Prosinec 2007

Diskotéka v koupelně

30. prosince 2007 v 14:43 | Tuleň |  můj život
Myslím, že už jste se ani nepodivili nad názvem, jelikož za poslední dobu jste se museli nadivit až moc. Ale jestli mi chcete udělat radost, tak se prosím aspoň maličko podivte, protože tohle opravdu není normální název. Zkusím uhádnout, co si teď myslíte. Pak mi řekněte, jestli jsem se trefila. ;o)
  1. Na silvestra chci udělat diskotéku, a aby nebyla obyčejná, chci jí udělat v koupelně
  2. Napsala jsem to jenom proto, abych vás zmátla
  3. Byla jsem na diskotéce, která byla v místnosti, která vypadala podobně jako koupelna
Tak to je asi všechno, nic víc mě nenapadá; Teda samozřejmě až na ten správný důvod, který je celkem (s)prostý, ale doufám, že se vám bude líbit!

Celé toto divadlo je jen kvůli žárovkám v naší koupelně. Máme tam dvě a před dlouhou dobou jedna praskla. Bylo nám to tak nějak jedno, ale zanedlouho začala ta druhá blikat, takže jste se sprchovali a najedou tma a za chvíli zase světlo… Pak praskla… Tři dny, možná i týden, jsme se sprchovali při světle svíček. Nemohu říci, že bych se na sprchování netěšila, ale nebyl to zas tak skvělý zážitek pro mou fantazii, která všude viděla vrahy, duchy a úchyly (ty hlavně!). Naštěstí se zase dvě žárovky vrátily, ale naneštěstí jedna začala blikat a bliká dodnes. To je ta diskotéka. Zpíváte si v koupelně a připadáte si jako na pódiu. Jedna žárovka svítí pořád, ale druhá vám do toho pěkně a nepravidelně bliká.

Každoroční vznícení

26. prosince 2007 v 12:11 | Tuleň |  má rodina
Snad v každé rodině je nějaký vánoční zvyk. Většinou se jedná o rozkrajování jablíčka, pouštění skořápek anebo klidně házení střevícem. My musíme být samozřejmě originální a tak my každý rok hoříme… To víte, všude plno svíček a františků a tak proč ne, ne?
Už jsme to zavedli jako tradici. Mysleli jsme si, že tento rok nebude nic, ale svíčky nezklamaly. Tak jsme, ti, na rodinné sešlosti. Popíjíme, klábosíme a na velkém stole je mnoho věcí. Mezi nimi i 2 svíčky a později i noviny. Nejdříve já úplně na začátku skolím svíčku tak, že spadne a já - se mnou i celá rodina - napjatě očekáváme, jestli svíčku zvednu včas anebo jestli propálí ubrus. Naštěstí jsem ubrus, nábytek, jídlo a i celý dům zachránila a tak tedy nic. Podruhé v tom NAŠTĚSTÍ nefiguruji já, ale má sestra a již zmíněné noviny; Číst si totiž noviny nad zapálenou svíčkou není zrovna šťastný nápad, mohly by se totiž vznítit a to je potom rychlost! Panu Sobotkovi to málem propálilo hlavu, ale chrabrý rytíř rychle přispěchal a se slovy "Promiň, že jsem tě vyrušit při čtení." svíčku i noviny uhasil. (NEKECÁM! ;D) Tak! Rok 2007 máme za sebou! A jaktože se z toho stala tradice?? Co shořelo minulé roky??
2006: zavinitel: Ivana K., nacházející: Kristýna K., čím: františek, co: koš, podrobnosti: Zavinitel dal františka na skleněném tácku na troubu, zanedlouho se ozvala obrovská rána a skleněný tácek praskl, možná i odletěl… Zavinitel smočil frantu ve vodě a po nějaké době hodil do koše. Po chvilince začalo někde něco zapáchat a nacházející si všiml dýmu vycházejícího z koše…
2005-?
2004- Všichni v dobré náladě sedící v obýváku zaujalo zvláštní světlo vycházející z předsíně.
Po krátkém pátrání se zjistilo, že jsou to obrovské plameny šlehající od psacího stroje. Já se sestrou jsme běželi delší cestou se kouknout na to, co se děje, matka to vzala zkratkou a tudíž tam byla dříve, tedy rychleji zvážila situaci a běžela do kuchyně pro vodu, tam se srazila s náma, které jsme se šly na to teprve kouknout. Když jsme zase my běžely pro něco na uhašení, střetly jsme se s matkou a vodou. To je tak konec zkazky. Hořel svícen a dodnes je na něm černý flek… ;o( Ale ty plameny byly fakt velký!
Někdy- 3 františkové na tácku na stole-> pomalé propalování a teda propadávání tácku. Za chvilku aspoň 2 milimetry ve stolu.
Ještě jich mám hodně, ale než bych je sem všechny napsala, měla bych půlmetrový vousy. Tak dobrou noc, sladké sny a krásné prožití Vánoc bez požárů!

