Únor 2008

To už je tu?

26. února 2008 v 17:44 | Tuleň |  můj život
Neděle pro mne byla poněkud překvapivá. Všude se mluvilo jen o nějakých teplotních rekordech. Doma jsem si s mikinou a teplými ponožkami se zataženými žaluziemi klepala na čelo a říkala si, že to Prahu asi moc nezastihlo. Zmátl mě Verčin článek o tom teplu, ale nedělala jsem si s ním hlavu. Dneska jsem vyšla do školy v kabátu. Všechno bylo fajn. Když jsem se ale chystala z Lupáčovky odejít ven, udivilo mě, že jsou před školou skoro všichni jen v mikinách. Po pár minutách venku jsem zjistila, že to není jenom z frajerství, ale že je opravdu teplo! Rozepnula jsem si kabát a byla ráda, že nevlastním ten, ve kterém vám nebude zima ani v na severu Ruska. Sluníčko mi svítilo do očí a vítr příjemně foukal. Uvědomila jsem si, že už je jaro, za chvíli léto a je čas odložit bundy. Teď už bude jenom tepleji. Nebudeme se muset hodin převlíkat, když budeme muset jít koupit kočce jídlo!
Zjistila jsem, že už je prostě jaro a že JEŠTĚ NEMÁM SNĚDENOU ANI PŮLKU MARŤÁNKŮ!

42 a 6

21. února 2008 v 12:27 | Tuleň |  můj život
Včera, 20. 2. 2008, se v obýváku ve čtvrtém patře činžovního domu kolem 22. hodiny rozjařila jedna duše čtrnáctileté nenormální dívky. Ptáte se proč? Kvůli tomu, na co teď koukáte! Www.tulen.blog.cz, moje jedenadvaceti měsíční láska!
Vzhledem k tomu, že mám jarňáky, myslela jsem si, že tento týden bude s návštěvností na bodu mrazu, ale hluboce jsem se mýlila! V pondělí jsem měla kolem 40, v úterý kolem 30 a včera 42! Zastihla jsem blog, když měl 6 lidí online, což se mi asi nikdy nestalo! Jsem vám všem strašně moc vděčná! Ani nevíte, jak jste mě potěšili! (Ráda bych vás ale požádala, abyste psali více komentářů, protože na to, kolik sem chodí lidí je jich tu málo! ;o)
Ještě jednou moc děkuji a doufám, že vás nezklamu a že sem budete chodit nadále.

Uzavřená v jiném světě

14. února 2008 v 19:18 | Tuleň |  mé úvahy
Jdete po práci domů. Mysl máte zahlcenou problémy, je vám zima a smog vám už leze krkem. "Ještě chvilku", říkáte si, "a vybouchnu". V tom vaše ruka podvědomě sáhne do kapsy kabátu. Zandává do jednoho ucha jedno sluchátko, do druhého druhé. Pak zjistí, že to má být naopak a sluchátka vymění. Unavené oči líně kouknou na displej MP3 a vaše ruka jemně zmáčkne play a ze sluchátek se valí osvobozující melodie. Ruka zatočí kolečkem a melodie je hlasitější. Chvilku si s tím tělo neví rady, ale za pár vteřin se nohy jasně, rychle a naprosto sebejistě rozejdou do rytmu rychlými kroky, oči se odlepí od země, pomalinku a hradě zvedají spolu s hlavou, na které se tvoří absolutně neprůstřelný pohled. Všechno je pryč. Výčitky, problémy, chlad, shon, hluk. Jste tam jen vy. Neznáte čas. Vaše tělo se vznáší nad chodníkem a nevnímá únavu. Vychutnává si jen ten úžasný pocit, vychutnává každý tón hudby a vy pořád jdete tím stejným krokem, jako na začátku písně a hlavu pořád vztyčenou a pořád stejný výraz. Neslyšíte nic, jen trochu vnímáte zpěv a nástroje. Na nic nemyslíte a máte pocit, že se po vás všichni dívají. Je to skvělé! Najednou už si neuvědomujete ten beďar na nose, mastné vlasy a otrhané kalhoty, které vás celá den tak štvaly. Jste tam jenom vy a vy jste bohyně! Dokonalá a Sebevědomá.
Hudba vás dokáže ochránit od druhých, hudba vás uklidní, hudba vás zavře do svého světa a nepustí do té doby, co nezakopnete, nebo se vás někdo nezeptá, jak se dostane do ulice Ondříčkova. S hudbou nikdy nezjistíte, že vás pomlouvají, s hudbou nikdy neuslyšíte kretény bez mozku, kteří na vás budou řvát "Krávo". S hudbou ale zase neuslyšíte volání o pomoc, troubení auta nebo vlaku.


Doporučuji!

