Červen 2007

Nashle!

29. června 2007 v 23:42 | Tuleň |  můj život
Chci se s váma rozloučit!!
Anetko!! Mooc se na tebe těším!!
8-9.C Začalo se mi stýskat!! ;o(
Během doby co budu na táborě sem půjdou 3 články, tak mě nikdo neopusťte!! ;o)

GERAPA!

Nebudu tu a hlavně MOJE POSTAVENÍ K BLOGU

28. června 2007 v 19:31 | Tuleň |  můj život
Vzhledem k tomu, že odjíždím v sobotu 30.06. na tábor, a pak -asi- hned jedeme na dovolenou, tak tu strašně dlouho nebudu a tak jsem napsala už několik článků dopředu, které se sem budou sami dávat v nějaký datum, který jsem už určila, takže... To jen jako, že když tu nebudu, ta aby jste se nenudili! ;o) Strašně mě bolej ruce od toho psaní a i zadek, ale co bych pro vás, co mě mají rádi neudělala?? A pro ty, co mě rádi nemají mám nemilé překvapení... Většina článků, které se sem budou sami házet budou "monitorovaný"- kromě tohohle- (hádejte kvůli komu??) a tak tu do -asi- 17. 06 nebudou žádné komentáře.. Ale dávejte je sem! Já je pak zobrazím!! ;o) Tedy ty, co budu chtít...

Teď bych chtěla napsat něco, co jsem chtěla už dávno... Mé postavení k tomuto blogu. Začínala jsem prostě jen, že chci psát, protože mě to baví a vždy jsem lidem chtěla sdílet mé pocity a jak to vidím já... Hodně lidí příjde, článek si nepřečte a dá si na můj blog rekamu "Prosím koukni se na můj blogís" nebo chtějí abych za ně hlasovala v nějaké soutěži , ale hlavně skoro vždycky napíšou, že mám hezký blogísek a to mě štve! Napíšou to prostě jenom tak, ale nemyslej to upřímně... To mě mrzí. A pak je ještě jeden druh lidí:"Máš hnusnej blog!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ble!!" To... To prostě strašně rozesmutní! Oni to píšou jen, protože chtěj! Neudají žádné údaje o sobě, jelikož se bojí, že by na ně někdo začal útočit a prostě jen uráží a otravujou. Vůbec neberou ohled na to, že vy se s těma článkama serete 3 hodiny a že to nejsou jen zkopírovaný věci, co máte za 3 minuty! Jim je jedno, že se pak trápíte, já dokonce i brečím, protože tenhle můj blog mám ráda a pořád se o něj starám! Píšu, co si myslím, že se bude líbit a prostě pak příjde někdo, kdo je zvyklí jen na soutěžky, Tokio hotel a Blog 27… Nezajímá ho, že je 20krát přepisuju, jen aby se to dalo přečíst a tak! Je mu ti u řitě...

Tímto bych chtěla poprosit člověka, který ty komentáře píše, aby přestal nebo to aspoň objasnil nějakým normálním vysvětlením... Budu se snažit to pochopit... Děkuju

Třetí typ lidí: rádi čtou moje články, rádi píšou komentáře... Jsem za ně ráda! Není moc lidí, co moje 7mi stránkové články plný nesmysluplných vět, překlepů a chyb čtou, ale jsem jim opravdu vděčná a budu se je teď snažit vyjmenovat: Moje super sestra Anetka, co je vždy úžasná!, Sestřenice Kriki, co má svůj problém se svým blogem a lidma druhého tipu, Dominika, na jejíž blog jsem náhodou narazila a koukám na něj pořád a ona na můj taky, Verča Hatalová, u které nemám přehled, které články čte a které ne jelikož dává komentářů málo, ale pořád mi je chválí! ;o) Eliška Röslerová, kamarádka, která je moc hodná a čte pořád! Moje Verča (Šaumanová), která sem chodí poslední dobou a kterou mám hrozně ráda! Sirius, kterého nikdo nezná, jelikož komentáře nedává, ale moc si s ním rozumím, i když mě poslední dobou sere! ;o), Nesmím zapomenout na mojí Klárku, ke které nevím co dodat! ;o) Tak, to je asi ze třetí skupiny vše... VŠEM STRAŠNĚ DĚKUJU!

Čtvrtý typ lidí: příjdou, jen když na ně pořád naléhám a pak se kouknou na jeden článeček (někdy ani nepřečtou) a napíšou komentář z donucení. Nojo, nesmím se jim divit. Každý je jiný a někoho to baví a někoho zase ne. Tentokrát nebudu jmenovat. ;o)

Pátý typ: Mají období, kdy koukaj hodně a pak šup a nic! ;o) To je třeba moje máma a nebo Petr-Milan Říha nebo Fiedler. Víc už si nějak nevzpomínám ;o)

Tak... myslím, že jsem vyčerpala všechny možnosti a teď bude děkovačka !MOC! VŠEM DĚKUJU, ŽE TO SE MNOU A S MÝ BLOGEM VYDRŽELI A ŽE ČTOU A PÍŠOU KOMENTÁŘE! A jestli jsem někoho přiřadila do špatné skupiny nebo vůbec nejmenovala ať se přihlásí! Já si taky nepamatuju všechno! ;o) Děkuju

PS: To, co je tlustým ať si prosím přečte ten, co se mu tolik nelíbí můj blog, že kvůli němu brečím schoulená do klubíčka na posteli... A vlastně bych ti měla poděkovat, protože jsem takovejhle článek chtěla napsat už moc dlouhou dobu...

