Srpen 2006

Ta oslava

30. srpna 2006 v 18:34 | Tuleň |  můj život
Ta oslava byla od 17:00. Já jsem si myslela, že bude začínat ráno, takže jsem se hrozně nudila. Byla jsem u počítače (hrála Sims 1), u televize, na internetu, v lednici... Na štěstí mi (celkem brzo) zavolala máma, že jí mám přinýst dvě album do auta (Anča někam odešla a máma zase ráno odjela, tím pádem jsem byla doma sama a nudila se), ale pak jsme se dohodly na tom, že pojedu s ní. Nevěděla jsem kam, ale věděla jsem, že je to dárek pro ségru. Měla jsem tušení, že jí dá nějaký sešit, notýsek nebo tak s našima fotkama, ale když jsme zastavily před "potiskem triček", došlo mi to-to by mě ve snu nenapadlo! Později (v "kopírně";o) mi máma sdělila, že to nebudou jen trička, ale pižama. Byly 3 a na každém byly jiné fotky a nápis "DOBROU NOC" nebo "BONNE NUIT" (to je francouzsky dobrou noc). Jsou fakt moc hezký!

Vrátily jsme se zpět domů. Já k internetu, a asi v 17:30 konečně zazvonili. Vzhledem k tomu, že nemáme "bzučák", běžela jsem otevřít. Bydlíme ve čtvrtém patře, takže lidi co na schody nejsou zvyklí, mají problémy s vyjitím, ale tentokrát to celkem dobře zvládli. (Ještě jsem zapomněla říct, že jsem s mámou připravila hrozně moc jídla.)

Nemyslete si, že ta oslava byla pro 300 lidí se soukromím hotelem, ne bylo to u nás doma a byla jsem tam já, sestra, máma, teta Ája, strejda Petr, sestřenice Kristýna a děda. To bylo všechno, ale kolik může těchto 7 lidí sežrat jídla, to je snad neuvěřitelné. ;o)) Anči nová paruka sklidila ohromný úspěch, už mám nějaké fotky akorát jsou pořád ve foťáku, tak až ho Anča vyklepne, tak je sem hned dám.
Já s Kriki (tak jí soukromě nazývám) jsme asi v půlce odešly na internet a mezi ostatníma (kromě Anči, ta taky někam odešla) vypukla hádka- jako vždy. Klidně můžu říct, že je to rodinná tradice ;o)). Zapomněla jsem se zmínit o tom dárku. Byla ráda a řekla, že se v té Francii každou noc zhroutí a neusne. (Steskem, kdyby někdo nepochopil). Kolem 12:00 všichni odešli. My jsme pak uklidily pozůstalé nádobí a šly spát.

Je to hrozné už za 1 a půl dne bude odjíždět. No, spíš odlétat. Ach jo. Já si vůbec neumím představit jaké to pak bude, ještě k tomu půjdu do školy, kde budeme mít hrozně moc učitelů a taky hodně kámošek odešlo! Bude hodně změn.

Červená karkulka

28. srpna 2006 v 12:19 | Tuleň |  porůznu
Toto je super básnička:

Červená kakkulka

Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku "
Karkulka: "Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!"
Matka: "Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
ať bába vyskočí zas jako srnka!"
Popadla Karkulka aktovku s jídlem
a běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.
Karkulka: "Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!
Vlk: "Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá
Karkulka: "Tak to sis vybral kvalitní stravu!
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou děvenkou,
sežral si babičku .. s infekční žloutenkou!!!
Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.

Jak to nazvat??

28. srpna 2006 v 10:13 | Tuleň |  porůznu
. 1. Žádný muž či žena není hoden tvých slz a ten co je, tě nerozpláče.
2. Jen proto, že tě někdo nemiluje tak, jak by jsi ty chtěl, neznamená, že tě nemiluje, jak nejvíc umí
3. Opravdový přítel je ten, kdo ti nabídne ruku a dotkne se tvého srdce.
4. Nejhorší způsob někoho propásnout je sedět hned vedle něho a vědět, že ho nemůžeme mít.
5. Nikdy se nemrač i když jsi smutný, protože nikdy nevíš, kdo se může zamilovat do tvého úsměvu.
6. Světu jsi možná jen jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem.
7. Neztrácej čas na muži/ženě, co není ochotný/á ztrácet čas na tobě.

