Září 2007

Ta křehká dívenka

26. září 2007 v 22:06 | Tuleň |  mé úvahy
Pokud jste dívky a rádi děláte to, co nemusíte a rádi se překonáváte v tom, jak si co nejdříve udělat kýlu, jsem si jistá, že znáte i můj problém. Proč se na nošení nábytku používají JEN kluci?! A to jsou někdy ilehčí a slabší než já! A rozhodně nejsou hezčí! (;oD) Dokonce i na nošení učebnic! Připadá mi to strašně nespravedlivý! Ti hnusný smraďoši za to většinou ještě něco dostanou (a ulejou se z nějaké hodiny ;o) a já?!? Já dostanu vynadáno, že to nesmím zvedat! Na otázku "Proč?" jsem dostala odpověď, že kluci jsou silnější a že si tak můžu způsobit kýlu! Jděte v řiť! Jako kdybych nikdy nenesla nákup jídla do čtvrtého patra a čekal u vchodu nějaký švarný jinoch, aby mi s nákupem pomohl? NE! Fakt nechápu, proč všechnu slávu odnesou kluci, kteří si ještě k tomu stěžujou a dělají před náma, křehkýma dívenkama, jak jsou úžasní, svalnatí a zpocený a čekají od nás, že jim budeme klečet u nohou a opěvovat jejich výjimečnost (což ale některé křehké dívky -bez kurzívy- dělají).

To je asi jediná nevýhoda toho být osoba ženského pohlaví, ale jinak si nemůžu stěžovat! Chlapy jsou prostě jen na nošení kufrů a skříní...

Rugby

22. září 2007 v 23:45 | Tuleň |  mé úvahy
Viděli jste někdy v televizi nebo klidně i na živo Rugby? No... řeknu Vám, to je tedy zážitek! Opravdu, je to celkem síla ;o) Moc jsem nepochopila pointu hry. "Rozhodčí" vyhodí míč do vzduchu, každý tým vyzvedne jednoho hráče a jeden z nich ten míč chytí. Pak se na něj všichni vrhnou. Celkem dlouho tam na sobě ležej a snažej se šáhnout protihráčovi na zadek. Pak to rozhodčí pískne a objeví se nějaký hráč se zraněním. Chvilku ho tam ošetřují, mezitím druhý rozhodčí se zamračí na toho, který mu zranění udělal, zvedne ruku se žlutou kartou a komentátor vysvětlí, že teď nesmí být 10 minut na hřišti. Hráč se pak s funěním odebere na lavičku. Pak začala hra na jeleny. Jestli někdo neví, co tím myslím, tak klidně vysvětlím. Spoluhráči se chytli kolem boků, ramen nebo nohou (podle mě příliš blízko rozkroku) a tlačili protihráče stojící ve stejném útvaru. Hra na jeleny jsem to pojmenovala, protože mi to přišlo dosti podobné, jako když jeleni zápasí o jelenici (Otázka: Jak se jmenuje manželka od jelena? Hlasujte!). Po nějaké době rozhodčí zase zapískal a zase vyhodil míč do vzduchu. Tentokrát si ho hráč ubránil a běžel s ním asi 3 metry a pak ho hodil protihráči, který ho hodil spoluhráči, který se s míčem hned sklouzl po trávníku a v tu ránu se na něj všichni ostatní vrhli s úmyslem nastrkat ostatním co nejvíce prstů do nosu, pusy, uším a... to raději říkat už ani nebudu.
http://www.totaltravel.com.au/images/aussiesports/rugby_union.jpghttp://www.martinfrost.ws/htmlfiles/gazette/rugby_maul.jpg
Tak co? Máte na rugby stejný názor?

Může za to...láska aneb ach ty hormony...

21. září 2007 v 19:57 | Tuleň |  můj život
Název zní opravdu divně, ale nic jiného mě nenapadlo. Tenhle článek bude patřit zase k těm osobnějším. Vypadá to, že jich opravdu asi bude víc. Možná to souvisí s mým dospěním. No ale kdo ví, že?? ;o) Tak už bych mohla přestat blábolit nesmysli a prostě začít už s tím, co mě trápí... netrápí, ale jak to mám asi tak říct/napsat jinak?? Ok, let´s go!