Den poznání

27. června 2007 v 22:15 | Tuleň |  můj život
Myslela jsem si, že tento den (27. 6. 2007) bude ve škole normální flákárna jako každej rok touhle dobou a že potom půjdu na kytaru pro vízo, pak do knihovny, no a potom nudění se doma a snažení se dostat přes bordel ke compu, stolu a posteli, jenže se stalo úúúplnnněěě jinak!!! (Zas tak úplně ne, ale co! ;oDD) A začneme úplně od začátku... (nebylo toho "úplně" už moc?? ;o)
Bylo-nebylo... V jednom celkem velkém bytě se okolo 6té hodiny rozeřvalo rádio, ale dívka spící v pokoji s rádiem na něj byla zvyklá a spala klidně dál. V 6:40 se pro změnu rozeřval budík a tak dívka poslepu ošahávala véélkou plyšovou žábu, aby našla hlučící mobil a pořádně do něj bouchla. Pak- přesně každé dvě minuty -se rituál opakoval s drobnou změnou; Dívka již nemusela ošahávat velkou plyšovou žábu, protože měla mobil v ruce. Po celou dobu jí byla hrozná zima, jelikož se ochladilo a ona spala jen pod prostěradlem (pod peřinou by se většinou DOST pařila... ), ale vydržela to. V 7:00 si uvědomila, že už musí vstát. "Ach jo, musím opustit to malé množství tepla do úplné zimy... NE! Ještě 5 minut!" Tak si tedy ještě 10 minutek přispala a pak se zabalila do prostěradla a za rad Pana Špačka (na rádiu) o společenském chování se snažila oblékat co nejrychleji.

TAK JO! FAKT SE MI LÍBÍ TAKHLE PSÁT, ALE DO BYCH TO PSALA TEJDEN!! ALE STRÁÁÁŠNĚ SE MI TO LÍBÍ!! NONIC, TEĎ, KDYŽ JSEM POPSALA VSTÁVÁNÍ, BUDU PSÁT TAK, JAK JSTE ZVYKLÍ. ;o)

Když jsem si připravila všechny věci a učesala vlasy, marně jsem hledala něco k snědku, jelikož u nás už asi 3 dni nic není! Udělala jsem si tedy Horkou čokoládu a koukala se na TV. Bohužel se mě táta otázal "Neměla bys už bát ve škole? Je třičtvrtě...", no a tak jsem tedy svou horkou super čokoládu nedopila a nechala jsem jí na kuchyňské lince, že si jí po škole vypiju. (Nepsala bych to kdyby se mi to nezdálo důležitý! ;oD)

Cestou do školy jsem šla za nějakým klukem asi metr za ním, což mě strašně štvalo, jelikož nesnáším, když jde někdo tak blízko mě. A tak jsem se snažila zpomalovat, ale furt to nějak nešlo, pořád jsem byla MOC blízko a tak jsem se rozhodla ho předhonit! Stalo se a úspěšně, jenže na přechodu na mě zavolala Lenka V. a když jsem se otáčela, ten vůl (celkem hezkej vůl ;oDD) mě zase předehnal! (Připomínalo mi to, jako když se předháněj 2 auta, co jedou stejnou rychlostí... ;oD) Nonic... tak jsem ho předhonila na křižovatce a ON mě pak ZASE předhonil ve škole, jelikož já (BLBÁ) jsem šla ze zvyku do skříňky, i když se už nepřezouvám!! Nonic, toť konec povídky s předháněním a teď se jde na školu, kde už nebudou detaily (Třikrát hurá...že? ;oC )
Ve škole už se neučíme podle rozvrhu, ale máme "třídnický hodiny", což znamená, že jsme 5 hodin v naší třídě a máme volnou zábavu. Matně si vzpomínám, že jako první jsem šla zkusit, jestli není otevřená hudebka, jelikož tak vždycky s Verčou hrajem na klavír a blbnem, ale byla zamčená... ;o( Pak jsem šla vrátit 4 učebnice do matiky a na příroďák a pak ještě chemii ;o) No... ještě před chemií přišla Verča a my jsme pak hrály karty a když se po nějaké době uvolnil comp, tak jsem ukázala Verče nějaký úžasný střeva, co...koukněte se sami! Já jsem to vlastně znala od našich (lidí ze třídy), ale doma jsem zjistila, že to maj i v jiných jazycích (nej: FR, Japanese a Ger.) Je to pořád stejný, jenom ty písničky jsou nazpívaný v jiných jazycích... ;o) Tak jsem ukázala, ale v půlce přišla Vančurová a řekla, že jdeme na skříňky. Vzala jsem si s sebou tašku na věci, který mi ještě ve skříňce 153 (konečně jsem si zapamatovala číslo a už budu mít jinou!) zůstali (fakt zajímavý věci! ;oD). Pak jsme (asi) šli zpívat! To miluju! Vždycky Mančal a Batík (proč mámprávě tik v oku?? no fakticky! To je divný... nonic ;o) vytáhnou kytary (Mančal měl tentokrát elektriku-jů!! ;o)) a zpíváme (proč je tohle slovo kurzívou? Jelikož náš zpěv se zpěvem nazývat nedá.. Někdy jsem nahrávala a když jsem si to pak pouštěla, myslela jsem, že zhinu... ;oDD). I přes to se mi to mooc líbí a vždycky si připadám strašně šťastná! ;o) Ještě jsme pak vlastně hráli židličky (zase jsem vyhrála ;o) a pak ještě noviny!! ;oD Jsme takoví hraví kamarádi ;oDD Tak, to je asi tak všechno... Je divný, že při věcích které miluji a které mi připadají na dnu nejlepší napíšu jednu větu, a o předhánění s neznámým klukem a chladném ránu napíšu tolik. je to moc divné a hlavně mě to štve! ;oD

