Říjen 2007

O2

31. října 2007 v 21:24 můj život
Tak. Zase jsem v obýváku u notebooku, ale tentokrát vůbec nevím, o čem bych psala. Koukala jsem na svůj blog a zjistila, že má asi čtrnáctidenní pauza byla moje velká chyba. Proč? Kdy? Když sem mrkla na statistiky návštěv a zjistila, že mi za den klesla o cca. 10 lidí. Hrozně mě to štve a tak jsem se rozhodla, že zase něco napíšu. Pořád blábolím a snažím se vymyslet nějaké téma. Napadá mě snad jen ten zpropadený O2internet.

Koupili jsme si balíček O2 - Televize, 800 volných minut na pevnou a internet na bezdrátové připojení. Nejdříve to tak nějak fungovalo, ale pak nešel internet a pak se podělala i televize. Proto poslední
dobou jsem u internetu v obýváku u té krabičky s drátem v zadku notebooku. Ležím, kroutím si záda, bolí mě nohy a i ruce. Televize už jde, ale nesmíme na ní šahat a musíme s ní zacházet co nejopatrněji, jelikož se seká a až asi desetkrát se absolutně vypla, takže máme každý druhý den doba opraváře. Internet jde pořád na drát. Přesunuli celý počítač (ne notebook, ale počítač) z pokoje do obýváku, tak to šlo. Abych to shrnula. Teď máme celý obývák zaplněný počítači a těly ležících u nich. V pokoji ten signál prostě nejde a tady-2 centimetry vedle krabičky- jsme stejně napojeni na nějakého jiného souseda. Popsala jsem to špatně, takže to nevypadá tak strašně, jak to popisuju, ale hrozné to je. Máma běhá každý den 7 hodin po opravářích, ale nikdy nic nejde tak, jak by mělo, takže jsme se rozhodli, že jim jejich balíček omlátíme o hlavu. Tím pádem budeme mít jen 4 televizní programy, nějaký normální internet a žádnou pevnou. S tou pevnou mě to asi štve nejvíc. ;o(
Omlouvám se za kvalitu textu. Asi to nedává smysl a slohově je to taky 100% špatně. Je pozdě, bolí mě za krkem a jsem unavená. Nasle!;o)

Malé shrnutíčko

29. října 2007 v 21:25 | Tuleň |  můj život
Moc se omlouvám, že na tento blog teď se*u. Štve mě to, ale nějak se mi nic nechtělo ;o) Za tu dobu jsem si pár témat našla. Doufám, že si na všechno vzpomenu a také doufám, že se Vám to bude líbit.
Úplně na začátek bych vzala něco z teď. Právě jsem dočetla knížku, nebo jestli se to tak dá říct, četla jsem totiž kousek ve škole v čítance a dočetla jsem to před chvílí na internetu. Knížka se jmenuje Růže pro Algernon a je úžasná. Je to fantasy a fakt se to povedlo. Všem doporučuju!!! ;o)
Na druhou věc jsem se musela kouknout do mého sešítku. Mám tam napsáno "Písničky z koncertů". Začneme tedy od úplného začátku ;o) Když jsem byla malá-menší, nesnášela jsem klipy, které byly jako ukázky z koncertů. Připadalo mi to strašně chabé! Milovala jsem vtipné klipy a opovrhovala těmi nudnými záznamy z těch blbých koncertů! Teď, ale už se mi ty hrané moc nelíbí a žeru snad jen už ty z koncertů. Teď mě ještě napadla jedna věc. Taky máte strašně rádi ty klipy popových zpěvaček? Jako je Christina Aguilera, Shakira... atdatdatd.V jejich klipech jsou jen ony, které -s prominutím- ojíždějí vše, co vidí, jsou polonahé a když se ohnou, je jim vidět až do břicha. Takovýchto klipů je tři řitě a mě se to fakt dost hnusí. Myslím, že je mají rádi jen nadržení chlapy a dvanáctileté holčičky zblázněné do těchto coolových zpěvaček. To je k tomuto asi vše.
Pak tady máme něco, co se snažím napsat už dlouho. Jde o Bleskoidní časopisy.(Název jsem vymyslela sama a jsem na něj pyšná ;o)))) Časopisy podobné Blesku, čili bulvár. Jestli to chcete ještě přiblížit, udám příklady: Šíp, Aha... Doufám, že už absolutně chápete! Tyto časopisy považuji za absolutně to nejhorší, co se kdy napsalo. V jejich článcích není ani špetka pravdy. Nechápu, jak tomu někdo může věřit a ještě víc, jak si to někdy může koupit! Tak to už mi fakticky hlava nebere! Nonic... ;o(

OK, tak já jdu;o)

Co děláte, když máte někoho rád?