10. února 2008 v 21:48 | Tuleň |  můj život
O tento článek se pokouším už dlouho a doufám, že tentokrát ho dopíšu! Bude - snad - o knížkách a seriálech, které mě uchvátili tak, že si je pamatuju do teď a pořád na ně, buď s úžasem, nebo úsměvem, vzpomínám. Maličko řeknu, o čem jsou, aby ste měli aspoň trochu představu.

Začnu knížkami a první bude skvělá knížka od Brigitte Blobel Moje krásná sestra. Pokud si dobře vzpomínám, je to o holce, asi mého věku, která byla vždy tlustá a celkem neoblíbená oproti své sestře. Rozhodne se s tím něco dělat a upadá do anorexie. Tato knížka mi přišla opravdu hodně dobrá, a proto jsem začala číst i jiné knížky od Brigite. Píše hlavně o těchto dívčích psychických problémech, ale už se mi to nijak extra nelíbilo.
Další knížka je od Joyce Carol Oates jménem Z těch zelených očí jde strach, o které jsem se tu už jednou málo zmínila. Ta byla opravdu, ale opravdu skvělá, nádherná a emotivní! Všem sto procentně doporučuju! Zase holka v mém věku, rodiče se hádají a najednou je máma nezvěstná. Co se stalo, se musíte dozvědět sami! Je úžasně napsaná a zápletka je ještě lepší!

Knížka od hodně známého autora Terry Pratchetta. Omylem jsem četla poslední díl trilogie Johnny a -, ale stálo to za to! Díl se jmenuje Johnny a bomba. Jméno nic moc, ale napsané je to mistrózně, plné humoru. A ten příběh! Měla jsem čtecí orgasmus! (Omlouvám se, ale to už je ta rodina... ;o)

Další:

Pak tady máme Eragona od Christophera Paoliniho, kterému strašně závidím, že toto napsal v jeho věku... ;o(
Knihy magie (Carla Jablonski), dílů je 6. Dočetla jsem to před chvílí a jsem spokojená.
Láska v New Yorku - Iva Pekárková, jsou to povídky, ale dokonalé! Opravdu skvělé! Zase spíš takové to psycho.
Bubny, holky a nebezpečný koláč- Sonnenblick Jordan. I přes své jméno je tato knížka hodně dobrá.
Čarodění a další 2 díly (ten poslední jsem pořád nečetla, ale hledám ho už strašně dlouho! ;o) - Molloy Michael
Nekonečný příběh, Michael Ende. Myslím, že všichni znáte ;o)

Seriály

Poslední dobou ujíždím na fantastickém současném seriálu IT CROWD plného britského humoru. Tak dobrý seriál se jen tak nevidí, ale musíte to vidět v angličtině s titulky, protože dabing je u tohoto seriálu opravdu ubohý... IT crowd má zatím jen 2 série, ale teď se natáčí nové díly. Nevím, co bych napsala dál, snad jen Take your top off!
Další seriál je samozřejmě Červený trpaslík a abych dokončila britské seriály, zašoupnu sem ještě méně oblíbený, ale oblíbený seriál Black Books. Teď sem dáme Ameriku, na prvním místě Zoufalé manželky, můj přítel Monk, Futurama, Chirurgové, pak asi blbost Hrdinové, Dr. House... Ale IT Crowd a Red dwarf 100% vede! Tyhle jsou pak už jenom takové okrajové ;o) Určitě jsem ještě na hodně věcí zapomněla, ale z toho se snad nezblázním a jestli mě ještě něco napadne, někam to ještě strčím.

Jen tak mimochodem

7. února 2008 v 20:54 | Tuleň |  můj život
Jen tak mimochodem.... neberte to nijak vážně a omlouvám se za ten obsah, ale mně to nedalo! ;oDD

Jsem z toho pořád vedle! Dneska mi přijela zase sestra z Francie a já jsem měla shodou okolností zkoušky na nečisto v Litoměřický. Máma od poledne jenom jezdila s autem a někam Anču se mnou vozila. Já jsem si s ní psala a dohadovala se, jestli, a kdy mě tam odveze. Nakonec pro mě přijely před školu. Cestou jsme se móóc nasmály našeho prasáckého rektálního humoru a najednou mě vyhodily u známé hnusné budovy. Přišla jsem, koukala, kam mám jít, narazila na 2 holky, které znám z přípravky od vidění a tak jsem šla za nimi. Ony zaplatily a dostaly číslo, já zaplatila a dostala číslo a najednou jsem zjistila, že za mnou je celkem hezkej kluk. Došla jsem směr třída, kde jsem měla být. Seznámila jsem se s těma dvěma holkama a po nějaké době jsme se dostali do té třídy a tam? Mmmm!!!! Ten kluk, ale tentokrát byl ještě mnohem hezčí!! Úžasnější a úžasnější!!! Celé ty 2 testy jsem ho mezi myšlením pozorovala a furt jsem z něho na větvi!

