Listopad 2009

PRD

28. listopadu 2009 v 17:50 | Tuleň |  mi México
Pisu na mexickem pocitaci, coz znamena, ze nemam hacky a carky.

Kdyz jsem jela do Mexika, vedela jsem, ze rozdily mezi nasimi kulturami budou velke a ze se budu hodne divit. Vsak ani tohle me nepripravilo na to prekvapeni, ktere me zaskocilo predevcirem v noci. Jiz jsem se chystala spat. Vzhledem k tomu, ze moje MP3 jiz nema tolik baterky a ted se mi ji nedari nabit, zapnula jsem televizi, na ktere se objevil automaticky nejaky program. Rozestlala jsem si postylku, nacechrala polstare, zachulmala do periny s jednou nohou venku a zacala televizi vnimat.

Najednou se tam objevil na celou sirku a delku napis PRD, coz me rozhodne vydesilo. Jeste k tomu, kdyz k tomu byl zluty vesely obrazek se slunickem. Zbystrila jsem vic, abych se dozvedela, o co jde. Zjistila a divila se jeste vic. PRD je totiz jedna popularni mexicka politicka strana...

Kam jsem se to dostala?


Siempre - como se vive alla

23. listopadu 2009 v 23:56 | Tuleň |  mi México
Dlouho jsem nepsala a neumíte si představit, jak mě teď děsí to, co se mi děje. Můj internet počítač je totiž v tuto dobu hendikepovaný tím, že nemá internet, takže používám sestřin s mexickou klávesnicí. A teď, jak jsem začala psát na mém, jsem zjistila, že píšu y a z obráceně a dělám vykřičník úplně někde jinde! K tomu ještě se mi nehorázně pletou písmenka a jistě se objeví i nějaké strašlivé gramatické chyby jako třeba "mislím", které jsem napsala sestřenici v mailu. K blití. Omlouvám se.

Ano, je to tak. Jsem tady 3 měsíce a den (u vás už dva) a už neumím česky. Problém je ale ten, že teď neumím ani česky ani španělsky, takže se řadím do vysokého procenta analfabetů v Mexiku.

Měla jsem nějaké moc zábavné problémy s mou kreditní kartou a tak jsem se chystala volat do ČSOB, aby mi řekli, o co jde. Těšila jsem se! Konečně si pokecám s někým, kdo mluví stejnou řečí, ale co se nestalo? Vůbec jsem nemohla mluvit! Místo ano jsem říkala si, strkala de všude a nemohla vysvětlit, jaké přesné problémy mám. A pořád tady jako kretén píšu y místo z a 1 místo ! !!!!


A teď se objevila i nová více veselá věc. Víte, že španělsky se čte j jako ch? Už ano. Já jsem si chtěla do mého malého sexy slovníčku poznačit, jak se řekne důchod, ale místo toho jsem napsala důjod! A to už je zlý!

Také jsem přemýšlela a rozhodla jsem se, že čeština nemá normální gramatiku a je naprosto nemožné se ji naučit anebo snad i pochopit. Má miliony tipů skloňování, časů, vidů a dalších věcí, které jsem již zapomněla, jak se jmenují, protože jsme měli ve škole už jen literaturu! Ani nevíte, jak jsem ráda, že už česky umím a nemusím se to učit. No, i když pořád nevím, jak se skloňují lupy…

Jinak pokud jde o španělštinu, rozumím mas o menos (plus mínus) a mluvím taky tak nějak. A vůbec nedávám nic francouzsky! Tento jazyk jsem se učila 4 roky a teď si nevzpomenu ani jak se řekne děkuju.

Když už jsme u toho jazyka…. Dělají si tady ze mě neuvěřitelnou srandu až mě to snad i uráží či co?! Za prvé to, že neumím říct rr, což je bohužel ve španělštině moc důležité a mají to v každém druhém slově a za druhé můj super český přízvuk, který jsem se pořád nenaučila přebít španělským. A teď si představte to, jak divně mluvím normálně a když to zkombinuju se španělskými super akcenty, tak z toho pak vyjde to, že naprosto všichni se mi tlemí a napodobují mě a sestra Mariana (žijící v D.F. (Mexico city)) mi říká Bláncá, protože má nádhernou kočku úplně bílou a když jsem s ní mluvila po telefonu, první věta byla "Como esta Blanca?". Tak teď jsem Blanka a nemá to co dělat s mou pletí.

