Červen 2006

Švp- čtvrtý den-pondělí

30. června 2006 v 12:38 | Tuleň |  můj život
Čau, je 29.6.a já pořád píšu švp. Už se docela těšim až to všechno dopíšu ;o)

Dnešní den měl být takový odpočinkový, a dle máho názoru byl. Den byl vlastně jako normálně, teď ještě napíši něco, co se dělo vlastně celý pobyt, ale já jsem na to zapomněla; Když u nás na pokoji někdo byl (což byloskoro furt), většinou si hráli, leželi nebo házeli s mým Srdíčkem. Srdíčko je můj polštářek z ikei-má ruce- a já ho má hrozně ráda, proto jsem na něj háklivá. Když mi ho někdo vzal bez dovolení, sebrala jsem mu ho a začala ho-někdy i ostatní- mlátit. Se Srdíčkem se mlátí hrozně skvěle, jak má ty ruce. MIMOCHODEM- Srdíčko se Srdíčko jmenuje a je to muž -ten Srdíčko. Pak mám ještě Rybu z Egypta z Číny (koupili jsme ho v Egyptě, ale na zadku má cedulku s "made in china"), který se jmenuje Ryba (a je to taky ten) a Lucka mu vyrvala na lyžáku oko, ale ono už tak trochu vytrhlé bylo.-MIMOCHODEM. Takže jsem s ním prostě furt někde mlátila. Na mém pokoji všichni poslouchají hlavně disco, a vzhledem k tomu, že poslední dobou poslouchám skoro pouze rock, punk a punk-rock, bylo to pro mě utrpení.
Taky dneska spustil z mobilu 2 písničky (Vlasta a Techno Feckmix), které jsem mu poslala z icq a Markétě (ta má ( hned po sestře) nejpodobnější vkus) se hrozně jí líbili. To jsem měla radost!
Tak teda už dnešek: Ještě před snídaní se k nám zase přestěhovala Bára. Po snídani nám Učitelé oznámili, že budou bodovat, ale že tentokrát chtějí, aby jsme byli při tom. Říkaly jsme si, že je to v pohodě-no a co, ale když jsem slyšela jednu z Učitelek jak řve na kluky, že jsou prasata, vzedmula se ve mně panika a začala jsem uklízet, ale vypadalo to JEN o trošičku líp než před tím. Čekala jsem obrovský komentář, ale ona jen řekla "nestihly jste"nebo něco takového. Dobře . ;o)
Verča byla pořád v prdeli, myslela jsem, že ji odreaguje "bojovka" , ale byla pořád stejná, možná jen o trochu uvolněnější. Na tu "bojovku" jsme běželi po skupinách. Jedna z Učitelek řadila do skupin. Já jsem byla v první, takže jsem taky první běžela. Teď zrovna nechci psát co se tam dělo, možná někdy jindy.
Po obědě jsme šli zas plavat, ale tentokrát šlo míň lidí. Vzhledem k tomu, že jsem měla hrozně moc oblečení špinavý, vzala jsem si nějaký, který k sobě vůbec neladilo. Připadala jsem si jako debil ;oD a taky jsme si z toho dělaly hroznou prdel.
Ještě před tím jsme Verču přemlouvaly aby šla, a ona na to asi po hodině kývla!.!.! Cestou, kde jsme sbíraly borůvky se KONEČNĚ odreagovala! Pak už to bylo jako minule až na to že tam nebyli ti kluci s tím větším saltem. Večer bylo vyhlášení bodování, byly jsme PŘEDPOSLEDNÍ!!!!!!!!!!!!!!! Proč??? Já jsem chtěla být poslední! a pak byla diskotéka. Podobná tý před tím.

Konec roku (školního ;o)

30. června 2006 v 11:57 | Tuleň |  můj život
AAAAAAAAAAAAAACCCCCCCHHHHHHHHHH JOOOOOOO!!!!!

Takové pocity jsem ještě nikdy na konci školního roku nezažila, zažila jsem Smutnost-když jsem přišla před školu a nikdo tam nebyl, všichni se rozprchli, Naštvání- dala mi horší známku, Překvapenost- dal/a mi lepší známku, Radost- užívala jsem si první rok s mou novou školou/třídou (polívali jsme se v hrozném dešti vodou na Křížku apod., ale snad nikdy jsem nebrečela a nekecala s kámoškama 2 hodiny v zimě a dešti. To bylo poprvé. Markéta, Bára M., Bára H.- tyto dívky odcházejí, každá je úplně jiná, a proto každá nějak jinak skvělá. S nima a ještě s Verčou jsme po odzvonění 9ťáků probíhaly školu, zdravily učitele a tak. Všechny tři brečely, měli asi 5 hysterických záchvatů, já s Verčou jsme se mírnily, nevím jak jí, ale mně to ještě nedošlo. To, že je neuvidím každý pracovní den, že neuslyším Bářin M. ironické hlášky , že si už nevyliji srdce Markétě, která mě vždycky povzbudila a řekl, že to nad čím se trápím je kraviny a TAK!!!!! Myslím, že už mi to docela DOCHÁZÍ! Ach jó!