Po tom super zpěvu jsem ještě s pár lidmi šla na oběd. Po o (bědě) jsme ještě kecali před školou, kde byla i Markéta! Nějak se jako normálně všichni po nějaké době rozprchli a zůstala jsem tam jen já, Kája P., Marky a Eliška. Kája s Marky šly do Pemi a my jsme šly zatím na roh školy a furt jsme čekaly až vylezou. Ale nenudily jsme se! Povídaly jsme si o moc problémech a zajímavostí! ;o) (Vypadá to divně, ale skvěle jsme si pokecaly!) Po době, kdy by i mrtvý vstal z hrobu vyšly z pemi a přišly k nám. My jsme tam ještě zahlédly Mančala, jak čeká na tramvaj a začaly jsme mávat do doby, než si nás všimnul. My z jeho naprosto čekané reakce (zamával a sklonil hlavu tak, že by se normálnímu člověku vykloubila) jsme byly (aspoň teda já ;o) absolutně vysmáté a větou "Už se za nás stydí" jsme se rozhodly, že se za ním nenápadně vydáme... Markéta už po pemi hned odešla a Kája čekala u Mančala na tramvaj a my na protějším můstku jsme (padající smíchy pod koleje) dělaly, že pojedeme tramvají, ale pak se rozhodlo, že teda za ním půjdeme... Uhodla jsem spávně, že chce jet pětkou, když řekl, že chce koupit dárek mámě (Divná věta... ;o). Zmínil se o tom, co jí chce koupit a to, nějaký DVD s nějakým americkým filmem (název si už nepamatuju ;o). Eliška si hned vzpomněla, že ten film má doma (oni maj všechny americký filmy! ;oDD) a tak jsme nechaly Káju čekající na tramvaj osudu a vydaly jsme se k Elišce domů. Cestou jsme kecali. (Co jiného, že? Ještě jsme mohli zaritě mlčet nebo vylézt na nějakou budovu a zní skákat na nic netušící lid pod náma, že? (Mám dneska vtipnou!! ;o))
Přišli jsme k Eli, ta dala DVD (ne, bylo to asi CD, já nevim, tím jsem se nezajímala.. ;oD) (Zase ten tik?? Co mu sakra je! To je dneska už po několikátý!), Manča (l) odešel a my jsme se doprovodily na roh 2 ulic, kde si myslíme, že to máme domů stejně daleko a šly samostatně domů...

Domů jsem přišla, zjistila, že mi táta vypil mou předposlední horkou čokoládu (ještě jsem ho neseřvala... ;oDDD, udělala jsem si poslední (kňů, kňů ;oC), zjistila, že přijede Ája (teta), neuklidila jsem si v pokoji a pořád pila mou poslední horkou čokoládku v hrnečku, co má strašně tenký ucho. Přišla Ája, já zjistila, že musím jít ještě na kytaru pro vízo (fakt vtipná historka... To se poserete!! ;o( ) a tak jsem si rychle (asi hodina.. ;oDD) vzala nějaký věci a šla. Chtěla jsem ještě jít do knihovny a tak jsem zavolala Verče, jestli mi už vrátila knížky a jestli mám teda už odblokovanou kartu (tuhle vtipnou příhodu říkat nebudu! ;o) . Ona mi (ZASE TEN TIK!) oznámila, že je vrátila a že se tam potkala s Bárou H. a já- vzhledem k tomu, že nerada cestuju sama -jsem se zeptala, jestli by se mnou Bára nechtěla do tý druhý knihovny (Já jí mám v Korunní a ony na Žižkově) a ona souhlasila. To je teď ale jedno...

