Leden 2007

Sníh (Úterý-2+Středa)

24. ledna 2007 v 20:46 | Tuleň |  můj život
Tak, včera jsem načala včerejšek a dneska ho dokončím a přidám něco z dneška, ono to souvisí! ;o)
Včera skončila škola a já šla domů, ale s úplně jiným pocitem! Byla jsem šťastná, jelikož konečně padal sníha mě nebyla tak moc velká zima, protože jsem si vzala (poprvé) čepici a rukavice!!! Šla jsem někdy pomalu, protože jsem si chtěla užívat toho sněhu, ale někdy zase rychlejc, protože jsem si uvědomila, že chci jít domů a pak ven s foťákem a tyto 2 pocity se pořád střídaly, takže moje chůze musela vypadat fakt divně! ;o))) Došla jsem domů a hledala nějakou tašku kam bych si mohla dát pár věcí a asi po...po nějaké době jsem našla tuhle tašku. Dala jsem si do ní mobil, klíče, peněženku (malou) a samozdřejmě foťák. Vyšla jsem v teniskách...ehm..., čepičce a rukavicích, prošla jsem parkem k pekárně, tam jsem si koupila zmrzku (;o) a šla ke škole pak dolů, nahorů do Čajkovskýho, kde jsem si koupila banán v čokoládě a domů. Musím uznat, že mě to ke konci už nebavilo a těšila jsem se na teplo! Na té procházce jsem fotila hlavně auta, jelikož ten sníh byl většinou JEN na autech, ale i nějaký jiný věci. Potom, co jse přišla domů se dalo vše do normálu, jen z okna byl trochu jiný pohled, takový bílý!

Středa. Vyšla jsem v těch teniskách jako včera, ale neměla jsem ani čepici ani rukavice, to jsem ale udělala ohromnou chybu, jelikož venku bylo sněhu jak lidí na místě, kde se zadarmo dávaj polévky. (Fakt divný přirovnání ;o) Hrůza, ale nádherná! Po cestě jsem myslela, že se vymlátím v těch špinavých sra**ách. Strašně to klouzalo. U jednoho přechodu jsem viděla Verču. Zjistila jsem, že nemá klíče a že mi šla naproti. Super! Nejdu sama! Na schodech a v chodbě ve škole bylo strašný mokro! Jako každý rok v zimě. Zeptala jsem se jí, jestli nemá nějakžý rukavice na půjčení a ona měla!!! Juchůů! Nemusí mi mrznout ruce cestou ze školy!! U skříněk mi Fiedler dal Krikininu čepici, jelikož jí jí někdy ukradnul. Sůper! Nebudu mrznout ani na hlavu ani na ruce jen trochu na hlavu ;o((
Vždy jsem v každé třídě fotila. Ale nejvíce fotek je z chemie, kdy jsme měli volnou hodinu, jelikož Vydrová si musela něco dodělat. Po škole jsem šla domů a doma jsem zjistila, že jsem si zapomněla klíče a tak jsem musela jít zpátky do školy přes ty hory sněhu a různý sračky. Nejhorší ale bylo, že jsem nevěděla, jestli tam ty klíče vůbec jsou. Naštěstí byly a já se vracela domů, bože!
Vyšla jsem po nějaké době na kytaru ve svojich rukavicích, mojí čepičce a zimních botách. Dojela jsem na zastávku a ohodilo mě auto, to už jsem byla trochu špinavá od cození, ale to auto mě opravdu oddělalo. NOhy Kristovy! Já jsem se cítila tak blbě! Ale potom si pro mě přijela máma a řikala, že to není vidět a pak mě překecala aby jsme šly na pizzu. Konec.
PS:Toho sněhu je strašně moc. Včera (v sobotu) jsem se poprve pustila do sněhu. Koulovala jsem se (a to pořádně!) a stavila sněhuláka-respektive sněhulačku. Má sukni a bude mít i prasa, ale ty jsme zatím nestihly. Papa!

Literární aktualita (Úterý-1)

23. ledna 2007 v 22:28 | Tuleň |  můj život
Na úvod:
Teda, tenhle den byl strašně zvláštní. Kryton by ty pocity jistě nepochopil ;o). Už od pondělí si myslím, že je středa, ale to jen tak na okraj ;o). Dnes, mě mobil snad poprvé asi za měsíc vzbudil! Konečně, fakt nevím v čem to je, někdy budí a někdy zase ne.
Mám tu jen jednu událost, ostatní z tohoto divného dne dopíšu zítra, je moc hodin!)

