (nebo aspoň mé rodině) připadá odpornější škytat než krkat. Prokrkají celý sváteční oběd a všem to připadá normální. Kdybych neměla matčinu školu shnilých, černých a upadaných nohou v koleni a k tomu obrázky z časopisu "Sestra", který rozhodně k nikomu ke špagetám se sýrem nedoporučuji, už bych zvracela…

·     Ačkoli maličká Česká republička, jsme známí a něco z Česka vidím skoro na každém kroku. A všichni znají aspoň jednoho českého fotbalistu. Já už taky.

·     Pokračovala bych v dalších slovech, u kterých byste řekli "to se řekne podobně, jako v češtině", ale pak zjistíte, že je to divné. Teď mě napadá ale jenom
komplex, který se neřekne comlexo, jak jsem si myslela a jak jsem říkala a myslela jsem, že mi všichni rozumí, ale complejo, což také znamená složitý nebo celek.
·     A pes znamená česky ryba.

·     V Mexiku můžete souložit, až když jste plnoletí, což znamená 18 let. Viděla jsem to a protočily se mi panenky při vzpomínce na návrh, že v Česku už od 14. A teď jsem v rozpacích; kdybych si navzdory tomu, že nejsem očkovaná proti rakovině děložního čípku, chtěla trošku zasouložit v mých šestnácti až skoro sedmnácti letech na mexické půdě, je to nelegální nebo na mě - jako na Češku cizinku - platí zákony v Česku?
·     PS: Ve chvilce volna jsem zjistila, že máme patrně více než 13 slov - na které jsem přišla já - pro sex. Viva checo!

·     Když jsem řekla kamarádovi z minulé školy, že jedu do Mexika, řekl mi, že je to ráj Marihuany (mimo jiné). V Meridě toho moc nebylo, tady je toho dost. Na Tecu už mi byla jedna nabídnuta a ukázána. Když jsem se zeptala kamaráda ze CCH, jestli tam kouří hodně lidí (myslící cigarety), odpověděl mi "Marihuanu? Jsou lidi, co ne."

·     To mě přivádí na mé oblíbené téma. Opravdu se omlouvám, patrně o tom mluvím pořád a už nevím, co jsem napsala a co ne. Nějak to vypadá, že Mexiko je na tom politicky špatně. Mám kamarádku, které zabili před rokem tátu, bratra mého kamaráda také před rokem unesli únosci a požadovali výkupné, které nakonec dostali a nechali ho jít a v pátek jsme měli mít všichni bílé oblečení na protest, že se nám nelíbí bezpečnost na Tecu, protože v jiném campusu zabili 2 studenty. A hle, prostě už si zvykli. Berou to skoro jako normální věc. Prostě se to děje. Nemají skoro ani dokonce vtipy na politiku ani na policisty, což u nás patří k těm nejzákladnějším. Na facebooku jsem narazila na skupiny "D.F., město, kde přijede pizza dříve než policie" a také v "Nekraď! Politici nemají rádi soutěže!". Tak aspoň, že těch pár vtípků.