Kecaly jsme spolu před školou, pak přišel Matouš, pak Verča odešla, pak přišli 2 kluci,pozdravili a odešli. Nasralo mě to a tak jsem za nima ještě s Bárou H. a Markétou a já jsem jednomu skočila na záda. Zase jsme řekli jen "ahoj", nic dojemnýho. Když jsme přišly před školu Bára ani Matouš tam nebyli. Chtěla jsem volat, ale Marky mě zarazila; byli na zastávce a právě nastupovali do tramvaje. My ostatní jsme šly do krámku. Když jsme už nakoupily, sedly jsme si na nějaký "obrubník" kolem budovy. Za chvilinku mi volala Bára M., že se jí stýská, navrhla jsem aby jela sem, přijela. To už jsme byly před školou. Šly jsme dovnitř, byly jsme tam zase dlouho, ale pak už bylo docela pozdě (kolem 11 hodiny). Šla, nebo jsem spíš běžěla domů.

Švp- třetí den-neděle

29. června 2006 v 6:46 | Tuleň |  můj život
Dnes jsme měli na plánu celodenní výlet. Ráno přišla Učitelka a vybírala 130kč které jsme si měli vzít bokem na teď a vzhledem k tomu, že jsem si zapomněla peníze, zatáhla to za mě, ale musím jí to vrátit ;o(

Po snídani se bodovalo a my jsme asi zase dostaly to nejhorší. Asi se divíte proč říkám/píšu asi. Je to proto, že to nikde nevyvěsili, protože si zapomněli izolepu!!.!! Je to možný? Vždyť já, i kdokoliv jinej jim mohl půjčit! A já dosud nevím co jsme včera, předevčírem, zítra dostaly. ACH JO. No, to je v podstatě jedno. Po bodování a snídani jsme dostali něco mezi svačinou a obědem-housku s (asi) taveným sýrem, broskev, Horalku a možná ještě něco. Šly jsme k autobusu, zase tam kde nás minulej autobus (když jsme sem přijížděli) vyhodil. Rychle jsem se s Verčou přifařily do zadu. Tam byla prdel. Celou cestu jsme dělaly kraviny s klukama i bez. Jeli jsme do Českých Budějovic, tam to Verča zná, protože tam myslím 2 nebo 3 roky bydlela, ale pak se rodiče rozvedli a máma se přestěhovala do Prahy. Vystoupili jsme na největším čtvercovým náměstí v Evropě a dali jsme si okružní pochod, což bylo v tom hroznym vedru dost hrozný.
Po procházce jsme měli rozchod. Verča mě a Báru M. chtěla zatáhnout do jedný skvělý cukrárny Sluníčko, ale nějak si spletla cestu a šly jsme úplně jinam. Když jsem nastoupila zase do autobusu, chtěla jsem si sežrat mou Horalku, ale nemohla, protože byla na sračku a to do slova.
Jeli jsme teď do Krumlova. Nejdřív jsme šli do takové pohádkové části Krumlova. Tam jsme měli rozchod a já jsem si koupila zmrzlinu. Pak jsme šli na nějakej hrad a tam byl krozně magornej průvodce, takovej jako že neříkal text, tak jak ho měl být naučený, ale prostě přeskakoval a nemluvil jako robot, který to má jen naučený. Když jsme vyšli z té "pohádkové" části čekali jsme na autobus a při tom jsem se zakecala a málem jsem ho s tou zakecanou kámoškou nestihla.
Další zastávka byla v Třeboni. Jeli jsme kolem rybníku/jezera Svět a pak ještě na nějaký zámek. Když jsme dostali rozchod bylo to hrozně nudný. Půjčila jsem si mobil od jednoho kluka a hrála hry, ale to mě taky nezabavilo. Většina našich puberaťáků si koupila hopíky v takovejch těch automatech, jak se tam strčí třeba 10korur, otočí se a vypadne hopík, žvýkačka nebo takový ty kravinky ve vajíčku.
Někdy, nevím přesně kdy, ale bylo to ještě před večeří, Báře M. se udělalo blbě. Bolela jí hlava apod. , tak šla na marodku. Měla tam krásnou koupelnu a asi 6 zásuvek z toho 2 páry podsebou! Ten den večer byla bouřka. Přišly jsme Báru několikrát navštívit. Pak nám Učitelé zakázali diskotéku, ale měli jsme být v té učebně (byla tam učebna, ale my jsme ji používali k rozptýlení) kde jsme měli před tím diskotéku a tam jsme museli být zase jako včera 2/3 hodiny, no, takže hrozná nuda a pak někoho napadlo že by jsme si mohli udělat takový nelegální disko. Tak jsme začali, ale pak se to prokeclo a žádná diskotéka nebyla. Verča se tam dozvěděla věc, co radši ani vědět neměla a z toho byla úplně na sračky.
Ještě jsem si teď vzpomněla, ža jsem se Sestrou vedla hrozně dlouhý rozhovor. Hrozně se mi stýskalo a to jsem ji neviděla jen 3 dny, jaký to bude až pojede na 10 MĚSÍCŮ do té Francie!!!!! Jak jsem tam tak s ní kecala a chodila po chodbě sem a tam vyšel jeden kluk z toho 5tilůžáku a namítl něco ve smyslu "Trpíš samomluvou??" , no a to za 3 měsíce mluvit už nebudu, protože na nějaké besedě o tom pobytu říkali, že by jsme s nima měli mluvit co nejméně, ža si pak lépe zvyknou na jinou rodinu. Pak jsem taky viděla jednoho kluka s nafouknutým kondomem , ale to je jedno, jen mi to přišlo takový zvláštní . ;o)
Dobrou!
PS: přihozená anketa na vás čeká! Tak hlasujte!

