Únor 2010

Que es mejor: un mes no tener escuela o tener hepatitida B?

20. února 2010 v 9:31 | Tuleň |  mi México
Jak jsem již informovala, přestěhovala jsem se z města do města a věci se měly tak, že se něco stalo se školou a já jsem zůstala doma. Nemohla jsem s nikým jít ani ven, protože jsem neměla kamarády a všichni každý den odešli do své práce nebo školy a takže jsem zůstávala doma skoro sama samotinká v tom samém stereotypu den za dnem. Že vám to opakuju v každém článku, že. Ale tak víte, už vím, jak se řekne španělsky stěžovat si, takže si můžu postěžovat pořádně!

V Meridě jsem chodila na UVM, což je v celku dobrá soukromá škola. Měli studenty z jiné země na škole poprvé, takže moc nevěděli, co s námi dělat a známky nám dávali více méně zadarmo. Já jsem odjížděla s tím, že se přesunu s Marisol na UVM v D. F., ale co se nestalo. Na poslední chvíli (jaké překvapení) přihlásili Marisol na Tec de Monterrey a mně bylo řečeno, že aby se nemusely děti rozvážet moc komplikovaně do škol a ze škol, že mě taky zkusí strčit na Tec. Čehož já jsem se moc moc moc bála, protože to, co mi bylo vyprávěno mými kamarády, bylo opravdu strašidelné. Už na UVM jsem měla problém, že hodně lidí byli jiní než já. Superbohatí a supersnobský. A teď si představte Tec, který je tak o nivel - dva horší. Řekla jsem to koordinátorce, která se stará o ty v Meridě - nechtěla jsem přidělávat starosti, ale ona se mě zeptala, jak to vidím a já jí nechtěla lhát - řekla mi, že moje rodiče mě tam chtějí šoupnout, ale že na to koukne a uvidí. Tak už jsem se pomalu připravovala na to, že půjdu na UVM.

Přijela jsem sem a pořád žádnou školu neměla. Rodina mi sdělila, že mi AFS nabídla také státní školu CCH, ale že je prý moc špatná a že radši ne. Tak jsem si to představila jako největší učňák a řekla si, že lépe s "fresama" (jahodama, což znamenají něco jako snoby) na Tecu.

AFS řekl Tec po dlouhé době, že všechno je již v pořádku, že mě mohou přijmout, že ale jen už chybí, aby to odsouhlasila ředitelka střední školy, ale ta že je teď na prázdninách, takže musíme počkat. O školách jako takových vám povím někdy jindy, teď to sem plácat nebudu. Ředitelka sice byla na dovolené, ale když jsme tam volali, tak nám rozhodně nic o dovolené nikdo neřekl.

A tak jsme čekali. A mezitím nekonečným čekáním nám říká koordinátor z lidí v D. F., že také je možnost jít na jednu střední školu jmenující se Colegio Madrid, co nikdo nezná. Tak mi to přišlo jak nejlepší řešení a už jsem řekla matce "Tak tuhle, ne?".

Potom přišel dvoudenní výlet s těmi studenty, co bydlí v D. F. a jeho okolí, kde jsem poznala mimo jiné také Craiga z Nového Zélandu, který bydlí také na jihu se mnou a řekl mi, že CCH je super bueno a že se mi bude strašně líbit a co všechno má a co nemá a blablabla a tak mě to nadchlo a říkala jsem si "debilní snobský fresy z mojí rodiny, znají jenom jeden svět!" a tak jsem se zase rozhodla jít na CCH.

Dva dny potom jsem se s Craigem a jeho kamarádkou ze CCH sešla a mimo jiné jsme se šli kouknout do té školy. Trošičku jsem se vyděsila. Viděla jsem hromadu normálních lidí, ale také hromadu lidí s piercingy všude, mastnými černými dlouhými vlasy zpívající v rokové kapele vysokým hlasem. Tak jsem přemýšlela a byla jsem asi ráda, když mi moje rodina řekla "jdeš na Tec". I když asi by to byla velká zkušenost a asi bych viděla víc z Mexika, ale tak což. To nebo to. Tec a CCH jsou dva extrémy. Dvě věci naprosto odlišné. A jsem v Mexiku, ať si dělám, co chci, sakra!