16. října 2007 v 16:17 | Tuleň |  porůznu
Paní učitelka na češtinu nám zadala, aby jsme si přečetli pár stránek (20...) z čítanky. Byly to povídky na nějaké téma, na které si už nevzpomínám a mezi nimi byly někdy citátky. Tenhle, který sem teď dám jsem si musela přečíst asi sedmkrát, abych ho pochopila, ale stálo to za to! Doufám, že ho pochopíte a že se Vám bude líbit stejně jako mně!
"Co děláte," zeptal se kdosi pana K., "když máte někoho rád?"
"Vytvářím si o něm obraz," řekl pan K., " a snažím se, aby se mu podobal."
"Kdo? Ten obraz?"
"Ne," řekl pan K., "ten člověk."


Jak jsem se změnila...

12. října 2007 v 19:48 | Tuleň |  můj život
Nevím, jak začít. O tomto článku přemýšlím už celkem dlouhou dobu. Mám toho hodně, co chci říci, ale nevím, jak to všechno mám dát dohromady. Sedím v obýváku, opřená o skříňku pod televizí s notebookem na nohou. Mám jednu rukavici a snažím se napsat článek lepší než všechny ostatní. Ostatně jako vždy.
Snažím se snažím.
Matka mě bije, otec kárá a sestra mnou pohrdá.
Opak pravý toho, co chci, mého dlouholetého snažení..
Cože? Absolutně nevím, proč jsem to napsala. Asi mám takovou blbou přemýšlící náladu... Nevím, jestli jsou tyto nálady u mě spíše pozitivní nebo negativní. Na tom ale nezáleží. Vrátím se už konečně k tomu co chci.

Změna. Změna pohlaví, změna osobnosti, změna strany, změna účesu, změna... Změna velká nebo malá, důležitá nebo nedůležitá. Já budu psát o tom, jak jsem se změnila.
Nevím, co velké se stalo ve druhé třídě, ale od druhé třídy spím a tohle všechno se mi jen zdá. Až se probudím, budu vědět vše, co vím teď a budu žít lepší život. Ano. Nevím, jestli se probudím na začátku, ve prostřed nebo na konci té druhé třídy nebo jestli snad i na začátku třetí. Nevím, ale probudím se a budu lepší člověk. Snad… o) Druhá třída, to je velký přelom. Nevím proč, ale já to tak chápu…

Změna osobnosti
Začala jsem o tom, jak jsem se změnila, přemýšlet asi na letošním táboře. Jezdím tam už od dvou let (tímto dávám reklamu na tábor Ledňáček o). Tento rok mi připomnělo pár lidí, že když jsem byla menší, byla jsem strašně stydlivá. Máma se bála, že mi to zůstane, ale jak vidíte, stydlivost zemřela a přeměnila se v opak. Teď se celkem normálně bavím i s lidmi, co vůbec neznám, což třeba před třemi-čtyřmi lety absolutně nepřicházelo v úvahu, protože by mě rozpaky asi snědly. Za tu dobu se u mě znovuobjevilo sebevědomí a pořád roste -za což jsem opravdu moc ráda. Pak pomaličku -opravdu strašně pomalu- se začínám malinenečko zextravagantňovat. To ale opravdu jen začíná, s největší pravděpodobností jsem si toho zatím všimla jen já o))
Vzhledem k tomu, že už na toto téma nevím, co napsat, tak už přestanu.

Pan prezident

2. října 2007 v 17:59 | Tuleň |  můj život
(Mimochodem, na začátek; oba obzoři padli, takže teď na obzoru je jen dokonalý a to ještě k tomu málo... ;o(((

Takže. Viděla jsem prezidenta. To asi už víte. Myslím, že jsem to rozhlašovala všude. ;o)

Má představa: Sedíme buď na radnici a nebo ve škole v nějaké místnosti a my- asi 25 dětí vybraných z devátých a osmých tříd- pokládáme prezidentovi otázky a pak se s ním přeme a obhajujeme vlastní názor.

