Květen 2009

Co se může stát za 49 hodin

31. května 2009 v 22:11 | Tuleň |  můj život

Uplynulých 49 hodin jsem byla na chatě. Nebyla jsem ale sama a chata nebyla moje. Zjistila jsem hodně pozoruhodných věcí. Užila jsem si hrozně moc zábavy. Co mi víkend strávený s mojí ex-třídou stručně dal?

Pokud budete číst dál, upozorňuji, že vám to třeba na mě nebude moc pasovat a třeba vás to i pohorší. Pokud jste si toho ale vědomi a chcete se i po varování dozvědět víc, tak tím, že kliknete na "celý článek" jste podepsali, že je to jen a jen váš problém a za žádné následky já neručím.

Dobrovolník je slovo složené ze slov dobro a vůle

28. května 2009 v 23:29 | Tuleň |  můj život
Kvůli tomu, že chci být instruktorka na táboře (posledních pár míst volných!!), chodím na školení, abych dostala papír, že můžu pracovat s dětmi. Je toho moc a strach, že zkoušky pokoním je veliký. Budou za 5 dní a vzhledem k tomu, že o víkendu budu zaneprázdněná, přešla jsem na intenzivní učení už teď. Vzpomínala jsem na všechny věci, které nám přednášeli, sehnala si papíry, které nám rozdali, podívala se do zápisků, které jsem si napsala a hlavně přečetla již půlku příručky, kterou nám dali. Ležím v tom, mlátím se do hlavy a říkám si Proč já to vlastně dělám?, což nám bohužel objasnili snad v první kapitole. Z dobré vůle, protože chceme děti něco naučit a chceme, aby měli stejně dobré zážitky jako my. Ach jo.

Začala jsem tedy číst. Co všechno musím udělat proto, aby mělo každé dítě dobré vzpomínky? Aby se nenudilo? Co udělat, když zlobí? Co udělat, když nic nedělá? Jak být dobrým vedoucím? Pozor, já - cítící se pořád jako dítě - budu vzorem, budu mít možná i autoritu a to, co řeknu, na ty malý smrady bude mít celoživotní dopad! Pak přichází první pomoc. Aha, takže budu muset dávat pozor, jak se před děckama zachovám a budu mít taky moc velkou zodpovědnost. Když se něco stane, zápis v trestním rejstříku mě možná mine, ale to, že jsem těžce poznamenala dítě, ve mně bude na furt. Fajn. K tomu se samozřejmě vztahuje bezpečnost a ochrana zdraví dítěte, která předchází úrazu a výčitkám a nakonec přijde na scénu i mnoho hnusných nesrozumitelných zákonů a paragrafy a čísly, které vidím poprvé a kterých se bojím.

Najednou si vzpomenu na matku, která dělá zdravotní sestru a je - jak ona s oblibou říká - pořád jednou nohou v kriminále. Mohla by dělat sekretářku za stejné peníze a možná i za víc, ale ona radši každý vstává s tím, že možná dneska někoho nedopatřením sprovodí ze světa. Práce ji baví, nechá si na sebe zvracet ze své vlastní vůle a myje zadky i předky s potěšením. Má dobrý pocit, pomáhá.

Lidé jsou zvláštní. Jak jde čas, dobrovolníků je stále míň. Ale jsou. Proč? Nepochopitelné!

S revizory je vždy legrace

24. května 2009 v 18:50 | Tuleň |  mé MHD

Již od mala jsem se děsila toho, že jako velká budu revizorem. Jakýmkoli, ale samozřejmě nejvíce tím, jakého jsem znala osobně - revizor jízdenek. Nechápala jsem, proč to někdo chce dělat a proč to vůbec dělá. Měli ale rozhodně také můj obdiv! Stejně jako zdravotní sestry pracující na pracující na popáleninách, vedoucí uklízečů kanálů nebo gynekolog.


Kdybych vyhrál ve sportce

22. května 2009 v 10:56 | Tuleň |  mé úvahy
Ahoj!
Ahoj!
Proč voláš?
Potřebuju, abys mi poradil, na jaký čísla si mám vsadit.
Já nevěděl, že sázíš?!
Většinou ne, ale teď jde o 130 milionů!
Tak to se ti nedivím, možná si taky zkusím vsadit.
Umíš si představit, jaké by to bylo, kdybych vyhrál? To by byl sen!
To jo, co bys s tím dělal?
Koupil bych si asi nějakou vilu za Prahou, auto, dal něco na charitu...
Nojo, ale to by pořád nevykrylo celou částku. Co se zbytkem?
Přenechat dětem? Nevím... To by se uvidělo...
Umíš si představit těch dopisů, telefonátů, mailů? Jak by najednou všichni chtěli být tvoji kamarádi? Za chvíli bys nepoznal, kdo je tvůj skutečný přítel a kdo chce jen peníze!
Nojo... A třeba - i když je to jen 130 milionů - by po mně šla mafie. A hromada lidí by mě chtěla okrást.
A policajti by taky byli určitě nasraní a zasedli by si na tebe. Anebo všude poslouchat ty vymyšlené nebo i pravdivé příběhy lidí, které končí "...potřeboval bych si půjčit. Vrátím ti to, neboj!"
Tak bych to možná nikomu neřekl. Prostě to nějak udržet v tajnosti.
Aha! Jasně! A to najednou s platem zdravotní sestry budeš mít vilu a auto? Toho si určitě nikdo nevšimne!
Nojo, tak já už nevím! Najednou tolik starostí.
Tak si nesázej, výhra by ti přinesla jen samý trable!
Máš pravdu.
Ahoj!
Ahoj!