S pletí se to má tak, že tady patřím do středu. Je to tu úplně jiné než v ČR, protože tam jsou bílí, normální, snědí a víc snědí většinou ne moc oblíbení. Tady jsou snědí, víc snědí a negro, které ale neznamená černý jako černý ale černý jako poločerný. Když jsem jim řekla, že mi nadávali na prvním stupni do černochů, tak jsem je pak musela sbírat z podstolu jak se smáli.

Také tady mají jen dvě barvy vlasů - hnědá a černá. Když viděli fotku mé blonďaté kamarádky Verči v mé peněžence, vykulili oči a zeptali se, jestli je to přírodní. Také jsou tady jen 2 typy vlasů, rovné a super točité, s kterými je největší sranda, ale jim se nelíbí a dělají psí kusy a tím, aby se netočili. To ti budu vyprávět, Klári.

A k těmto charakteristikám Mexičanům musím ještě dodat jednu super důležitou věc! Všichni, naprosto všichni jsou tady super malí. Vím, že to píšu už podruhé, ale nechápete, jak moc jsou malí! Koukněte se na moje fotky. Mně říkají, že jsem hrozně vysoká a opravdu tady jsem vyšší než skoro všichni! A v sobotu jsem se moc pobavila, když mi Mariana řekla, že bych měla zkusit být modelka, že jsem na to dost vysoká. Tentokrát jsem se skácela pod stůl já! No chápete to? Tak ale proč ne, začnu karieru modelky tady, jsem si jistá, že bych měla úspěch, protože jsem super vyhublá a vypadám jako kdybych se už s anorexií narodila! Ale teď je problém, že nevím, jestli už jsem s tím sem přijela nebo jsem se stala kostlivce až tady. Další moc veselá věc je, že jsem teď zjistila, že mám na svých tenkých zlomených párátkách (ruce) svaly, které mě upřímně dost děsí. Bojím se, že se vrátím jako muž.

Teď ale vysvětlit, proč si myslím, že jsem zhubla a proč si myslím, že tady nemám šanci udělat ze sebe svou sestru. Protože tady jedí jako PRASATA! Neuvěřitelné! Jak moje biologická matka (haha) pořád drží diety, tak vím o zdravé výživě takřka všechno a tady to sakra vůbec nevypadá jako někde, kde by se mohlo jíst zdravě. A že nám v Evropě pořád nutí, že velká snídaně, svačinka, polooběd, svačinka a maličká večeře končící v nejpozději v šest hodin protože potom už by se nemělo nic jíst? Tak tady mi pořád říkají, že pro Mexičany jsou snídaně hrozně důležité, já jsem zatím ale skoro nejedla nic jiného než cereálie nebo jablko, které ve spěchu sním v autě cestou do školy. Ke svačině si můžete koupit ve škole v cafeteria pizzu, tacos, salát, párek v rohlíku, chipsy, čokoládu a všechno nejvíc nezdraví (nemám proti tomu nic, ale rozhodně by se to nemělo jíst každý den, že), oběd kolem třetí hodiny nebo později podle toho v kolik se vrátí kdo domů. Oběd je většinou největší jídlo. A potom je večeře. Tedy potom nemyslím potom, ale spíše dlouho potom. Večeří se totiž NEJDŘÍV kolem deváté hodiny. Je ale naprosto normální, když večeříte v jednu.

A můj žaludek se proti tomuhle vzbouřil. Mně by to bylo jedno, ale on si neskutečně stěžuje! Můžu jíst jenom maličko maličko a připadám si pořád jako nějaká debilní anorektička… Ale co se stalo? Pamatuju se, jak jsem v pizzerii sežrala celou tu velkou pizzu a teď sním dva tři kousky a už nemůžu víc. Ale proč? Nehorázně mě to štve, protože mě jíst opravdu hrozně baví a chutná. A ještě k tomu mám strach, že dopadnu podvyživeně jako moje matka. Nebo nějak jinak a podobně protože tady jim jako prase! Špatně špatně špatně!!!