Švp- druhý den-sobota

28. června 2006 v 10:26 | Tuleň |  můj život
A máme tu druhý den, včera jsem napsala něco o okně, že bylo na západ. Ano, a já jsem byla zvyklá, že mě probouzejí paprsky slunce, které mi vždy svítí do xichtu. a proto jsem si myslela, že je ještě noc a PROTO mě to sralo. Málem jsem se neprobudila, ale musím uznat, že mám větší smysl pro vstávání než Bára M. a Verča. Ty jsme musely probouzet až do té doby, kdy jsem zařvala, že je za 5 minut snídaně. Jinak Markéta běhala po pokoji už před budíčkem a já jsem byla VĚTŠINOU už polovsbuzená.

Ke snídani byly rohlíky s malou kostkou másla, malým čtverečkem marmelády a čaj, tentokrát nám dali hrnečky-před tím jsme používali plastové kelímky a pěkně hnusný pití z várnice. Po snídani jsme šli zase do Stráže nad Nežárkou, ale teď jsme měli rozchod a ještě se šlo na nějaký zámek, KDE JSME PŘEDČÍTALY (já a Verča) referát o Emě Destinové a vzhledem, že mé čtení není v nervozitě (já se klepu když to čtu před třídou, natož před dvěma a ještě na zámku!!!) zrovna nejlepší, Verča toho četla mnohem víc. Pak na tom rozchodu jsme se s Verčou se rozhlížely po tom malém městečku, spekulovaly jsme proč je to město, našly jsme levnější samošku, viděly železářství jako hrad a také jsme si chtěly koupit točenou zmrzlinu, ale vzhledem k tomu, že měli zavřeno nekoupily jsme si zmrzku žádnou. Ještě jsem zapomněla napsat, že jsem si zapomněla doma říct kapesný a tak jsem si půjčovala. Když jsme odcházeli, zahlídla jsem kluky jak si dávaj tu točenou zmrzlinu tam, kde měli zavřeno. Ihned jsem požádala o to aby jsme si ji taky mohly koupit a Učitelka to po přemlouvání odkývala. Byla hrozně dobrá, akorát nechápu jak to, že měla otevřeno teď a předtím ne!!!?!!!
Po obědě, který byl zase s plastovými kelímky, jsme šly na pokoj a tam už ležel jeden spolužák s mobilem v ruce, většina u nás byla opravdu jako doma. Naše věštící koule nebyla koule, ale pomeranč, co sloužil jako detektor lži. V pokoji byl nadměrně hrozný bordel.

