Listopad 2006

Vánoce a kolem nich vše opakující se každým rokem

30. listopadu 2006 v 19:52 | Tuleň |  můj život
Rozhodla jsem se napsat tento článek po 2 hodinovém loupání ořechů (to většinou nedělám) na těsto na cukroví, ale hlavně po shlédnutí a "ochutnání" (=sežrání ;o) všech těst v lednici, která je tím vším přeplněná. Dokonce jsem koupila v Pemi 4 barvy, ty, na zdobení perníčků. Mám asi 4 dárky, no nic moc, ale existujou i lidi, který nemaj žádnej (což teda není velký rozdíl) Nejhorší je, že ještě jsem tak líná, že jsem furt nenapsala dopis Ježíškovi. Chudák.
Dneska je čtvrtek a zítra bude pátek a přijede k nám domů sestřenice a budem dělat cukroví. Teším se, ale bude to strašně divné. Vždycky jsme "cukrovaly" s Ančou , dělaly jsme strašný kraviny, máma pustila koledy a chtěla navodit vánoční atmosféru, ale my jsme měli pořád blbí keci a vtipný-až prasácký připomínky, užíraly jsme těsto, smály se mámě když to připálila (;o), omylem šlapaly po tom co nám upadlo na podlahu a tak dále. Ach jo, po těhlech chvílích se mi stýská ;o((. Teď si to vůbec neumím představit, ale doufám že to bude super. Těším se, nejhorší na tom že přijede je, že si musím už konečně uklidit pokoj. ;o)) Tak to je asi tak vše z tohohle téma a teď:
To druhý co mám v nadpisu, ty opakovanosti- jak jistě znáte, když začíná školní rok, všichni se ptají na nějaký zážitek z prázdnin, ať je to ve výtvarce, občance, češtině... A před Vánocema je to to samí-Jak je trávíme advent (to už bylo na čj), co chápeme slovem Vánoce, jak si představujem Jéžu...etc,atd,a pod... Furt se nás ptaj na stejný otázky, to je to tak strašně zajímá? nebo jen nevědí co o hodině dělat? Hrůza, kopnout do zadku! Jako samozdřejmě že bych je za to nenáviděla a představovala si za tohle jejich mučení to ne, ale prostě FURT stejný!
Protože jsem si tu vzpomněla na Anču, přihazuju jeden obrázek, který se jí URČITĚ bude libit (obrň se!)

Hodiny přírodopisu

27. listopadu 2006 v 23:13 | Tuleň |  můj život
Naše paní učitelka na přírodopis je úplně úžasná! 23. 11. ve čtvrtek 6. hodinu jsme měli již zmíněný Příroďák se skvělou pí. uč. Pítrovou, ona je strašně zajímavá a vtipná. Probíráme krev a nějak ke konci hodiny (myslím) si vzpomněla, že četla v nějakym časopise o tom, jak když se stane něco strašnýho (třeba, že vás chce někdo zabít, okrást, znásilnit...nebo na vás vyletí tygr ;o) tak tělo vypustí látku adrenalin a ta vám dá sílu (čehokoli) mnohem větší. Pak jsme se o tom začali dohadovat a zjistilo se, že by byly výsledky např. v běhu mnohem rychlejší a lámaly se rekordy, kdyby se za nima vypustil lev, nebo něco podobného. Potom jsem se ještě dozvěděla, že nějaký lidi se furt nervujou (Jéžiš marjá, ještě nemám vyžehleno, co budeme mít k večeři, ach bože, ještě jsem nesundala prádlo.......-ale v učitelčiným podání to vyznělo líp, ale to všechno ;o) a tím maj furt ten adrenalin a pak je rozhodí úplně maličkatá hovadina (př. v obchodě dojdou rohlíky) a oni dostanou infarkt. Wow, vám to nepříjde super???

Pak se najednou zeptala "A víte co je prej největším darem života???? No,no? Víte??" Já jsem si myslela, že je to zdraví, ale z opatrnosti jsem to radši neříkala nahlas, stejně mi to ale přišlo divný, že se ptá zrovna no to, čím nás všichni krmí už od děctví. ALE, co pravdu jsem neměla. "Je to neúzpěch a víte proč? Protože takové ponaučení by jste nikomu navěřili, to musíte prožít sami-Jo, to je celkem normální, ale co přišlo pak. Paní učitelka říkala, že se musíme po každém neúzpěchu pořádně odměnit. Dostala jsem 5-dám si dortík, vemu s z tohohle ponaučení, ale příště to zase udělám blbě a zase se pak odměním a budu si u toho říkat "Vidíš, zase špatně..No tak se odměním a příště to taky po-ru!" A fort se budu odměňovat, furt a furt, až se jednou poučím natolik, aby se mi to konečně podařilo.