To jsem se zase jednou rozepsala, kdo to má pak číst. Tak již končím a doufám, že zase něco podobného přijde, protože mě neskutečně bavilo psát tento článek.

Eres feliz?

12. listopadu 2009 v 0:57 | Tuleň |  mi México
11.10.09 (que sexy fecha!), 17:56
Stalo se něco zvláštního. Mezi mé oblíbené předměty ve škole se dostal zeměpis a literatura. Protože jsou asi jediné - kromě tělocviku -, kterým rozumím. Včera jsme měli zeměpis a ta hodina mě úplně odrovnala, změnila mé názory a konečně otevřela oči.

Na začátku mého pobytu jsem si přála, abych si byla vybrala spíše nějakou více civilizovanou zemi. Chtěla jsem nosit šály, gestikulovat při mluvení a tvářit se chytře a moudře, jako skoro moje sestra, která se vrátila z Francie. Před týdnem jsem byla smutná, že jsem si nevybrala něco exotičtějšího jako Jihoafrická republika, abych z toho roku měla co nejvíc. A včera jsem si konečně uvědomila, že Mexiko je to nejlepší, co jsem si mohla vybrat.

Začal zeměpis, učitel na sedmnáctý pokus plus mínus uklidnil třídu a začal vykládat. Přeskočíme to, že jsem se musela asi 10x kamarádky zeptat, o co jde a přejdeme rovnou k tomu, co jsem pochopila.

Profesor začal s tím, v jakých zemích mají nejlepší IDH (rozvoj zemí měřený dle statistik chudoby, gramotnosti, vzdělání, střední délky života, porodnosti...) Mně bylo řečeno, že jde o ekonomickou situaci v zemi. Na nejlepších místech se umístili Evropské země a tak jsem byla patřičně hrdá. Ano, bydlím ve vyspělé zemi.

Dále pokračoval HPI, což je jednoduše řečeno statistika šťastnosti zemí. A naprosto přirozeně ty země s nejlepší ekonomickou situací mají nejvíc šťastné lidi! Vážení přátelé, omyl! Zde se jasně na prvních příčkách objevila jen Latinská Amerika, na pátém místě Vietnam, na dvanáctém Egypt a další podobné země, do kterých bych to jistě neřekla.

A potom se profesor zeptal: "A proč myslíte, že to tak je?" Protože jsme my v Evropě realističtější. Protože v tady v okolí Méxica jsou všichni maximálně optimističtí? Ale proč? Protože to mají v genech. Ano? Opravdu?

Učitel myslí a patrně to má i něčím podložené, že je to právě tím, že jsou chudší, že nemají tolik věcí, nemusí se tolik stresovat. Což tady rozhodně platí a já se tu stresuju jen, abych nevyšla ze cviku. Proč se stresovat, abys přišla na vteřinu přesně a proč být nasraná, když někdo přijde o 20 minut později Proč mít ve škole 10, když prolezu se sedmičkou? Proč se trápit, že je mi špatně? Proč na otázku "Jak je?" odpovědět "Špatně"? Proč se stresovat?

Tohle my v Evropě vůbec neznáme. A já jsem dokonce myslela, že všichni šťastní lidi jsou jenom hloupí, že nevidí tu druhou stránku života. A jsem jediná? Teď ale najednou vidím, jak je to úžasný, jaká je to pohoda a že rozhodně i chytří lidé mohou být šťastní... Proč to ale tak je? Proč jsou lidé v chudších zemích šťastnější?

Když totiž máte hodně věcí, musíte se o ně starat. Musíte pracovat, abyste si pořád mohli dovolit stejný luxus nebo samozřejmě i větší, musíte pracovat, abyste mohli věci opravovat, když se pokazí, musíte pracovat, abyste mohli věci zkrášlovat, musíte se o všechno starat, kontrolovat, přemýšlet, jak to udělat lépe a musíte tvrdě pracovat, abyste měli pořád stejný příjem, protože jestli ne, už byste spadli dolů, což se nikomu nechce, když už si zvykl. Když to ale neznáte, když máte jen malý domeček, tři děti a tři kočky, houpací sítě místo postelí, jeden starší počítač, kuchyň a záchod, nemusíte se starat o tolik věcí a můžete něco nechat být, i když to nevypadá zrovna nejlépe.

