Leden 2010

La campecina en el grande ciudad

27. ledna 2010 v 5:48 | Tuleň |  mi México
Dámy a pánové, dnes je to přesně 5 měsíců a 5 dní (u vás již 6), co jsem odjela y mé rodné domoviny. Co je ale mnohem zajímavější je, že už se mi to zlomilo. Ano, je to tak, již jsem v půlce a musím uznat, že nevím, jaké pocity z toho vyvozovat. Nechápu, jaktože to šlo tak rychle… ale o tom vám vyprávět nesmím, protože byste potom byli naštvaní, že vás nemám ráda. Ale není to tak. Mám vás ráda a myslím na vás.

Jak jsem napsala, jdu se stěhovat. A to ani ne v září, ani v únoru nýbrž v lednu. Teď jsem místo ledna napsala březen! Co se to se mnou sakra děje?! Bueno niňas, takže v lednu. Leden už nám skoro končí a já v neděli přijela autem (19 hodin cesty v malém autíčku pro pět osob, kde nás bylo pět, a s miliony taškami). V neděli, když jsem slavila přesně 5 měsíc v Meridě.

Tak už se mi to tedy zlomilo, půl školního roku v Meridě a půl v Mexico city. Jsou nějaký problémy se školou, že AFS je moc pomalá či co, takže školu pořád nemám. Ale s největší pravděpodobností půjdu na TEC, kde je teď moje sestra na střední a bratr na VŠ. Anebo na UVM, kde jsem byla v Meridě a kteří mají pořád prázdniny. Takže teď jsem vlastně pořád na prázdninách. Žádný starosti.

Teď bydlíme nás 7 v bytu pro tři. Ještě jsem nezačala cítit klaustrofobii. Haha. Ale snad si myslím, že ani nezačnu. Je to najednou pěkná změna, když je pořád někdo v bytě a nevysedáváte na gauči zabalená v dece celé dny sama před televizí, s compem na nohou a s hromadou jídla po ruce. Rodinné aktivity jsou pěkná věc.

V Meridě je 35 stupňů, tady pod 20° a u vás sněhové kalamity. Všem je zima kromě mě (a mé starší sestry, které není zima ani na Aljašce, kde byli na dovolené (?!)).

Včera jsme se šli kouknout na domy, které bychom si chtěli pronajmout na nějakou dobu, než se prodají 2 domy, co mají teď v pronájmu, aby se schrastili peníze na koupi domu, což by bylo asi tak za rok, za dva. Viděli jsme hezké, je to úplně něco jiného než v Česku. Když nemá pokoj svůj pokoj na šatník, je to divný.

Co je ale to nejzajímavější - čemu se teď snažím co nejvíc vyhnout - je to, co se stalo s tím posledním domem. Už dlouho o něm rodina básnila a tak jsme se na něj šli konečně včera v půl jedenácté v noci (!) kouknout. A co si asi myslíte. Přijela jsem tam a najednou vidím "tady už jsem jednou byla". Zastavili jsme tam, kde jsem myslela, že zastavíme a poznali jsme dům. Takže už je mi na 100% jasné, jaký dům si pronajmeme. Takhle velké deja vu jsem asi neměla nikdy. O tomhle už se mi jednou zdálo nebo jsem viděla něco podobného nebo něco se stalo a mě to děsí a štve. Protože u toho druhého domu bychom měli strašně moc blízko vélkou ledovou plochu a já bych se chtěla dát na hokej!!! Haha. Btw: za méně než 3 týdny začnou OH! Už jsem na to připravila celou rodinu a matka i bratr říkají, že se chtějí dívat! Ze mě bude Derren Brown!