Ale touto zajímavostí hodina neskončila. Ještě jsme se dozvěděli, že urážky a kritika není naším problémem, ale je to problém těch co to říkají. Někdo vám řekne, že jste debil (to se stává u kohokoli dost často) a vy mu s úsměvem odpovíte "Závidíš, závidíš mi protože na toho debila nemáš, seš na něj moc chytrej" nebo vám někdo řekne, že jste moc tlustej (že Matouši ;oD) ale vy se neurazíte, nýbrž té osobě řeknete "Jo, jo a ty si nemůžeš dát koláček, protože se strašně bojíš o svou váhu a já můžu žrát co se mi zlíbí. Heč,heč!" Ale přece jenom se mi nejvíc líbil tento říklad (uvedu ho v dialogu):
máma-Nemáš uklizenej pokoj!
Já,- to je tvůj problém!
No, tohle bych se nikdy neodvážila mé mámě říct (stačí to, že jí do pokoje nepouštím pod výmluvou že tam mám dárky k Vánocům ;o), ale teoreticky je to pravda. To je její problém, že chce abych si uklidila. Mně nevadí, že musím lést po hromadě bordelu a mám jen úzkou cestu ke stolu a posteli, to vadí mámě a tak ať se stím duševně vypořádá! ;oD

No nic, tak tohle byl čtvrtek a teď přišlo pondělí, taky máme příroďák. Teď probíráme krevní skupiny a ona nám říkala, že když má žena Rh-, tak je těhotenství s chlapem Rh+ velmi ohrožené (máma s tátou jsou takový případ a maj 2 děti) a my jsme to nechápali a tak ona nám to vysvětlovala: "Ta kdo ho má, je v pohodě, ale ta kdo ho nemá má problém, je nejlepší když je s tim co ho nemá......" Nejdřív se začali smát jen někteří, ale pak to došlo všem (i mě) takže celá třída hotový výtlem. Pítrová nejdřív nevěděla co se děje, ale pak jí to docvaklo. Já jsem dokonce brečela smíchy a to se mi normálně moc nestává, No zážitek na celý život! TAKOVEJ VÝTLEM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Jsem strašně rádá, že jsem kde jsem!

Tak to je asi vše, jen jestli chcete vidět kus mé třídy tak kliknětě sem.

Ještě takovej malej dodatek k ránům-dneska jsem vstávala v 7:15 (NEZAZVONIL MOBIL), miluji překvapivé rána, vy ne? ;o)

Má vlastní báseň!

23. listopadu 2006 v 22:50 | Tuleň |  moji tuleni
Tulení balada

Tuleň, tuleň,
má malou holeň.
Vždy když nožku pokrčí,
vylezou mu z důlku oči.
A tak se tak hejbe
a nemá brejle
aby viděl tuleňku,
pářit se teda nejde,
ale co na tom sejde.
Jen jeden tuleň,
co má malou holeň,
bude mít jedno velké přání
žít jen život sexualní.
Bohužel ho nenabude,
žít bez sexu muset bude.
Ale stejně život šťastný,
leč jedno mu je přece jasný,
že ho tuleňky nechtej
a po normálních dechtej!

