Březen 2009

Do školy i do práce, vždy pod vlivem thc 2/2

29. března 2009 v 10:12 | Tuleň |  můj život
Pokračování minulého článku

Byli jsme vpuštěni do Areny a odložili jsme si věci do šatny. Pán, který ji obsluhovat musel ze mě mít velkou radost, protože jsem se tam 2x vracela... Jednou jsem zapomněla peněženku a podruhé mikinu. Opravdu byl rád.

Hned jsme šli trsat. S Chůli jsme vymyslely supersestavu, která s námi byla po celou diskotéku. Dali jsme si jedno Frisco za 60kč, které v Lucerně prodávali za 45kč a které jsem doposud neznala.

Trsáme, prsáme, kravíme, padáme a...

- Vážení čtenáři, teď přijde nejvtipnější chvíle včerejšího večera a noci -

Do školy i do práce, vždy pod vlivem thc 1/2

28. března 2009 v 18:36 | Tuleň |  můj život
Na akcích, které se nekonají zrovna každý den a na kterých se mi líbí, mám vždycky chuť po hodině odejít domů. Pro někoho je to zcela nepochopitelné, ale já mám jednoduché a logické vysvětlení. Bojím se, že se to pokazí a já budu mít úplně celý pocit z akce zničený kvůli té jedné věci, kvůli které z akce odcházím naštvaná či smutná. Můj ples měl věci, které by mi celý ples pokazily 3, ale naštěstí jsem odešla v nejlepším a tak vám tu teď s dobrou náladou můžu odvyprávět můj ples, o kterém s čistým svědomím můžu říct, že byl super.

Ples byl hlavní události školy již tak měsíc. Mluvilo se o šatech, o lístcích, o předtančení i o toaletách. A zatímco všichni naši vrstevníci na jiných školách se v pátek mořili učením, u nás si polovina školy válela šunky doma, protože nám v pátek odvolali školu. Chápu vaši závist.

Nové poznatky o počasí

24. března 2009 v 20:58 | Tuleň |  můj život
S novým bydlištěm se přestěhovalo i počasí. Za mých 14 let, co jsem bydlela na vinohradech, jsem si utvořila obrázek o našem podnebí. Zima: bláto a někdy sníh; Jaro: přecházení do tepla a kytičky; Léto: Vedro a někdy deštíky a úžasné obrbouřky; Podzim: přechod z léta do zimy, padání listů, déšť. Teď se ale všechno mění.

Odstěhovali jsme se a najednou byla pořád všude mlha. Vykoukli jste z okna a neviděli nic, vykoukli jste z balkonu a byli jste rádi, že vidíte dlaždice, na kterých stojíte. Byla to mlha, která by se dala nejen krájet, ale i porcovat, podávat a nasytila by se jí celá rodina dosti plodných rodičů s averzí ke kondomům. Sestra, která nebyla za stěhování ráda, byla přesvědčená, že mlhy jsou jen na Čerňáku. Matka ji vyvedla z omylu a já se začala divit a zjišťovat, co to mlha je a proč mi smrdí všechno oblečení, které se sušilo na balkóně.

To ale bylo. Teď mě zase udivuje jiná věc. Vždycky jsem chápala, co je apríl, ale nikdy ne aprílové počasí. Teorie by mi šla; počasí, co se hodně střídá a dělá různé intriky, aby nás zmátlo a my nikdy nevěděli, jak bude. Ve Francii jsem měla od matky podivné sms, které jsem moc nechápala "Dneska sněží!", "Včera normálně bylo strašný vedro!", "Kroupy!" nebo "Tak včera bylo jaro, dneska zase závěje!". Přijela jsem tedy do Čech. Včera jsem divnýmu počasí nevěnovala pozornost, ale dneska?
Probouzecí kouknutí z okna: Déšť
Snídací kouknutí: Krásně slunečno
Cesta do školy: Zamračeno, ale fajn
Kouknutí z okna na angličtině: Sníh
2. kouknutí z okna na angličtině: Slunečno
3. kouknutí z okna na angličtině: Zatáhnuto
Kouknutí na biologii: Déšť
2. kouknutí na biologii: Sníh
3. kouknutí na biologii: Sněhová vánice
4. kouknutí na biologii: Slunečno

A takhle to bylo celý den. Vykuleně jsem celou událost sledovala z mnoha oken a divila se, nechápala a zjišťovala, jak málo toho skoro šestnáctiletá slečna vůbec ví...

Nechci být nikdy stará, ale nějaký zkušenosti by se hodily. Aspoň by mi pak méně lidí říkalo Kožena...

Horové 09

22. března 2009 v 15:41 | Tuleň |  můj život
Tak jsem teď byla od pátku třináctého do pátku dvacátého nemocná. Proto jsem nešla do školy. Víte ale co jsem mohla dělat, kdybych nemocná nebyla? Chcete to vědět?

Čistě teoreticky bych mohla třeba v pátek začít balit, hystericky běhat po bytě, zapomenout občanku a možná ji i ztratit, dojet s mámou a sestrou no Zličín a pak odjet na svůj historicky první výlet busem do zahraničí na hory. Co by se dělo potom?


Tuleň patří do zimy

13. března 2009 v 12:49 | Tuleň |  můj život
Dneska je pátek třináctého. Když si odmyslíme tu magickou třináctku, kterou jsem tam napsat musela, vznikne věta "Dneska je pátek", která je zaměřená na pátek, což byl můj účel. Tedy, dneska je pátek a já i moje sestra jsme doma, zatímco většina v našich věcích je ve škole. Jsem udýchaná a je mi horko v bytě, kde se momentálně nacházejí 4 snowboardy, 4 vázání, troje boty a jedny brusle. Je až podivující, že na hory jedou z naší domácnosti jen 2 lidi.