Jsem zabouchlá! A fakt dost! Nějak strašně moc. Je to divný, jelikož jsem dlouho neměla ani obzor* a teď takový strašný zamilování! No fakt! Myslím na něj snad skoro furt! Ví o něm asi jen Verunka, možná trochu Krisťuch a za chvíli to bude vědět i Anča, která to ze mě vytáhne. ;o) On je prostě NAPROSTO dokonalý! Neviděla jsem se s ním už celkem dlouho, ale ty vzpomínky! Nechápu to, většinou, když nějakého obzora dlouho nevidím, zapomenu, ale teď! No hrůza!! Ještě k tomuhle dokonalému jsou na obzoru 2. Jeden, za kterého si vždycky dávám facky a nebo se okřiknu, když na něj myslím! A druhý…o tom až později…. Bože! Tyhle kydy bych raději strčila do nějaké knížky, kde je tohle téma hlavním dějem a hlavní hrdinka má ráda růžovou a spoustu slepic za kamarádky s kterýma to rozebírá. Je to fakt divný, že to píšu já, ale přišlo mi to tak zajímavý, že proč to sem nenapsat?

*obzor říkám objektu (v mém případě klukovi), který se mi líbí. Jenom líbí. -->vznik: "Je někdo na obzoru?", "Někdo na obzoru?", "Nějakej obzor"?, "Máš obzora?"
Nonic... takže, začneme tím, že jsi pojmenujeme obzory. První se jmenuje "dokonalý", druhý Obzor1 a třetí obzor2. Myslím, že jsou to celkem trefná jména, co můžu vymyslet jenom já ;oD Dokonalého
jsem už celkem probrala a těd jdu na obzora1. Vidím ho celkem často a strašně mě sere svým chováním. STRAŠNĚ! Bohužel to nemohu nějak více rozvinout, protože by jste ho IHNED poznali a to by se mi nelíbilo, jelikož bych pak chodila kanálama... Ale teď; v čem je háček? Člověk, co mě tak
strašně sere je MŮJ OBZOR! Je to dosti divné. Bohužel se při některých chvílí přistihnu, při myšlenkách, že celkem ujde a pak si hned okřiknu-bohužel někdy i nahlas...- "nech toho". Strašně mě to štve, ale asi v sobě má něco, co se mi líbí a je to tak velké, že to přebije i jeho dementní chování. Ach jo! To byl obzor1.

Obzor2. To bude velmi krátké. Viděla jsem ho a líbí se mi. Tečka. Moc ho neznám, ale vypadá symphatique. To je vše. krátké, stručné, výstižné! ;o)

Možná to některým z Vás připadá normální a možná někomu nemožné. Chci jen říct, že kdyby to pro mě nebylo něčím zvláštní a nové, tak to sem nepíšu. Prostě, poslední dobou jsem neměla ani 1 malilinkatýho obzůrka a najednou 3 a ještě k tomu na jednoho myslím furt!

Tak končím. Mým přáním jest, aby jste nepřemýšleli, kdo by to tak mohl být. Děkuji za Váš čas a brzy nashledanou!

Smradlavej penis

19. září 2007 v 21:05 | Tuleň |  má rodina
Attention/Achtung/Attention: Tento článek je určený jen pro prasata na mé prasácké úrovni. Ostatní, ať si raději nečtou, hrozí omdlení!!!
Pokud máte sourozence, asi na ně/něj pořád nadáváte. Já většinou ne, ale jsou chvíle, kdy bych jí zarazila ocelovou tyč o poloměru 30cm do zadku. Například, když si nemohu zvětšovat svojí závislost na Simácích, protože hned, jak mi dá myš se slovy, že si jí mám nechat, hned mi jí zase vytrhne se slovy "Vždyť umírá hlady! Jé, támhle jde ženská!" a nebo když si půjčuje můj antiperspirant a nadává na mě, že už bych si taky mohla koupit svůj, nebo když mi strčí prsty do nosu... To se ale moc poslední dobou nestává (tato věta se nevztahovala na prsty v nose). Většinou spolu rozebíráme takové ty věci... Anča přišla chytře na to, proč neříkám slovo menstuace (fakt ho nesnáším!). Anča se domnívá, že se bojím, abych si to nespletla s masturbací. Když jsme to dneska říkaly mámě, uvedli jsme jí příklady špatného použití: "Už třetí den masturbuji!" (jen si to představte). Další příklady jsem neslyšela, protože jsem se válela pod kuchyňským stolem a dost hlasitě se smála a svíjela v křečích...

Anetka už prý není v tom našem (mém) pubertálním věku.