Pastýřská vánoční obchůzka

26. prosince 2007 v 11:57 | Tuleň |  můj život
Moji milí, laskaví páni, ste-li při dobrém zdraví, nesem vám radostné noviny, Krista pána narození. Betlémských pastýřů památka,chem proukázati zkrátka, co oni činili, jak veseli byli,prosím o dovolení.
20. 11., čtvrtek… To byl ten obávaný den už asi měsíc osmi "dorostů" z 9. C, jednoho z osmičky a paní učitelky na hudebku.
Někdy před měsícem nám paní učitelka na hudební výchovu navrhla, že bychom mohli udělat takovou hru, jako muzikál nebo divadlo. Naše třída jako jediná souhlasila a s nadšením jsme se vrhli do učení textů. Bohužel jsme zjistili, že hra není zas tak podle našich představ…. Nebyla moderní a vtipná, ale asi 2000 let stará, trapná a mluvená praslovanštinou. Nonic… Už se to odvolat nedalo a tak jsme se pomaličku polehoučku pustili do učení. Měli jsme na to jen hodinu týdně, jelikož jsme to cvičili jen na hudebce. Nejdříve jsme si to četli a pak jsme k čtení přidali i kousek hraní a zpívání.
Podle mě byl přelom - že jsme se to začali doma učit a začali jsme to brát vážně-, když Veronika Fitt… a, pardon: Pffefrová se to celé naučila a už nečetla, nýbrž mluvila zpaměti, čímž nám všem vyrazila dech, což byl signál, že jsme se to už konečně začali učit. Bylo taky na čase! Od té doby už naše zkoušky nevypadli tak hrozně.
Ten týden, kdy jsme to měli hrát, jsme zkoušeli víc a bylo to pořád lepší a lepší.
Přišel ten velký den! Všichni trochu nervózní a plni nadšení jsme začali předvádět poprvé naše mistrovské dílo před třeťákama (myslím). Publikum vděčné; tleskali, smáli se přeřekům a nakonec s námi zpívali "Půjdem spolu do Betléma". Super! Hráli jsme to pak ještě celý den. Asi 3x jsme měli ÚPLNĚ plnou třídu, že jsme měli strach, že se tam ani nevejdeme. Pořád jsme to omílali, a proto postupně počáteční nadšení emigrovalo a místo něj nastoupila strašná únava. Mě ještě k tomu bolela hlava ;o(( Au, au. Celé to bylo úžasné, akorát nakonec k nám přišli namachrovaní osmáci, kterým bych hned dala přes držku, mít tu odvahu. Fakticky!
Zhroucená osobnost, přecitlivělost aneb zasrané hormony
Potom, co jsme to dohráli, jsme museli na děják za naší třídní. Ona nám něco říkala a pak prozradila známky z testů: "Všichni až na Karolínu 1" Ta kráva je na mě zasedlá, takže jsem byla strašně nasraná, pak se k tomu dalo i ti osmáci, jakože my jsme se s tím tak srali, a oni ani nemají tu slušnost odložit mobil a chvilku koukat na nás, pak do toho šli ještě zkoušky, že se nikam nedostanu a to absolutně stačilo, abych se zhroutila. Se mnou je opravdu veselo! Verča mě pak z toho jakžtakž dostala, za což jsem ráda!
Na těláku jsme pak skákali - pod dozorem pana učitele- na takový ty obrovský žíněnky a povídali jsme si se Špačkovou o naší třídě a o Vánocích, pak jsme se dozvěděli, že hořela jedna skříňka, a když jsme vyšli z tělocvičny, bylo tam dost kouře na to, aby se požár potvrdil. Opravdu zvláštní den!
PS: Myslel jsem si, že toho napíšu víc o tom divadle, ale nějak mě už nic nenapadalo. Jsem ráda, že jsem tam byla a že máme naší třídu. Jsem ráda za své kamarády, za svou rodinu a za to, jaká jsem. Děkuji Vám, bez Vás, by nic nebylo tak, jak je teď.
Vyslyšte nás, páni hosti,v tejto naší pobožnosti Jeslti je tu nějaký mládenec,ať nám dá groš na věnec!Jestli nechce dáti, šátek s penězi ztratí, dostane za to odměnu, škaredú bublavú, ženu;musí knedle vařiti a ji s něma krmiti!

