Prosinec 2009

Navidad, tiempo de tranquilidad y paz

26. prosince 2009 v 3:19 | Tuleň |  mi México
Jak říká nadpis, Vánoce, čas klidu a míru. Slaví se narození děťátka boha.

M: A co děláte v Česku na Vánoce?
T: Je to hrozně milý. Máme večeři s kaprem, pak se přesuneme k dárkům, povídáme si a jdeme spát.
M: (Pozvednuté obočí) To je všechno? Není to nuda?

Los Mexicanos jsou prostě jiní. Jak probíhaly mé Vánoce? A vlastně jak ještě probíhají?

Po sedmé hodině jsme se odebrali do kostela. Rodina jako normálně pozdě a nemůžu říct, že by se jí chtělo. Nebýt matky nejvíce založené na své víře, na kostel bychom se vybodli. Přijeli jsme tam o víc než čtvrt hodiny později a kostel (ten, co už jsem tu jednou ukazovala, ten nový, moderní) byl již plný a lidi seděli i stáli venku před kostelem. Tak jsme si taky stoupli.

Mluvilo se o narození Ježíše, jak je to super věc, a že to oslavujeme a zpívalo se, stoupalo, klečelo, říkalo se "la paz", křižovalo se, nandávalo Marisolino triko, které jí pořád padalo, modlilo se a za hodinu a čtvrt bylo po všem a už jsme se vraceli nás 7 v jednom rodinném autě pro sedm. Dnes jsme ale neměli mít jenom normální večeři, ale i posadu, což je věc, co se může dělat myslím jen během 9 dnech (nebo více) před Vánocemi. Je to o tom, že jak Panna Maria y Josef (Virgen Guadalupe y San José) už byli těhotný a chtěli se někdy ubytovat. A 9x jim řekli "táhni" a poslední "jdi do chléva". Ale to až později. A na tuhle věc se potřebuje také jedna "piňata", kterou můžete znát z amerických filmů. Věc naplněná sladkostmi visící a houpající se na provazu ve vzduchu a člověk se zavázanýma očima jí musí trefit klackem a rozbít, přitom má čas dokud se zpívá jedna písnička určená pro tuto příležitost. A my jsme ji šli koupit. Většina obchodů otevřených a u lidí prodávajících na ulici věci na Vánoce je hromada. S tímhle jsem také koupili rachejtle, u čehož jsem válela historkami, které nám vyprávěla maminka (většinou při jídle) o svých pacientech s upálenýma rukama nebo bez obličeje a už jsme si to šinuli domů.

Tam se ostatní převlékli a načesali, já ne, protože už jsem byla. Jen jsem se bodla do oka tužkou na oči. Já mám totiž takovou skvělou taktiku líčení se, že u toho nevidím a tak je to vždycky strašná zábava, opravdu se moc pobavím.

Kolem desáté hodiny se začali trousit všichni. Dohromady nás bylo 18 a před tím ještě na návštěvu přišli 3 přátelé z toho jedno dítě jmenující se Berny (čemuž jsem jednou řekla Barney a oni z toho spadli pod stůl) oblečen jako andělíček, což sklidilo hodně "Áááá! Que bonito angeliitoo!".

V Mexiku se normálně slaví s rodinou. Čímž se ale nemyslí rodina jako máma, táta, jedna sestra, ale jako máma, táta, 6 sester, 8 bratrů, bratranci a sestřenice, jejich bratranci a sestřenice ze 13tého kolene, strýčci, tety, babičky, dědečci a když někdo z kamarádů neměl s kým být, tak i kamarádi. Jak se ale moje rodina přestěhovala sem do Meridy, tak tady rodinu nemá, takže jsme Vánoce trávili se sousedy. Jedna rodina, ve které žila 2 měsíce Laura ze Švýcarska, ale pak radši táhla, tato rodina má dva rodiče (haha) a tři děti, ale jedno studuje ve Švýcarsku a druhé žije v DF, ale teď je přišlo navštívit, jeho mám hrozně ráda, super buena onda, a třetí a nejmladší dítě je staré jako já a je pořádně šílená. Druhá rodina má dětí 5 (!)(ale to je normální), tři dcery a dva syny z toho ten starší také žije v DF. Ale také přijel.