·     Hodiny etiky jsou strašně zajímavé. Na jedné jsme vypočítávali, na kolik pesos na měsíc vyjde jedna normální rodina dítěte z Tecu se třemi dětmi. Všem vyšlo tak kolem 100 tisíc prsos. (Moje maminka vydělává asi 30.) A pak říká, že minimální příjem pro jednoho Mexikánce na měsíc je 1500 prs. A tak jsme zase museli vypočítávat, kolik peněz utratí jeho rodina za jídlo, oblečení, bydlení, transport a hromadu dalších věcí stejně tak jako když jsme vypočítávali, kolik vyjdeme my, aby si s penězi vystačili. Aby neumřeli hlady, museli pracovat oba rodiče i děti a krást elektřinu, vodu a tak a když by nevyzbylo, tak i krást věci a okrádat lidi. A pak přijde učitelka a říká, že těchto lidí, co mají minimální příjem je v Mexiku 80% (80%!!!!!!!!!!!!!), 1% má ještě míň a těch zbylých 19% jsme my. Tedy oni. A když jim říkám, že jsou to bohatý kreténi, tak se tlemí a říkají "já a bohatý"? Což by možná mohla vysvětlit následující hodina angličtiny, kde nám pí. uč. dala jeden obrázek, kde byly vidět, jak je to se sociálními vrstvami v dobře ekonomicky zajištěných zemích a v těch, které na tom tak dobře nejsou. A těch chudších lidích je v chudších zemích pořád víc a víc, protože oni mají patnáct dětí, zatímco ten bohatší má 2. A také jsem potom přemýšlela, proč chudší země jsou šťastnější. Není to třeba tím, že my, jak si žijeme dobře, a víme, že když už jsme se dokázali vyšplhat tak pěkně nahoru, tak můžeme dokázat ještě víc a chceme dokázat víc, což stojí práci, nervy a nejsme nikdy absolutně spokojení? Zatímco ti chudší, co si nežijí tak dobře, jsou rádi za to, když přežijí další den bez relativního hladu a oddychnou si a ani je nenapadne myslet na to, že by chtěli mít stejnou MP3 jako spolužák?

·     Přejdeme k něčemu více oddechovému. Mají tu japonské restaurace. Přijdeš, řekneš jméno a kolik vás bude, oni tě dovedou ke stolu do čtverce bez jedné strany. Ve prostřed je jako takový plech, horký, na kterém kuchař stojící z té strany, kde se nesedí, vaří. Dělá s jídlem různé tríčky a nakonec zapálí maso až vám to oddepiluje chlupy na rukou. Sedíte tedy okolo a říkate, co jíst chcete a co ne. Jídlo již není tak zajímavé, protože jsou tam věci z moře a vařená zelenina nebo sushi. Tak si tam moc nepochutnám, ale to, co je dobré je rýže s vajíčkem a zeleninou všechno rozsekané na maličké kousíčky a pak maso s bílými kořínkovitými věcmi, mňam! Jí se to hůlkami a je s tím sranda. Popojedem zase na Mexiko.

·     Mexikánci skoro nepoužívají pásy v autech. Jen na předních sedadlech a to jenom proto, že musí, protože jestli ne, tak jim to pípání auta vyklove díru do hlavy.

·     Nikdo nepije alkohol, nikdo nikdy nesouloží, ale všichni jsou věčně opilí a najednou i těhotní! S tím alkoholem je to opravdu sranda. Normálně v půlce vyučování se seberou a jdou chlastat a pak se vrátí do školy. A skoro každý pátek všichni jdou zase chlastat a pak domů a pak na zase zase fiestu chlastat. A rodiče? Musel jsem zůstat dýl ve škole, protože jsem musel dělat jeden projekt. A přesně proto smrdím po cigárech, mám loket od tequily a voním po winterfresh s příchutí piva. 

·     Mexikánci jsou hodně živý. Myslím, že takové lidi, co jsou tady, byste rozhodně v Evropě nenašli. Jsou prostě hrozně trhlí. Zpívají, řvou, tančí a hýbají se, jak jen můžou. Je to strašně sympatický a asi mi to  bude scházet. A nevím, co budu v Česku dělat bez tortil. :(

·     S tím také souvisí jejich fiesty. Tady je nejvíc lehké někam jít, protože jak jsem moc otevření a tak, tak máte miliony kamarádů a všichni vás zvou na fiesty. A tohle znamená, že je někdo pozval na nějakou párty u sebe doma (nebo tu osobu pozval někdo) a ta další osoba zve vás. A jdete. Nemáte tušení, kdo přijde, jestli tam budete znát ještě někoho nebo koho je to dům. Přijdete kolem 11 večer, někdy něco platíte, někdy ne. Většinou tam řve muzika, kterou spravuje nějaký DJ, jsou tam světla a alkohol. Tancuje se, povídá se, pije se, směje se, flirtuje se, líbá se a někdy dojde i v parčíčku, kde je na všechny vidět, i na něco víc, že. Třeba když zrovna jede vaše matka pryč od toho, jak vás tam nechala a zapne světla u auta a pak se zjistí, že to byl ten kamarád, co vás pozval s nějakou holkou, kterou poznal na tý fiestě. Legranda.