Jela jsem 26kou na Želivského, vystoupila (co jiného? ;o), s úsměvem šla známou trasou k malému vtipnému domečku v parku a s udivením prošla... seru nato, to psát nebudu... ;oD. Prostě mi pak Paní učitelka na kytaru dala vízo (1, 2 - hehe ;o). (Teď bude ta vtipná historka, při které se na 100% budete válet po zemi.. ;o( ) Venku jsem ho nesla v ruce. Příliš velký vítr mi rozhaboval vlasy. Rozhodla jsem se, dát vysvědčení do baťůžku a v tom frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr a vízo někde ve výšce 3-4 patra poletovalo pryč. (to je divný, že ten tik nemám teď...;o) Strhnout na sebe pozornost ještě víc a běhat za tím papírem, který bych stejně nechytila se mi nechtělo, takže jsem s úsměvem na tváři, ale s véélkým smutkem a zklamáním na duši odešla na zastávku a zavolala mámě, která se mohla potrhat smíchy a hned to řekla Áje, kterou jsem přes telefon neslyšela, ale určitě se mi směje ještě teď!
No... pak je to nudný, to popisovat nebudu... nebo ne, já to zkrátím; Bára mi v hovoru oznámila, že má u sebe v bytě Verču a že mám přijít taky. "Tak jo, půjdu do té knihovny, co je blíže jim." jsem si řekla. Cestu tramvají po mně nemůžete chtít! To bylo fakt maso! Ale možná jen v bodech: 1. zastávka pěšky, 2. na špatnou zastávku (né, že bych si zpletla tramvaj, já si nějak neuvědomila, kam jedu... ;o), od 2. špatné zastávky jsem šla na druhou dobrou pěšky, 3-4 zastávku jsem už jela normálně... ;oD

Došla jsem k Báře a vstoupila. Tam to bylo super!! Ale vzhledem k tomu, že to bylo fakt dobrý, nevim, co napsat (jako normálně... ;oD)

Potom jsem šla do knihovny, ale pak jsem se rozmyslela a šla do tý mojí. No...šla, spíš jela. A tentokrát se mi to podařilo na poprvé!! Prostě jsem jenom nastoupila na 10 a jela! Ke konci jsem pustila nějakou paní a měla jsem ze sebe dobrý pocit ;oDD
Knihovna: vešla jsem "Můžu ještě?
"No jasně, zavíráme až v 19:00"
Proč jsem se ptala? Přišlo mi, že je to tam blbě osvětlený a bylo tam hrozně málo lidí... ;o) Pak jsem přišla do druhého patra a půjčovala a blábláblá... Pak (zlatý hřeb knihovny:) jsem čekala až slečna/paní, co tam půjčovala ty knížky obslouží pána předemnou a zatím jsem si přemýšlela a četla ceduli "Knížky půjčené dnes jsou až do 5. září " A tak jsem si pořád přemýšlela a přemýšlela...;
Slečna/paní: Tak prosím (nebo něco podobného, co znamenalo, že tam mám dát ty knížky)
Já: Děkuju
Já: sjf? ups... teda... dobrý den... já mám dneska nějakej divnej den...
Slečna/paní se usmála...
No... když si jdu něco o hodině vyřídit k učitelce, co je ve třídě a budu jí mít ještě aspoň po zbytek hodiny a řeknu "děkuju, nashledanou", tak to ještě jde, ale říct DĚKUJU v takovéhle situaci... Jéžiš! Nonic...
Přišla jsem domů a tím si můžete oddychnout, že jste tento článek myslím u mě rekordní svou délkou a hlavně časem, kterým jsem ho psala už pomalu, ale jistě končí... No, ale ještě něco k němu, nejdříve ke vsuvkám: Tiky, které jsem tam psala byly skutečné a teď mám právě jeden pod nosem! Proč?? Kdo ví! ;oD, teď k názvu článku: vymyslela jsem ho už při některé z mých dnešních cest pěšky, ale vůbec nevím proč, k mému divnému malíčku na levé ruce, který se pořád odděluje a je to strašně divný, k tomu, že tenhle článek strčím a doporučím úplně všemu, co se hejbe a má aspoň zbytek mozku... No... to je tak všechno...
PS: Bolej mě záda, mám opuchlý oči a je mi zima na nohy!!!!!!!!!!!
PS2: Omluvte Chyby a překlepy... myslím, že chcípnu unaveností... ;o)
PS3: DÁMI A PÁNOVÉ, TENHLE ČLÁNEK JSEM PSALA OD 19:14 (nějak tak) DO 21:19 a obrázky a úpravy a opravy v textu byly až DO 22:16