Máma a její pomocníci udělali dva stoly hezky vánočně vyzdobené a tedy po té desáté hodiny noční začali přicházet lidé pěkně vystrojení na podpatcích. Jako já! Sesedli jsme si venku a povídali si. A pili. Už alkohol. Jsou to prasata! Ale my jsme zase víc perverzní, tak co, že. Povídali si, smáli se a pak přišlo "Posada ya!" kdo bude držet isdflsd? Můj soustředěný výraz stejně nepřišel na to co to ldsknad znamená. Ale v každém případě jsem to měla držet já, jako ten nejmladší, co tam byl, což mě urazilo. Později mi vysvětlili, že je to malý ale strašně těžký Betlém. Rozdělili jsme se na dvě půlky, jedna zůstala venku a druhá vešla dovnitř domu. Zapálili jsme malé svíčky, mě postavili dopředu jako tu nejdůležitější a začali zpívat z papírů, které nám vytiskl otec. Já jsem si spálila svíčkou celou ruku a myslela jsem, že mi ta druhá upadne. Má to hodně slok (typovala bych, že 9 podle těch dnů, ale to mi zase připadá moc). Každá sloka 4 verše zpívající se v chorálu (pokud si dobře pamatuju z hodin hudební výchovy). Začínáme my z venku, žádající nocleh, pak oni, my, oni, my, oni.... a nakonec již mrtví únavou (dobře se můžete vžít do role těch dvou svatých), řeknou "tak poď", já vyděšená strachy, protože jsem nevěděla, co dělat, jsem vešla, jak mě tlačili, a sfoukla svíčku. Vešli jsme všichni, sfoukli svíčky a rozešli jsme se.

Dále pánové vytáhli své...
PRASATA!!!
...prskavky...
PRASATA!!!
...rachejtle...
PRASATA!!!
...věci na ohňostroj...
PRSATA!!!
a začali to zapalovat. Vánoce, svátky klidu a míru a oni tady třaskaj.

Nikomu to ruce neutrhlo, ale já se rozhodně lekla a nebyla jsem jediná. Ale bylo to pěkný. Máme od toho sice celkem zaneřáděný trávník i bazén, ale tak co.

Už se blížila půl noc, já jsem napsala sestře sms a škodolibě doufala, že jsem ji vzbudila a to už se vši shromáždili v
sala, máma požádala o odložení mobilů a foťáků a o ticho. Vzala do rukou sošku děťátka stejně jako sousedka svůj košík se svými soškami a začala říkat, že život a že Jesu Kristo a že se narodí v našich srdcích a pak vzala do ruky knihu a začala číst pár odstavců, čemuž nemůžu říct, že bych zrovna rozuměla. Po dočtení se zpívalo něco s roo roo, při čemž ty dvě ženy houpaly svými košíky s děcky. Potom četli muži odstavce z bible a vždy po konci se zpívalo. Zvonili asi 3 mobily a matka se netvářila zrovna šťastně. Nakonec pár modliteb a někdo řekl je 00:01, felicidades! Já jsem skočila na sestru, protože má narozeniny 25. 12. 09 a ostatní skočili na ostatní s "Veselé Vánoce", čemuž já jsem nerozuměla. Oni mají Vánoce jako Vánoce jako Vánoce až 25. 12., ne jako my, 24. Objímalo se, přálo se vše nejlepší a konečně se šlo jíst. Obsadili jsme ty dva stoly a kus. Jedli jsme všechno, co se dalo, bylo to ho fakt hodně. Co by vás asi zajímalo nejvíc je, že jsme měli krocana. Při čemž jsem si vzpomněla na Mr. Beana. Hihi. Také hodně druhů mas, omáčky, dva druhy špaget, brambůrky, ovocný salát, bramborový salát a určitě ještě něco. Hromada hromada hromada!

Najedli jsme se a povídali si. Později jsme se rozdělili na dvě půlky - mladí a starší - a zase si povídali. Někdo spal, někdo ne. Já jsem umírala zimou. Ale ach ta lenost jít se obléct. Starší se vzbudili a tancovali na super disco, z kterého byl táta neuvěřitelně nadšený.

Když sestra odešla spát a Fer také, řekla jsem si "dokončím tohle Sol a jdu spát!". Tak jsem ho dokončila, řekla, že jdu spát a oni
Néé! Vem si deku!. Tak jsem si ji vzala.