I want to be famous

18. května 2009 v 19:56 | Tuleň |  mé úvahy
Jistě jste všichni chtěli být slavní. Buď jako malí nebo i jako větší. Každý si snad alespoň jednou přál být jako John Lennon nebo Princezna Diana, což ale však nemá poukazovat na jejich tragickou smrt, ale jejich slávu. Herec, zpěvák, princ, král, prezident, hlasatel, moderátor nebo klidně i rytíř, superhrdina nebo hlavní postava z románu. Cokoli. Tím, že jsou slavní, se ukazují nám - dětem - nejvíce a tak vlastně známe, kromě našich rodičů, nejvíce jejich profese. Líbí se nám, že jsou slavní, jsme si jistí, že všichni jsou bohatí a mají bezstarostný život přesně tak, jak to vidíme v televizi. Mně je teď šestnáct a vím, že ne všichni, kdo se rozhodnout být slavným hercem, zpěvákem nebo podobně, jsou tak spokojení, jak si někdo myslí.

Tím, jak to vím já, jsem si myslela, že je to normální a že to tak vidí všichni. Dnešní hodina angličtiny mi to však vyvrátila. Když jsme měli říct plusy a mínusy slavného života, na tabuli je napsáno pod velkým plus "bohatství" a pod velkým mínus "žádné soukromí". Vzhledem k tomu, že hodiny angličtiny zásadně sabotuji spánkem, koukala jsem na tabuli a jen v duchu kroutila hlavou. Tohle jsou přeci ideály z první třídy!?

Představíte si pod pojmem "Slavný" jen herce nebo jím podobné? Jen Brada Pitta, Johnnyho Deppa a Angelinu Jolie? Žádný Caesar, Aristoteles, Bach, Dalajlama ani Usama bin Ladin? Jste hrozný!


Co se děje, když nevíte

13. května 2009 v 18:00 | Tuleň |  můj život
Sedíte v metru, otočíte hlavu k oknu, které teď slouží jako zrcadlo. Potom, co se prohlédnete, začnete zkoumat i spolucestující. Váš pohled uchvátí mladík dosti silně pohupující hlavou dopředu a dozadu patrně v rytmu hudby jdoucí mu ze sluchátek. Paní o před ním má nepřítomný smutný pohled a šahá si na prst v místě, kde je vidět opálení prstýnku. Otočíte hlavu od okna a vidíte postaršího pána, jak si žmoulá cíp trika.

Neverbální komunikace vám toho řekne mnohem víc než verbální. Je to povětšinou podvědomá složka a tak se dá mnohem obtížněji skrýt. Jak ukrýt něco, o čem nevíte. Ale věděl tedy ten první, že si poklepává hlavou do rytmu? Věděla druhá, že si sahá na místo prstýnku. Věděl pán, že jeho triko bude za chvíli vypadat, jako když ho vytáhnou krávě z úst? A co z toho můžeme vyvodit? První byl pohlcen muzikou, druhá patrně myslela na manžela či snoubence a třetí byl z něčeho nervózní. A to vše utváří váš první dojem.

Je to každodenní záležitost a hodně nás ovlivňuje. Každý to více méně známe, ale co ty věci, které o sobě zjišťujeme až po delší době života?


Druhé Vánoce

10. května 2009 v 18:00 | Tuleň |  můj život
Jsem si jistá, že alespoň většina z vás pořád s nelibostí vzpomíná na předvánoční stres z nakupování dárků. Od března pro mě vždy nastanou druhé Vánoce. Bohužel.

Kamkoli se totiž kouknu, všude někdo slaví narozeniny. Hrubým odhadem bych řekla tak 20 lidí jen od března do května. Když jsem se zamyslela víc, zjistila jsem, že mé číslo lidí narozených mezi těmito měsíci se bude pohybovat u čísla 26. Šestadvacet lidí?! Jakto? Proč? Nemělo by se hodně rodit v lednu, protože početí bylo v době říje? To by přeci bylo pochopitelné! Proč ale všechny spermie doplavali k vajíčku v září? Ta odporná změna počasí se jim tak líbila, že si spermie vzali své nejdražší brnění a nejrychlejším tempem se vydaly na cestu? Nebo snad vajíčko vidělo skrz matku prvňáčky, jak jdou do školy a tak se mu zatesknilo po dítěti, že spermiím usnadnilo cestu? Odendalo všechny překážky a pustilo erotickou hudbu? Opravdu nevím a jsem zmatená!