Btw2: Znáte The vampire diaries? Úžasný seriál, kde hraje herec TAN GUAPO! Jsem neskutečně zamilovaná! Ach…

Tak již necháme těchto věcí a vrhneme se na to obří město s počtem obyvatel skoro jako v celé ČR. Když jsme přijížděli autem a já viděla tolik svítících světel, seděla jsem s otevřenou pusou a říkala si, v jaký zadku světa to bydlím. Jak jsem si myslela, že Praha je obří. Není. Když jsem letěla letadlem (psala jsem sem, že jsem jednou jela do DF sama v letadle? Je to úžasný! Doporučuji) a koukla se při přistávání z okna, všude jsem viděla jenom domy. A auta. Všude, kam oko dohlédlo. A uprostřed pár hor. Což mě dostává ze všeho nejvíc, když máš město město město město a uprostřed holou horu. Bueno, abych pravdu přiznala, není tak těžké vidět město "kam oko dohlédne", protože přes ten smog, co je tady a co mě nutí kašlat a cítit se můj nos ne moc pohodlně, to není zas tak těžké, ale co já si pamatuji, tak když jsem letěla letadly, asi bylo jasno. Bez smogu. To ale nemění nic na tom, že je to velké a mě dostává úplně nejvíc. Me encanta! A je mi jedno, jestli nevíte, co je to encantar!

Bydlíme na jihu a budeme tady bydlet dále, ale tak na jiném místě, že. Všechny domy, co chceme, chceme - stejně jako tento byt - v jakési kolonii s jinými domy, kam se musí projet policií. Aby to bylo více bezpečné. Co bych vám tak ještě řekla… už se půjdeme podívat na to, co jsem dnes dělala.


Dneska jsme se šli podívat do centra. NOHAMA! Vyšli jsme z bytu, prošli jsme ostrahou, přešli jsme asi tři bloky a sešli jsme do stanice metra jmenující se "Copilco" na lince 3, barva vyblitá zelená. Vedle mnoho lidí prodávající u stánků nebo bez stánků, s věcmi v ruce, na zemi nebo na hlavě, vykřikující, co prodávají, mlčící, čtoucí noviny nebo spící a samozřejmě i žebrající. Bez nich by to nešlo.

Metro vypadá v celku jako v Česku. Akorát bych řekla, že to máme hlubší a vždy pohyblivé schody. Mají turnikety s policií. A lístky koupíš za tři prsa, strčíš to do díry v turniketu, ono tě to pustí a lístek ti sežere. Což znamená, že to nemáš jako v Česku omezené na stanice nebo na čas, ale že když už jsi jednou v metru, můžeš tam klidně bydlet a přestupovat ze stanic na stanici jak chceš.

V metru neříkají "Flora, příští zastávka Želivského" ani "Muzeum, přestup na linku C", "Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají", "Černý most, vystupujte prosím vpravo, ve směru jízdy" a předpokládám, že ani "Depo Hostivař, konečná zastávka, prosíme, vystupte" ani nic podobného. A dokonce ani ve vlacích nemají napsáno, na jakou zastávku jedou a co je končená.
Ale jako my mají napsáno "neopírejte se o dveře" (neosírejte dveře, hihih). Tedy skoro. Oni mají "Pro vaši bezpečnost se neopírejte o dveře". Také mají nálepky se jmény stanic, ale co je nového, že k tomu mají obrázky! Každá stanice jméno a obrázek s barvou linky, a když je přestupní, má ty barvy na půl. Nikde jsem ale nenašla celý plán metra tak, jako to máme my, což ale rozhodně chápu, protože jak si můžete všimnout, nemají jen 3 linky, že…

Jinak sedadla mají z plastu a stejně jako my, 2 a 1 nebo sedadla po celé délce (jako my ve starých). Matka mi řekla, že metro je nejbezpečnější MHD, sestra mi řekla, že metrobus. Viděla jsem i autobusy a trolejbusy a nemají tramvaje. V busech a všeho, co není metro, se platí řidiči a je to nějak 6 prsos nebo tak nějak a také s tím můžete jet, kolik stanic chcete.

Když jste v metru, přijdou tam lidi a začnou řvát "Kapesníky! 2 balíčky za 5 prsos!" a podobně. Co mě ale překvapilo víc, bylo, když přišel pán s batohem a s CDčkama v ruce, zapnul diskman, z batohu, kde měl repráky, se ozvala hudba a on začal "Hudba mexicaaaana, pro každou chvíííííly, pro jakékoli formáty za 10 pesoooos" už ze zvyku více zazpíváno než řeknuto. Když chcete něco koupit, jen na něj kývnete nebo zvednete ruku.