Přišla jsem do školy a zjistila, že jsem si zapomněla tělák, který jsem si připravila vedle tašky. No nic, Vždyť je to JEDNO! Ehm. Uběhla první hodina, druhá, třetí a byla tu čtvrtá-čeština literatura a já jsem se této hodiny bála už měsíc a vždy jsem se vymluvila z (tramtadadá) "LITERÁRNÍ AKTUALITY". Tato lit. aktualita probíhala tak, že jste si přečetli nějakou knížku a pak jste jí vyprávěli před tabulí. Před tabulí a vyprávěli. Tyto 2 slova byly pro mě nejhorší. Jestli nechápete, hned vysvětlím; Před tabulí znamená před lidmi, před lidmi z mé třídy a učitelkou, což znamená, že mluvím před více než skupinkou volodroidů, když vyprávím nějaký nenormální (a jak se znám, tak i) prasácký zážitek a druhé slovo "vyprávěli" je pro mě také problém jelikož (vysvětleno ve slově 1 ;o).
Již ráno, jsem cítila, jak mě bolí břicho a na franczouštině-třetí hodině- jsem myslela, že hořím. Tak a teď samotná hodina češtiny; Začala tak, že Čvančarka říkala, že si máme přečíst nějaké básně a knížky, pak myslím říkala ještě něco a potom měli jít ti, co ještě (jako jediní) neměli tu tupou aktualitu, což jsem byla já a Jana. Bylo vidět, že měla stejnou trému jako já. Tak jsme si očima přehazovaly, kdo půjde první a vyšlo to na mě. Zvedla jsem se ze židle, to byl velký pokrok a já jsem se začala klepat a cítila jsem, že se mi zvýšila teplota o cca 100 stupňů a dokonce mi i ztěžkla hlava. Fakt divný. Když už jsem viděla, že stojím a že jdu k tabuli říkala jsem si "Ty vole, co já tu dělám! Jů, já to za chvíli budu říkat! Téda, to je pokrok-už píšu jméno knížky na tabuli! Sakra, musí to být k přečtení, napíšu to pěkně velce a úhledně...O-ou, to je možná až moc velký, nevadí, vyrovnám to Autorkou, wow, už píši i Autora. Doprčic, ta autorka mi leze do Sestry!" Jen pro upřesnění, ta knížka se jmenovala Moje krásná sestra a já měla tu sestru řádek pod tím) "Á, no, snad to přečtou, Bože! Já už se otáčím k publiku....Tak mám už začít??" Pár váhavých pohledů k učitelce až řekla "No, tak začni." No a začla jsem. "Tato knížka je o".....a tak dále. Někdy jsem se zasekla, jelikož jsem myslela na něco jiného, ale pak jsem se snažila vzpomenout, kde jsem to přestala, ale celkem mi to šlo. Můj postoj spočíval v tom, že jsem měla jednu nohu za druhou nohou. Tento postoj byl celkem nestálí a vzhledem k tomu, že jsem se klepala, bála jsem se, že se každou chvíli převrátím nebo spadnu. Opravdu nevím, kam jsem se dívala, což mě strašně štve! Jen si pamatuji, jak jsem se 3krát koukla na Verču a ona mě rozesmála, i když to v úmyslu neměla! Nebo jo?? ;o) Dořekla jsem to. Učitelka se mě zeptala na pár věcí a pak mluvila o anorexii a já jsem byla ráda, že to mám za sebou, že jsem se i při tomto závažném téma 3krát usmála, ale snažila jsem se, aby úsměv rychle zmizel. Zdálo se mi strašně blbé, že ona tam vykládala o té anorexii a já jsem tam pořád stála ve své tupé pozici a dělala, že tu nejsem ;o) Pak ještě jedna otázka od Batíka na kterou jsem bez váhání odpověděla první co mě napadlo a sednout. Pořád jsem byla vyklepaná a hodně jsem cítila, že jsem horká, ale Verča mi to vyvrátila, byla jsem normálně teplá, ale já jsem to cítila jinak, jelikož jsem měla studený ruce. A víte jak jsem si připadala? Jako že se mi hlava dvakrát zvětšila a je rudá. Byla jsem taková? Já fakt nevim. (pište do komentářů) Pak jsem se zeptala Verči jaký to bylo. Ona řekla, že jsem mluvila celkem potichu (což mě se nezdálo, myslela jsem si, že "můj hlas přeskočil do silného a já jsem rozezvonila celou místnost" (??)) ,ale ne, to nevadí. To s čím jsem nebyla spokojená až znepokojená bylo to, že jsem prý někdy mumlala. ;´o(( Bééé! No nic.. Zítra mám mít "Výklad" a moc to neumím ;o(

Pak byly další a další hodiny až jsme šli domů a...a...SNĚŽILO!!! Ale jestli Vám to nevadí, napíši to až zítra, ju?? ;o) OK

Dobrou!

