Říjen 2009

Que extraño mayoritariamente?

31. října 2009 v 0:36 | Tuleň |  mi México
Jsem tu už dva měsíce a devět dní. A musím se přiznat, že poslední dobou víc myslím na mou domovinu. Zlaté malé Čestíčko s chlebem, hnusným levným černým čajem a bez tortil. Co ale myslíte, že mi chybí nejvíc? Rodina, kamarádi, postel, škola... To je přeci samozřejmé. Chyba! Nevíte, jak mě udivilo, když jsem z ničeho nic zjistila, že úplně nejvíc z celých mých šestnácti let s kamarády a rodinou nejvíc postrádám na to, když jsem byla sama. Což teď - přiznávám - zní maličko zvláštně. Rozhodně to ale nemyslím tak, že bych měla mých blízkých dost!

Byly to ty zvláštní chvíle, když jsem přišla vyřízená domů v 11 hodin večer a šla si do KFC vzdáleného 20 minut pěšky od domu koupit Twistr a colu a po cestě jsem poslouchala MP3, tančila a zpívala na tubusu metra. Nebo když jsem byla v noci sama doma, nějak se přihodilo, že jsem celou noc nespala a v pět hodin ráno jsem se vydala metrem do parku na Žižkov a na Václavák...

Proč mi to ale tak moc chybí? Tyhle chvíle o samotě dělající něco fakt divného...

Možná že proto, že tady nemůžu? Asi ano... tady se všude dopravuje autem, protože je nebezpečno. Ale mohla bych si udělat chvilku jenom pro sebe v nějakém nákupním centru. Ale jak to obhájím? Nebude to vypadat divně? Proč by někdo chtěl sám nakupovat? Domluvím se, až si budu chtít koupit zmrzlinu? Bude mě to bavit stejně jako v Praze? A proč tento článek nemá větší pointu?

Cuando tienes novio/novia...

17. října 2009 v 0:24 | Tuleň |  mi México
Když máš přítele/přítelkyni…
  • ...je samozřejmé, že rodiče ho/ji znají před tím, než spolu začnete chodit. A je od nich plus mínus schválen.
  • ...neměli byste se políbit před tím, než spolu začnete chodit.
  • ...a když jste u vás doma, nesmíte s ním být u sebe v pokoji. Sami. Musíte být někde v otevřené místnosti, kam mají všichni přístup.
  • …neexistuje, že byste si ho pozvali, když nikdo není doma. Taky by vás zajímalo, kde...?
  • ...nemůžete nijak moc před rodinou projevovat, že opravdu přítele máte. Nejvíc tak letmou pusu a držení se za ruce.
  • ...a i když spolu chodíte 3 roky a máte 20 let, nemůžete v hotelu spát v jednom pokoji, když jste tam s rodinou. Tohle mě dostalo asi nejvíc.
  • Nestane se vám, že v Pemi koupíte místo žvýkaček kondomy. Za prvé tady žádná Pemi není a za druhé jsou kondomy dostupné jen v lékárně, kde si o ně musíte potupně říct. Chápu, proč tady tolik lidí trpí tolika pohlavními nemocemi. PS: Když viděli moje kamarádky můj kondom pro štěstí, co mám v peněžence, vypadalo to, že je budu muset křísit.
Když vyprávíte, co se může v Evropě a že je normální, když je váš přítel ve vašem pokoji sám, koukají s očima vykulenýma tak, že už začínáte pochybovat, jestli je to normální a pusou otevřenou jako Lucie Bílá. Poznání jiné kultury je něco úžasného. Pojďte taky!

Queremos fiestas!

4. října 2009 v 21:41 | Tuleň |  mi México
Jsem zase tady! Jakou každou středu, jako každý pátek je tady váš tuleň se svou DI-SKO-TÉ-KOU! Ano, ano, ano, a už je to tady, už to jede, už se to roztáčí... je to fajn? Je to fajn, je to fájn...

Kdo si představí hned po prasečí chřipce fiesty, když se řekne Mexiko, není daleko od pravdy. Tady se totiž paří neustále. A to ať je víkend nebo pracovní den, jsou zdraví nebo mají prasečí chřipku jako můj dementní bratr.

Dlouho jsem si myslela, že to jsou jenom kecy, ale najednou zjišťuju, že opravdu. V pátek jsem byla se sestrou a mými kamarádkami ze školy v irském baru. (Mexiko -> mělo to začít v 9, my jsme odjížděli z domu v 10:30). Máma nás vykopla, řekla, že v jednu se pro nás staví a šly jsme.

Bar Las birras vypadá tak, že má židličky se stolky a většími stoly ve vnitř i venku. Je tam hromada lidí, 3 televize s wrestlingem, hlasitá hudba, do které se vlnila polovina lidí u stolů a pracující číšníci, na které se zvedne ruka a volá jovenes (pron: chovenes, Kiki a Ájo ;o). Záchody byly 2, ale u jednoho chyběla klika, tak jsem se rozhodla si radši počkat na ten druhý. Tam jsem se chovala asi maličko nevhodně, protože jsem se uprostřed vykonávání potřeby (pořád máte rádi můj blog?) neuvěřitelně rozesmála při kouknutí na zeď, kde byla cedule s "Neužívejte tu drogy".