Nádhera, co? ;oDDDD

Nádherné ranko

23. listopadu 2006 v 22:31 | Tuleň |  můj život
Hned po ránu jsem si užila kópu legrace; Napřed napíšu 2 zajímavosti, bez kterých by toto ráno nebylo TOTO ráno a vy nic nepochopili- 1. V úterý jsem si pilně udělala charakteristiku osoby z Remarqua, dělala. jsem ji 2 hodiny. a za 2. jsem si omylem nechala ve skříňce mobil a klíče, proto jsem musela přijít brzo do školy, abych stihla Verču spoluskříňku a ta mi ji mohla otevřít. (Teď už ten příběh) Bohužel mám na mobilu buzení na 6:50, ale vzhledem k tomu, že jsem ho nechala v tý skříňce, musela jsem si nastavit jiný budík. Ten jsem ale nastavila blbě, takže mě vzbudil v 6:00, tak jsem zapla rádio a nastavila budík, ale vzhledem k tomu, že jsem ho moc nepoužívala, zapomněla jsem, že se tam musí zmáčknout čudlík a tak mě to v určenou dobu nezbudilo. Táta mě vzbudil až v 7:10, což je o 20 minut pozdějš než normálně. Tak jsem hystericky pobíhala po bytě (za chvíli asi dostanu infarkt ;o))-zase, ti co byli na Př to pochopí), udělala jsem si rohlík se šunkou-toho jsem snědla půlku a už jsem pádila do školy.
U šaten jsem čekala na Verču a přemýšlela o tom, co dneska budeme psát-Chemii, tu charakteristiku...
TU CHARAKTERISTIKU! Najednou jsem si vzpomněla, že jsem jí nachala doma, smutnila jsem si, že jsem fakt blbá a svěřila se jedný holce, ona mi úplně samozdřejmě řekla něco ve smyslu "Tak na co čekáš? Pak jsem si uvědomila, že to ještě domů stihnu a tak jsem si zařídila, že na mě Verča počká a já tam doběhnu. Ale vzhledem k tomu, že nemám nějak zázračnou fyzičku běžela jsem chvíli a pak jsem se jen plazila, vyfuněla 4 patra, odemkla, vběhla do obýváku s botama (mami sorry ;o) a už chtěla odejít, ale v tom se tam vřítil táta, že co tady dělám a že mě do školy hodí. Ó! Dojela jsem tam po zvonění, ale to nevadilo.
NO, nepřipadá vám tohleto jako úžasně strávené ráno? Mě tedy ne! ;o)

Blbá, blbá, blbá!!!!

23. listopadu 2006 v 19:27 | Tuleň |  můj život
Asi jste si všimli, že tato má stránka má teď trochu jiný vzhled... Nebylo to úmyslně; Už dlouho si chci založit ještě jeden blog na fotky, jako že tady napíšu článek a pak tam dám odkaz na tu stránku. Super, chtěla jsem si to zkusit na jiném blogu-bloguje.cz , ale tam jsem se vůbec nevyznala a tak jsem si udělala na blogu, chtěla jsem mít podobný desing, jako blog tenhle a tak jsem se přihlásila i na tuleně. To jsem ale neměla dělat, jelikož se všechny úpravy zchylovali na tuleně, takže jsem si úplně oddělala šablonu a za 2 hodiny jsem to nedokázala dát do původního stavu, takže to takhle asi zůstane ;'o(((

Tímto se vám všem omlouvám. Mě to ale tíží určitě nejvíc. Je to strašné na něčem dělat takovou dobu a pak se to dvouma "clickama" promění zase na začátek. Do pr--!!!!!! Ještě, že se mi navymazal teyt, to už bych se asi zhroutila (a byla bych pořád napnutá a za nějakou dobu bych dostala infarkt ;o)-chápou jen lidi, co byli dneska na příroďáku)

JSEM TAK BLBÁ!!! Končím a přidávám jeden obrázek pro vylepšení mojí nálady:

Ráno+Brundibáři

18. listopadu 2006 v 10:14 | Tuleň |  můj život
Včera nebo spíš dneska jsem šla spát půl druhý (1:30) (jelikož jsem se dívala na Black Books, potom na Ally McBeal a pak jsem našla na film+ nějakou úplně dementní kravinu a na tu jsem se prostě dokoukat musela! ;o) ale proč to píšu? Dneska jsem se probudila v 9:14 a úplně probuzená, šťastná, vyspaná... Začíná přece nový den, tak proč bych měla být naštvaná? A v tom mém přemýšlení po probuzení v posteli jsem si vzpomněla na jeden článek (zde) a začala něm přemýšlet ještě víc a zjistila že je to pravda (ten článek si musíte přečíst, jinak to nepochopíte). Každý si svůj život řídíme sám a musíme u každého rozhodnutí přemýšlet. Pak jsem si vzpomněla na kus jednoho snu, kde mi někdo říkal, že už tu nemám dlouho nic novýho a tak jsem vyrazila z postele a šla tohleto všechno psát.
Už dlouho taky přemýšlím o Včelích medvídcích, oni nejsou včely, oni to jsou brundibáři-čmeláci! Tak by se měli jmenovat čmelí medvídci, nebo tak nějak, ne? Sehnala jsem tři obrázky:
Ale obrázky vlastně nejsou vůbec podstatný,protože je tam prostě uvedeno, žejsou to čmeláci a basta! Jak by se podle vás měli jmenovat? Zapište do komentářů.