Moje rodina je bohatá. Máma pořád něco zpravuje a kutí doma a táta se každý den vrací mrtvý z práce a řekne 3 slova, za celou dobu, i když se z něho máma snaží vydolovat i celé věty! A Marisol je pak naštvaná taky a já lezu do svého pokoje za počítačem. Ale zase kdo ví? Nemůžete mi věřit všechno.

Jediné, co mě teď zaráží je to obrovské množství telenovel, které jsou zde tak oblíbené. Telenovely, kde nikdy není nikdo úplně šťastný a v jednom kuse tam trpí všemi možnými nemocemi a pořád se tam zabíjí.

Cuál es nuestra bebida nacional? Ya sabemos!

9. listopadu 2009 v 3:34 | Tuleň |  mi México
8. 10. 09, 19:23
CONTINUACION de este articúlo

Tak jsem již zveřejnila komentáře a dozvěděla se, jací jste všichni alkoholici!

Když jsem o tom přemýšlela já teď na Historii, napadla mě hlavně Kofola, ale vždycky, když se mě zeptá někdo, co je u nás jakože národní, řeknu vždy cerveza - pivo. Je naše, máme nejlepší a je to tak! Také mi to potvrdil můj drobný průzkum, při čemž děkuju všem zúčastněným, protože jsem nečekala, že vás bude tolik! Asi ten článek o škole opravdu chcete, ale já jsem tak líná! Ale nebojte, slib dodržím.

Entonces z mého průzkumu vyšlo:

* Pivo -17 lidí
* Kofola - 2 lidi comentario S takhle malým číslem rozhodně nesouhlasím, měli byste se nad sebou zamyslet.
* Becherovka - 2 lidi comentario Muy bien, muchachos!
* Víno - 2 lidi comentario Víno mě tedy nenapadlo vůbec, i když je samozřejmě pravda, že na Moravě je jo mnoholi, ale nekradla bych tuto "charakteristiku" Francii.
* Slivovice - 2 lidi comentario Nepochybně
* Malinovka - 2 lidi comentario To mě vůbec nenapadlo, ale je pravda, že nevím, kde jinde by to měli. Mně to ale nechutná. Asi nejsem správný malinovkový Čech.
* Zelená - 1 člověk
* Rum - 1 člověk
* Kafe - 1 člověk comentario Ale to bych rozhodně nepovažovala za něco českého. Podle mě je to jako přirovnávat pivo k Německu. Pijí ho hodně, ale rozhodně nemají nic extra a nemůžou se s tím reprezentovat.

K tomuto mě napadá ještě jedna věc související s charakteristikami Česka. Dneska jsme měli AFS akci, kde byli všichni intercambios se svými rodinami (kromě Idy z Norska, která má dengue, což je jedna tragická nemoc z komářího štípance). Chtěla jsem o tom napsat, ale přepadla mě lenost, bolest hlavy (asi na mě jde prasečí chřipka, dengue nebo malárie; pěkné sny, mami) a ještě myšlenky "co vás zajímá, co dělám?!". Vtip. Takže milí zlatí článek nebude, ale možná uvidíte na facebooku fotky, co fotili ostatní.

Měli jsme udělat prezentaci o své zemi. Bylo nás tam v celku 5 a z toho dva ze Švýcarska a dva z Belgie a pak sola solita já z maličkého Česka, které je ale větší než Švýcarsko i Belgie (věděli jste, že je Belgie tak malá?!). Jako první bylo Švýcarsko. Prezentace pěhný, ale co to najednou slyším? "Suiza esta en centro de Europea..." (Šv. se nachází v centru Evropy). No dámy a pánové, co je to? Jak se na to má chudák Češka koukat, ještě k tomu, když ví, že v její prezentaci hned na druhé straně 3 minuty povídá o tom, jak jsme srdce Evropy a k tomu má přes celou stránku "Corazón de Europea"? Tak jsem se na to psychicky připravila a poslouchala dál. Přišla Belgica, povídá, povídá a pak "Naší charakteristikou je hlavně pivo, máme více než tisíc druhů - to jsem se učil zeměpisu!" Tak říkám, co to sakra je?! A v mé mysli je tentokrát má čtvrtá strana s velkým obrázkem piva!