Nikdo po nás občanky nechtěl a pořádně jsme si to užili. Máme nějaký fotky, na kterých mi to nesluší. Neměli byste tu říkat, že jste opilý, protože tady to neznamená "mám něco v sobě, zpívám, tančím a jsem šťastná", ale znamená to tu "Jsem vožralá jako doga, wei, a za chvíli ti pozvracím boty!". Takže opilá jsem nebyla. Ale... pořád NECHÁPU, jak jsem na sebe, kamarádku sedící vedle a všechny ostatní nohy vylila celý pití?! Jsme se chtěli fotit s kelímkama (nemají skleničky, jsou chytřejší než ti v klubu, o kterých taky budu vyprávět) a já vím, že jsem ho měla v ruce a brala jsem ho a najednou jsem měla všechno na kolenou a jeden led na noze?! Whatever. Na konci, když už jsme měli odcházet, k nám přišli nepříliš pohlední muži a začali něco říkat. Já jsem intercambio a tak jsem se jen usmívala a říkala, že nerozumím, což jsem moc nerozuměla. Najednou jsem viděla, jak Marisol, která ten den začala chodit s jedním klukem, dává číslo jednomu z mužů. A pak moje kamarádky říkaj, že nemůžou s nimi na afterbarparty, protože všichni jdeme na jinou after, o které jsem neměla ani tušení a pak se mě Marisol ptala, jestli chci jít s těmi muži... Fakt jsem nechápala nic.

Rozuzlení: Marisol dala špatné číslo, after byla jen kec, abychom nešly s nimi a Marisol se mě ptala, protože věděla, že řeknu ne. Ale byla jsem opravdu moc moc moc zmatená!

A byla noc. Šly jsme spát a jak se to tak stává, dokonce jsme se i probudily. Ten den byla párty u nás v domě, protože táta Laury měl narozeniny. Přípravy byly veliké a nakonec to bylo moc fajn. A zjistilo se mnoho věcí... možná víc, než by někdo chtěl vědět. Popojedem.

A pak zaznělo: Vamoc a ir a Cielo!! Tak jsme se všichni mladí, co jsme tam byli a ještě sestřenice a bratranec sebrali, vzali nějaké oblečení a nalíčili, abychom vypadali víc jako 18 (což je u mě ale nemožné). Oni totiž do klubů pouštějí jen osmnáctileté. Také jsme vzali 2 auta a jeli. V jednom klubu - Colores s židovskou hvězdou jako logo - bylo strašně moc lidí a tak jsme jeli do Cielo, kam jsem si myslela, že jedeme předtím.

Vyhazovač: Identificacion?
Laura: Emm... Do you speak english?
V:Litlle... ID?
L: ID, Oh, I haven´t! Why?
V: Or pasaporte?
L: I haven´t got it here.
V: And how old are you?
Marisol: 17! (můj ohromený pohled neznal mezí! Co to dělá?? Naštěstí se to nějak zakecalo. ;oD)
V: Where are you from?
L: Suiza.
Já: Republica checa.
M: Francie.
V: How old are you?
Někdo v zadu: 18!
V: Everyone?
Všichni: Yes!
V: Ok.

A šli jsme. Tohle budu praktikovat i v Čechách! Působilo mi strašně problémy se neusmívat, když jsme procházeli do klubu! Každý zaplatil 100 prsos za vstup a dostal 2 papírky, které se použili pro vstup s výstup. Vyšli jsme po schodech nahoru a všude milion lidí, kteří byli u stolečků natěsnaní k sobě. Dostali jsme stoleček, dostali jsme sprite, dostali jsme vody, dostali jsme vodku s příchutí broskve (?myslím) a dokonce i skleničky a obrovský... takovou tu velkou misku na led.

V Česku vypadají kluby tak, že je místo, kde se kupuje pití, blízko toho je místo, kde se konzumuje pití a vedle je plac, kde se tancuje. Tady ale byly všude ty stolečky, všude ty lidi a já byla confucida. Tady je to tak, že tancujete u stolečku. To jsme si trsli! Bylo to super! Ukázali jsme jim europa - style a pak jsem ze sebe vydala asi 30 různých kombinací sprostých slov v Češtině, protože jsem zjistila, že jsem ztratila svojí náušnici, kterou jsem milovala a byla to moje vzpomínka na Lupáčovku. Zábavné bylo, když jsem si sundávala druhou náušnici, abych ji neztratila, spadla mi na zem. Naštěstí ji ale mám.

Viděla jsem tam spolužáka ze třídy, s kterých jsem mluvila asi jenom jednou, když potřeboval půjčit nůžky, ale jinak mi přijde hrozně sympatický, protože vypadá jako Roy z IT CROWD.

Když jsme šly já a Laura na záchod, byla to fakt legrace. Ona totiž, když odcházela, tak smetla asi 3 skleničky ze stolu a já myslela, že se počůrám smíchy! A teď to ale vůbec nevypadá vtipně. Ale kdybyste viděli, jak do toho narazila tím loktem! A pak "I am SO drunk!". Taky jsem byla. Když jsem šla na záchod, tak jsem se bouchla do hlavy o kliku. A když jsem si chtěla umýt ruce, nechápala jsem, jak se to otvírá. Chvíli jsem do kohoutku zkoušela tlačit, bouchat, točit, ale pak jsem se musela zeptat slečny vedle. Ono to totiž mělo kohoutek vedle toho umyvadla! Tak to by mě v životě nenapadlo!

Byly 2 hodiny a my museli jít.