Btw3: Teď koukám na televizi a je tam reklama na čisticí prostředek Mr. Musculo, což znamená Pan Sval.

Nebylo tam tolik lidí, jako na co mě připravovali. Ale to rozhodně neznamená, že to bylo jako v Letňanech v 5 hodin ráno! Lidi byli, nebylo přecpáno. Taky že jsme tam nebyli v nijak tragickém čase jako třeba v 7 ráno, když jedeš do školy, že. A také se pouští starší sednout.

Matka dostala chuť na torty, což jsou jako housky se salátem a šunkou nebo masem, avokádem (ho strkají všude a nemůžu říct, že by mi zrovna moc chutnalo), čili, cibulí nebo s čím to chcete. Tahle torteria je rodinný podnik a to už od roku 1963 a má několik cen za nejlepší tortu roku. Ale neřekli byste to do ní! Vypadá jako špinavý malý obchůdeček. Btw4: obchody nemají dveře a všechno vypadá nejvíc špinavě, hnusně a čínsky. Maminka by celé dny zvracela.

Btw5: Všimli jste si, že Hamletovo Být či nebýt je ve španělštině "Ser o no ser"?

Napapali jsme se a vrátili zpět do metra, jeli jednu zastávku ještě po 3. lince a potom přestoupili na červenou, také jeli jednu zastávku, vystoupili a přijeli tam, kam jsme chtěli. Prošli jsme uličkou se stánky, což všechno mělo nádech Virgen Guadalupe (panny Marie), která má druhé jméno Maria a los catolicos ji oslavují mnohem mnohem víc než nějakýho jejího potomka Ježíše.

A na tomto místě, kam jsme přišli, se objevila totiž Juanovi Diegovi, právě ona Virgen Guadalupe. Takže na počest tohohle tady udělali asi 15 kostelů, které jsou ale nádherné!
Mě to ohromilo. Na toto místo přišel Jan Pavel druhý za svého otcovství a má tam mnoho upomínek a jednu svou obří sochu. Všichni z rodiny se mi svěřili, že Benedikta 16. nemají tak rádi jako Juan Pablo.

Mají tam také jeden krásný obří a moderní kostel. V tomto jsme zůstali na mši, u které matka usnula a skoro spadla z lavice, z čehož jsem se opravdu překvapila… A samozřejmě zase přišli s "přispějte na kostel" a tentokrát s plechovou krabičkou, což mě nasralo, protože mi to připadá jako "aby bylo pěkně slyšet, kdo přispěl a kdo ne, cink". Já jsem dala svých 20 prsos na pomoc Haiti. No nevím, bylo to do krabičky v kostele, tak doufám, že se neztratí v jídle a korálech pro kněží.

A toto mě přimělo k přemýšlení. Ano děti, je to tak. Přemýšlela jsem. A zjistila, že se nemůžu rozhodnout. Když vidím ty nádherné kostely, baziliky, katedrály a všechno toto, říkám si "jéé", ale když si řeknu, kolik peněz do toho museli lidi i stát nastrkat?! Nebylo by lepší, kdyby se toto dalo třeba na vzdělání chudších nebo něco prostě s těma chudýma, protože je to něco strašnýho tady! Nebo cokoli jiného. Ano, samozřejmě vím, že také je důležité nějaká sociální kultura. Tak to chcete mít doma pěkné, aby se vám tam žilo lépe a i tak chcete mít hezké město i zemi. Rozumím. Ale když máme tak moc lidí, kteří žijí ze dne na den, z huby do huby? Stavět tak obří a drahé věci? A proč se to všechno pro ty bohy dělá? Proč se musíš křižovat a modlit a chodit do kostela a blablablablabla? Vždyť ten/ta nahoře je ve tvém srdci a tak snad ví, že jí máš ráda, i když jí neděláš obří kostel, ne?