Realita: Většina z nás se srazila před školou a v 15:00 jsme vyrazili k Atriu. Převaha byla na straně mužského pohlaví, slečen tam bylo asi jen 10. Nějak jsme tam dorazili, kluci zabrali lavičky, a čekali jsme. Začali se tam scházet další lidi, ale tentokrát né od nás. Abych to zkrátila, jelikož mě to nebaví psát. Naše škola byla pak rozházena po celém Atriu. Já vzadu a neviděla nic... Po strašně dlouhé době tam přišel někdo, kdo řekl "Přichází prezident České republiky, prosím povstaňte." Všichni povstali a já viděla jen vršek hlavy a to jen občas. Sedl si dopředu a sbor začal zpívat. Celkem se mi to líbilo ;o))) Potom starostka uvedla, že se bude Klaus ptát na otázky a předala mu mikrofon. On se se svou manželkou přemístil na pódium a začali otázky.

Většina lidí by na otázku "Jak se máte?" odpověděla slovem, někdy i větou, ale jsem si jistá, že prezident by na ní odpovídal aspoň 10 minut. Opravdu. Většinou jsem ani nevěděla o čem mluví, protože jsem mu moc nerozuměla. No prostě nic moc. Samozřejmě tam padla i otázka na globální oteplování. Prý vůbec nesouvisí s životním prostředím a ani vůbec neexistuje.

Toť asi vše. Nashledanou milí přátelé a nikdy na mě nezapomeňte! Děkuji.

Hnusný prasata! Kdo? MY...

1. října 2007 v 21:07 | Tuleň |  mé úvahy
No to snad není možné! To je přeci hnus!

Právě jsem se ve zprávách dozvěděla, že děláme ve Finsku ostudu. Češi zneužívají srubů -jsou samozřejmě zadarmo- v národních parcích , které jsou na přespání na jednu, v nejhorším dvě noci, ale MY se tam prý usadíme na týden, což je hrubé porušení jednoho ze základních pravidel. A jako kdyby to nestačilo, ti hodní lidé namočej do rohů toho srubu a příšerně ho znetvoří. Kvůli nám, tam dají varovné cedule v češtině... No nezná se Vám to nechutné? Mě tedy rozhodně ano!
Strašně mě štve, jak se chováme k naší chudince planetce. Vždyť se koukněte kolem sebe?! U nás je úplně normální, že vyhazujeme papíry od sušenek a prázdné pet lahve na zem. Proč bych měl chodit 3 metry ke koši nebo, nedej bůh, až ke kontejneru na plasty, když to můžu hodit normálně za sebe, ne? Sice jsme celkem dobří ve třídění odpadu, ale byli jste někdo někdy v lese? No vždyť to je strašné! Naše planeta jde do hajzlu. A kvůli komu? Zkuste o tom přemýšlet... Aspoň přemýšlet...

Kašlem na šampáňo, máme recyklovanou moč!

1. října 2007 v 18:40 | Tuleň |  můj život
Dámy a pánové, je to tu zase... poslední dobou mám každý druhý článek, že něco oslavuji. Chápu, že už Vám to jistě leze na nervy, ale myslím, že je to asi na dlouhou dobu poslední. Určitě se divíte, jaké že to výročí ZASE mám!? Výročí stého článku! Ano! Je to tu! Tedy... tento článek je přesně 103. (Počítala jsem to asi 3 hodiny, vždycky mi to vyšlo jinak... ;o(
Co bych řekla dále? Rozhodla jsem se k této příležitosti napsat, kolik jsem v jakém měsíci měla článků. (Aby se to lépe četlo, tak je každý první (;o) podtrhnutý. ;o) Tak a tady to je:
Červen 2006 => 16
Červenec 2006 => 5
Srpen 2006 => 10

Září 2006 => 1
Říjen 2006 =>1

Listopad 2006 => 12
Prosinec 2006 => 7
Leden 2007 => 5
Únor 2007 =>2
Březen 2007 => 5
Duben 2007 => 4
Květen 2007 => 6
Červen 2007 => 11
Červenec 2007 => 8
Září 2007 => 9
Vím, že to říkám nejméně po sto sedmé, ale moc si vážím toho, že sem chodíte! Děkuji!