Problémy s ... matikou: Píšu test, myslím, že z něj budu mít nanejvýš 2, ale mám za čtyři. Druhý den jdu za sestrou a ona ochotně pomůže. Všechno vysvětluje a názorně předvádí nejdřív na učebnicích matematiky, pak "Vědci objevili" a Panence*. V prostředku příkladu se zastavila a koukala na můj pracovní list, který mám z minulého roku asi z občanky. Zrovna jsme učili o pohlavní soustavě... Na konci vysvětlování jsem byla unavená a nemohla jsem přemoct smích, který z nevysvětlitelných důvodů nastal. Anča zase něco vysvětlovala a pomáhala si tužkami, králíky a já nevím čím vším. Smích byl ještě větší, jelikož jsem věděla, že nakonec přijde něco vtipného a taky že přišlo "Můžeš si tam vzít klidně pytlíky od čaje nebo tvůj smradlavej penis!" To už jsem málem neudržela moč a letěla na záchod. Tam jsem se asi ještě hodinu smála.

*"Vědci objevili" je začátek článku, co mi visí (visí, visí...hehhehehe -podotkla by jistě ironicky Anča ;o) nad poličkou a celý zní "Vědci objevili první ´obyvatelnou´ planetu" a panenka je obrázek mnou nakreslený ;o)))

Tento článek je u mě dost neobvyklý (ale možná, že bude teď častější, opravdu nevím ;o), jelikož je -možná až moc- otevřený a myslím si, že většina lidí, co to teď čte si asi pomyslí něco ve smyslu "Proboha, co je to za rodinu?" a už se mnou nikdy nebudou bavit, protože se budou bát, že se budu vyptávat na jejich masturbaci...

Hrůza... Šílená

13. září 2007 v 20:42 | Tuleň |  můj život
Doufám, že jste se zalekli názvu. Já sem většinou píšu věci veselé, dojímavé nebo. S nějakým smutným, který by byl o mně a nebo o mých zážitcích jsem nepřišla snad nikdy.... Nejblíže bylo asi, že mě něco bolí a nebo něco podobného, ale jinak sem nic, co se HODNĚ týká mě a mých problémů, nepíši. (To je napínávé! Doufám, že se všichni bojíte, že jsem zabila všechny učitele, rodinu a teď se chystám spáchat sebevraždu já. ;o) Ne, tak to není, ale to, o čem budu vyprávět taky nebyl žádný med. Bojím se však, že to nedokážu popsat tak, jak bych chtěla...

Psala jsem tu o škole. Když sem ten článek psala -před 2 dny - bylo ještě všechno tak nějak v pohodě. Přišla jsem ze školy a jak v minulých letech nebylo zvykem, ale teď -od začátku tohohle škol. roku- už naštěstí je, sedla jsem si k učebnicím a všechno si zopakovala a začala něco shánět na referát, co má být až za týden. Pak jsem poklidila byt a přemýšlela, co bych udělala užitečného teď. Ale včera ve škole se to malilinko zvrtlo, a začala jsem panikařit, že nic nestihnu a ze všeho propadnu. Doma jsem to ale stihla v pohodě. Naučila jsem se prvky na chemii tak, že mé mnemotechnické pomůcky pomalu nebyly ani zapotřebí a byla tak šťastná, že moje první známka bude z chemie a bude to 1! Bohužel, pí. uč. na chemii tam dala i 3 prvky, o kterých se zmínila asi jen jednou a tak jsem dostala 2. Jasně, co je na tom, vždyť dvojka je u mě-trojkařky- skvělá známka, tak co ta kráva dělá? Ale pro mě to znamenalo mnohem víc. Brala jsem to jako znamení, že to mé snažení a pilnost a prostě všechno bylo na prd, že se nikam nedostanu. Že na vždy zůstanu ta, co je úplně blbá, vrátím se k tahákům a opisování... Asi stejný pocit, jako když jsem minulý rok ostala ze slohu 2. Chcete ještě pořád vysvětlení? Tak jo... Psaní beru za mou nejsilnější stránku. beru to jako moje výjimečnost, i když nemám cit pro čárky, jak si pořád namlouvám, dělám chyby, že kdyby je i vidělo pětileté dítě, tak se mu protočej panenky a články taky jsou mnohem horší, než si myslím. Takže doufám, že víte, proč jsem byla z té dvojky úplně v řiti... Z obou dvojek. Obě úplně stejné.
Většinou si nepřiznám svou slabost. Všude píšu, že se mám ráda. Jestli jste se někdy podivili, co to jako píšu, tak to je u mě něco jako obraný mechanismus proti mým vlastnostem, které si nepřiznávám, že mám. Asi i proto jsem nikdy nepsala o tom, co se mi stalo trapného nebo blbého... Nonic. Tak jsem si zasmutnila, a teď teda pointu celého článku. Tak teda zaprvé mě vydeptala ta dvojka z chemie. Po škole /kdy jsem měl obrovské výtlemy s Verunkou-na to nesmím zapomenout!/ jsem si zase sedla ke stolu a už jsem cítila, jak ke mě přistupuje Šílená*, ale zahnala jsem jí a v pohodě si prázdném bytě opakovala a učila. Problém nastal, když mi zavolala máma a zeptala se co v škole a já jsem tak nějak jakože odpovídala, ale na tu dvojku jsem si nevzpomněla.. Až, když se mě máma zeptala se strachem v hlase, jestli nemám náhodou nějakou známku, tak jsem si vzpomněla, ale řekla jsem to s naštváním a Šílená do mě ťukla, ale já jsem jí nechala. Bohužel se máma zmínila o tom, že mám vyluxovat a to už Šílená vyrazila dveře do mého vědomí a začala se srát i k centru mozku. Ale zase jsem jí odehnala a pak začala činnost, co mi zabrala asi hodinu, ale teď jí zveřejňovat nebudu, a krásně jsem se odreagovala. Jenže myšlenky na to, že budu muset zase uklízet mě potom přepadly a Šílená už mě měla. Chytila mě za mozek a nepustila... Absolutní hysterický záchvat. Vy, co už tu čtete delší dobu, jste si jistě všimly, že do nějakých článku píšu "po několika hysterických záchvatech" a nebo že mě chytil hysterák a za tím tak 3 tisíce smailíků. To mělo být a jistě jste to brali jako srandu, jenže... Někdy byla a někdy taky ne... Teď byl teda obrovský. Hrozný! Strašlivý!