Buď spontání!

13. listopadu 2006 v 22:32 | Tuleň |  mé úvahy
Na tuhletu "myšlenku" jsem přišla okolo 23 hodiny včera večer, když jsem zase na něco myslela, místo toho abych spala; Napadlo mě to, že nevím jaká jsem. Prostě nevím jaká jsem, můj život je možná jedna velká přetvářka! (Ale to asi ne..) Doma ,když o tom teď tak přemýšlím, doma-mezi svou rodinou se chovám asi nejspontánějc, ale fakt nevím. Myslím si, že tam nemám žádný "zábrany"-né jako třeba když se bavím s někým ve škole, tak se mi slovník změní na ...ja nevím, je prostě jiný, i chování , postoj k věcem etc...
Taky mám jiný chování, když se bavím s Verčou, než s Markétou, Kájou, Bárama, Eliškou nebo s druhou Verčou(...) a dokonce, když se bavím se všema dohromady-taky jiný. To samý s dospělíma, klukama, lidmama co vůbec neznám. Taky jsem jiná při psaní, mám víc času na rozmyšlení, člověk píšící si se mnou "vidí" mou druhou stránku a tak vlastně vůbec nepozná mě, jako osobu.
Poslední dobou o tom celkem dost přemýšlím. Snažím se být svá, ale když se snažím být upřímná k lidem, jako k člověku, srším sarkazmem a taky mi něco připadá trapný, tak to nedělám, ale to si pak připadám trapná ještě víc.....
Kdybych věděla jaká jsem , mohla bych se podle toho taky chovat, ale to by byla zase jenom přetvářka a hromada myšlení na víc..
PANE BOŽE, ZNOVA JSEM SI PŘEČETLA CELÝ ČLÁNEK A ZJISTLILA, ŽE JE TO PĚKNÁ HOVADINA A PROTO VÁS ŽÁDÁM, ABY JSTE SI TENHLE ČLÁNEK PŘEČETLI, ALE NIC SI Z TOHO NEPAMATOVALI, JELIKOŽ: KAŽDÝ ČLOVĚK SE CHOVÁ V JINÉ SPOLEČNOSTI JINAK, KAŽDÝ JE TAKOVÝ A... to je vlastně všecko úplně jedno...
Dobrou noc. (to je teda fakt divnej konec článku ;o))

Záhada lidského mozku

13. listopadu 2006 v 15:16 | Tuleň |  porůznu
To je úplně strašně zajímavý!!!!!!!!!!!!!! Každý si to ihned zkuste!
V SUOIVSOLTISI S VZÝUKEMM NA CMABRIDGE UINERVTISY VLŠZO NJAVEO, ŽE NZEÁELŽÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNINÁ DLEŮITŽIÁ NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK MŽŮE BÝT TOTÁNLÍ SĚMS A TY TO PŘOÁD BEZ PORLBMÉŮ PEŘČETŠ. JE TO PORTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK.

Tulení

12. listopadu 2006 v 20:11 | Tuleň |  moji tuleni
Tulení
Ve večerní mlze,
spatřil jsem dva mlže.
Lezli ze svých ulit,
šli se k sobě tulit.
To sice není o tuleních, ale má to tulení název... ;oD