·     Když už jsme u toho, tak ještě zmíním další tipy, jak strávit víkendový večer. Ještě můžete v nějakém baru, které jsou pěkné a mají zajímavé a míchané druhy alkoholů, hraje muzika, prostředí elegantní, moc pěhný a nikdy tak zakouřené jako v Česku. Také můžete jít do antra, což je jako diskotéka, kterou už jsem tu jednou popisovala (asi v září), ale v D.F. je ten problém, že vás tam pustí až od 18. Teď si budu dělat falešnou občanku. Strašně mě to baví a už asi vím, čím se budu živit, až budu velinká. A nebo další místo, kde strávit večer je doma. A to buď doma s kamarády nebo doma s rodinou nebo ve svém pokojíčku. Ale to se tak moc nestává... 

·     Když už jsme u těch fiestách, tak bych ještě něco řekla. My, Češi, máme plus mínus jeden styl oblečení a gradujeme to podle toho, jestli jsme doma odporní v domácím oblečku, jdeme do školy, na ples nebo na diskotéku. Ale pořád se tak nějak na fotkách poznáme a vypadáme pořád stejně. Tady? Když jdete do školy, jste tak nějak normálně, aby se vás lidi nelekli, a když jdete do antra, máte naprosto jiný oblečení, obří podpatky, vlasy super upravený a natočený a upravujete se něco kolem třech hodin. Já jsem vždycky maximálně během půl hoďky. Oblečení si půjčuju od sester, boty na podpatku mám jedny. Ty, co mi koupili na svatbu. Mexikánci mají prostě jedno oblečení na takovýhle akce a druhý na normální nošení. A vždycky jeden pokoj extra na svoje oblečení.

·     Mexikánci se s vykáním nijak neserou. Někdy vyknou, někdy tyknou, učitele nevyjímaje. Já, vždycky traumatizující se tím, že nevím, jestli říct "jste" nebo "seš" se už s tím také neseru! A ani nevíte, jaká je to pohoda. Ty, vy... koho to zajímá?

·    
Miluju mexické SPZ! Jak je jich hodně, tak mají v každém státě jiný typ s jiným obrázkem a jiným nápisem. Což znamená, že většina aut taky v D.F. má tři písmena (jako jsme to měli my) a vedle nějak čísla. Ty tři písmena mě dostávají! Dnes jsem viděla jeden SEN, dál  SPZ a pak TMA a sestra má s WTF a to mě dostává prostě nejvíc! A je jich mnohem více. Vždycky vidím ty 3 písmena a vybaví se mi nějaké slovo nebo jméno ať v češtině nebo španělštině.
·     Ach... a když už jsme u aut. Zamilovala jsem se do Hond. Všech. Takže mami, dej sbohem Edíkovi a kup jednu pěknou Hondičku. Nejlépe Honda Civik. Šup, šup! Máš na to 3 měsíce!

·     Vymyslela jsem: Tresty jsou úplně na hovno. Protože něco provedeš -> rodič tě seřve -> Cítíš se provinile a to, že je rodič nasrán, je tvůj trest, protože jsi z toho smutný. VERSUS Když něco provedeš -> rodič tě seřve -> cítíš se provinile -> rodič ti řekne, že nemůžeš jít zítra na fiestu -> je ti u prdele, že je rodič smutný či nasraný a ty jsi nasraný na rodiče. A už tě ani nenapadne, že to vlastně byla tvoje vina. Věřte mi, je to tak. Z vlastní zkušenosti.