8. Neplač, protože to skončilo, bud rád, že se to stalo.
9. Vždycky se najdou lidi kteří ti ublíží, ale ty nesmíš přestat věřit. Jen musíš být víc opatrný, komu uvěříš příště.
10. Staň se lepším člověkem, poznej sám sebe a buď si jistý, kým jsi, než zkusíš a poznáš někoho jiného a budeš očekávat, aby oni znali tebe.
11. Nepřežeň to se snahou, to nejlepší nás potkává, když to nejméně očekáváme.
12. Nejlepší přátelé?: Kolik lidí opravdu má 8 nejlepších přátel?
Jen těžko někdo, koho já znám! Ale většina z nás má velmi dobré a spolehlivé přátele!

Pořád prázdniny

27. srpna 2006 v 23:43 | Tuleň |  můj život
Dneska, jsem si konečně umyla hlavu. Jééééééé. Taková čistá a jemnááá!!!, no nic. Udělala jsem si nenormální copánky; jako, že jsem si jich udělala 6 a pak rozpůlila a spletla. Trvalo mi to hrozně dlouho, ale bylo to celkem pěkný.

To jsem ještě zapomněla napsat, že jsem byla od 20. 8. do 26. 8. (včera) u Verči Š. na chalupě. Bylo to super; jezdily jsme na kolech pro zmrzlinu a rohlíky, houpaly na houpačkách, povídaly si o škole, chlapech, prázdninách a tak, hrály ještě s kámoškama její sestry wolleyball (napsala jsem to blbě-já vím), odhazovaly ten velký míč do vzduchu, "věštily" budoucnost (takový to, jak se obkreslí ruka, a pak se tam píše třeba kolik budu mít kluků, peněz, dětí, jaké budu mít auto, dům...(třeba i kdy a kde bude první pohl. styk, s kým..., ale to jenom někdy)(samozdřejmě tomu nevěříme a děláme to jen z legrace), hrály karty, i jiné-mně dosud neznámé i známé hry, jezdily na loďce, jednou dokonce i plavaly v (studené) přehradě (kde plavou masožravý ryby a já se jich hrozně bála, i když vím, že na člověka si netroufnou). Její rodina je taky dobrá; brácha Vojta, vymýšlí si, chce aby bylo vždy po jeho a pořád za náma chodil, ale jinak roztomilej a chytrej kluk, sestra Kiki, normální (úplně jiná než ta moje) a mamka super. Jejich chata je úžasná, rozhodně se tam člověk nenudí (aspoň né tak jako na naší). No prostě SUPER. Verče se zalíbilo jedno CD z Rodosu (což jsem hrozně šťastná) a tak jsem si vzala její plyšovou ovečku a na začátku školního roku si to zase vyměníme.

Včera si pro mě máma s Sestrou přijely. Těšila jsem se domů, i když tady mě to bavilo, ale doma je doma. Jely jsme do nějakýho Ohromně Velkýho obchodního centra a nejdřív jsme se najedly a pak do Hypernovy na "velký nákup" toto sousloví máma s Ančou furt opakovaly a já jsem nechápala proč tak Velký nákup a když jsem se mámi už asi po sedmnácté zeptala proč, řvala na mě něco jako "Asi kvůli té oslavě, né!?!?!?" a zase jsem se zaptala kvůli jaké oslavě..... No prostě jsem se dozvěděla, že zítra se bude pořádat oslava toho, ža Anča odjíždí. Ježiš, teď to vyznilo divně. Budeme pořádat pařbu na rozloučení. Jo, to je lepší, né? ;o) Moc se na ni těším. Sestra je z toho úplně na větvi, já ne, mně to ještě nedošlo. Tak jsme toho teda nakoupily hrozně moc a chtěly jet domů, jenže to jsme ještě netušily, že nám bude trvat měsíc než se dostaneme k parkovišti. Hledaly jsme ho jak střeštěný!!!!!!!!!! To bylo opravdu hrozný, všem to zkazilo náladu. A když jsme konečně odjely museli jsme jet nějakýma objížkama, protože se stalo-asi- několik dopr. (;o)) nehod na jednom úseku, ale z toho jsme se vymotaly docela rychle.