Posmrtný život

22. června 2007 v 14:06 | Tuleň |  porůznu
"Jéžiši Kriste! Zase?? Ona nemyslí na nic jiného" řeknete si, ale ten článek, co jsem psala v červnu tam neměl všechno a za ten rok (už rok!!) jsem toho vymyslela! No... zas tak moc ne, ale stejně ;o) A teda hlavně jsme psali ve škole zase úvahu a já jsem nevymyslela jiný téma... ;o)) Tak tady je:;o):::
Mnohokrát jsem se ptala kamarádů, co si myslí o posmrtném životě. Jestli vůbec věří, že nějaký "život" po životě je. Někdo věří v převtělení, jiný zase v nebe a peklo a další nevěří v nic. To poslední, že po smrti není nic mi nepřipadá moc pravděpodobné, i když většina si to myslí a je to nejlépe vysvětlitelné. Mně to ale připadá nemožné, hlavně proto, že většina lidí, co prožili klinickou smrt viděli zářící tunel a líbeznou hudbu. To mě to ještě víc utvrzuje v mé toerii. Je také možné, že si vymýšleli, ale proč? A to by si všichni řekli, že budou říkat to samé?? Ne, to musela být pravda!
Reinkarnace je asi dost možná, ale neumím si představit, že by se ze mě stala veverka nebo žížala. Někdo se také zmínil, že je třeba nějaké místo, kde jsou všichni zemřelí, ale tam by přece bylo strašně přeplněno! Nebe-peklo…to mi také nepřipadá moc pravděpodobné. Za prvé ze stejného důvodu
jako u toho předešlého a také nevím, jak by někdo mohl soudit celý život, jestli byl dobrým a nebo špatným člověkem. Pak mě napadají ještě duchové; jakože duše vystoupí z těla a koukají se na pozůstalé, dělají jim různé naschvály nebo jim naopak pomáhají. Lítají všude kolem a vidí, co před tím neviděli…
Já mám takové dvě velmi originální úvahy. První spočívá v tom, že se jakoby znovu narodíme, ale v jiné dimenzi a samozřejmě si nepamatujeme nic z těch minulých. Můžeme třeba žít teď v Praze v paneláku a v té jiné dimenzi třeba v Paříži ve vile a nebo v nějaké chatrči v Indii. Tak prožijeme "další život" a zase umíráme a rodíme se v další dimenzi. Je to bohužel dost nepravděpodobné, ale mé bujné fantazii se to líbí.
A teď má druhá teorie. Narodíme se ve světě, kde jsme vždy chtěli být, splní se nám to největší a nejnesplnitelnější přání. Například třeba člověk bez nohy se na rodí jako atlet a nebo nějaký chudák se stane boháčem nebo matka, která nemůže mít děti se ocitne ve světě, kde může. Moc bych si moc přála, ale asi to tak nebude…
Dohadů, myšlenek, úvah a názorů můžeme mít kolik chceme, ale stejně se to dozvíme teprve až příjde náš čas.
/Ten konec se mi fakt líbí! Ale, to jsem napsat nechtěla. Chtěla jsem napsat, že BUDE (snad ;o))) článek o sportovním dnu, ale chci na to mít fotky a ty nemám, jelikož jsem tam neměla foťák- fotila to Eliška K. (Ale moc těch fotek není, protože zase nebyly baterky!!! ;o) To je život... ;oDD)/
Dobrou a doufám, že se úvaha líbila! + pište svoje názory na posmrtný život. Jak chcete, ale jelikož už jsem ho tu jednou měla, tak se na to klidně vybodněte... JAK CHCETE!!! ;o))))

!KONEČNĚ!! JE TO TADY!!!

16. června 2007 v 18:01 | Tuleň |  můj život
.....Koukly jsme se na TH a pak na Blog 27 a rozhodly se, že to uděláme na Blog 27 Hey boy (pro tupý-to nemá být klip na to že je milujem, ale parodie ;o) začaly jsme a byla to strašná prdel. Dám sem odkaz na ty videa.....
Toto byla ukázka ze článku psaného 24.12.2006 16:51. Dělaly jsme tam s kriki parodii na Hey boy a já jsem jí chtěla dát sem, jenomže mě nikdy nenapadlo jak a teď jsem to KONEČNĚ ZJISTILA!!! Takže sem dávám to video! Bohužel jsem po shlédnutí zjistila, že na něm vypadám fakt hrozně a že tam dělám strašný kraviny a za hvězdu je tam Kriki. ;o(( ;oD
Tak se na něj koukněte a prosím nepište mi do komentářů, že jsem kráva!! ;oD A nebo jo... pravda nadevše... (a nebo ne?? ;oDDD)
Nonic. Mám tak skvělou náladu!!!!!!!!!!!!!!!!! Konečně, po tak dlouhé době se mi to podařilo!!!!

PS: Kriki má článek na kterým to píše tady ;o)

Papapapapapapa !!!!!