·     Druhá věc z domu: Matka v domácnosti = problémy v rodině. Proč?
·     1) Ruku v ruce s tímto článkem jde má teorie. Představujte si situaci: Jste celý den doma, uklízíte, vaříte, koukáte na telenovely, manžel furt v práci, vrací se pozdě a v nedobré náladě a děti pořád ve škole a na uklízení opravdu nemají náladu. Problém: matce se zdá, že manžel nemůže mít tolik práce a že nemůže být tak unavený pořád a chce, aby se jí manžel taky věnoval. S dětmi je to tak, že matce se zdá, že jsou to největší prasata, co ve škole nic nedělaj a ani si neumí poskládat to debilní prádlo, co už jim vyperu, vyžehlím a složím! Žena, co je pořád doma nepochopí, že dítě přijde domů mrtvé a na nějaký zasraný oblečení fakt nemá náladu. Chce jíst, učit se a umřít. To samé manžel.
·      2) Normální pracující nebo studující člověk má 2 možnosti na úspěch. Když se nevede v práci, alespoň se může vést v rodině, když se nevede v rodině, alespoň se vede v práci. Ten v domácnosti má ale jen jednu možnost na úspěch. A když se nevede, je to problém, protože on už nemá čím si to kompenzovat. Takže, jestli mě teď čte můj budoucí manžel: Já pracovat budu vždycky!

·     Jiný kraj, jiný varm. Je to tak i s osobností lidí a přístupu k lásce. Mexičtí muži mají ještě v krvi gentlemanství. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem si naposledy otevírala dveře... Takže také ještě pamatují to, že žena se musí dobývat. Oni Mexikánci jsou takoví, že se nebojí tolik selhaní, neúspěchu, jako my, Češi. Takže vás pořád někam zvou, pořád chtějí být s vámi a pořád vás pronásledují na každém kroku. Někteří. A to je to anglické slovo skalker, které tady tak hojně používají, které se španělsky řekne acosador. Měla jsem 3 hodně intenzivní, a jednoho polointenzivního. Tady je to ale úplně normální. Když jsem jim řekla, že v ČR je nemáme, tak si mysleli, že jsem špatně rozuměla otázce. A když jsem jim řekla, že se mi to nikdy v životě nestalo, tak už se se mnou nebavili, protože mysleli, že jim lžu.
·     Další slovo z angličtiny je free, což znamená amigo con derechos, friend with benefits. Pro co patrně v češtině název není, nebo ho alespoň neznám. Pro ty, co pořád neví, je to v otrockém překladu kamarád s právy/výhodami. Myslím, že v ČR jen tak neřeknete, že máte takovéhle kamarády. Tady se to říká nahlas a je to normální věc brána beze studu.

·     Jak jsem začala mluvit španělsky, začala jsem postrádat nějaké slova v češtině.
·     Například novio se řekne v češtině jako přítel nebo holka/kluk, které ale mají i jiné významy a nepoužívají se jen pro novio a není to tak jasné.
·     Guapo je handsome je... pěkný? krásný? sexy? kunda? nic nevyjádří přesně "guapo"! Leda tak pohledný, ale to rozhodně říkat nebudu.
·     Také nemáme slovo fajar, což je jako... prostě slovo na to nemáme! Na Zsv nás učili, že je to petting. (Teď doufám, že jsem si to nespletla s peetingem, eh.)
·    
Dále, když jste opilí, ta fáze, kdy se tlemíte všemu a máte dobrou náladu, na tu používají zase slovo happy (vyslovující se s ch, ach...).
·     Takže, děti. Rychle se naučte tyhle slovíčka, ať mi pak rozumíte, protože je hodlám používat! Pěkně si je počeštíme a naše děti už je budou mít ve slovníku spisovné češtiny! A stalker taky!

·     Muži tady také dají hodně důležitosti svalům a síle. Porovnávají mezi sebou a smějí se těm tlustějším. Jsou to porchvní smradi! Ale kdo ví, jestli všichni, já znám jenom těch 19%, že jo...