A přišla jedna středa, o které už jsem psala, kdy jsme se vydali na Tec. Sešli jsme se s jednou paní od AFS a za hodinu přišel i pán z Tecu a říkal nám, že nemá čas. Tak nám řekl, že nám chybí nějaké papíry a že musíme přijít s nima a s oběma rodiči jiný den.

Tak jsme přišli dneska. Po týdnu a kusu. Ty papíry, co chtěl, už ani nechtěl, vyprávěl asi hodinu, co všechno Tec dělá a nakonec jsem se nějak dozvěděla, že přijdu v pondělí, ukážou mi první hodinu a dají mi - snad - můj rozvrh. Ale nebudu mít legitku TECu a ani nebudu moc navštěvovat tělocvičnu ani žádné kurzy ani jet ve školním autobuse ani mi nedají mobil s miliony funkcemi jako normálnímu studentovi. Ach.

No, v pondělí uvidíme. Bolí mě hlava a koukám na Hangover. Hasta luego.

Como estas? Bien, aquí, mudandonos...

17. února 2010 v 1:06 | Tuleň |  mi México
Jsem šestnácti a půl letá dívka z České republiky žijící již více než 5 měsíců v Mexiku, za 2 roky pětkrát se stěhující a během těch pěti měsíců více než šestkrát letící letadlem.

Tak jsem se tak jednou sprchovala a přemýšlela nad tím, co se stalo s mým životem. Celkem nic, ale tohle mi přišlo zajímavé a tak jsem se chtěla pochlubit.

Ačkoli jsem slíbila článek o škole, budete si muset ještě chvilinku počkat, protože teď je tu víc aktuální článek o stěhovaní. Již nevím, co jsem vám napsala a co jsem vám zatajila a co jsi pamatujete, takže si to ještě jednou shrneme.

Moje rodina López Arce, se kterou tady v Mexiku žiji, má 3 děti, 2 rodiče, bezpočetně koček, 2 divné čivavy a jednu slečnu bydlící s nimi již 13 let, která jim uklízí, vaří atd.

Před čtyřmi lety se všichni přestěhovali z D. F. (Mexico city) do Meridy. Během jednoho roku se vytratil bratr studovat do Neměcka a Yoya pracovat zpět do D.F. Bratr se vrátil asi po roce a půl, ale chtěl studovat v D.F., takže bydlel u svého kamaráda. Toto léto dokončila starší sestra střední školu v Meridě a také šla studovat do D.F. a aby neotravovali kamaráda a měli blíže školu, pronajali si jeden byt, kde až do teď bydleli bratr, sestra a Yoya (hospodyně), která se k nim vrátila. A mladší sestra, matka a otec (a já) jsme zůstali v Meridě.

A najednou jeden den řekne otec "Nabídli mi lepší práci v D.F., v lednu se stěhujeme. Ty tam, chceš jít s náma?". A tak jsme si zabalili drobné tašky a věci, co budeme potřebovat a všichni jsme se nahrnuli k sourozencům do D.F. Do bytu pro tři nás bylo 7.

Teď si představte sebe na mém místě. Spím se starší sestrou v posteli, což mi již po dvou týdnech dávalo jakousi klaustrofobii. Všichni chodí do školy ráno a nemůžu říct, že by tato rodina věděla něco o slušném chování ke spícímu člověku. Jak všichni chodí do školy, vy ne, takže celý den jste doma, protože ani nemůžete jít ven s kamarády, protože žádné nemáte, protože nikoho neznáte. Musíte mít sakra štěstí, abyste narazili na tak nějak horkou vodu na mytí. A všichni vždy přijdou domu super šťastní a vy se svým notebookem na klíně koukající na telenovely (ano, už jsem začala, jmenuje se Zacatillas a klidně to přiznám!) nebo kreslené seriály, na které když jsem koukala ve 13ti letech, máma se sestrou se na mě koukaly divně a chtěly po mně, ať to okamžitě vypnu anebo ať se nechám menálně vyšetřit. Ale za tohle nemůžu! Mně se to nelíbí, ale sestra to zbožňuje (ta starší sestra, co je jí 20). Já když sem doma sama, tak zapnu Two and a half men nebo Friends a ostatní americký vtipný věci, co jsem znala z Česka. Nehledě na to, že můj obličej vypadá jako po výbuchu několik atomových bomb zanechající s krátery všude.