Větry (;o))

18. ledna 2007 v 23:08 | Tuleň |  můj život
Téda, ten vítr je dneska fakt strašnej! A ještě horší je, že nemůžu jít ven a pořádně si ho užít. Jsem totiž nemocná. Byla jsem jen na balkóně a tam je to mezi blokama a proto se tam ten vítr tlumí. Mám strašnou chuť otevřít okno, ale ptala jsem se táty a ten říkal, že by nerad jel pro skláře ;o)), tak to raději nezkouším. Už ráno jsem si chtěla dát za okno balónek a chtěla jsem se na něj koukat jak tam lítá a zápasí s nezkrotným větrem! (Ehm...sorry, píšu subjektivně zabarvený popis a nějak jsem se zblbla ;o), no to je jedno...) Tak, to s tím balónkem, byl to vcelku geniální nápad jen s jednou vadou a to celkem podstatnou-nemám žádný balónek. To je hrozná škoda, jak může tak nepodstatný detail všechno po**at.
Pro ty co nejsou v Čechách (hádejte pro koho???):No, nevim jestli jsou ty větry i ve Francii, tak raději píšu co se to tady děje. Řádí tu strašnej vichr, v horách je to prý orkán (možná se budete divit, ale já nevím co to znamená...stydím se!) Více se můžete dozvědět tady, čt24-záznam ze zpráv.
Ježiši! Právě slyším kroupy a strašnej slejvák jak klepe-mlátí do oken! Celkem se bojím. Je to fakt počasí na prd. Nechtěla bych teď být v nějaké velké chalupě. Asi bych se počůrala. A ještě jsem si teď vzpomněla, že se nám stala strašná spousta VELMI zajímavých věcí-táta naboural, teta nabourala, děda naboural, Anča dostala žloutenku-zjistilo se že Anča žádnou žloutenku nemá, vytopení bytu...hahaha-sranda...snad nebude platit "jak na nový rok, tak po celý rok". Ach jo, no nic, hlavně, že jsou všichni zdraví ;o)
Teda, ale ten vítr je strašný! Boji, bojim ;´o(((

Je pláč k pláči?

4. ledna 2007 v 19:41 | Tuleň |  porůznu
Po nějakou dobu mi přišla rubrika "moudra" dementní (a myslím si to i teď), a proto jsem se rozhodla, že, když narazim na něco pěknýho, co se mi fakt bude líbit, dám to sem a tohle se mi zrovna líbilo. ;o)) Ještě jsem na to narazila, když jsem kecala přes skype a přes webku (jůůůůů)s Fiedlerem a Kájou P. a furt jsem se gebila. ;o)) Tak a tady to je:

Když se směješ, směje se s tebou celý svět! Když pláčeš...pláčeš sám!

Nálady

2. ledna 2007 v 21:18 | Tuleň |  mé úvahy
To je strašně zvláštní, že já se vždycky těším, že dám nějaký skvělí článek na blog-mám k tomu fotky, vtipný poznámky, hlášky a tak, ale pak se mi to nějak nechce psát a už to sem pak nedám. to se mi stalo například s tím víkendem-to u mě byly na víkend Verča a Kriki. TEN mám do teď v rozepsaných článcích s nadpisem "kovový víkend", pak se mi to stalo se skvělým bruslením na Vodafon ledě a teď s Vánoci. Mám 100 000 000 fotek, ale nějak se mi do toho nechce.

Ty náhrny nálad jsou stejně strašně zajímavá věc. V jednu chvíli bych chtěla (já nevím, dám příklad) lézt po skalách, ale teď zrovna nemůžu, jelikož jsem (třeba) ve škole. A když škola skončí a tím pádem se mi naskytává příležitost, nemám na to náladu a raději si jdu (třeba) část nějakou knížku a za žádnou cenu bych už na tu skálu lést nechtěla. Nevím čím to je, že v jednu chvíli bych něco dělala hned, a mám na to (NĚCO! ;O) hroznou chuť, ale nemůžu a když už můžu, tak se mi nechce. Možná, že kdyby mě to napadlo ve chvíli kdy můžu, vysrala bych se na to stejně. Asi jak kdy. V každém případě pište své názory do komentářů.

HA! A ještě jedna věc. Jak jsem se zmínila o těch Vánocích, tak sem dávám anketu, jestli je sem mám dát. Tak hlasovat a komentovaT!!! !JASNÝ!