Chi, vtipný a pravdivý? ;o)

14. června 2007 v 21:53 | Tuleň |  porůznu
Takhle brouzdám na pise.cz a koukám na nejnovější články, kouknu na "super citátky", říkám si, co je to zase za kravinu - nicméně, kliknu a vidím velkou prdel!!! Tak jsem si řekla "dám to sem nebo ne? Ještě k tomu, že jsem v minulým článku psala, že nevím, jestli jsem udělala s rubrikou "moudra" dobře, ale pak jsem si připomněla "žiješ jen jednou!" (juj... to sem asi nepatří.... ;oD). NO... ABYCH TO ZKRÁTILA, prostě jsem to sem dala! ;oD Tady to je, ale vzhledem k tomu, že k nim budu mít komentáře, tak je zvýrazním! ;o) /Dvojtečka: ;o)/:

Je těžké býti debilem... Konkurence je vysoká!

Tak to už jsem někde slyšela, ale... fakt se mi to líbí! ;oD
Až ti bude tak 110 příjde bůh a zmáčkne RESET
Tohle jsem slyšela od Anči a pořád si to pamatuju a pořád se mi to mocinky líbí..... (blééé)
Kostky jsou vrženy........ale my hrajeme karty.
To mě fakt moc zaujalo... Takový, jako když si pro Rimmera přišla smrtka a on... reakci všichni známe (a kdo ne, toho nakopu do zadku!). Připadá my to jako naprostý ignorování osudu. Doufám, že mě aspoň polovina lidí chápe ;oDD
Když se k tobě štěstí otočí zády, nakopej ho do prdele!
Tohle mi připadá podobný (jako smyslem) jako to před tím ;o) (Osud je kravina!!! Podle mě... ;o)

Není důležitý vyhrát, ale nasrat toho, kdo vás porazil....
Co k tomu dodat?? ;oD
I pád na držku je pohyb dopředu.
Tohle mi připadá Fakticky dobrý! Obdivuju člověka, co to vymyslel ;o) Určitě to byla ženská! ;oDDD
Usmívej se! Zítra bude hůř.....A pozítří možná nebude...
Nojo, ČESKÁ klasika ;o))))

Líbilo??? ;oDD

Středa 13tého

13. června 2007 v 18:44 | Tuleň |  můj život
Vítejte!
Móc dlouho jsem přemýšlela, jak tento můj výroční článek pojmu a už vím a myslím, že to bude hezké ;o)
Blog. Proč jsem ho vlastně založila? To už opravdu nevím, ale to co vím, je, že kdyby nebylo mé sestry, určitě bych ho teď neměla. Za to jsem moc vděčná! ;o)

Mohla bych taky napsat něco o mém smailíkovi ;o). Můj brouček se pořád rozvíjí. Pomalu, ale jistě ;o) Nejdřív byl jen : ;o) & ;o( Ale teď se rozvinul do smíchu: ;oD, pláče: ;´o(, velkého smutku: ;oC ...no a to je zatím vše ;o) Ještě jsem vlastně použila smail "Leela" -> O).

Za těch 365 dní jsem nejvíce článků napsala první měsíc- v červnu 2006 a těch bylo 16, nejméně v září a říjnu (1) a klidně tam ještě přidám únor, kdy byly jen 2. Pro září a říjen mám celkem výmluvu, jelikož jsem neměla počítač, ale za únor mám jen omluvu ;o(
A víte, kolik jsem napsala článků dohromady??? I s tímhle?????? Nevíte! Já jo! Je jich 79. Po pravdě, myslela jsem, že jich bude víc, ale tohle je taky super! 79 článků za 1 rok a to 2 měsíce bez compu, to je super! ;o)
Nejvíce komentářů mám právě v září u článku sestřin odjezd, ale to jen "zásluhou" Tuňáka" a to tedy nepočítám. U mě je nejvíc u článku "Může za to puberta??", kde jsou komentáře od hodně lidí a jsou (většinou ;o) inteligentní a k tématu ;o) Jo a zapomněla jsem na počet; je jich 23 ;o) Nejméně komentářů je v rubrice "moudra" (do teď mě mrzí, že jsem tam ty "moudra" dávala, jak jsem je viděla. ;o( ) a je to článek "Jen slova?" a není u toho článku žádnej kometnář. Jinak s komentářema jsem spokojená a JSEM STRAŠNĚ VDĚČNÁ VŠEM, CO JE SEM DÁVAJ! ;o)
Pak jsou na řadě rubriky. Jako první jsem udělala mou nejpoužívanější -->Můj život, články se mi tam nevejdou na 1 ani 2 strany za tu dobu, za ten jeden rok! Mám jich tam přesně 46 a jsem na ně pyšná! Některé jsou delší, některé kratší, některé duchaplnější, některé zase tupý (většina ;o) a tak dále ... Ale všechny mám ráda a se všemi jsem si dala velkou práci a jsem moc šťastná, že je čte aspoň těch málo lidí co sem chodí. ;o)
Další rubrika byla asi Mé úvahy. Tyto články jsou kratší a vždycky u nich chci, aby jste mi do komentářů napsali svůj názor, ale snad nikdo to nedělá... To mě na nich nejvíc štve! ;o( Nonic... S tím už nic neudělám. ;o( Takže, v téhle rubrice je 7 článků.
Teď je tu "vše co najdu o tuleních" (má být "vše, co najdu o tuleních", ne? nevadí ;o) Tato rubrika se mi moc líbí. Mám tam 5 super "článečků". Není to nic o vybíjení a životu tuleňů, jak to mají většinou ostatní, NE! Je tam to, co jsem našla náhodou, co se mi strašně líbilo a chtěla jsem se s tím podělit s vámi. Je tam má tupá básnička ;oD, tuleň, kterej hraje na bicí, pak hra a další básničky a rýmy! Prostě, to co JÁ mám ráda a né nějakej sedmistránkovej okopírovanej článek o zabíjení tuleňů... Ách ;o)
Potomhle jsem asi přihodila rubriku "různé", na kterou jsem pyšná míň, než na předešlé, ale myslím, že se mi stejně vydařila ;o) Je tam taky 5 článků, ale naprosto odlišných. ;o)
A "moudra".... ty už jsem zmiňovala.... byla to chyba.... a nebo ne? Nevím.
Měla jsem tu ještě rubriku rodina, ale tu jsem pak smázla, jelikož jsem v ní měla jen jeden článek a to o našem kocourovi , který teď v žádné rubrice není a ještě úvod (ten taky nikde není)... ;o)
Jéžiš! Málem jsem zapomněla na slohovky! Za ty jsem ráda. Doufám, že se líběj i vám!!! ;o))) Je jich tam taky 5 (ježiš! To je nějaký oblíbený číslo, né?? ;o) a z toho 2 charakteristiky, úvod a 1 a půl hororu ;o)
Vepřové kejtaAnkety. Mám je ráda a proto se je snažím dávat všude!!! ;oDDDD A mám jich 11. ;o)