A teď si představte, jak dlouho tohle může taková divná holka jako já vydržet? No, minulé pondělí jsem nasadila takový obličej, že se na mě báli promluvit a odešla se svým talířem s banánem a medem na chodbu, kde jsem si sedla na schody a snažila se brečet. Nejde to. Něco se stalo. Já, co jsem brečela skoro každý týden, jsem si ubrekla v Méxicu asi dvakrát. A to, když mi řekli, že se stěhujeme.

No, stalo se ale něco neuvěřitelného. Co se mi asi nikdy nestalo a bylo to tak pěkný! Zatímco jsem byla s banánem venku, sourozenci vevnitř s Yoyou se radili, co udělají. Sestra mi navrhla, ať s ní jdu zítra do školy. Bratr se zeptal, co budu zítra dělat a otec, když přišel z práce, mi řekl, že už volali z TECu, což je škola, kde je sestra a bratr a kam mě chtějí také strčit, že ve středu tam máme rande.

Tak jsem se na chvilku uklidnila. Což rozházely ZOH, ze kterých jsem neviděla ani cachito, i když jsem to oznamovala asi 3 měsíce předem, že to chci vidět a jak se na to těším. A hele, máme už 2 medaile a já nevím nic. Uvidíte, že přijde den a já tu mojí rodinu zabiju!

Tak jsme tedy žili v tom bytečku asi 3 týdny, než jsme objevili dům, který já již znala z mého deja vu, pronajali si ho a rozhodli se, že už se nastěhujeme. A v pátek - začátek ZOH - přijeli dva obrovsky obří kamiony z Meridy se všemi věcmi a už se začalo nakládat. My jsme se moc nenadřeli, ačkoli matka celou dobu naříkala, jak je unavená a co všechno jí bolí a co všechno za ten den udělala. No, pracovala jsem jen já s Yoyou, ačkoli přítomni byli všichni z rodiny kromě starší sestry, která se zdržela ve škole, což znamenalo šla se opít s kamarády za bílého dne, ale nikomu to neříkej.

Ale práce to nebyla nijak těžká, všechno přinesli stěhováci a my jsme jen odškrtávaly čísla z papírů, co všechno se přineslo a co ne a říkali Kuchyň! Pokoj de Mariana! Recamara principal!.

Druhý den už to bylo horší, vybalování, uklízení... Ale přišli nám na pomoc lidi z rodiny, kamarádka Mariany a pracovali jenom oni s matkou. Jinak všichni z rodiny někde zašití. Ach. Ale člověk si prý zvykne.

Včera nám dali internet, mám postel, moje všechny věci uklizený. Budu spát s Marisol, což je ta mladší sestra, a patrně celý náš pokojíček bude plný růžových infantilních věcí. Už jsem zvracela předem, ale co s tím udělám. Já mám své dvě poličky, které růžové nejsou.

Dům je v jedné kolonii, jak jsem již psala, že se tam musíte dostat přes policii a přes velké vrata, takže prý bezpečno. Je tu ticho. A sousedi vám vidí do všech místností, tak jako vy jim, a to i na záchod. Když už se mluví o záchodě. Když vykonáváte potřebu, můžete se vidět v zrcadle. Přesněji řečeno musíte se vidět, což mi připomíná mou brigádu 2 roky zpátky.

Dům má jakože dvě patra. Když vejdete, čeká vás velký otevřený prostor. Velký otevřený prostor velký asi jako náš byt v Praze nebo ten, kde jsme bydleli teďka v D.F. Tento prostor je rozdělený na předsíň, něco, co jsem myslela, že bude bazén, ale oni tam dali sedačky, další předsíň, kde jsou 3 zrcadla nakloněná k sobě tak, že se můžete vidět ze všech stran, velký obývák s televizí a kulečníkem a druhý velký obývák, kde je stůl na jedení. Vedle tohoto je kuchyň a špajz a odtud vedou zatočené schody z kovu, které vypadají, že se zanedlouho rozpadnou. Nahoře je jakože předsíň, kde se bude prát, vedle jeden pokojíček, který bude patrně sloužit jako pro úschovu všech věcí, co se jim do normálního užití nevešli (a že jich je!), vedle je koupelna a vedle další pokoj pro Yoyu. A z té předsíně vedou dveře na střechu, takže asi již víte, kde budu trávit nejvíce času.