Otázky Václava Moravce

17. prosince 2007 v 19:20 | Tuleň |  mé úvahy
Videli jste někdy Otázky Václava Moravce?? Myslím, že i když třeba ne, tak jistě aspoň tušíte, o co jde. Já vám řeknu, to je TAKOVÁ pr- sranda! To by jste netušili! Mohli by to klidně dávat beze zvuku. První věc je to, co říkaj a jak se přeřvávaj poslanci a druhá- ta nejdůležitější a nejvtipnější- ty obličeje, myslím, že klidně můžu říct i ksichty, které dělá!! No to je supeer!!! Až bude starší, ten bude mít tooolik vrásek!!

Tohle byl jenom takovej maličkej článeček. Přijde mi to prostě strašně vtipný! Když tak se na kousek toho pořadu mrkněte. ;o) Nashle ;o)

On the icq

12. prosince 2007 v 11:37 | Tuleň |  můj život
Nevím, jestli jsem v tom sama, nebo jestli je takto postižen ještě někdo, ale v každém případě je to tady a štve mě to! Na icq se se mnou nikdo nebaví. Snad jen kromě Kriki, inteligentních a kratičkých rozhovorů se setrou nebo Fiedler, za což mu teda fakt děkuju (ať žije ironie!)
Když někomu napíšu já, tak se buď z rozhovoru stane výslech (já otázky, osoba na druhém konci drátu odpovídá slovem nebo holou větou), nebo neodpovídají, někdy i řeknou, že nemají čas.
Vzhledem k tom, že už nevím, co psát a vše, co jsem chtěla jsem už sdělila, jdu a zdravím všechny vši kolem!!

Jiný kraj, jiný varm!

8. prosince 2007 v 20:59 | Tuleň |  má rodina
Jak víte, v každé rodině to funguje jinak; jiný humor, jiné prolémy, jiné hádky a jiný lidé a s tím i jejich kamarádi... Naše rodina je naprosto individuální. Mám tady rozhovor mezi mnou a milovanou sestrou.

tulen (19:32):
ahoj, smrdíš;o)
annette (19:33):
ty taky!
tulen (19:33):
jak to můžeš vědět?! copak mě šmíruješ?
annette (19:33):
to smrdi az sem!!
tulen (19:33):
jak víš, že jsem se nemyla!!!
annette (19:34):
to vime vsichni, ze se nemejes!!