Možná jste si už všimli, že tu moc nepíšu o smutných nebo trapných věcech. Mám jich víc, než gumová kačenka atomů, ale nechci o tom psát. Někdy proto, že se za to stydím, někdy zase nechci obtěžovat. ;o)
No...myslela jsem, že tenhle článek bude lepší a delší, ale snad se Vám líbil!
Nashle! ;o)

"Jaktože ti svítěj očíčka?"

13. června 2007 v 16:16 | Tuleň |  můj život
Sice není věčer, ale píšu. Vím, mám asi tak 2 dny spoždění. Příště už žádný časový údaje! ;o) Takže, psala jsem přesně tohle: Jedu se školou do přírody, užít si čerstvého vzduchu... ;oD Večer napíšu víc ;oD

No zkráceně řečeno, jela jsem s deseti lidma ze třídy do (tramtadadá!) Temelína, za osvícením. ;oD

V pondělí 11.6. jsem vstávala normálně, připravila baťůžek atakdále... (Proč to píšu?) Cestou do škoy jsem si koupila kuřecí bagetu a vyrazila před školu. (Je to dramatické, že? ;o) Tam už bylo pár lidí. Blábláblá, nebudu takhle blbě rozepisovat všecko! Achjo!
Takže, jeli jsme tam my a pak 2 devítky, A a něco, co nevim co ;oD My jsme jeom doplňovali počet, takže nás byla půlka 10- Já, Verča Š., Verča F., Eliška N., ELIŠKA R. (je napsaná velkým, jelikož tu chtěla být napsaná, ale nechtěla, abych psala, že to chtěla.... to má blbé! ;oDDD), Kája P., Matouš, Petr., Krúta a Ryšavej. Celkem vtipná společnost.... celkem ;o)

Jede se tam 3 hodiny. Někde v půlce (v Písku) jsme měli rozchod na hodinu. Já s Verčou jsme běhaly po městě a scháněly otázky, který nám před tím dal chlap, co nás "bavil" v autobuse. První byla, proč se písek jmenuje písek, druhá, která řeka jím protéká a poslední, kolikátá je nejstarší lékárna v ČR v Písku... doufám, že mě chápete! ;o) U tý lékárny, to bylo nejhorší, jelikož nám každej říkal úplně něco jinýho. Nonic. Vzhledem k tomu, že jsme neměli hodinky ani jinej čas, tak jsme ho hádali. Když jsme zjistily, že je 11:30 tak jsme pádily rychlostí blesku (oprava: Verča pádila a já se táhla za ní) k autobusu. Tam ale nikdo kromě autobusáka a chlapa "baviče" nebyl. Zdálose nám to divný no a tak jsme se zeptaly, kolik je a měli jsme ještě 15 minut čas! Tak jsme ještě sháněly zmrzky. No stačí.
Pak jsme teda jeli rovnou bez zastávek. Nevim, co jsme dělali v autobuse, jen vím, že jsem zjistila, že nemám nabitý baterky ve foťáku! ;o(