Z kuchyně vedou také dveře na zahradu, kde je malý domeček sloužící jako záchod.

Na druhé straně jde z toho velkého prostoru chodba do "studia", kde bude počítač a knihovna, a pokračovat dál chodbou narazíte na dveře pokoje bratra, který tam má - stejně jako my v pokoji hned vedle - svojí místnost na oblečení a koupelnu (s vařicí vodou! nevíte, jak mi to zvedlo náladu!!). Na konci chodby je další pokoj bez koupelny a oblíkárny (jak se to jmenuje? nemůžu si vzpomenout!), ke spí Mariana a napravo dveře do pokoje rodičů také se svou koupelnou a closetem.

Myslím, že už to vypadá, že přijde má škola. Tak asi přijde i článek s dobrým koncem. No, uvidíme. Radši nejásat.

Hasta luego! :)

México México, sombrero grande, corrupción!

11. února 2010 v 3:35 | Tuleň |  mi México
México je nebezpečné. To říkají všichni. Jak si tu nebezpečnost představujeme? Pokud se mohu brát za průměrného Čecha, znamenalo by to, že nebezpečnost znamená, že vám ukradnou všechno, co máte u sebe včetně pětikoruny bezpečně schované pod vycpávkou v podprsence ještě před tím, než vyjdete z domu; jednou za čas po vás hodí chuligáni dlažební kostkou a stane se, že vás někdo v parku za keřem chytne a znásilní. Takže jako v Česku, ale vynásobené dvojciferným číslem.

Co se ale nestalo. Poslouchám zprávy, poslouchám rodinu, poslouchám kamarády a začínám na to koukat trochu jinak.

Matku se sestrou a bratrem v autě zastavili nějací muži, bratrovi a matce dali pistol k hlavě a řekli "Táhni a dej mi auto". Bohatou sestřenici mé matky unesli a chtěli po rodině peníze, před pár dny někdo střelil do hlavy fotbalistu v klubu, žije, a teď mi říkají kamarádky, že naše hodně dobrá kamarádka v Meridě má otce pracujícího s drogami, v Cuernavace před pár týdny zastřelili asi 30 lidí v kauze s drogami.

A já si říkám jak? Jak se to stane, že v Mexiku se dějí takovéto věci… Proč jen pár kilometrů od USA, kde vám neprodají alkohol bez občanského průkazu ani, když je vám 70, můžete pít už od 14? Bueno, nemůžu říct, že tohle by mi nějak vadilo, že. Ale není zákon zákon? Když se takhle zeptám ve španělštině a někdo z Mexikánců mě uslyší, hodí na mě pobavený výraz a řekne "Ale tady jsi v Mexiku!".

Můžeš tady dělat naprosto, co chceš, i přes to, že je tady asi víc policistů, než v celé Evropě vůbec. Buď tě nevidí anebo tě vidí, něco ti řeknou, pak ti řeknou cenu a hotovo. A není to cena jako v Čechách pár tisíc. Je to cena dvou stovek. Korupce je tady obrovská. Ale ne obrovská, jako to známe my. Obrovská je OBROVSKÁ.

Když jedeš autem, obvykle bez pásu, se třemi promile v alkoholu nebo bez - equis! Je to jedno!. Jezdí jako prasata. Z pruhu do pruhu, přes jednu rovnou čáru nebo přes dvě (?!?!?), červená, zelená nebo oranžová, stopka nebo ne, 80km/h nebo 190km/h, naprosto nedůležitý! A pak se diví, kolik mrtvých a kolik zraněných je na silnicích. V jednom dnu jsem jednou viděla 4 bouračky! Ale dobře, že tak, protože kdyby se takhle nezabíjeli, už by se asi do tohoto státu nevešli, každý se svými sedmi dětmi. Fakt byli překvapení, když jsem jim řekla, že dostáváme od státu peníze za to, že si uděláme dítě a že ho udržujeme při životě. A co jsem já pochopila, tak prý ani nemají důchody. A znáte to, že je vám 15 a hned si běžíte pro občanku a když ji ztratíte, tak si ji musíte obstarat co nejrychleji? Tady mají reklamy na to, aby si šli pro IFE, čemuž tady tak říkají a je to od 18 let. A slogan reklamy je "IFE potřebuješ na to, abys šel k volbám. Jdi k volbám.". Myslím, že kdyby neměli volby, tak by si to ani vyzvednout nešli.