·     A já jsem krásný klasický Evropan a ještě k tomu Čech, takže si pořád jenom stěžuju, takže mě nemůžete brát vážně, protože jsem tu spokojená! (Což ale neznamená, že bych se na vás už strašně netěšila!!)

PS: Doufám, že jste všichni na hodinku včera v 20:30 vypnuli světla a jiné elektrické spotřebiče!

PS2: Jak jste si mohli všimnout tam nahoře, už je po třetí hodině ranní, takže mě moc mrzí, jestli jsem napsala něco špatně nebo něčemu nerozumíte. Adios!

Un paquetito!

25. března 2010 v 2:54 | Tuleň |  mi México
Tak, dámy a pánové, budete se divit, ale dnes mi přišel balík z Vánoc. Ano, je 24. března, ale tak co, ne? Pošty totiž nejsou nefunkční jen v Česku, ale v Mexiku také. A také je obsluhují jen kyselé ksichty. Moje dva balíky, co mi poslala maminka na začátku prosince k Vánocům a k Mikulášovi se vesele vrátily do České republiky a vzhledem k mému stěhování mi ho musela maminka znovu poslat (mínus mnoho věcí, co se rozbily, již nebyly k užití nebo už se nevešly) až 25. února to poslala a dnes byl poslední den na vyzvednutí (přišel 20. března) na poště, jinak by se zase vrátil. Tak jsem měla stáhnuté půlky, aby to vyšlo. Vyšlo a mám svůj balík! Můj balík, na kterém je napsáno PRDÍK

Na jako první věc jsem narazila na hromadu kalhotek, které si ihned bratr pověsil na zrcátko u auta. Dále na mě koukaly také ponožky, to vše ve Vánoční a Mikulášské nadílky, jak to vždycky my v naší rodině máme. S Mikulášem přišly ještě dvě punčochy s bonbony a moc moc moc čokolády, což mi ještě připomíná, že jsem taky narazila na VŠECHNY 4 DRUHY STUDENTSKÉ PEČETĚ a JEDNU MILKU! K tomu ještě bonboniéru, takže umřu nádhernou smrtí ujedení se čokolády. Promiň, maminko, dopis jsem si přečetla až po rozbalení (ach, já materialista), takže jsem smíchala obě punčochy se sladkostmi od Mikuláše dohromady… Ale Marisol jsem to vysvětlila. Vysvětlila jsem to špatně, takže nerozuměla, ale budu se snažit dál.

Dále české časopisy a noviny (které byly bohužel z dob ZOH a jeden říkal "Bude druhé Nagano?"); knížky v češtině, v níž byla jedna i od Edgara Alana Poua; také 4 instantní sněhy, které jsem hned šla ukázat; versatilky, které tady neznají; maličkou praktickou cvičebnici španělštiny, kde pořád vypráví o Rafaelovi, jak se jmenuje můj bratr (Aunque come mucho, Rafael no engorda - Ačkoli hodně jí, Rafael netloustne); plyšáka myšky, abych se k ní mohla - až mi bude smutno - přitulit; svíčkovitou velkou růži; kuličku z adventního věnce; naušničky; klaunský červený nos, z kterého byla mladší sestra na větvi a musím si ho hlídat, aby mi ho neukradla; mobilní telefon, ze kterého jsem měla radost ale jenom chvilinku, protože on takhle daleko od své země nefunguje (tak si někdy říkám Proč já? a pak vzpomínám na to, co mi říká maminka Proč jsi nejela radši do Kolína?); drát do mobilu, který se mi utopil v záchodě ve škole; asi tisíc jednokorun; kalendář s fotkami České republiky s názvem "Obrázky z domova", ze kterých jsem poznala asi 3, při čemž se pak po přečtení jmén zjistila, že je neznám; antiperspirant, protože maminka si myslí, že smrdím, při čemž mi smrdí jenom nohy (ale to zase pořádně!); řasenku na oči, která jde odstranit pouze kladivem; dvdčka s českými pohádkami s anglickými titulky, aby se na ně mohla kouknout i rodina; a také přišly dárky k Vánocům pro rodinu, které vypadají, že se líbí; a samozřejmě to nejdůležitější: dopisy.