Tak a to proč jsem sem chtěla nejvíc teď psát- to hlavní; Anča si koupila takovou fialovou paruku-tu uvidíte, já sem dám co nejdříve fotku a ona je úplně super, jenže je problém, že si ji bere do Francie a tak ji neukážu kamarádkám ;o( Tak to je to nejlepší. Ona je fakt úplně boží; taková nepřirozená a hrozná, že je úžasná! Juchůůů!... Už jí tu máte.

Tak a ještě něco: jak jsem byla u Verči, oni tam neměli televizi a tak jsem neviděla ani jednu z mích povzbuzujících seriálů-"pravidelnou dávku emocí" ;o)) Ally McBeal a Červený trpaslík a zrovna takovej supr díl- Psirény! Ten má jeden z nejlepších začátků!
No nic.

Tak to jsem se docela slušně rozepsala-končím.
Tak ještě ne-na něco jsem si vzpomněla. Já s Verčou jsme si založily blog- chlupatykaktus.blog.cz teď mi nejdou odkazy, ale mam to v oblibených stránkách pod "magoři magorní" nebo tak nějak, pak má ještě sestřěnice a hrozně pěknej - netopyr.blog.cz a ten mám taky v oblíbených: "sestři,sestři, sestřenko" a ještě Anča má-annette-cz-fr.blog.cz to v oblíbených zatím nemám, ale budu mít. To by mě zajímalo proč mi sakra ty odkazy nejdou!

Líbit-Milovat. Je to velký rozdíl?

8. srpna 2006 v 12:52 | Tuleň |  porůznu
Nikdy neopouštěj někoho, koho miluješ,
pro někoho, kdo se Ti líbí,
protože ten, kdo se Ti líbí,
Tě opustí pro toho, koho miluje!

Angelé?

8. srpna 2006 v 12:49 | Tuleň |  porůznu
Andělé existují, ale ne vždy mají křídla tak je nemůžeme poznat. Takoví andělé bez křídel se nazývají přátelé. -To se mi líbí. A je to hodně zajímavý a je to pravda.

Citát nebo pravda?

8. srpna 2006 v 12:39 | Tuleň |  porůznu
Láska je taková jako oceán: začátek vidíš ale konec nikoli.- Citát pěkný, ale, když se na to teď s odstupem času podívám a zamyslím se, tak to ani celá pravda není. Spíš zamilovanost-ta je taková: začátek je rychlí a krasný-viditelný, za to konec je v době zamilovanosti v nedohlednu, a doufá se, že dlouho v nedohlednu bude.- Můj názor

Jen slova?

8. srpna 2006 v 12:34 | Tuleň |  porůznu
Pokud je kratičké slovo, které má však široký význam.
Láska je však slovo, které není o nic delší,ale za to vládne nekonečnou mocí.

Pohádka na dobrou noc

8. srpna 2006 v 12:12 | Tuleň |  porůznu
Tentokrát jsme měli zadání takové, že se ve slohové práci musí objevit slovo zmije, slunečná stráň a možná ještě něco, já už fakt nevím, takže jestli to víte tak pište.

Pohádka na dobrou noc

Bylo, nebylo; jednou šli Anča, Fanča, Jarča, Maruška, Jan, Pepa L. a Lída zase, jako každý pátek, za školu do lesa. Tato partička "drsňáků" ,jak si přezdívali, měli úhlavní nepřátele-"husťáky", což znamenalo Filipa, Janu, Lenku, Davida, Pepu S. a Tínu. Byli ze stejné třídy-2. B a tam tím pádem bylo peklo. Celé hodiny se hádali rvali, trhali vlasy, prostě hrůza. Tak, abych nezapomněla; šli za školu na snad největší "lesní plodiště", kde byly všelijaké jahody, jedovaté houby, borůvky, něco co vypadalo jako borůvky, ale jeden člen "drsňáků" pak byl 3 měsíce v nemocnici, trny, smrtelně jedovaté houby a hlavně ostružiny. Bylo to asi u prostřed lesa na slunečné a teď od sluníčka vyhřáté stráni. Měla dost velkých kamenů.