No, nebudu tady vyvíjet zase tyto teorie. Někdo přijde a řekne mi "seš kráva". Bueno. Tady jsou fotky, co jsem našla na googlu. Totiž… Můj fotoaparát již nám odešel na věky… Mrzí mě to. Tak se přede všemi vámi ptám mé matky, mohla bys mi dát dárek k narozeninám maličko dříve ve formě peněz na foťák?

Co dodat. Bylo vedro. Koupili mi zmrzlinu v pytlíku, která je zmrzlá a je v pytlíku. Ha, nakousne se v rohu a saje se. Je to sranda. Vnutili mi koupit si náramek. A jak to bylo všechno s tou panou Lupitou, tak mam jeden s rolničkama, takže zase zvoním, když chodím a mezi nimi visí její malý obrázek. No, uškubávat to nebudu, ne?

Vrátili jsme se metrem a šli koupit ještě barevné papíry pro Marisol do školy, koukala jsem tam na stánky a viděla maličkou vodničku.

Jsem šťastná. DF bude něco úžasnýho!

PS: Las vaginas nunca nos dejan dormir!

15. ledna 2010 v 2:07 | Tuleň |  porůznu
No mucho sobre México, pero es mi blog, no? Una enlace de WIKIPEDIA! Miren la! A vedle ni je Vihula...

Chiquitas noticitas de aqui

14. ledna 2010 v 22:02 | Tuleň |  mi México
Po moc dlouhe dobe, za kterou se rozhodne stydim, jsem zase zde. Tentokrat bez hacku a carek, protoze nabijecka meho notebooku se malikco rozbila a patrne je tu nemozne koupit jinou anebo stoji 1500 prsos, coz za to tedy rozhodne dat zatim nehodlam, kdyz jsem jeste nezkusila dat to opravit a nebo pouzit kouzla ci motlidby. Kdyz je to tedy takhle, tak se predem omlouvam i za gramaticke a slohove chyby, protoze me jiz nebude moci opravit Word.

Tento clanek je nepripraveny. Bude skakat z jednoho tematu na druhe a jednou to bude jen bod, podruhe slohove cviceni. Tak se na to pripravte.

· Los Mexicanos maji miliony plechovek! My mame vetsinou plastove lahve, oni vsechno v plechovkach. Ja jsem sbirala jiz v Cesku ty otevirani od plechovek a mela jsem jich na penale neco pod 100, co jsem sbirala asi 2 roky. Tady mezi prvnimi mesici jsem jich nasbirala 150 a uz jsem s tim prestala, protoze kdyby ne, uz by se mi do tasky do skoly neveslo nic jineho nez penal.

· Kdyz chcete colu, nemuzete rict "cola", protoze cola znamena "ocas". Jen coca, porfavor!

· Jak my mame skoro vzdycky modre propisky, oni maji cerne. Take neznaji versatilky. Kdyz videli tu mou stoletou odpornou zlutou, rozzarili se jim ocicka a rikali "Jee, co to jee??". Ja jsem takhle vyvadela na mikrotuzky, ktere ale vypadaji jako propisky a jsou strasne pekny!

· Narozdil od nas, kdyz je nekdo ucitel, znamena to, ze je dobre placeny. Jeste jsem se neptala na zdravotni sestry, ale az se zeptam, tak vam reknu!

· Vec, ktera se mi nelibi: Studovat si muze dovolit jen clovek, co ma penize. Protoze ty nejlepsi skoly jsou soukrome.

· Jednou jsem si dala na hlavu rucnik po umyti vlasu a sla jsem s tim do kuchyne a moje starsi sestra se div nepocurala smichy. Pry normalne je to nejak jinak. S vlasama?!
· Jejich silnice maji divne predpisy, s kterymi se tady ted nechci psat, ale jestli si na to nekdo vzpomene pozdeji, tak mu to vysvetlim.

· Nemaji trideny odpad na sklo, plasty, barevne sklo, smesny, papir a karton, ale jen organicky a anorganicky.

· Rikaji divne veci. Pismeno š (ktere jsem ted okopirovala ze sestrineho profilu na facebooku) nerikaji jako my normalne š, ale vic teple a vic s jazykem nekde v krku. A anglicke slova rikaji s anglickou vyslovnosti ne jako my se Shrekem. Oni to maji s r z anglictiny a Wallmart, ktere ja rikam s v, oni s w.