Pardon... Tohle vypadá jako z nějakého dívčího časopisu anebo z nějakého přeslazeného dívčího románu, ale on byl fakt úžasnej! To váám povím!!!

Proč vždycky smrdím jenom já?

6. února 2008 v 22:52 | Tuleň |  můj život
Téda... poslední dobou vůbec nevím o čem psát. Témata, o kterých bych chtěla psát, vlastnoručně napsaná na papírku, na mě pořád koukají z nástěnky, ale já na ně nemám náladu a tak je vždycky jenom přejedu pohledem a snažím se, aby nepoznala, že vím, že se na mě koukají. Ne! Dneska na ně nemám náladu! Jenže... co psát? Co dělat, když je psací nálada, jenže pisatel neví co?? Nabízejí se tři alternativy.
  1. Půjdu spát, jelikož nechci mít zase ráno kruhy pod očima
  2. Budu psát bláboly o tom, jak nevím, co psát
  3. Něco si vymyslím, abych měla téma
No... Jsem opravdu překvapená, co ze mě vyleze...

Už to vím! Právě jsem napsala nadpis tohoto článku a jsem spokojená s nápovědou, které se říkámobil! Vzhledem k tomu, že poslední dobou pořád zapomínám, co jsem chtěla, tak si všechny úkoly a náměty pro články píšu do mobilu. Teď jsem si to tam všechno projížděla a zjistila jsem, že tam mám "Proč vždycky smrdím jenom já?" Chvíli jsem přemýšlela, co to asi znamená, ale pak jsem si vzpomněla a zjistila, že je to celkem vhodné, a pořád celkem aktuální téma, na rozdíl od těch, co mám na nástěnce. Abych se k tomu konečně dostala... Nadpis vás asi trochu udivil, i když... už jste asi zvyklí...

Znáte to, když jdete po ulici, nejlépe, když je inverze, a všude kolem vás se kouří, vy pak přijdete dospolečnosti a podezřívají vás z toho, že kouříte?? Mně se to tedy stává furt, ale opravdu nevím, proč vždycky jenom já?! Přijdeme do školy a všichni jsou načichlí jen málo, ale já smrdím tak, že nemůžu psát test z matiky na první hodině bez toho, abych neomdlela nebo nezvracela! Opravdu nevím. Možná je to tím, že se kouří u nás v domě na schodech a já vždycky musím se zadrženým dechem běžet všechny 4 patra po sedmi, jelikož mi to není ani trochu příjemné, nebo je to možná tím, že mám třeba nějak hodně náchylné oblečení a vlasy. Ne, to poslední je hodně velká kravina... ;oD Jestli někdo ví, proč vždycky smrdím o tolik víc, než normální lidé, mohl by mi to vysvětlit??? PROČ VŽDYCKY SMRDÍM JENOM JÁ? (Anet, od tebe zrovna odpověď nečekám... ;oD)

Všichni dopělí jsou strašní

4. února 2008 v 14:50 | Tuleň |  mé úvahy
Já nechápu, proč nám ti dospělí nerozumí a proč za ně musíme všechno řešit my - děti! Vždycky, když toto někde slyším, kroutí se mi nehty. Je to hodně ve filmech, bohužel i dost v knížkách a dokonce to některé děti i používají. Nechápu tohleto škatulkování na děti a dospělí. Jak se asi rozpoznají?? To jako tím, že je jim 18 je snad už najednou řadí mezi dospělí?? Ne. A kdy je zase osoba, která má takto rozřazeno, dospělá? Kdy najednou zjistí, že už se řadí mezi dospělé a přestane s tím, že dospělí jsou strašní??

Píšu tady kraviny... Vím, že se mnou asi nikdo nebude souhlasit, ale já prostě tohleto nechápu. Pořád mi na mysl padá film Sám doma, americká volovina, kde jsou dospělí absolutně neschopní a ten malej spratek všechno zachrání.
Dneska jsme se na češtině bavili o vztazích mezi dětmi a rodiči, rodině a všech ostatních lidí. Říkali jsme si, co nám vadí, za co jsme rádi atd... Hodně lidí tam právě mluvilo o nás a dospělých a já jsem měla chuť odejít nebo si strčit do každého ucha mrkev! Bohužel to neumím vysvětlit, ale prostě říct, že všichni dospělí jsou špatní, neschopní, nudní, staromódní nebo, že nám nerozumí je absolutní kravina!

Děkuji za pozornost a prosím, aby ste do komentářů nepsali moc sprostě. Merci beaucoup!