Mikeš

6. listopadu 2006 v 22:24 | Tuleň |  má rodina
Tak první článek v této rubrice bude o mém skvělém kocourovi Mikešovi.
Jméno: Mikeš
Věk: asi 7 nebo 8
Takže teda, před osmi nebo sedmi lety babička zalévala kytky, byla s ní i Anča a ta si najednou všimla, že tam v těch kytkách něco je. 2 koťátka, obě úplně černý. Dali jsme je ke dveřím, který mají vyříznutou díru, takže by mohli klidně ven, ale oni nešli. Dali jsme jim tam pití a nějakou šunku. Čekali jsme, jestli si pro ně nepříjde máma, ale ona se nás asi bála.
Máme na chalupě psa, ten tam byl i před tím. A jedno koťátko (Černouška) zahryznul. Tak nám zbyl jen Mikeš. Přivezli jsme si ho domů, máma nás nejdřív nutila, aby jsme si po každém šáhnutí na něj umyli ruce, pak to omezila na mytí rukou před jídlem a teď už nám jí normálně z talíře.
Mikeš je krásnej, černej, tenkej a dali jsme mu obojek s rolničkou, aby (když jsme na chalupě) vyplašil ptáky a nežral je.
Odborníci říkaj, že když jsme ho z přírody (od mámy) odebrali tak brzo, je agresivnější, což se projevuje tím, že jsme celá rodina poškrábaná od hlavy až k patě, ALE MÁME HO RÁDI!
Tak to je asi všechno, ale možná mě ještě něco časem napadne.
Ještě něco, náš kocourek není takový ůžasný, milý a láskyplný. Včera mě úplně perfektně poškrábal (nahoře máte obrázky mé krásné ručičky). Bylo to tak...včera večer jsem šla spinkat a vzala jsem si s sebou kočku, lehla jsem si záda a jeho jsem položila na mě-břicho. Byla mi zima, tak jsem si přes sebe hodila peřinu, (což znamená i na kocoura) a jemu se to nelíbilo a začal vstávat, jako že odejde, ale já jsem si myslela, že když ho budu hladit tak neodejde a bude dál ležet, ale on to bral jinak a proto se do mě zahryznul a úplně drsně mě poškrábal.
Když si toho všimnul někdo ze třídy, myslel si, že jsem se chtěla podřezat. Super

Úvod do rodiny

6. listopadu 2006 v 22:24 | Tuleň |  má rodina
Rozhodla jsem se udělat něco o mé rodině. Ctěla jsem tam dát hodně fotek a popis osoby na fotce. V galerii to nejde, tam nemůžu psát a tak jsem se rozhodla udělat rubriku o mé skvělé rodině!Tak tady je.
Plus jedna moje dementni fotka, která se nafotila minulý rok na horách.
Je 11.11. (pěkný datum ;o) a já sem přihazuji anketu o mém vzhledu na této fotografii. HLASUJTE!

..Co jsem tu nebyla

6. listopadu 2006 v 20:39 | Tuleň |  můj život
Tak, od soboty mám konečně internet!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! jsem na vrcholu blaha.Od této doby by se mělo všechno (na mém blogu) vracet do normálu.
Právě si píšu po icq s nějakým francouzem a každý slovo si musím vyhledat ve slovníku! Ale jinak mu rozumím, horší je to, něco mu odepsat... Pak si připadám jako úplnej kretén! No nic, je to normálka...;o))
A teď několik věcí, které jsem zjistila;
Trauma
Já si na večer, abych usla pouštím kazety (Včelí medvídky, nějaké nepohádkové pohádky, které jsou strašně depresivní, písničky od Šmoulů tak...) nebo CD, ale chci mluvit o kazetách. Když skončí kazeta, skončí i páska a skončí i tlačítko "play" a jak to tlačítko "play" skončí, tak vyjede nahoru a jak vyjede PRUDCE nahoru, tak udělá "cvak" a to "cvak" není normální "cvak", ale je to strašné cvak a já (když ještě náhodou nespim) se vždycky strašně leknu až málem počůrám (to se mi NESTALO, jen přirovnání!!!). A proto si vždycky hrozně přeju, abych usla dřív než ta prokletá kazeta. Mám z ní obrovský trauma...
Mikeš
Od dob co odjela Sestřinečka (;o) si nezavírám dveře, ale nechávám je přivřené, aby se tam dostal Mikeš. Ono je totiž krásný se probudit a vidět, jak vedle na polštáři spí kocour On tam spal zatím asi jenom dvakrát, ale to nevadí. Mikeš spí spíš na patře, nebo v Ančiný postely a večer když jdu spát a omylem vystrčím kus nohy z pod peřiny, ihned se mi do ní zahryzne! No co, stejně ho mám ráda.
Tak, já už nevím, co bych. Napsala jsem vám 2 divně "zformáovaný články a jeden celkem normální. tak já asi už pomalu, pomaličku končím..