· Kdo si mysli, ze Mexico jen vedro a vedro a vedro, bude ted velmi prekvapen. Ve state Durango v nocich maji -12°C. Co ale neznamena -12° jako v cesku s topenim a cajikem s griotkou ci rumikem. Tady to znamena -12° v domecku bez dveri. A s dekou v oknu. V Meride ted prumerne kolem 20, DF 10. (Psala uz jsem to milionkrat, ale vidim, ze nekdo neni schopny si to zapamatovat - DF -> Distrito federal -> Ciudad de Mexico -> Mexico city)

· Spanelstina je jazyk, ktery rozhodne prekvapi. Camion v cestine znamena kamion, ale ve spanelstine je to autobus, kdyz vam maminka rekne "ty creaturo", neznamena to nic oskliveho, jak se muze na prvni pohled zdat a jak muj pohled "co jsem udelala?" rikal, creatura se rika diteti; compromiso mi delalo velky problem, protoze my zname kompromis jako kompromis, ale jejich compromiso znamena v cestine povinnost a ceský kompromis se rekne "transaccion", pod cem si take predstavime neco jineho. A je jich vic a neprestavaji me udivovat!

· Znate tu skupinu Mensa? Tu, ktera zdruzuje velmi inteligentni lidi? Kdyz tady nekomu chcete rict, ze je to strevo, idiot, blbecek, debilek… reknete, ze je to menso. Anet, tu 144, menso!

· Tak jsem se tak pidila po ceny nafty. Jednou takhle v aute jsem si vzala kalkulacku, koukla na to, kolik jsme nacerpali a kolik jsme zaplatili a pak mi spadl mobil s kalkulackou na zem a ja se probudila v nemocnici. Jeden lirt vyjde na 7 prsos, coz znamena asi 8,2 korun? A na novinky.cz ctu, ze v Cesku se ceny vysplhaly az na 30kc!

· S timto se take poji cena naseho obrovskeho domu, kterou jsem ohdadovala nejmene na 10 milionu. Stala 3. Nas malickaty bytecek stal v prepoctu na prsa odhadem 2.7 milionu.

· Prasata mexikanci jedi cervy a podobne veci! Taky to jednou zkusim… Az najdu odvahu. Take uz jsem ochutnala kus ryby a kus plodu z more. Nechutnalo to tak spatne. Ale ja proste nemuzu! Take jsem zacala jist cibuli (nevarenou) a jine masa nez jenom kure a dokonce i masa s tlustym. A zacali mi chutnat tortily a to strasnlive moc! Nevim, co budu pak delat v Cesku s jednim druhem tortil naprosto odlisnym od tehto.

· "Hago pipi" v doslovnem prekladu znamena "delam curani". Kdyz se to ale rekne, nemysli se to jako hned ted jiz mocim, ale znamena to, chci na zachod. Nelekejte se!

· A jedna zabavna vec kolem vztahu, kdyz chcete mit novio (vy, jako zena) musite se zeptat svych rodicu, jestli s tim souhlasi. A muzi se musi ptat rodicu sve novia, jestli s tim souhlasi. Ale take to neni v kazde rodine stejné. Marisol uz se neptala. A jedna kamaradka mi rekla, ze by klidne novio ve svem pokoji se zavrenymi dvermi mit mohla.

· V Mexiku je jedna rodina, co ma 17 deti.

· Kdyz mate 5 deti, je to v poradu, kdyz mate 4 deti, je to v poradku, kdyz mate 3
deti, je to ten nejnormalnejsi a nejidealnejsi pocet, kdyz mate 2 deti, jste podivni, kdyz mate jen jedno dite, neexistujete a kdyz nemate ani jedno, mate porouchany rozmnozovaci system.

· Vsechny rodiny nejsou takove, jako ta moje. Take existuji tissi, dochvilnejsi, stresovanejsi a vedící, na jakou skolu pujdete jeste pred zacatkem skolniho roku.