Politika je na tom asi stejně jako policie, akorát že jim stát dává víc peněz, takže s těmi penězi, co dostanou bokem, můžou dát svým dětem pěknou kariéru třeba ve fotbalu, kde jsou v Mexiku asi nejlépe placení fotbalisté na světě, ale slyšeli jste o mexickém týmu někdy něco? Že by nikdy nic nevyhrály? Ale jak je možné, že mají tolik peněz? Tady seš v Mexiku!

Viděli jste, četli jste, pochopili jste, jak žije moje rodina. Několikrát jsem řekla, že jsou kurva (perdon) bohatí. Mají jeden dům v D. F., druhý o velikosti toho prvního v Meridě s bazénem, dvěma patry, zahrady, místa pro auta, obří kuchyní atd. a pronajatý byt v D. F., 3 auta a všechny tři děti na soukromých a hodně dobrých a drahých školách. A tak se nedivte, že jsem si říkala snoby jedni hnusní přebohatlí budou patřit mezi tu nejvíc vysokou vrstvu a co mi řekla sestra? No, v Méxicu my jsme tak střední. Střední maličko možná střední trošku víc nahoře. A mě vyskočilo obočí na strom. Říkala jsem si; Kecá, jenom nechce, aby vypadala tak snobsky., ale pak si říkám Ty kráso, vždyť já znám jednu holku, co její dům vypadá spíš jako hrad a viděla jsem mnohem víc domů, co jsou ještě maličko větší než hrad. No manches!

A víte co? Tady se žije jinak. Domy nejsou tak drahý a to, podle čeho jsem já usuzovala, že jsou tak bohatí jsou ty naprdvěcičky, co jich mají tolik. Ale to jsem ještě nevěděla, že tady se na ně dává tak velký důraz. Na ty naprdvěcičky, které slouží na chytání prachu, ale dům pak vypadá tak pěkňoučce!!! Za ty prachy, co jste do těchto věcí dali, by se dalo koupit pěkné rodinné auto, ale radši koupím novou krásnou ozdobnou konývku velikosti slona na zahradu!!! To jsem se zase nechala unést…

To se omlouvám. Asi jsem prostě jenom zaujatá. Vypočítala jsem, že moje sestra Mariana dala něco přes 207 070 pesos (300 000kč) jenom za oblečení nebo ozdobné věci na sebe. Ale tohle je samozřejmě extrém, který bych sem neměla psát, protože s tím, co tu chci říct, nemá nic společného, protože se to týká patrně jen mé rodiny. No, v každém případě za tyhle peníze by se bez problému pořídilo moc pěkné ojeté auto vypadající jako nové.

Věci se mají tak, že je hromada hromada hromada lidí pracuje skoro zadarmo. To, že rodina má někoho, kdo jim uklízí, neznamená, že je superbohatá, jak jsem si myslela. Takové muchache (čtoucí se s dvěma č, por favor) se platí tak dvě stovky za den. Za den znamená celý den. Yoya, co s mojí rodinou žije už 13 let, uklízí, žehlí, vaří, pere, žehlí rodinné vztahy, nakupuje, vozí děti do školy (v taxi, které se platí od kilometru a je strašně levné), vzbudí se v 6, jde spát ve 12, aby dokončila přání všech, co chtějí večeřet a volno má jen v neděli a to ještě k tomu musí udělat snídani, takže odchází tak kolem 10 hodiny ranní a musí se vrátit před devátou. Dávají ji 3 000 pesos (4 359kč) za dva týdny nebo za 3, jak si vzpomenou, což při použití kalkulačky a počítání s tím, že jí to dají každého dva a půl týdne, vám vyjde na 20 pesos (29kč) na hodinu. Což teda není tak strašný, tak jsem čekala, ale strašný to rozhodně je a v Česku by se to již považovalo za otrokářství.