Ale jak to dopadlo? Pamatujete si ten článek, jak jsem psala, jaký mám strašný strach z vystupování na veřejnosti? Tady to vypadalo následovně: něco kolem 50 osob a vy jste před nimi s mikrofonem a prezentací za zády.

Damas y caballeros, mě to tak bavilo! Lidi se dokonce i několikrát zasmáli, když jsem říkala, že srdce Evropy, tak jsem hodila zlý pohled na Lauru a po prezentaci mi někdo řekl, že geograficky jsme vážně ve středu my, když jsem byla u piva, Marco, který byl na rok v Česku mi potvrdil, že máme nejlepší, několikrát jsem řekla edificias místo edificios a nakonec mi tleskali. Mě to tak bavilo! A samozřejmě jsem byla nejlepší... znáte to…. Hihi.

Jsem spokojená. Až na tu obří věc zabydlenou na mém nosánku, která na všechny koukala a ještě pořád kouká svými velkými kukadly a kvůli které jsem si prožila strašné věci...

Ale těším se, až vás uvidím, smrádci!

PS: Kdo chce vidět mou prezentaci!!

Cuál es nuestra bebida nacional?

6. listopadu 2009 v 1:21 | Tuleň |  mi México
5. 10. 09, 18:21
Tak jsme zase jednou měli Historii de México a tak jsem měla čas na přemýšlení. Přemýšlela jsem, přemýšlela a najednou jsem se ocitla u pití. Co je u nás a jen u nás (nebo na Slovensku, tolik let spolu se nezapře) jako takové národní pití? Mám dva typy. Ale nechci je vám je tady říkat, abych vám nevnucovala svoje myšlenky. A aby je vám je nevnucoval někdo jiný, nechám skryté komentáře nějakou kratičkou dobu a pak vám řeknu.

Ano, maličko se nudím, ale opravdu mě to zajímá. Tak se prosím vzmužte a napište mi do komentářů, co myslíte, že je naše národní pití. Protože jestli ne, tak se na vás se článkem o škole vy****.

Hezký den z Méxica, z 20°, deště a zatažena. (Jsem myslela, že se tomu hnusnýho počasí, co je v Česku na podzim vyhnu, ale vypadá to, že si mě najde všude. Už si začínám hledat psychologa.)

Vamos al super?

4. listopadu 2009 v 2:47 | Tuleň |  mi México
Řekli byste, že supermarkety asi jsou všude stejné. A já myslím, že to je rozhodně pravda. Nic není ale stejné úplně a mě baví tam chodit, poznávat nové věci, chodit kolem regálů a divnými výrobky, co jsem v životě neviděla, usmívat se na nakupující muže, klouzat se po podlaze, zakopávat a když se nikdo nedívá, tak jezdit na košíku.

Pues, cuales son las deferencias de super market en México y en Checia? Vezmeme to všechno pěkně od začátku, ať se nám nestane, že bych na něco zapomněla, což by byla škoda, když už se s tím píšu, že!

Když přijdete autem na parkoviště, pán s červeným šátkem vám ukáže volné místo a šátkem za autem vám značí, kolik máte volného místa a jestli jste si najeli špatně při parkování. Vylezete z auta, zamknete, jdete si pro košík, který je ale volně dostupný a nemusíte do něho házet desetikorunu a jdete nakupovat.

Hromada zvláštního ovoce, pomeranče jsou zelený stejně jako grepy a mandarinky, ale to je dobře, protože mají doma dozrát. Mně ale chutnají víc ty naše. Jsou takový šťavnatější. Banán se prodává ve čtyřech podobách: Zelený, žlutý (jako ho známe my), hnědý (k velmi rychlému zpracování!) a maličkaté jakchcete barevné. Vyskytuje se tu také papája, kokosy, ananasy, meloun náš, co známe pod názvem meloun, meloun, co znají pod stejným názvem oni, ale my to máme jako vodní meloun (nebo ten druhý?), dále víno a věci, které my neznáme a proto jsem si nezapamatovala jejich jména. A Avokádo! Je všude a také ho do všeho strkají.