Po poledním "klidu" jsme se šli koupat do nějakého lomu, já jsem do této doby nevěděla co je to lom! Šly jsme cestou a pak lesem, kde rostly borůvky, ale ty mě zatím nezajímaly. Pak byl na jedné straně velký les a na druhé malý-školka, a ty malé stromečky jsem si pamatovala z těch dob, kdy jsem tu byla. Lom vypadal špinavěji, než říkali Učitelé, ale zase čistěji než jsem si to představovala. Byli jsme rozděleni do tří skupin po 10-myslim. Každá skupina byla ve vodě 10 minut. Já jsem byla v 1.- pro mě důležité osoby ve skupině: Verča-dělaly jsme kraviny, Markéta a Bára-kámošky a kraviny, Matouš-člověk málo těžký si vlezl jako by "na koně" pod vodou a on ho držel za nohy, pak se vymrštil nad hladinu, Matouš nohy člověka nějak hodil za sebe a člověk pak udělal salto do vody. No, nevim jestli jsem to popsala dobře, ale prostě to bylo úžasný!!! Po 10 minutách ve vodě jsme šli na břeh, usušit se a já a Verča jsme dělaly hrad z písku. Kluci si pak dělali také svůj hrad, ale my jsme ho měly hezčí a pyramidovější;o) Kluci z jiný skupiny začli v písku kopat velkou díru a všichni ostatní postávali kolem a koukali na toho, kdo zrovna kopal. Opravdu nechápu co tam viděli (asi to, že tak stáli "idolové" všech dilin, jak jsem o nich mluvila včera. Vešli jsme do vody po skupinách asi ještě 2krát a na konci mohli jít do vody všichni co chtěli, protože jim myslím ta poslední skupinka nějak nevyšla nebo co, a tak nás tam šlo asi třeba 12-důležité:Matouš-zase to samí, Tomáš B. a Honza R.-vzali si zase někoho lehčího, ten si stoupl na ruce obou a prostě ho zase vymrštili, ale teď to bylo salto ve vzduchu, skvělý salto...Po cestě zpátky, jsme si s Verčou sbíraly borůvky a jahody, byly jsme pořád pozadu.

Večer byla diskotéka, ti co na ní nešli měli být venku s komárama. Nejdříve se tam přinesli bedničky někoho, ale pak se všechno nějak sralo (discman-hlasitost), že tam dali moje a já jsem byla hrozně pyšná. Začátek diskotéky stál za naprostý hovno, nikdo netančil, většina holek seděla v hloučku a jenom čuměly. Když se dal nějakej ploužák jen seděly- KRÁVY, to opravdu nepochopím, když chtěj diskotéku mají tančit a když neumí tančit na rychlý, maj aspoň ploužákovat, jako kluci. Víte kdy se to teprve aspoň trochu rozjelo?? Když odešly 2 holky tak se hlouček začal rozpadat a většina začala tančit, bylo to o moc lepší, ale kdyby neodešly ty dvě, asi by to bylo hrozný. Verča ještě tenhle rok s naší třídou nikde nebyla a tak se hrozně těšila na diskotéku, a když viděla jak je to hrozný byla z toho moc smutná. To já jsem měla překvapivě neutrální náladu, ale spíš takovou přinasranější. Markéta je hroznej magor, s ní jsem pařila asi nejvíc, pak Eliška R. mě překvapila, protože se chovala jinak než normálně, vysmátějš, skvělejš-ježíši to jsou "patvary"-no prostě byla úplně jiná, než většinou. Po supr "díze" (teď jsem to napsala jako totální diskofil!) jsme ještě kecaly a kluci zase slíbili, že přijdou v noci. Přišli, ale my jsme usnuly a oni nás nechtěli budit.

Švp- první den-pátek

27. června 2006 v 18:07 | Tuleň |  můj život
Na školu v přírodě jsme jeli 2 sedmičky, a to C-my a B. Je zajímyvý, že jsem na škole Lupáčově už 2 roky a pořád nerozpoznám bečko a céčko. Na minulý škole to bylo úplně jasný-A jsme byli my, docela normáolní třída, B byli kreténi a diliny a C byli jiní než my, divný, ale tahle škola má lidi hodně podobný a tak jsem až tady A od B TROCHU rozpoznala.

Sraz jsme měli na jinym místě než obvykle. Dovezl mě tam táta, což mě trochu zklamalo, protože jsem byla zvyklá na mámu, ale to je jedno. Hlavní je to, že táta, jak jsem byla zvyklá od mámy, mě vyhodil na stanoveném stanovišti a JEL PRYČ. Já chápu, že má práci, ale aspoň kdyby počkal chvilku. Záviděla jsem dětem, že s nimi stojí, záviděla jsem těm dětem, co na ně rodiče mávali před autobusem. Jo, já vím, asi vám těď připadám nějaká divná, dětincká, možná i rozmazlená, ale já jsem na to byla zvyklá a tohle mě mrzelo. Když na lyžáku s Bárou M. nečekali rodiče, přišlo mi jí líto,a takový hrozně hrubý, ale my už jsme velký, už to není jako v první třídě když jsme brečeli, ne. A tak bych si na to měla zvyknout. No nic, to je jedno.

