Tak jsem se přesvědčila, že jsme opravdu jedna z nejateističtějších zemí světa. Když jsem to totiž četla na nějakém blogu, myslela jsem si, že je autorka vyšinutá. Pak mi to řekla i sestra, také jsem začala pochybovat i o její inteligenci. Nakonec jsem začala pátrat o pravdivosti. Zlatý internet.
Našla jsem, že jsme nejateističtější zemí Evropy, druhou nejateističtější zemí Evropy, šestou nejateističtější zemí světa a další poznatky.
Nemohu říct, že by byly všechny články, co jsem četla, měli stejné závěry, jak jste si v minulém odstavci mohli všimnout, ale jak byste chtěli měřit víru?
Než však začnu se svými názory, měli bychom si definovat, co pro mě atheismus znamená. Lidé hodně říkají, že ateista není nikdo, protože ateizmus znamená, že člověk nevěří absolutně na nic. To mi však přijde jasné a tak pro mě je ateista ten, který například neuctívá žádného boha, který nechodí do kostelů, mešit, synagog atd, nemodlí se, nevěří v posmrtný život…
Když jsem byla malá, myslela jsem si, že křesťanství je jediné náboženství. Jak jsem se však začala zvětšovat, zjišťovala jsem, že je jich strašně moc. To jsem však nechápala. Jak může být tolik bohů? To si každý vezme nějakou část Země a stará se o ni?
Teď jsem v době dospívání a konečně chápu něco víc. Učili jsme se o bibli a o řeckých bozích. Konečně mám tak trochu představu, kde se vzalo, proč se vzalo, jak se vzalo a jak se to šířilo.
Byla jsem vychovaná jako ateistka a také v to věřím. Náboženství přišlo v dobách, kdy byli všichni chudí a nešťastní. Aby se nezbláznili a všichni nespáchali hromadnou sebevraždu, věřili, že si svůj osud zaslouží a že se teď musí chovat dobře, protože jinak si to v posmrtném životě odskáčou.
Život byl v té době jen taková vstupenka do toho úžasného, zázračného a skvělého života po životě. Ti, co se měli dobře, zase nevěděli, co je to tsunami, chřipka a sníh. Museli si to nějak objasnit. Proto na ně zlé věci seslávali bozi, protože se chovali špatně a dobré věci, aby je odměnili.
Život byl v té době jen taková vstupenka do toho úžasného, zázračného a skvělého života po životě. Ti, co se měli dobře, zase nevěděli, co je to tsunami, chřipka a sníh. Museli si to nějak objasnit. Proto na ně zlé věci seslávali bozi, protože se chovali špatně a dobré věci, aby je odměnili.
Taky je strašně zajímavé, že když se někdo dopustil přestupku proti např. desateru, šel ke zpovědi, řekl to, a když odříkal 6 otčenášů a dal knězi nějaký ten odpustek, vše bylo v pořádku, člověk už měl čistý rejstřík a mohl zase normálně a bez výčitek žít.
Nebo třeba zneužívání malých chlapců katolickými knězi… Ale jinak je církev ta nejčistší věc! Proč vlastně musí mít kněží celibát, když děti jsou darem boha? Ještě že normální lidé nesmějí používat kondomy a můžou libovolně roznášet HIV a nesmějí na potrat a tak se mnoho dětí objeví v dětských domovech nebo v popelnicích.
Celý systém víry mi přijde na hlavu. Však když je nejhlubší krize, i ten nejhlubší ateista se k bohu obrátí. Náboženství bylo, podle mě, určeno pro takové krizové okamžiky. Kdyby váš život probíhal bez větších problémů, k čemu by bylo? Proč bychom ho potřebovali?
Na závěr bych chtěla upozornit, že je to jen a jen můj laický názor a vzhledem k tomu, že žijeme v demokratické zemi, byla bych ráda, kdybyste to akceptovali.
Zde hledá 