Jdeme dál a na pravé straně vidíme maso. Můžeme ochutnávat šunky, sýry, všechno, co chceme, abychom se rozhodli, co je pro nás to nejlepší anebo si zkrátili dlouhou chvíli při nakupování. Nakonec si o něco řekneme a stejně jako v Čechách nám to naporcují, zabalí a přidají cenu. A stejně jako v Čechách mají i normální balené sýry a šunky ve stejných mrazácích a lednicích. Ale ne jako v Čechách, nebo aspoň myslím, mají na hlavě slušivé síťky na vlasy a pak polovina ještě roušky na pusince. A je to divný, ale všichni jsou hrozně milý. Takový nezvyk…

Jdeme dál, zastavíme se u intimních potřeb pro ženy, kde si můžeme prohlídnout hromadu balíčků s vložkami a dokonce tam jsou jedny Kotex. Ale i kdybyste se dívali sebelépe, nikde neuvidíte malé či větší krabičky s tampóny.

Jdeme dál k pečivu. Samozřejmě nikde na vás nekoukají obrovské police s pěti různými velikostmi a čtyřmi různými druhy chleba nebo rohlíky či housky, což je u nás naprostý základ. Místo toho na vás ale kouká krabice, která je vevnitř horká ukrývající baličky s několika druhy tortill. Btw: když jsem řekla, že v Evropě nejsou tortilly, vytřeštili oči a když jsem je sebrala ze země a polila vodou, zeptali se "A co tam jíte, proboha?".

Ta nejzábavnější věc na pečivu je ale ta, že když chcete něco bez obalu, vezmete si kovový kulatý tác a kleště někde visící a jdete si nabírat, co za pečivo chcete. Když máte vybráno, půjdete k pultíku, kde vám to sečtou a dají do papírového pytlíku s nalepenou cenou.

Když jdete dál, přejdete regály s alkoholem, o kterém vám toho moc neřeknu. Jen asi to, že jsem zatím neviděla normální rum, Jelzina, zelenou a že jsem se až tady dozvěděla, kolik je na světě druhů vodky.

Když jdete ještě dál, narazíte na sladkosti, slanosti a sladkopálivosti.
  • Sladkosti jsou +- podobné.
  • Se slanostmi mám dvě věci co říct. Mají tak pálivé chipsy, že jsem ve škole uronila několik slz a vypila několik vod. Druhá věc je ta, které naprosto nerozumím od samého začátku, co tu jsem. Jistě všichni znáte Lay´s. Hrozně dobré chipsy a ty slané jsou ve žlutém obalu a jistě všichni vidíte před očima, jak vypadají. Tady mají naprosto stejné a stejné chutnající, ale jmenují se Sabritas. Chci vysvětlení.
  • Sladkopálivosti jsou věci sladké, které pálí, jak už název napovídá! Například lízátko s chili, bonbony... všechno! Musím říct, že na začátek mi to přišlo fakt hnusný, ale když si a to člověk zvykne, mohl by možná po půl roku stálého jedení říct, že to není tak špatné.
Když jdete dál, už vás nenapadá nic, na co zvláštního byste narazili.

A tak jdete k pokladně. Stejně jako u nás také tam mají nějaké drobnůstky, které při čekání vezmete. Jak už jsem ale jednou psala, kondomy byste tam rozhodně nenašli! Vyndáte věci na pás, paní vám to spočítá a mezi tím se můžete klidně rýpat v zadku (co to se mnou udělali!), protože brigádníci, kterým, za to musíte dát nějaké to dýško, vám to skládají do tašek. Do igelitových tašek, ne moc velkých, takže odcházíte a máte jich 15. Ať žije ekologie!

Máte tašky, uklizenou peněženku, svačící pěkný muž se na vás usmál a můžete se vracet domů. Na parkovišti si vás odchytne ten chlapík, co vám na začátku ukazoval jak zaparkovat, nandá tašky do kufru auta, vrátí vozík, ukáže vám, jak vycouvat, přijme penízky a už si to frčíme domů v klimatizovaném autě.

PS: Nemají tady Twister a ani obecně se tady normální zmrzliny s obalu moc nevedou... Kam ten svět spěje... A kopečková taky nic moc!