Přišli na stráň a začali do podctivě ukradnutých hrnečků sbírat vše co vidí. Najednou uslyšeli řev Mařky, že si zlomila nohu, ale protože je to stará simulantka, nikdo si jí nevšímal. Maruše měla opravdu obrovskou slovní zásobu vulgárních výrazů, že by urazila i hluchýho a proto byli rádi když zařvala poslední "Čů--ci" a "Já se na vás "vys---" a ztichla. Takový klid, nádherné šumění lesa a zamatlané ruce od ostružin jim dávalo krásný pocit svobody, ale né na dlouho, protože uviděli "husťáky".
"Vy zmije jedovatý!" zakřičela naštvaná Jaruna
"Co tu děláte, to je naše místo!!!!!" hekl David
"Né není"
"Jó je"
"Ne, ne, ne ,ne"
"Jo, jo, jo, jo" a už se hádali, což vedlo k rvačce. A rvali se a rvali.........prali se a prali.......rvali a prali.......až se ozval velmi nepříjemný a skřehotavý hlas "Nechte toho vy spratci, jakto, že nejste ve škole" Řekla dáma, velmi, velmi, velmi při těle, dá se říct obézní až tlustá. Byla to matka Pepi L. a Lídy. Tato rázná žena naplácala všem přes hlavu, vzala Mařku se zlomenou nohou a donesla ji k rodičům A ŽILI HNUSNĚ AŽ DO SMRTI.

Půlka prázdnin uběhla

7. srpna 2006 v 14:06 | Tuleň |  můj život
Omlouvám se za tak dlouhou "apsenci", ale byla jaem na táboře pak jsem hned jela na chalupu se Sestrou a sestřenicí Kristýnou. Já s Kriky jsme byly futr v bazénu a dělaly kraviny. Fotka z bazénu
Tak, po chalupě jsme hned jeli do Řecka na ostrov RHODOS. Ten ostrov je hrozně malinkatej. My jsme měli hotel Lindos Bay, který je hned u pláže. Během dne jsme se koupali v moři a v bazénu a večer byl "Show Time" zdejších animátorů, což bylo pro mě nejlepší. Oni tam pořádali každý den bingo nebo tombolu a pak ještě něco-mis Lindos Bay, humorné scénky (wish, wish)... Bylo to prostě úžasný a po programu jsme tančili takové tance, které se pořád opakovaly. Končilo to kolem v půl dvanácté a my jsme tam někdy i pak. Jo, ještě jsem zapomněla , že v 21 hodin začínal zase "Kids time". Tancovali tam malý děti a já se sestřenicí, někdy se přidaly i starší děti. Byly tam písničky jako "Head, shoulders, knees and toast", "Aram zam zam", "Veo veo", "Music man", "Superman"... na to byly tanečky, které jsme my-děti tancovaly. Byla to hrozná prdel. Byli jsme také na výletech- autobusem kolem Rodosu, půjčeným autem do hlavního města Rodosu a také půjčeným autem do OBROVSKÝHO water parku. Tam byly hrozně hustý tobogány-kamikaze- to jsi letěla pak dopadla pak ti to sedřelo záda a dopadla jsi do vody: ÚŽASNÝ, taky tam byla U-rampa: hrozně vysoká, sedlo se na kruh a pak se zase chvilku letělo, pak dopadlo na zadek a týden bolela kostrč: JŮCHŮ,ještě tam byly žíněnky, kruhy, volný pád, třetí...Prostě všechno tak obrovský a úžasný!!!!!!!!!!!
Konec. Poslední den. Ach jo. Brečela jsem jak želva. Poslední tancování, poslední jídlo, poslední koupání, poslední slunce vycházející, poslední nefunkční klimatizace, poslední úsměvy na animátory, poslední kamínky v žabkách když jdu po pláži, poslední zmrzlina, poslední capuchino, poslední kola, poslední hod dog, poslední, poslední, poslední-všechno poslední. Ach jo. Ještě teď mě to mrzí. Koupili jsme si animátorský CD.
Pár řeckých slovíček.
papapapapapapapapapapapapapapappapappapa