· V minulem clanku jsem napsala, ze se stehuju v zari (hahaha), pak jsem to opravila na unor. Mel to byt leden. Ale ted naprsosto nemam tuseni, kdy se budu stehovat, ale uz mame dum! Aspon, ze tak :)

Voy a vivir en México

5. ledna 2010 v 22:28 | Tuleň |  můj život
Pero ustedes dicen "Wei? Que es eso? Ya esta en México, que quiere entonces?". Palabra "México" ahora no conta como un país, pero ciudad. Ciudad de México, Distrito Federal - DF.

Jak jsem již několiksetkrát napsala, bydlím v Meridě. Je to na Yukatánu a to je malé městečko se 700 tisíci obyvateli. Já jsem si nevymyslela, že je malé. To říkají tady všichni okolo. Protože žiju se zbohatlíky, kteří se kamarádí jen se svou vrstvou a chodím na drahou soukromou školu (kterou já ale neplatím), kde jsou na tom podobně. S Meridou se to má totiž tak, že je jen o maličko menší než Praha a má jen o 300 tisíce obyvatel míň, ale já žiju jen v jedné části velké asi jako Praha 9 s třemi obchodními domy, kam se chodí skoro denně (2 kina, kde jsem byla za tu dobu asi stejněkrát jako za celý můj život před tím), dvěma většími supermarkety, pár restauracemi, dvěma a půl bary a dvěma a půl cluby. Tady se totiž žije jen na severu. Všude je to jinak strašně nebezpečné a strašně nepohodlné a špinavé a rodině dá "mucho asco". Takže proto je - pro nás - velká Merida brána jako vesnice. Já si nestěžuju. Někdo říká, že je tady strašná nuda, někdo, že je tu vedro, někdo, že není yuca, já jsem spokojená. A ani neznám nic jiného. Byla jsem v DF, kde nejsou hvězdy a takový smog, že mě dokonce i bolela hlava a milióny aut, milióny lidí a strašné zácpy. Byla jsem v Acapulcu, kde mi to přišlo špinavé, byla jsem v Cancunu, kde mi to přišlo super. Ale nemůžu říct nic, protože jsem vždycky poznala jen jednu část, takže mě neberte vážně. Jako student žijící v rodině, +- studující, žijící v jiné zemi s jinou kulturou mám většinou šanci právě poznat jen ten jeden kousek.

Moje rodina je šílená. Ta tady. Nerozumím jí a ani jeden den se neobejde bez překvapeného výrazu, udiveného výrazu, znechuceného nebo vystrašeného výrazu a myšlenky na "tak tohle by se u nás nestalo". Přes všechno je mám ale strašně ráda a věřím, že to jsou dobří lidé a bude se mi po nich strašlivě moc stýskat. A tak se jednou stalo, že mi řekli "Otec má lepší práci v DF, budeme se tam stěhovat, chceš jít s námi?". (Takhle to samozřejmě nebylo, nejdřív řekli "jdeme, pak nejdeme, pak není to jistý, pak 100% jdeme, začněte si balit!, tak už ne, je to na 70%, 50%, 99,9%, jdeme, chcete jít?, matka nechce jít, sestře je to jedno, půjdeme až dodělá prvák, začni TEĎ hledat dům, jestli nenajdeme dům, nejdeme, jdeme, nejdeme, jdeme, někoho už nakopu do prdele, jdeme, nejdeme, jdeme, nejdeme, jdeme").

Když mi to řekli, napůl jsem se zhroutila a chtěla zůstat v Meridě, kde už jsem si zvykla, kde mám přátele, kde vím, kde mám ve škole záchody. A pak se mnou mluvila teta, která mě natěšila na DF, pak se mnou mluvila matka, sestra a vši byli nadšení, že je to dobře, že toho poznám mnohem víc a nebudu měnit rodinu.

Takže věc se má tak, že kolem 20. září se stěhuju do DF. Do obřího města bez hvězd, do nějakého domu, který ještě nemáme s dvěma psy a třemi kočkami a mými třemi sourozenci, půjdu zase na UVM, sestra možná na jinou školu jmenující se TEC. Překvapení?