BTW: Mají pivo, které se jmenuje Bohemia.
BTW: Nedala jsem pořádný důraz na to, že tam celou dobu chlastali. Ale už mi to přijde trapný to pořád říkat, ale myslím, že všichni my jsme měli tak 13 promile. Já to na sobě necítila, šťastná.

Když se starší odebrali spát, zaujmuli jsme jejich místo vevnitř a přepnuli na jiný typ hudby, ale stejně super hlasitě, za což by mi doma urazili hlavu. To bylo někdy v 6 ráno. A já byla už probuzená a nadšená, protože jsem nikdy nebyla na fiestě až do rozednění. A ono normálně vyšlo slunce. A bylo to úžasný, tancovali jsme, dělali kraviny, já rozbila DALŠÍ skleničku (ale nikdo, kdo to viděl, neumí vysvětlit, jak se to stalo. Prostě jsem ji skoro jenom položila a ona se roztřískla!). Bylo to úžasný. A v 9 ráno (!!!) jsme končili. Vyprovodili sousedy, uklidili flašky, maličko poklidili z nejhoršího a šli spát. Já jsem s tím nesouhlasila, protože jsem myslela, že neusnu, a když jo, tak se probudím tak v 11.

Nestalo se! Usnula jsem a vzbudila mě sestra ve 2! Superšťastná!

Vzbudili se ostatní, dalo se pár dárků a já už končím, protože mě to sere. A všichni tady hrajou "Hádej, co z Disney jsem?" a já se tady seru s tímhle!

PS: Ano, piňatu jsme nedali.

Nunca voy a saber, como se parece una familia buena

22. prosince 2009 v 11:34 | Tuleň |  mi México
Musela jsem to udělat takhle v obrázcích, protože by mě rozhodně nepotěšilo, kdyby si to někdo zrodiny hodil dopřekladače. Děkuji za pochopení.

101 cosita de Navidad o sea cuando se mi mama pone loca

20. prosince 2009 v 4:34 | Tuleň |  mi México
Ač jsem si to ještě neuvědomila, už přišel vánoční čas. Sněhu moc nevidím, co je ale nové, že nevidím ani bláto. Ale zima přišla. Teď 20 stupňů a já tady mrznu v mikině ze školy a zakazuji rodině umírající vedrem, aby zapnula ventilátor.

Vánoce už přišly a vzhledem k tomu, že jsem na Americkém kontinentu, nedá se to nijak obejít. Všude jsou nějaké věci, co to připomínají. Obchody milionkrát víc svítící než u nás a když se jedete kolem domu svítícího všemi
barvami, několika soby na střeše a Santa Clausem v okně, lidi neudělají znechucený ksicht a neřeknou "kýč", ale v očíčkách se jim zazáří a s úsměvem zařvou "Jůůůů!! To je pěkňoučký!! Příští rok taky koupíme toho roztomilého sobíka, co sám leze do komína a zpátky!". A vy na to koukáte a v hlavě vám běhají myšlenky jako "jestli se takhle budu tvářit pořád, tak mě vyměněj".

A moje matka je šílená. Dům nám svítí jako v Sám doma a na balkóně sněhulák a to jste ještě neviděli, jak to vypadá ve vnitř. Na výzdobu jí šli pomoct všichni kamarádi a všichni, co u nás pracují. Já na to koukala s pozdvihnutým obočím a měla chuť neuvěřitelně hodně dát oči vsloup, když si stěžovala, jak je unavená a co ještě musí udělat. A když jsem se zeptala "a proč to děláš?", odpověděla mi "aby to tu bylo hezký, je to moje povinnost".


FELIZ ANTE - NAVIDAD!

Sistema de calificación en las escuelas mexicanas

6. prosince 2009 v 20:38 | Tuleň |  mi México
Vážení a drazí. Jsem tu zase a tentokrát jsem nechala prdy doma a představím vám stejně zajímavou věc jen poněkud složitější. A to školní systém.

Mexičané mají jakžtakž jesle - zapomněla jsem, jak se jmenují, školky - kinder, první stupeň - primaria - a druhý stupeň - secundaria - mají rozdělený do dvou škol a ne jako my jen v jedné. Pak jdou na prepatoria, kde jsem teď já, čili střední škola, která je většinou na 3 roky a pak se vmetou na universidad.