Důvody: škola; to, že všechno musím dělat -rozvinu: máma nás už bere za velké a máme, z ničehonic, uklízet, dávat nádobí do myčky, vykydávat kocourovi, dávat mu nažrat atdatd. Proboha! Je jasné, že to máme dělat, ale já na to nejsem zvyklá a vzhledem k tomu, že jsem doma věčně sama, tak všechno dělám já (asi kecám, možná se mi to jen zdá a chci se brát za tu ubližovanou chudinku). Je to obrovská změna.

Šílená se vším mlátila, házela, dupala, řvala, brečela a hroutila. Absolutně. Tak teda po tom Šíleným záchvatu jsem se zhroutila. Nejhorší bylo, že jsem pořád věděla, že musím ještě něco udělat, že to luxování není to poslední. NE. Musím si ještě sbalit do Budějovic, kam pojedu s Verčou a hrozně se tam těším, ale i bojím. Jenže, říkejte to Šílený! Ona je úplně na palici. Celou dobu, kdy jsem střídala záchvat, zhroucení a stav klidu jsem si přála, aby tu někdo byl, protože před někým bych se ovládala a dělala nanejvýš smutnou či unavenou, ale když jsem uslyšela zvonek, proklínala jsem to přání a nenáviděla maminku za to, že přišla. Neuklidnila jsem se ani omylem. Zavřela jsem se do pokoje a když jsem uslyšela sprchu, tak jsem se strašně rozbrečela a někam se -jak už bývá zvykem- zhroutila... Máma pak ke mě přišla něco probrat /to už jsem se ze zhroucení probrala/ a vytáhla to ze mě. To, že jsem teď úplně v řiti. Vybrečela jsem se utřela si oči i nos /nemyslete si o mě, že jsem prase, ale nouze žádá nouzové řešení/ do Sukně a pak jsem si došla pro toaleťák, abych nebyla zas tak velký prase... Přece jenom... ;o) O té doby už je to v pohodě. Psaní je úplně úžasný. Jsem strašně ráda, že jsem mé záchvaty Šílenosti konečně někomu svěřila, ale poprosila bych aby jste nepsali nikam komentáře o tomto článku. U tohoto jsou zablokovaný a tak to prosím probírejte jen se mnou. Buď z očí do očí a nebo jinou formou, to už je mi jedno, ale prosím nepište mi to nikam na blog. Proč? Nejsem na Šílenou moc pyšná a tak vlastně nechci moc vědět o tomto článku, že jsme ho psala a tak... To je vše. Kdyby někdo náhodou se mnou chtěl mluvit a neznal mé icq, tak je to 202296359.

*Inspirace k pojmenování mého Šíleného Druhého Já jsem vzala z opravdu úžasné knížky "Z těch zelených očí jde strach" Opravdu všem doporučuji...


Nashle a děkuji za pochopení. Pochopení je totiž to nejdůležitější. Děkuji mami, dík Marky, mám tě ráda Verčo!