Do autobusu nalezlo B, a na nás vyzbyla jen místa ve předu, teda až na pár "frajerů" (aspoň si to o sobě myslej), které obdivují všechny diliny, víte co myslim, né? Takže na "nezajímavé" (čímš myslím všechny co nejsou "nejlepší") vyzbyla místa ve předu. Já nesnášim, když sedim v první půlce autobusu! Nevadí. seděla jsem vedle Verči Šaumanový a před náma byly Markéta P. a Bára M. Polovinu cesty jsme proflákaly tím, že jsme hledaly nějaký discman, který by NÁM fungoval. Já to nechápu, všem fungovaly, všem kromě nás. Ať jsme si půjčily sebelepší, žadný nefungoval. Jako kdyby se proti nám spikla všechna elektronika! Nakonec jsme jednoho našly.

Já jsem v "hotelu" Fahnrichův mlýn už byla, když mi bylo asi 5, možná i míň. Trochu jsem si to tam pamotovala, ale ne moc.

Když jsme přijeli na místo, autobus nás vyhodil asi 100m od toho "hotelu" a tak jsme museli v tom ohromě nechutnym vedru s taškama. (Hodně by mě překvapilo, kdyby se našel nějaký gentleman, který by mladým slečnám trochu pomohl. Nenašel. Co by jsme taky chtěly čekat od této doby. ;O)
Učitelky nás nepustili hned do pokojů a proto jsme dlouho byli venku. Tam jsme se nudili, pařili vedrem a zápasili s obrovským návalem komárů, který jsme postupem času vzdali.
Pokoje-některé odporné a některé (2) hnusný,ale s nádhenou koupelnou. My jsme byly teda na tom 4lůžák jak už jsem jednou psala. Byl to docela velký, průměrný pokoj, na kterém bylo vidět, že tu byl i za dob komunismu, bohužel. Koupelna byla taky průměrná. Měla super zrcedlo, že je vidět ze tří stran a to se mi hrozně líbilo. Pokoj byl oknem na ZÁPAD, ale o tom až ráno. V tomto pokoji bylo málo věcí; 2 stolečky (1. jsme přendaly do koupelny, protože jen v koupelně byly 2 zásuvky u sebe a my jsme potřebovaly zapojit bedničky a nabíječku na discman), lampička o které se dozvíte víc dál a nějaké "komunistické křesla" + dlouhý stolek. A ještě skříň, jinak snad nic.
Já, ale vlastně i všichni z pokoje jsme byly naznámím důvodem hrozně vysmátý a když jsem uviděla pod číslem 20 na našich dveřích kousek papírku přilepeného izolepou a na něm napsáno něco co vypadalo jako POM začala jsem říkat něco o pomerančích, že jich máme 14 a že se pořád množí. Verča v podobnou chvíli obhlížela pokoje a v jednom, kde nikdo nebydlel šlohla lampičku, co vypadala jako věštící koule. Lampičku zelenou, co jsme měli v pokoji před tím jsme dali do toho prázdnýho. Tu věštící kouli jsme daly na druhý stoleček, který jsme otočily tak aby nebylo viděl co je v něm,chtěly jsme schovávat sladkosti, ale pak se to využilo taky na něco jiného, co se za chvíli dozvíte. Ihned jsme začaly s věštěním a chtěly jsme za to 10 kč, ale nikdo nechtěl dát. Nejdřív jsem to jen tak zkoušela s klukama z našeho patra, oni si prostě sedly na jedno z těch "krásných" křesel a já jsem se ptala a mačkala vypínač jak jsem chtěla, ale pak myslím, že Verču napadlo, že by bylo lepší, kdyby si někdo malý lehnul do jedné z poliček ve stolku a mačkal to sám, vypadalo to zajímavějš. Taky, že bylo, ale všichni to hned prokoukli. Jednou nám "zákazník" šáhl na kouli tak že trošku vypadla z původního stanoviště a Verča která byla schovaná ji narovnala a vzhledem k tomu, že její ruka byla vidět vykřikla jsem něco v tom smyslu jako "Ježíš nám dává znamení", pak mi Ježíš přišel divnej a řekla jsem Mojžíš a když se stalo něco podobnýho zase někomu jinému řekla jsem Aláh a prostě jsem všechno motala do hromady, ale tohle s tou koulí se nestalo po příjezdu, bylo to prostě někdy v pátek.
Během několika minut k nám přišlo hodně lidí, a náš pokoj se stal takovou 24hodinovou pařbou. A taky jedna velká změna tam proběhla:byl tam absolutně neuvěřitelný bordel! ale opravdu hrozný. Na pokoji byl většinou velký hluk a návštěvy, pánské i dámská. ALE FURT, většina lidí sem chodila jako domů, většina už neklepala. Supr! Takhle úžasný jsem si to ani nepředctavovala!!!!
Ještě se vrátím k těm pomerančům; jak jsme všude rozhlašovaly (hlavně já a Verča), že se nám množej ty pomeranče, ze 14ti jich bylo 60, 550, 561, někdy dokonce i 1000 a i 3500, no prostě se množily geometrickou řadou, ale vzhledem k tomu, že jsme je vybíjely, čísla se také menšila. S těmito pomeranči jsem si s Verčou užila hodně toho, co se jen tak nevidí. O pomerančích jsme říkaly hlavně na jednom 5tilůžáku (kde byli ti frajeři co jsem o nich už mluvila, ale né všichni se chovali tak nadnešeně, jen 2, a to byli taky všichni z těch našich 2 třídách-v každý jeden-nebudu jmenovat)a tam už jsme chodily bez zaklepání. No a já jsem tam jednou tak vrazila a uviděla jsem jednoho z těch "úžasnejch" ve slipech, ale to není ještě nic, proti tomu co viděla Verča, nebo spíš mohla vidět. Ta tam zase vtrhla a Rošecký (jeden z těch normálnějších) si jen tak tak stihl schovat svoje "nádobíčko". ;oD
Tohle všechno se dělo samozdřejmě po celý den a né, jen v pauze mezi ubytováním a procházkou o které teď budu psát.
Oběd i večeře byli hrozně hnusný, zlatá školní jídelna! Po tom "obědě"-jestli se to tak dá říct- jsme se šli kouknout do Stráže nad Nežárkou, nic moc. Měli jsme tam rozchod, věřili by jste tomu, že ta vesnice je MĚSTO? Taková malá "prdel" světa a ono je to město?!?!?! Teď nevim jestli jsme tam šli před nebo po obědě, protože jsme tam šly ten den 2krát. No to je jedno, prostě jsme šli poprví normální cestou a pak podruhý lesem a vysokou trávou. To byla upravdu výživná cesta.
Večer jsme chtěli diskotéku, ale místo toho jsme seděli 3 nebo 2 hodiny venku a nechali se ohlodávat TĚMA ZASRANÝMA KOMÁRAMA, co byli uplně všude. Myslím, že buď dneska nebo zítra jsme hráli na chodbě na slepou bábu, ale teď fakt už nevim co to bylo za den!
Kluci (Matouš a spol) slíbili, že k nám v noci přijdou na pokoj, ale nepřišli-protože usnuli, stejně jako my.
Další dny připíšu někdy jindy, po tomto obrovským článku mě bolí ruce i nohy, fakt už musim, ale slibuji, že se vrhnu na další dny hned zítry a možná je napíšu všechny, i když jestli se budu takhle rozcapovat pochybuji, že to napíši za jeden den. ;o))))