Vylezli jsme z autobusu a já jsem byla klamaná z velikosti a
kostičkovatosti těch čistých a zdravých věží... Na programu bylo "muzeum", ale bylo to lepší, než chodit po sálech a koukat na součástky a miniatury Temelínu, jak jsem si představovala. Nejdřív jsme přišli do "kino sálu" (;o), kde byly židle, plátno na promítání a tak. Sedli do první řady (proč tam?) a nejdřív koukali na ženskou, pak na plátno, na ženskou, plátno, ženskou, plátno a tak dále ;o) Zdálo se mi divný, že ta ženská ho (Tem.) furt opěvovala, ale pak mi došlo, že je za to vlastně placená! Ani slovo o znečišťování prostředí a Rakušanech, no co ;o))))))) Potom jsme šli do toho muzea, dívali jsme se na různý věci- od počítačovejch programů do miniatur součástek ;oD No a pak jsme jeli zas domů, už bez zastávek.Všichni spali, n
ebo aspoň leželi ;o), ale pak se vzbudili. Jo! A Celou cestu tam i zpátky jsme si povídali o tom, co nám řekli rodiče při odjezdu, většinou to bylo něco jako "Až přijedeš, tak ušetříme v noci za elektriku, budeš svítit ty" ;oD Tak proto ten nadpis ;o) Jo a ještě jeden vtip z verčinýho blogu ;o) :
Otec povídá synovi "Sloužil jsem rok v Hirošimě" - syn sklopí hlavu
Tak otec pokračuje: "A taky jsem dělal rok v Černobylu" - syn sklopí i tu druhou

Tak já jdu, papa, ještě mě čeká ještě jeden d maximálně důležitej článek! ;o)

PS: Jsem si vědoma toho, že jsem tam zapomněla strašně moc super věcí, tak mě v komentářích doplňte! ;o) A proč jsem to vynechala? Jelikož a protože mě tenhle článek strašně nebavil! ;o) Ani si ho po sobě nebudu číst, tak se když tak omlouvám za chyby, překlepy nebo nesrozumitelnosti. Děkuji ;o)

Dneska

11. června 2007 v 7:30 | Tuleň |  můj život
Jedu se školou do přírody, užít si čerstvého vzduchu... ;oD Večer napíšu víc ;oD

"Dosahuješ kvalit tvé sestry"

7. června 2007 v 21:46 | Tuleň |  má rodina
Proč se tento článek tak jmenuje??? To je celkem lehko vysvětlitelné. Ale začnu úplně od začátku..... (nojo, zas tak úplně ne... vlastně to dost zkrátím ;o)
Takže, dneska jsem prožila zase jeden strašný den a teď je večer a já jsem zase relativně v pohodě. Asi tak před čtvrt hodinou jsem se koukla na mail a co nevidím? Něco mi přišlo!!! Jůů, od Verči! Snad to nebude nějakej řetězák... Nebyl! (teda aspoň myslim ;o) Byly to způsoby na zavazování bot (tkaniček). Nejdřív jsem se na to jen koukla, zasmála nebo udivila, ale pak mě napadlo, že bych to mohla udělat taky a abych využila hodně stylů (mám jen jedny boty na tkaničky), dala jsem si na každou botu jiný druh a když jsem přišla do obýváku s obličejem "koukej, co je to za kravinu ;oDDDD" (doufám, že jste ho pochopili ;o) za mámou, nandala si je a s tímto obličejem koukala na celou Růžovou zahradu (žádný komentář prosím! ;o) uvědomila jsem si ve stejné chvíli jako máma, to že "dosahuju kvalit své sestry". To bylo zajímavý, že nás to napadlo obě na ráz, ale proto to nepíšu. Když jsem si vzpomněla jaké volodroidiny Anča dělala , úplně jsem si představila, jak u toho vypadala a co si myslela a to bylo právě úplně to samý jako jsem si myslela já! ;o))))) Takovej ten dementí úsměv! Znáte ho nebo je to jen u nás v rodině?? ;oD Achjo! už zase mám dobrou náladu, ale nebojte, to se za chvíli (tak 11 hodin) zase zkazí, to buďte v klidu...;oD
Tady je foteška (blééééééééééééééééééééééééééééé, úplně se mi z toho naježila hrst ;oDDDD) mých
skvělých bot!! ;oDDD Je celkem dost nekvalitní, ale to nevadí ;o) Aspoň mně! ;o)

June 2007

3. června 2007 v 20:16 | Tuleň |  můj život
Proč???
Duben 2007
Květen 2007
June 2007
....
Proč??? Proč tak najednou a proč vůbec??? Jéžiš! Pro ty, který si nevšimly: Jak je na blogu archiv, tak tam jsou měsíce, byly česky, teď je červen anglicky. Proč? Proč teď!!!!!!!! Mohli to udělat třeba na novej rok. Né, oni zhizděj celej rok (ještě k tomu, teď už bych tam měla 2krát červen, jelikož budu mít roční výročí a takhle to VŮBEC nebude vidět a nikdo si toho nevšimne!). No a nebo to udělali mně naschvál aby mě naštvěli. Ach jo!!!! Proč??? No, jestli má někdo vysvětlení tak mi ho řekněte, ju?? Dík.

Gerapa Karolínka/Tuleň

Ach jo... ;o(