To jen tak v hrstce, abyste tak nějak měli představu. U dopisů jsem si pěkně zavzpomínala, zasmála a dokonce i zabrečela, což je u mě poslední dobou opravdu výkon. Myslím, že nikdy a nikde víc, než tady v Mexiku jsem si neuvědomila, jak strašně mám ráda svou rodinu a své přátele a co pro mě znamenají. Všechno, co jsme spolu prožili, jejich humor, jejich chování...

Děkuju moc za to, že jsi mě pobavil, dědečku, ačkoli již bylo vidět něco z tvé oslavy a z tvé řebříkové národnosti, protože zpívat se píše se z. ;o) Mám tě moc ráda.

Děkuji moc za pozdrav, Péťo :). Nechápu, jak vždycky můžeš vědět všechno, a slibuju, že jestli mě s Kristýnkou ještě někdy vezmeš k soudu, tak už se nebudeme klátit smíchy.

Děkuji moc Ájince za kreativní obrázky jako ze Sluníčka a za to, že jsi mě ujistila, že se v rodině nic nemění. Hodně štěstí u zkoušek a už se nehádej s matkou! Nebo aspoň kvůli mně ne, protože si nějak poslední dobou připadám, že všechny problémy dělám jenom já.

Děkuju Tatínku, zjistila jsem, že jsem ti podobná víc, než jsem si myslela. Až mě to někdy i děsí, ale za ty vlasy jsem ráda! Mám tě ráda :)

Kristý, děkuju ti strašně moc za to, že mě máš pořád ráda i přes ty kraviny, co dělám (my víme) i přes to, že jsem nezodpovědná blbka neschopná odpovědět a dělám divný věci, které nedokážu vysvětlit. Mám tě strašně ráda a bude to tak na vždycky.

Drahá matinko, nedovedeš si představit, jak sem ráda, že ty jsi moje matka. Čím víc času jsem tady, tím víc si uvědomuju, jaký to bylo štěstí. Omlouvám se za to, že jsem tě srala s uklízením a tak. I když nemůžu říct, že bych po tobě mohla přečíst všechno, co jsi napsala, děkuji ti moc za dopisy a za všechny věci, co pro mě děláš. Příště do Kolína, slibuju!

Anet, u tebe jsem si brečela. Ty jsi pro mě vždycky byla ten největší vzor. A to ze všeho, co se dělat smí a co nesmí. :) Děkuju ti, že jsi. Že jsi moje sestra a až přijedu, tak budeme spát jenom spolu a je mi jedno, jestli příští den nebudu most hnout s krkem nebo jo! A opovaž se jít za mužem!

V dopisu mi Anetka napsala, že i přes ten internet je vidět, jak rostu, že se měním. Jsem za to ráda, myslím, že je to rozhodně moc pozitivní změna. Ale na druhou stranu z toho mám strašný strach. Strašně se bojím, že až přijedu, ti, co mě znali, řeknou "Žiši, co se to s ní stalo?" a odsoudí mě dřív, než stačí poznat to nové, dobré. Prosím, dejte mi šanci!

A jdu se přitulit k myšce! Pozdravy z Ciudad de Méchiko. Fotky nemám, protože pořád nemám foťák. Ale jsem teď na posteli se všemi těmi věcmi. Un grande beso!

Hasta luego, Karolína Blanca López Arce Covadonga Kubínová. ;o)

Cómo se ven los problemas de lejos

11. března 2010 v 22:35 | Tuleň |  mi México
Tak jsem ted ve skole. Skoncilo mi vyucovani a chtela jsem se mluvit s jednim z mych pronasledovatelu, at uz me prosim nepronasleduje, ale neobjevil se a tak jsem zde na pocitaci. Opravdu me moc mrzi, ze jsem nenapsala uz asi mesic. Mam hodne temat a uz chodim do skoly a mohla bych vam popsat rozdily mezi skolami v Cesku a v Mexiku. Ale nemam na to naladu ani cas. Jak nekdo rekl, zivot v D.F. a zivot v Meride se lisi. Tady prijdu mrtva ze skoly domu tak nejdrive ve tri, ve ctyri a oni maji i ukoly?!