Eufórie

22. června 2006 v 18:31 | Tuleň |  můj život
Mám hroznou radost. Zítra totiž jedeme na špv (no, ona to škola v přírodě není, je to školní výlet, ale koho to zajímá?) a od mé kamarádky, co měla radost absolutně ohromnou, jsem ten pocit převzala. Juchuchuchuchuchuchuchuchuchuchuchuchuchůůůůůůůůů!!!!!!!!

Před malou chvílí jsem si "zbalila", no spíš pokusila zbalit. Vzhledem k tomu, že jsem nenašla PÁR věcí (trička, kraťasy, boty...), tak se nemůže říct, že jsem si zbalila a proto píši, že jsem se o to pokusila. Absolutně nevím v čem zítra pojedu. Kdyby bylo přiměřený teplo vzala bych si jeany, ale protože bude vedro hrozný, potřebuji si vzít něco, v čem bych se neuvařila (ne jeany) a něco, co by mi bylo pohodlný (ne sukni). No, tak to mi teda řekněte co si mám vzít, když nemám žádný tříčtvrťáky, kraťasy a kalhoty, který jsou takový volnější a z "letní" látky jsem nechala u dědy. No?? Nevíte. Sama se nechám překvapit, jak si povedu.

Dnes jsem slíbila kámošce Báře(,která nejede, protože se jí v podobný termín vdává teta (myslim)), že si budu zapisovat vše, co se tam bude dít-jen malé zápisky-a pak ji budu vypravovat co se stalo tak úžasného, že jsem si to zapsala. Přibalila jsem si na to na to notýsek s opicí, který mi dala Markéta.

Na pokoji jsem chtěla být jen s Verčou, ale pak se zjistilo, že 2lůžáků je málo tak jsem ještě s Markátou a Bárou (Mikulkovou). Ježiš, teď to asi vyznělo tak, že mi to vadí. NÉ,nevadí, jen tak pro zajímavost.

Já končíííííííím.