Nevím, jak je to v jeslích a ve školce, ale na primaria, segundaria a prepa musí mít uniformy. Většinou jsou to nepěkné ty, co známe z amerických filmů, já mám ale jen červené tričko a k tomu své jeany. Spolužáci jsou šťastní, já nešťastná, protože bych si bývala přála radši pořádnou uniformu jako z Gilmorových děvčat.

Zde jsou mnohem mnohem mnohem lepší soukromé školy. Já jsem tedy na soukromé, ale intercambiové to neplatí. Normální cena je ale 3 000 pesos za měsíc. Prsos jsou hodně podobné koruně, jen o něco slabší, takže to může být tak 4 000 korun, odhadovala bych.

UVM, jak se má škola jmenuje, je superinternacionalní. Je ve Španělsku, Švýcarsku, Francii, Anglii, Řecku, Číně, USA, Austrálii, Costa Rice, Panamě, Honduras (kdo ví, co to znamená…), Ekvádoru, Chile, Peru, Brazílii, Kanadě a Německu. Je to smíchaná prepa i universidad. V Meridě, ve městě, kde teď žiji a studuji, je UVM pouze 2 roky. Moje budova (budovy) jsou pěkné a nové, už mám fotky jen čekají až budeme mít wifi.

Ale již nechám vychvalování mé školy a přejdu ke známkování. Nemůžu ale říct, že to, co vám sem napíšu je jisté, je pravda a platí pro celé Mexiko a pro celou prepa tady. Kdo ví, co jsem pochopila…

My máme semestry. Škola nám začala 17. srpna. Každý měsíc se píše jeden větší test z toho, co všechno probrali, odevzdají se všechny úkoly a referáty (a že jich mají! Ale všechno se opisuje ve škole anebo stáhne z wikipedie a vůbec nevíš, o čem to máš. Jde jenom o to nebýt líný a odevzdat to v termínu. Což je u mě nadlidský výkon, protože mé čtvrté příjmení je lennost). Učitel, kterému se někdy vyká, někdy tyká a říká se mu křestním jménem, mává se na něj v cafetería a normálně se s ním kecá, to vyhodnotí a dostaneš známku. Předtím řekne, co má jakou hodnotu, aby to dohromady dalo 100 puntos. Například test 50%, úkoly 10%, referáty 20%, aktivita při hodině 10%, práce ve skupině 10%, při čemž třeba máš z testu 48 bodů, úkoly za jedna, takže 10 bodů, referáty 5, protože jsi odevzdala jen polovinu, aktivita 5, práce ve skupině 10. 48+10+5+5+10=78, což se rovná, že na měsíční vysvědčení sacaste 7.8, což je u nějakého učitele 7 a u nějakého 8. Za jeden semestr máte tři tyto "malé vysvědčení", které se na konci sečtou. Abyste extento, což znamená, že již nemusíte psát další testy a můžete si jít domů válet šunky, potřebujete 27 nebo více bodů. Nejvíce logicky můžete mít 30.

Pokud máte míň než 27 a víc než 21 entonces como así 21<x<27, jdete ordinario, což znamená, že v den, kdy vám řeknou, že máte psát test, z kterého jdete ordinario, přijdete našprtaní do školy a prezentujete (píšete) test z celého semestru, což je asi jako naše pololetní písemná práce. A teď nevím, jestli rozumím dobře, ale myslím, že ty body, které dostanete z této práce, se vám nějak zprůměrují do celého vašeho hodnocení, a když vám to dá méně než 21, píšete zase extraordinario, které jsou až na konci ledna. Ale kdo ví, možná, že se nestane nic.

Jak jsem tedy napsala, když máte méně než 21 (prům. 7 za každý parcial - když máte míň, říká se, že reprovaste, což je něco jako propadnout), píšete extraordinario, což je jako ordinario, ale v na konci ledna a když to nedáte, myslím, že opakujete semestr.

Mně už skončila škola. Už ve středu. A začíná až v únoru. Takže vy mi závidíte mé krásné dlouhé prázdniny. Já ale tak šťastná nejsem. Protože nevím, co budu dělat. Aspoň, že přijedou sourozenci na Vánoce, mám je strašně ráda a je s nimi vždycky hrozná sranda. A také se plánuje týdenní výlet do Mexico city.

PS: S mým trávicím systémem je znovu vše v pořádku. Den potom, co jsem svůj problém zveřejnila na blog a uznala ho jako problém, jsem začala jíst jako prase, pořád a všechno. Jako doma. Que bueno.