Škola

11. září 2007 v 19:12 | Tuleň |  můj život
Takže. Musím uznat, že se pořád cítím, jakože nic nepíšu, i když furt něco píšu... To je ale blbá věta! Nonic... koho to zajímá! ;o) Zjistila jsem, že sem vůbec nikdo nechodí ;o) Nonic... ;o)) Berme život s úsměvem! ;o) Teď ale půjdeme k tomu hlavnímu a jak už napovídá název článku; ke škole.
Jistě jste si již všimly, že slečna Namakaná už začala. -Absolutně nemám ponětí, proč jsem školu napsala takhle. - Rozvrh máme (tedy podle mě, ale čí je tento blog? Můj!) skvělej a tak jsem se rozhodla, že ho sem hodím a ke každému strčím nějaký komentář! ;o)
M
Fr
Čj (sloh)

D
Hv

Čj (gram.)
M
W
En
Fy
Tv

Fr

Z

Fr (konzerv)
Ch

M
Fr
Ch
Čj (gram)
En
D
Tv
M
Rv
Z
En
Čj (lit.)
Ov

Takže, teď jen doufám, že jsem to napsala dobře. ;o))
Začneme pěkně od kraje. Tedy Matika. Teď opakujeme celkem rychle a musím uznat, že zatím všechno chápu a co ne, tak se zeptám a v tu ránu to pochopím ;o)) Učitelka je dobrá a jsem přesvědčená, že nás na přijímačky dobře připraví! ;o)
Francouzština. Učitelka je SKVĚLÁ! Přísná, ale skvělá. Minulý rok jsme jí měli na rodinku a občanku. No, co jinak dodat? Mám frájinu ráda! ;o)
Na češtinu jsem se z nějakého důvodu, který bych se ráda chtěla dozvědět, těšila a těším se furt... ;o) Asi pro sloh. Ten mě hrozně baví! ;o) A už mám na příští pátek literární aktualitu. Ach jo, ale aspoň to už budu mít za sebou ;o)
Nejlepší učitelku, kterou jsem asi poznala (nepočítám Špačkovou ;o), na příroďák nemáme... Ale není to tak hrozný, jak jsem čekala. Máme ředitele a ten, si myslím, že bude dobrý. Snad, zatím jsme ho měli jen jednou. - Bohužel nevím, jestli ho mám oslovovat pane řediteli či učiteli...
Děják, myslím, nemusím komentovat.
Hudebku jsme ještě neměli, ale asi to bude to samé jako minulý rok ;o))
Výtvarku máme s učitelkou na češtinu a zatím si nestěžuji ;o)
Ajina. Pfffffff. To ještě nevím. Až budu mít nějaký větší názor na hodiny angličtiny, tak řeknu...
Fyzika! No jak by mohla být hrozná?! Tedy, zrovna, když nepíšem test a nebo není zkoušení... ;o) Ale pan učitel Kopecký je stejný jako vždy!
Tv! Tak to nepotřebuje komentář! ;o)
Počítače máme s Pítrovou, tak budou jistě skvělý ;o) Ale fakt škoda, že jí nemáme např.. ;o((
Chemie - . Když budeme psát vzorečky, tak je to v klidu. Jinak naučit se vlastnosti látek bez hromady trpělivosti, aby jste nerozkousali sešit a bez taháků nemožné... ;oD
Na zemák jsem zapomněla! No, teď bereme kraje a myslím si, že je to stejně nezapamatovatelné jako vlastnosti látek v chemii... ;o((
RV a OV nechám v jednom. Máme to s vančurovou. V rodince se asi nejspíš budeme flákat ;o) a doufám, že ovčanka (;o))))) bude nějak zábavná. Bohužel máme teď umět tak 2 minuty MLUVIT PŘED TŘÍDOU o tom radaru v Brdech. A spoustu dalších výstupů před více než dvoumi lidmi...
No tak to je tak vše! Doufám, že Vás tento článek moc nenudil ;o)) A nashle u příštího (teda jen jestli Vás nebo mě nepřejede autobus a nebo mi ruční granát neurve obě ručičky a nožičky).->>>>> Optimismus je pro život důležitý! ;o)

Srpen

7. září 2007 v 23:01 | Tuleň |  můj život
Tento článek se vůbec neměl jmenovat srpen a vůbec neměl být napsán teď. Název jsem měla promyšlený tak od půlky srpna "Konec absence /až abstinence/ na blogu" a měl být napsán prvního září v noci, takový souhrn měsíce srpna a důvod, proč jsem nepsala a vynechala měsíc. Jenže, když jsem to vymýšlela, tak jsem netušila, že změním vzhled a že první článek nebude tento, ale "Novej design". To by ale zas tak velký problém nebyl, bohužel se naskytl jeden -o mnoho závažnější. Napsala jsem si takový seznam, o čem chci psát. Co se stalo, co se změnilo a tak, ale já jsem ho pochopitelně někam zatratila, takže jsem nepsala, jelikož jsem nevěděla co a na psaní nového seznamu jsem byla až moc líná!