Horor

21. června 2006 v 21:42 | Tuleň |  porůznu
BLATA
Jednou takhle po večeři před 1125 lety se bohatému hraběti Menchestrovi objevil vzkaz na posteli "dnes o půlnoci u rybníčku v lese" a vzhledem k tomu, že měl tajnou milenku Marii, na místo schůzky se vydal. Marie byla jen venkovské děvče a on ji využíval hlavně ke svému sexuálnímu "uspokojení". Jak odbyla dvanáctá, běžel vyzdobený jak vánoční stromeček k lesu.

Ona už tam byla, šli na procházku lesem a povídali si. Zrovna když vyprávěl něco o snobáckém strýčkovi, otočil se a zjistil, že Marie tam není. Najednou mu připadal les temnější a všude se ozývaly tajemné zvuky. Byl vystrašený tak jako nikdy, ani když se jeho bratr převlíkl za mumii a v noci ho šel vystrašit.

Za chvilku uslyšel její úpěnlivé volání. Běžel za hlasem, ale když si myslel, že je skoro tam, zase se ozval výkřik kousek opodál, tak za ním zase běžel, ale zas když tam skoro byl,opět kdesi opodál, a proto běžel, běžel, běžel a když už nemohl, zastavil se a vtom....

...a v tom mu začal tát písek pod nohama. Došlo mu to. Je v bažině,propadá se. A najednou uviděl větev stromu,větev co mu zachrání život-říkal si. Chytl se, ale pod spocenýma rukama mu vyklouzla. Zkusil to ještě jednou a tentokrát se pokus vydařil. Držel se,držel a v tu ránu uviděl Marii, čistou, voňavou,zdálo se jakoby ji nic nebylo. Už, už chtěl zakřičet hurá,ale radostný smích přerušilo burácení motorové pily. Marie větev přeřízla a Menchester se topil v bažině. Ještě než se za ním uzavřela hladina slyšel skřehotavý smích Marie...

Malý úvod do slohovek

21. června 2006 v 21:14 | Tuleň |  porůznu
Toto je malinkatý úvodík do nové rubriky slohovek. Možná sem ještě něco časem připíšu.

Rozhodla jsem se, že si sem budu psát všechny slohovky, co mi-nám budou zadány. Mám jich tu docela hodně a možná nebudou všechny moje. Chci tam totiž dát i 2 charakteristiky o mně, které napsaly mé dobré kamarádky a které se mi líbí. Budou tu nejrůznější typy těch slohovek.
Přidávám anketku ;o)

Vedro a boty

20. června 2006 v 21:19 | Tuleň |  můj život
Pane bože, to je nechutně hrozný vedro. V bytě máme 28,3 stupňů a venku je 30,1. Vždyť je už 21:06 hod! To je opravdu hrozný. Áááááááách jo.

Už asi týden si říkám, že si musím uklidit stůl a vytřídit šatník, ale v tomhle vedru se mi chce jen válet a žrát, hele,to je docela dobrá výroba pro mámu. ;o))

Právě jsem šla-jela s mámou koupit nějaký letní boty, ale ona mi ukazovala jen hnusný a takový staromódnější, no a ty co se líbily mně se zase nelíbily mámě a když už se jí líbit začaly, tak se zas nelíbily mně. Je to celý takový zamotaný. Nakonec jsme koupily takový divný boty. ;oD No myslím, že tý líbivosti bylo dost, tak já končím. ČAU.

PS: Asi chcípnu vedrem...

Úžasný vtip

18. června 2006 v 19:40 | Tuleň |  moji tuleni
VTIP
Syn se ptá: Proč jsem černý, když ty i tata jste bílí?
Matka: Byli jsme na svatební cestě u moře a na pláži se strhla taková mrdačka, že buď rád, že nejsi tuleň!

Omlouvám se za ten sprostý výraz,ale bez něho by to nebyla takova prdel. Vtipky

buď píseň nebo báseň

18. června 2006 v 19:27 | Tuleň |  moji tuleni
TULEŇ
Máme doma tuleně,
kterej hraje na bicí,
hodím na něj krabici,
bude to znít tlumeně.

Tuhle písničku,básničku nebo co to je jsem našla na internetu (to je ta stránka),když jsem se hledala na google. ;o))))))