Pojedeme za 3 hodiny, pojedeme lehátkovým autobusem (nikdo neví princip toho, jak se ze sedaček udělají lehátka), pojedeme nějakou dobu, pojedeme do Francie, pojedeme do nějakého města v Alpách, možná. U nás v rodině se nikdy nic neví a tak se nechám překvapit.

Teď je něco kolem dvanácti hodin. Právě jsem si dobalila a vzpomínám, co bych si měla ještě do mé přecpané tašky vzít. Jsem nervózní. Ještě jsem takhle nikam nejela. Ale také se strašně těším. Konečně si zase stoupnu na prkno, budu se předvádět se a házet držky. A to + - po deset dní!

Také bude velká zkouška, být takhle moc dlouho bez internetu. Ale těším se, opravdu moc! I na bezinternet.

Jak tu nebudu, tak sem ani nemusíte lézt, protože žádné předpřipravené články bohužel nemám.

PS: Chtěla jsem nějaký článek napsat již včera, bohužel mi do toho něco přišlo, a tak to napíšu aspoň sem: 123. 9! ;o) (Proč? Chcete čokoládu? ;o)

Skočí a nepustí!

10. března 2009 v 21:04 | Tuleň |  můj život
Ladies and gentlemen, damen und herren, damas y caballeros, vítám vás a prosím, abyste tento článek omluvili. Nemohla jsem to vydržet a prostě o tom psát musím. Teď o té věci všichni mluví, všichni tam jsou zaregistrovaní, všichni o tom píšou na blog a většina je na tom pečená, vařená.

Přátelé moji, nechám vás ještě chvíli v napětí, i když asi velké procento z vás aspoň tuší, o čem je řeč. Kdysi jsem to viděla u mého oblíbeného blogaře na blogu. To jsem ale ještě nevěděla, oč jde a tak jsem jen článek očima přelétla a říkala si "Co to sakra kecá?". Psal, že je to všude, ale já jsem vůbec nevěděla... Tak jsem se tedy zaregistrovala, ale pořád jsem na tom neshledávala nic světoborného, proto jsem tam nějakou dobu nelezla. Pak se ale o tom zmínila kamarádka ve škole, já tam šla zase, pochopila a od té doby patří mezi mé stránky, které navštívím hned po načtení mozzily.

Moji čtenáři, jsem si jistá, že ti, co tušili, už vědí na 100% a polovina těch, co nevěděli, o co jde, už tuší. Ti, co neví ani teď, budou na tento můj článek koukat stejně, jako jsem koukala já na výše zmíněný.

A žili spolu šťastně až na věky...

7. března 2009 v 0:22 | Tuleň |  mé úvahy
Většina lidí má za své největší životní cíle bohatství a lásku. Nechtějí si stěžovat na svůj životní styl a chtějí mít někoho, koho budou milovat po zbytek. Proč ale vůbec něco takového chceme? Proč by někdo chtěl někoho na celý život? Co to je za zvyk?

A můžeme se i dostat k tomu, proč chceme i nějakou lásku. Co to sakra je? Nějaká divná věc, která vám zaslepí vaše smysly, že v první fázi poblouznění nevidíte na druhé osobě žádné vady? A dál?

Anebo rovnou ke všem citům! Proč se o nich tak moc mluví? To jsou ty city tak důležité? Jak může být něco, co je nehmotné, nezvažitelné a nepočitatelné tak podstatné při našem bytí? Ale přesto tomu tak je.

Toto však píšu jen pro kvůli tomu prvnímu odstavci. Partner na celý život…

Cizina z rodného

3. března 2009 v 10:41 | Tuleň |  mé úvahy
Tak jsem si tak uvědomila, jak my nic nevíme o ostatních zemí a jsme v tomto případě až obrovsky povrchní. V USA jsou všichni Američani tlustí, kterým jsou vidět, když se smějí, všechny zuby, ve Francii jsou namyšlení kreténi, v Africe jsou všichni na trzích a smrdí, v Číně pracují všichni v továrnách a v jižní Americe jsou všichni na poušti a se sombrery tam jezdí na býcích po statku. Přesně tak, jak jsme byli vychovaní.

Kde ale vzít ty správné informace, jak to v jiných státech vypadá? "Na internetu", zní jistě vaše odpověď. Bohužel. Když si zadáte kdekoli Mexiko, všude vám vyjedou hotely a mexické památky. Jak se ale doopravdy dozvědět, jak to tam vypadá? To nezjistíte snad nikde a pak se divíte, že se ve Francii vaší sestry ptali, jestli máme v ČR internet...

Můžete si přečíst nějaké cestopisy, ale většinou začnou tím, že je okradli a pak celou dobu sháněli svoje doklady. Nebo tam píší jen o památkách, což je na 100% úžasné, když tam jedete jako turista, ale jinak? Kdybych si řekla "Česko je nudný, chci jinam" tak se asi moc podle památek nerozhodnu. Samozřejmě jsou dost ještě neobjektivní, protože to může být bohatý cestovatel, který bude v tříhvězdičkovém hotelu a pak také chudší, který bude v hostelu. Jeden bude hotel vychvalovat, druhý mluvit o švábech. A když to tak čtete, myslíte si, že jsou šváby všude v zemi.

Měla by být aspoň jedna stránka, která by vyprávěla o normálním životě lidí v různých zemích, ale také v různých oblastech. Pokud se toho nechopíme sami a neprocestujeme celý svět, budou pro nás i naše děti vždycky Norové nudní, Rusové hrubí a budeme se navzájem ptát, jestli máme internet.

PS: 3 x 3 = 9! (Kdo uhodne, proč je to tu napsaný, může si koupit čokoládu!)