Tak teď ho ale už mám a chystám se psát. Nebude tam všechno, ale aspoň něco... ne? ;o)

Let´s go: Měsíc vynechat... Co je to za nápad! Zrovna jsem měla velkou návštěvnost a takhle si to pos*at? Ta slečna nemá rozum! - Ano, musím přiznat, že mi návštěvnost klesla o celkem dost, ale měla jsem pravdu! V Červnu jsme se rozjela a pro lidi, kteří zrovna NEMOHLI (;oD) přijít na můj (milovaný, úžasný a jedinečný ;oD) blog je to moc. Přijdou sem a řeknou "Toho je! Než to přečtu, uběhne tak rok!" A už sem nikdy nepřijdou. /A to není jen má domněnka. Potvrdila mi to Eliška R.! ;o/ Takže proto, ale strašně moc mi články chyběly! Hrozně jsem se těšila na Prvního září! ;o) Takže to jsem vysvětlila tohle. Mám pocit, že jsem chtěla připsat ještě něco, ale už nevim co.. ;o(
O prázdninách; DOMA: Strašně jsem se nudila. Skoro celej srpen jsem byla zavřená doma a hrozně se nudila! To bylo pořád: počítač, televize, knížky zkontrolovat, že v lednici nic není a zase. Za pár dní mě to začalo TAK strašně štvát, že jsem na knížku neměla ani pomyšlení a představa, že bych si měla něco číst mě děsila a měla jsem z ní nauzau (ha! vypadám chytře, co? To slovo mě dneska naučila máma! ;o) a je to jako na blití ;oD) To samé jsem měla s compem, televizí a dokonce i lednicí! Litujte mě! ;o)) Ještě k lednici: vzhledem k tomu, že máma nebyla moc doma, tak jsme měli k jídlu furt to samé: chleba či rohlík s krávou a nebo s medem. Bože! Fuj! No hrůza! Pořád a pořád to samé! Nonic. Snad jste mě už litovali dost a přikročíme k dalšímu tématu.
Anetka: Vrátila se. Nikomu (teda vím to aspoň od mámi a ode mě ;oD) nepřipadá, že Anča byla někde pryč. Možná na nějakém výletě, ale že byla VE FRANCII a ještě k tomu na 10 měsíců, to mi teda vůbec nepřipadá! ;o) Ale jsem za to samozřejmě ráda (jako, že mi to nepřipadá, ne že byla pryč ;o)) Anet teď strašně hezky kreslí! Ta fotka dole, to nakreslila ona! ;o) Jsem pyšná! Ale škoda, že talent nemám já... ;oD
Další tady mám napsáno: Mistrovství světa. Dívali jste se? Já se snažila a zrovna jsem viděla konec desetiboje! Šebrle vyhrál! Poslechla jsem si Českou hymnu, koukla na vlajku a byla šťastná, že žiju Tady! ;o) Prý jsme teď byli na -asi- šestém místě v počtu medailích a to musíte uznat, že na takovou malou zemičku je to skvělé! ;o)