A tak se ptám, proč to ty lidi dělají? Co z toho mají? Ale když se takhle zeptáš Mexikánce, odpoví ti, že protože potřebuje jíst.

Jsou lidi, co prodávají všelijaké věci podél silnic. Čekáte na červenou a oni prochází kolem s nabíječkami, oloupanými pomeranči, fontánkami, zapalovači na plynový sporák, mobily atd. Nebo jsou to lidi před restauracemi v obleku hot dogu a lákají vás na jídlo nebo rozdávají letáky. Jednou jsem se takhle zeptala matky, kolik za to asi dostanou a ona, že za den něco kolem stovky, dvou. Na to bych se já jim rozhodně vysrala. Ti, co prodávají na plážích oblečení a jídlo…. Nebo jsou ti, co myjí auta, děti, co vám nutí koupit náramek a když ne, jsou moc hrubí a otravují tě tak dlouho, než ho koupíš. Jsou to lidi, co křičí na zastávce autobusů, který kam jede a že rychle vystupujte, nastupujte! A prý že jim dávají peníze - dvě, tři pesa - řidiči autobusů. Proč má Mexiko lidi, co ti natankují? A když je požádáš, tak zadarmo zkontrolují motor, dofouknou pneumatiky, umyjí přední sklo…. Proč mají lidi, kteří vám na parkovišti ukazují, kde je volné místo a pak vám ukazují, jak zaparkovat? Ti, co vám dávají nákup do tašek v supermarketech (což jsem teď slyšela, že to chtějí dělat Romové na Slovensku). A nikdo je neplatí, všechno to mají jen z dýška. A kolik to může být? A samozřejmě ti, co se mají nejlíp, jsou ti, co žebrají. Jednou mi kamarád řekl, že si vydělají za den někdy i 300 pesos. Co to je za zemi?

A divíte se, že nemají vtipy o policistech? Že si nestěžují na kvality silnic a na silničáře? Že si ani nestěžují na politiku? Kdo by si stěžoval na tak banální věci, když se musí starat o to, aby měla rodina na Vánoce aspoň kus krocana. Ale jsou šťastní. Co to je za zemi? Jak funguje?

Aburrida...

1. února 2010 v 7:27 | Tuleň |  porůznu
Jsem zde. To, kam na školu půjdu, mi prý řeknou v úterý (aha, zítra, v pátek, v pondělí, zítra, v pátek s nimi budeme mluvit, úterý, středa, ještě ji nemáš?, tak ve čtvrtek už určitě!). Takže jsem zde. Znuděná, protože nemám kamarády. A tak jsem se jednoho krásného dne dostala na jednu stránku asi s 300 vtipy. A musela jsem se s vámi podělit. Ať se vám líbí! Que se divierten!

→→ Děsně nesnáším opilce. Minule, když jsem šel z hospody tak mi pořád šlapali po rukou.

→→ Chlapík drhne mýdlem rifle
"Nikomu se nedá věřit, nikomu, dokonce ani sobě…"
Dál drhne rifle:
"A to jsem si chtěl jen prdnout!"

→→ Víte, proč slimák nemůže utíkat?
Protože by mu vlály oči…

→→
Z Guinessovy knihy rekordů byli jako nejmenší národ na světě vyřazeni Pygmejové a nahrazeni českými silničáři. Kdykoli napadne 2 cm sněhu, tak silničáře není vidět.¨

→→
Je to černé a žere to hranolky. Co je to?
Polovina USA…

→→
Chlapík tlačí na záchode ako najatý, ide okolo uklizečka, zdá sa jej, že sa zbytočne svieti, tak zhasne.
V tom sa ozve strašný rev, tak zase zasvieti:
- A čože tak revete?
- Tfuj, to bol sprostý fór! Už som sa zlakol, že mi vypadli oči

→→ Sedm divů komunismu:
1. Všichni mají práci.
2. Přesto, že všichni mají práci, nikdo nepracuje.
3. Třebaže nikdo nepracuje, plán je plněn na 100%.
4. I když je plán plněn na 100%, není nic k dostání.
5. I když není nic k dostání, všichni všechno mají.
6. Bez ohledu na to, že všichni všechno mají, každý krade.
7. Přesto, že všichni kradou, nikde nic nechybí.