Ale to nekdy jindy. Ale doufam, ze brzy. Take mam trosicku problemy s mym pocitacem, ale snad se to zpravi. Jinak bych se chtela omluvit za to, ze pisu bez hacek a carku (az ted jsem zjistila, co jsem napsala) a za nasledujici gramaticke chyby, ktere jiste nasledovat budou nebo jiz jsou. Prosim, nezvracte, protoze si ani neumite predstavit, jak tezka prace je cistit klavesnici!

Tak jsem tedy na pocitaci a zacinam se tvarit, jako ze delam velky ukol a pritom jsem na facebooku a hraju hry a pisu co nejvice cesky, aby se ostatni, co se mi budou koukat na monitor, mohli divit, co jsem to zac. Take me napadlo kouknout se na mail, ktery mam porad na seznamu a vsem to musim psat citelne na papir, protoze nechapou, ze kajakubinova@seznam.cz se pise takhle a nevedi, co znamena "kachakuvinoba". Tak tam koukam na novinky.cz a vidim "USA vytýkají ČR situaci Romů, korupci i obchodování s lidmi" a rikam si "?". Kliknu na cely clanek. A co nevidim? Abych to shrnula a vy jste to jiz nemuseli cist, tak Obama rikal, ze u nas a na Slovensku je strasna korubce, strasne nesnasime vsechny Romy (s cimz souhlasim, ze to takhle muze vypadat vzhledem k Delnicke strane atd.), ze znasilnujeme deti a vsechny zeny davame k prostituci.

A ja na to tady koukam. V mexiku. Vzpominam na jeden z mym minulych clanku. Vzpominam na to, co mi rikali kamaradi, co se jim stalo atd., vzpominam na to, jak v patek prepadli meho kamarada a chteli ho unest (utekl) a vzpominam tady na zpravy a rikam si "nejsme my nejak moc narocni?". Mame jidlo, zijeme si pekne. Nekdy se pobijeme. V centru nam pravidelne mizi penezenky. Vykradou nam dum, kdyz jsme odjeli na hory. Ukradnou nam ve skole pocitac. Nabizi nam v centru drogy. A na vesnici kouri a soulozi uz v jedenacti letech. Neni to krasne? Co vic si prat?

Ted jsem na hodne dobre a hodne drahe skole ve tride internacional, kde jsou ti nejchytrejsi v rocniku a kdyz ja rikam, ze jsem v internacional, uz se se mnou ostatni nebavi. Kdyz reknu normalnimu cloveku studujicimu na jine skole, ze jsem na TECu, uz se se mnou nebavi. Kdyz reknu, ze jsem v D. F., uz se mnou nebavi. Kdyz mate nove auto, uz se s vami nebavi, kdyz prijdete kazdy den v novem peknem obleceni, uz se s vami nebavi. Ted ale vubec nevim, co jsem tim chtela rict. Asi to, ze svet je strasne povrchni. Ale proc to chci rict?! Toto melo mit nejakou souvislost s tim, ze na hodine anglictiny nebo ZSV nekdo rekl, ze cim vic mas, tim vic chces. Prakticky je to tak. A je to asi dobre, protoze kdyby ne, porad bychom se mlatili kyjema, ale tato neprima umera mi proste prijde nelogicka.

V kazdem pripade jsem stastna, ze jsem se rozhodla odjet a poznat novou kulturu. Je to neco, co se doma naucit neda a je to neco fascinujiciho.

PS: Ta prilozena nova anketa je napsana se spanelskym akcentem. Opravdu me to mrzi, ale strasne by me namahalo utvorit normalni ceske vety do ankety. Tak se, prosim, snazte trosku porozumet. .o)