Pak tu mám napsáno: Derren Brown a srdíčko! Pro ty, co ho nezná (NECHÁPU!;o) je to... a nebo ne! Koukněte se na to sami: Wikipedia, nějaká stránkao jeho pořadu, ale můžete si tam také najít jeho triky atdatd. Je fakticky úžasnej a já bych HROZNĚ moc chtěla umět to co on! Zajímalo by mě, kde se to naučil... Ach jo...
Tak jak se vám líbí nové logo českých televizí (jako Čt ;oD) ? Teda musím uznat, že mě nějak strašně nenadchlo, ale je lepší, než to starý. Jak se líbí Vám? Mám tady fotky!! ;o) Ale problém.... Čt 1 a 2 jsou menší než 24 a 4sport. Tak m tedy prosím omluvte ;o)))
Jo. Ještě Vám chci říct o mé patrně nejhorší noci života (teda, co si aspoň pamatuju ;o) Byla jsem na chalupě a celý den mě pobolívala hlava. Vždycky, když mě bolí, tak se těším na spánek, jelikož, když se probudím, tak už je bolest pryč, jenže tentokrát bolest byla větší. Když jsem KONEČNĚ a si po hodině a půl strašného převracení do polohy, kdy by mi ta zas**ná hlava tolik netřeštila a strašného kníkání usla, tak jsem se za pár hodin probudila. Měla jsem strašnou žízeň a hrozitánsky mě pořád bolela hlavinekna. Chvilku jsem ležela, pak si sedla a rozhodovala se, jestli si mám dojít pro pití a nebo ne. Po dlouhé době jsem se rozhodla pro ANO. Šla jsem a po hmatu našla 2 flašky s vodou. Vypila jednu a snažila se usnout. Znova usla a znova se probudila. Mělo to asi stejný průběh jako předešlé probuzení, jenomže teď jsem pila a pomýšlela, že si tentokrát dojdu pro nějaký prášek, ale vybodla jsem se na to, protože jsem neměla ani nejmenší představu, kde by tak mohl být. Pak usla a probudila se naštěstí až ráno a bolení naštěstí už nebylo. Teď, jak je to napsaný, tak to asi nezní moc strašně, ale fakticky! Hrozná noc! To bych nepřála nikomu...
Po téhle věci bude ještě jedna hrozná, ale ta se naštěstí nestala mě (teda teď). Verča mi celá šťastná psala na icq, že napsala asi svůj nejdelší článek, ale za chvíli mi s poněkud menší šťastností psala, že se jí nějak smazal. Ty jo! To je nejhorší, ale jak mám kolem sebe lidi, co mají taky blogy, tak říkají, že se to stalo všem. Můj článek o kouření byl psán 3krát! Bože! Nonic. Už si všechno kopíruju do wordu, takže doufám, že se mi to už nestane! Vám snad taky ne! ;o)
Tak to je vše! Doufám, že se Vám zpracování líbilo ;o) Děkuji za pozornost. Přijďte zas! ;oD

Největší

5. září 2007 v 20:21 | Tuleň |  můj život
Před nějakou dobou bych se charakterizovala asi jako "malá, roztomilá", ale teď? Položím Vám otázku; už jste jednou byly jeden z největších a nejstarších? Kdekoli?! Sice nemám představu, jestli jste odpověděli kladně nebo záporně, ale jedno vím jistě, já se cítím velká a to je pro mě VELIKÁNSKÁ změna. Drobné změny jsem cítila už na táboře, když tam bylo 3 řitě /to jako prdele, akorát slušně řečeno, -psáno;o)))/ malých dětí, a byla jsem tam brána už za tu větší, ale pořád tam byly starší... Pak - druhá fáze-, že jsem si začala přestavovat pokojíček, aby nebyl tak dětský a vlastně se mi teď o prázdninách strašně změnil vkus a názor na vše. Zní to blbě... jako v nějakým blbým filmu, kde se ze dne na den stal z hlavní osoby lepší člověk, ale já jsem se nestala lepší... Stala jsem se vlastně? Jsem tu? ((((Kdo jí tohle kuře, co?? ;oD-no nic… vsuvka z RD ;oDD )))) Jo... Na čem by jinak vysela moje mikina?! PROBOHA! Tupá volovina, co tu vůbec neměla být, ale co ;oD Zjištění, že ses něčím stal je kravina a já to napsala blbě! Sakra... co teď? Přepsat či nepřepsat... toť otázka! Nechám to tak i s tímto vysvětlením.

Takže, začneme tentokrát o trošku později, abych zase nezačala vykládat nějaký nepodstatnosti!: 3. září. Je Vám jistě známo, že třetího září začala škola. Já jsem tam zase přišla brzo! Jak jinak! ;o) Nonic. Když jsem vcházela do třídy, viděla jsem na dveřích IX. C. IX. C?? Jů!!! No to je drsný! Už jsme v devátý! Nejvýš, jak jsem na základce mohla být! Vešla jsem a najednou mi došlo, že už jsem skoro stejně velká, jako ostatní a že ty dlouhý nohy, ruce, tělo jsem si nevymyslela a že tam fakt je a že jsem fakt velká! /tohle sebevědomí mi srazil hned Batík, který se přes prázdniny zase zvětšil tak o 2 metry!/.