→→ Abeles, vědí, že ten náš nový rabín dělá zázraky?
Nemluvěj, Kohn, opravdu?
Znají, Abeles, Roubíčka?
Toho, co chodí o berlích?
Nemlich toho. Tak včera se tenhle Roubíček belhá kolem synagogy, před ní stojí nový rabín, a najednou zvolá: Roubíček, odhoďte berle!
A copak se, Kohn, stalo?
To si, Abeles, nedovedou představit, jak si Roubíček namlátil držku!

→→ Co chce žena od muže (22 let)
1. Hezký
2. Šarmantní
3. Finančně zabezpečený
4. Umí naslouchat
5. Duchaplný
6. Dobře stavěný
7. Dobře se obléká
8. Dokáže ocenit jemné věci
9. Plný zajímavých překvapení
10. Vynalézavý, romantický milenec
Co chce žena od muže (revize, 32 let)
1. Pěkný na pohled (vlasy vyhodou)
2. Otevírá dveře u auta, přidržuje židle
3. Má dost peněz na pěknou večeři
4. Víc poslouchá než mluví
5. Směje se mým vtipům
6. Nosí nákupní tašku bez výmluv
7. Má nejméně jednu kravatu
8. Ocení dobré, domácí jídlo
9. Pamatuje si narozeniny a výročí
10. Je romantický aspoň jednou týdně
Co chce žena od muže (revize, 42 let)
1. Není příliš ošklivý (pleš je OK)
2. Neodjede, dokud nenastoupím do auta
3. Neochvějne pracuje, občas mě vezme na večeři
4. Přikyvuje když mluvím
5. Většinou dokáže sledovat myšlenkovou línii vtipu
6. Je v dostatečně dobré kondici, aby dokázal přestavět nábytek
7. Nosí dost dlouhé tričko, aby zakrylo břicho
8. Nekupuje šampaňské se šroubovacím víčkem
9. Sundává prkýnko na záchodě
10. Skoro každý víkend se holí
Co chce žena od muže (revize, 52 let)
1. Stříhá si chlupy v nose a v uších
2. Nekrká a neškrábe se v rozkroku na veřejnosti
3. Nepůjčuje si příliš často peníze
4. Neusne, když mluvím
5. Neopakuje přiliš často ty samé vtipy
6. Je v dostatečně dobré kondici, aby se o víkendu dokázal zvednout z gauče
7. Obvykle nosí čisté prádlo a obě ponožky stejné
8. Ocení dobrou večeři u televize
9. Pamatuje si moje jmeno
10. Sem tam se o víkendu oholí
Co chce žena od muže (revize, 62 let)
1. Nestraší malé děti
2. Pamatuje si, kde je koupelna
3. Nevyžaduje příliš mnoho peněz
4. Chrápe jen lehce
5. Pamatuje si, proč se směje
6. Je v dostatečně dobré kondici, aby dokázal sám vstát
7. Obvykle nosí oblečení
8. Má rád měkká jídla
9. Pamatuje si, kde nechal zuby
10. Pamatuje si, kdy je víkend
Co chce žena od muže (revize, 72 let)
1. Dýchá
2. Trefí se do záchodové mísy

→→ Přijde Adolf Hitler do kostela, poklekne k ukřižovanému Ježíši a začne:
˝Ó děkuji Ti, že jsi mi dal Rakousko.˝
˝Máš štěstí.˝
˝Ó děkuji Ti Pane, že jsi mi dal Čechy.˝
˝Máš štěstí.˝
Hitler se podiví, ale pokračuje:
˝Ó děkuji Ti, že jsi mi dal Francii.˝
˝Máš štěstí,˝ zní znovu odpověď Ježíše.
Hitlerovi to již nedá a tak se zeptá:
˝Proč mi stále říkáš, že mám štěstí?˝
˝Protože kdybych neměl přibité nohy, tak Tě kopnu do držky.˝

→→
Stopuje Smrtka u cesty a po chvíli jí zastaví kolem jedoucí řidič:
"Teta, kam to bude?"
"Ale, jedu jenom kousek, támhle do tý zatáčky…"