Nebo je to všechno jen náhoda?
V každém případě, vše nejlepší vám všem, co teď slavíte, budete slavit nebo už jste slavili svoje jakékolikaleté narozeniny!

MS Švýcarsko 09 končí

8. května 2009 v 0:03 | Tuleň |  můj život
Moji milý, k velkému úspěchu sem dávám ještě jeden článek týkající se ledního hokeje. Chtěla bych ho napsat později, abyste si od hokeje odpočinuli, ale ... ani to nemohu napsat... jisté okolnosti mě donutili ho napsat už teď.

Proč je hokej nejlepší sport na světě? Proč ho tak prožíváme? Myslela jsem, že je to všem jasné, ale z reakcí na jedné stránce, o které bych se nerada zmiňovala, jsem usoudila, že tomu tak asi nebude. Co přesně mě k tomu donutilo? Cituji: OMG proc se v tom hokeji kur*a vsici tak pitvaj?!dyt je tam pár blbejch maníku na bruslich,honicich se za pukem...<- co je na tom tak zvlastniho?!; Notaaak, vždyt je to jenom hokej, všichni to řešíte jak kdyby vám do zadku stříleli... ;chapu kdyby resili fotbal..ale hokej...:D

Je vidět, že tito lidé jsou povrchní, až to bolí. Znají sport jen z dálky a vzhledem k tomu, že se o něj zajímá hodně lidí a oni ne, zprotivili si ho a teď jsou proti němu. Jsou to typičtí burani s jedním názorem bez pádných argumentů a předpřipraveným proslovem. Jsem krutá, já vím, ale to ke sportu patří.

Hokej. Proč se mi sakra vůbec líbí? Proč nejsem jako většina republiky ujetá na fotbal? Ale no tak... Nagelovaní fotbalisti? Trapné běhání za míčem? "Kop a wow, hlavička!?" A hlavně ta NEUVĚŘITELNÁ SIMULACE? Vždyť ti, co to hrají, jsou karikaturou mužů?! Ale hokej, to jsou silní super-sexy mužní muži, co dostávají největší rány, házejí největší huby, dostávají nejvíc přes obličej a ani neceknou! Hokej je hra rychlá, dynamická, drsná a musíte k ní umět něco víc než jen běhat a kopat. *

Miluju každou minutu sezení u televize za stálého kousání si nehtů nejen na rukou.

Je to úžasná hra. Vždycky tak na 5 vteřin ztratím puk z dohledu a nechápu, kam se ti hráči ženou. Kde jinde uslyšíte tak super-vtipná slova jako kotouč, mantinel nebo hůl? U kterého sportu řeknou při zápasu Česko - Slovensko tolikrát vysoká hůl? A už skoro vím, co je to ofsajd!

Je to taky jediný sport, na který koukám… Každá vteřina, když vím, že probíhá mistrovství světa v hokeji, je pro mě hned radostnější. A je to jen jednou za rok... Neznamená pro mě jen každoroční nervy, ale šanci, že naše zemička zase ukáže, že i přes naši maličkost dokážeme drtit všechny soupeře tak, jako před několika lety, kdy jsme byli nepřemožitelní a skoro každý rok jsme měli zlatou.

Najednou, z hodiny na třetí hodinu, je všechno zase při starém a všichni fanoušci Českého hokeje se budou muset vrátit do zajetých kolejí s vědomím, že jsme to zase posrali. Nebreč, buď hokejista.

*Berte to s nadhledem.

Myšlenky

3. května 2009 v 14:31 | Tuleň |  můj život
Jsou všude. Zabraňují nám se naprosto nudit. Někdy zabraňují ve spánku, nějaké činnosti nebo i rozhovoru. Jsou všude, má je každý, hýbou světem a přesto se o nich tak nemluví. Myšlenky.

To, že se odlišujeme od zvířat tím, že myslíme, je fakt, který se učí už v první třídě. Nemůžeme však říci, že bychom to věděli na 100%. Proč se naše kočka snaží někam vyskočit tím, že skáče, a když jí to pořád nejde, stáhne se do ústraní, chvíli nehybně sedí a pak tam pomocí nějakého tríčku vyskočí? Co dělala? Myslela? Nebo se jen koncentrovala na skok? Přijdeme na to někdy? Je možné, že opice si v duchu říkají "huhu hu huhuhu huhhu", což v překladu znamená "Hele, to je ale pěkná samička, asi jí půjdu vybírat vši z vlasů"? Kdo ví. Jediné, co teď v 21. století jasně víme je to, že lidé umí myslet a hojně toho využívají.

Já dělím myšlenky na pět druhů
  • Účelové
  • Vědomé
  • Nevědomé
  • Pocity
  • Ty zadní, když se snažím spát, ale pořád to nejde