Teď, když jdu po škole, tak mám takovej pocit, jakože jsem důležitější a že mě všichni budou uctívat a brát si ze mě příklad! ;oD Bohužel si uvědomuju, že za chvilku budu stará (př: 20 ;oD) a už nebudu moct dělat blbosti, za který mě nikdo nebude soudit. Už nebudu ta malá roztomilá, budu ta, co dělá kraviny a určitě dělá něco nezákoně a kazí jejich děti! Šup od ní pryč! Taky mám strašnej strach z práce. Co budu asi po školách dělat?? Zatím jsem nepřišla na nic, co by mě nějak strašně zaujalo... Mám strach, že mě nikde nevezmou a když, tak mě vzápětí vyhoděj... Bojím se, že si nenajdu chlapa, s kterým vydržím dlouho, s kterým budu mít děti, že budu mít dobrý vztahy s jeho rodinou a on mě bude milovat a já jeho... Ach jo... fakt se bojím budoucnosti... Máma říká, že by se nechtěla za žádných okolností vrátit do školy, že jí to za ten stres a tak nestojí... Ale myslím, že ostatní dospělí říkají (aspoň ve filmech ;oD) svým ratolestem, když si stěžují, že je nebaví být děti a že dospělí to mají jednoduší, že mají být rádi, že jsou děti... Tak co si vybrat, že?

Ach jo... tenhle článek měl být vtipný. O tom, jak se mi zdá, že jsem velká a musím být zodpovědnější, ale při tom jsem napsala něco, o čem jsem se vlastně ani zmiňovat nechtělo... To nasere! ;o)

Ale snad né Vás! Mám Vás ráda... Teda asi... ;o) Papa! A sorry, že jsem moc nepsala. Nějak měním styl života! V posledních dnech jsem vůbec nepotřebovala televizi, comp a ani moc lednici ;o))))

Novej design!

1. září 2007 v 0:16 | Tuleň |  můj život

Přístup na eroticky zaměřený blog

By clicking the button 'I AGREE' I agree with terms above and I confirm entered personal data. I access the next level of pages published on the Internet (at http://tulen.blog.cz) and I acknowledge information mentioned below. At the same time along with entering mentioned pages I confirm verity of these data and facts:
  1. je mi více než osmnáct (18) let
  2. Pokud se nacházím ve státě, ve kterém je hranice zletilosti stanovena odlišně od České republiky, potvrzuji, že splňuji veškeré podmínky zletilosti a možnosti vstupu na uvedené stránky.
  3. souhlasím s užitím sexuálně orientovaného materiálu pro svoji osobní potřebu, a to v soukromí, sexuálně orientované materiály mne neurážejí, nepohoršují a na uvedené stránky vstupuji dobrovolně
  4. budu si vybírat a používat pouze a výhradně takové materiály, které neporušují zákony státu, ve kterém se nacházím
  5. Neposkytnu ani nepřímo neumožním přístup k materiálům získaným na těchto stránkách osobám mladším osmnácti let ani jiným osobám, které nesplňují všechny podmínky uvedené v tomto prohlášení.
If you comply with all conditions under articles 1 to 5, please, enter. If you do not comply even only one of these conditions, please leave this site immediately.
//<![CDATA[ //]]>

Toto jste mohli vidět v minulých dnech na mých stránkách. Né, že bych za ten měsíc změnila obsah tak, že bych musela mít toto upozornění, ale jen jsem chtěla, aby NIKDO nepsal do článku "hm... móó mutný" komentáře o mém novém vzhledu (což se podařilo Kriki, ale naštěstí nikomu jinému ;o))))

Doufám, že se Vás Všem můj novej vzhled líbí. myslím, že je to celkem dobré (a jestli si někdo myslí, že ne, tak ho kopnu do zadku! Víte jak dlouho jsem tím ztrávila?! ;oDD).
Důvody změny:
  1. přestala se mi TAK MOC líbit žlutá barva a líbí se mi teď hlavně světle zelená skombinovaná se žlutou a trochou modré (tady je modré o trochu víc... ;o)
  2. našla jsem jakousi krásu francouzštiny (v záhlaví, jestli si někdo nevšiml ;o)
  3. změna je život... a nebo snad ne? ;o)
  4. strašně, ALE STRAŠNĚ se mi líbí ten "znak" co mám v záhlaví
Takže tedy z tohoto stylu:
se stal ten, co právě vidíte, když jdete na www.tulen.blog.cz! ;o)
UPOZORNĚNÍ: TATO STRÁNKA VYPADÁ V INTERNET EXPLORER STRAŠNĚ! TAKŽE SEM CHOĎTE JEN S MOZILLOU!
Tak pro tuto noc končím. Právě jsem dokoukala svou lásku (to zní ale blbě! ;o))) a jdu asi spát... dole máte ještě anketu, tak šup na ní! ;o)