kouření

18. června 2006 v 17:51 | Tuleň |  porůznu
Kouření je hnus, ale bohužel polovina populace si to nemyslí. Vždyť na následky kouření zemřelo více lidí než v obou světových válkách dohromady a každých 6-10 minut zemře na následky kouření na Zemi jeden člověk. To vám/jim/kuřákům nestačí???
Mám tu pár faktů o škodlivosti kouření:
-možnosti rakovin: rakovina plic, hltanu, hrtanu, jícnu, rtu, jazyka, močového měchýře (papilokarcinom), krve (leukémie), žaludku a střev, slinivky, prsu atd
-pár "neplech" v organismu: nedokrvenost srdce, emfyzém plic, relativní pravděpodobnost získání plicní rakoviny u mužů kuřáků je při 11-20 cigaretách za den 19%, při 21-34 cigaretách za den pak už celých 31,2% a při 35 cigaretách za den a více je to celých 43%, snížená fertilita (plodnost) a schopnost erekce u kouřících mužů ve vyšším věku, choroby trávicího ústrojí, zhoršený sluch, jen u 1 z 10 kuřáků se vyvine nádor. Avšak 9 z 10 kuřáků umírá na následky kouření, vliv na psychiku - kuřáci jsou častěji v depresi a je u nich větší pravděpodobnost ke spáchání sebevraždy
-zajímavosti: kuřák onemocní roztroušenou sklerózou 3× častěji než nekuřák
Bohužel ani kouření vodní dýmky není příliš zdravé. Mezi její hlavní klady patří především nízký obsah nikotinu (v jedné hlavičce je 0,03 mg, zatímco ve stejném množství cigaret je to až 40 mg, psychická závislost jako u cigaret tedy úplně odpadá). Kouř se navíc ochladí ve vodě (takže tolik nedráždí plíce), v ní pak zůstane i většina nikotinu a škodlivin. Bohužel ne veškeré množství je dobré do hlavičky umístit filtr a používat hygienický náustek, který aspoň trochu sníží obsah škodlivin, jež vám půjdou do plic (při pravidelném čištění hadice se ani nestačíte divit, kolik špíny se v ní ukrývá).
Není to ale tak hrozné - škodlivost obyčejných cigaret je mnohonásobně vyšší. Nutno připomenout, že stejně jako většina klasických dýmek a cigaret (ale také jiných faktorů) může i šíša způsobit rakovinu jazyka nebo plic.
Nejhorší je na tom, že jsme poškozeni jejich (kuřáckým) kouřením i my, kteří nekouříme. Pozor! Mysleme na to, že pokud kouří kuřák, má filtr. My nekuřáci ale při pasivním kouření žádný filtr nemáme a pokud jsme blízko kuřáka (např. v malé místnosti), tak dostáváme "plnou dávku." Platí to hlavně pro nekuřáky, na které působí kouř delší dobu .
Tady je jeden zákon číslo 37/1989 a podle tohoto zákonu má každý zákazní právo, aby byl chráněn před škodlivými vlivy kouření. Bohužel většina provozovatelů restaurací toto nerespektuje a tudíž zákon porušuje. Provozovatel má tedy 2 možnosti, buďto oddělí prostory a určí jednu místnost zvášť pro nekuřáky a kuřáky nebo zakáže v celém objektu kouřit v době podávání snídaní, obědů a večeří. Navíc má povinnost na takový zákaz upozornit výrazným označením. Vzhledem k tomu, že se v dnešní době často podává jídlo po celou otvírací dobu, mělo by platit, že pokud neexistují oddělené jídelny, není dovoleno v takové restauraci vůbec kouřit.
Proč musím každé ráno běžet se zadrženým dechem plnou rychlostí po schodech, jenom kvůli nějakému kreténovi, který nemůže přestat s tou ohromně škodlivou ohavností? Proč je polovina nekuřáků vystavena v restauracích, na ulici, v práci apod. riziku všelijakých rakovin či onemocnění? Proč? Zajímalo by mě, kdo na kouření přišel, jestli to víte, napište.
ACH JO
A ještě přihodím anketu

budoucnost+posmrtný život

15. června 2006 v 21:17 | Tuleň |  mé úvahy
Právě jsem na icq vedla filozofickou debatu o budoucnosti a tak. Podle mého názoru je budoucnost kravina, nemyslím si, že nám-lidem někdo nebo něco řídí budoucnost, to by jsme vlastně byli takový herci, co "hrajou svůj vlastní život" a to je dle mého názoru blbost. Myslím, že každý pohyb, nádech, cokoliv může zasáhnout do vaší budoucnosti. Jsem si SKORO jistá,že si prostě život řídíme sami.

Tak a mám tu ještě jedno téma:posmrtný život. Někdo věří v reinkarnaci,jiný zas v nebe atd, ale já osobně si myslím, že je buď nějakej jinej svět kde "žijí" všichni mrtví nebo , a v to věřím víc, že budeme "žít" tam kde jsme vždycky chtěli žít, prožít to co byl náš nesplnitelný sen nebo tak. Neumím to moc dobře vysvětlit. Určitě tam něco být musí,vzhledem k tomu, že většina lidí co prožila klinickou smrt říkají, že uviděli tunel, na konci světlo a slyšeli hudbu.

Myslím si, že až nebo jestli se to dozvíme, tak budeme hodně překvapeni,ať jde o budoucnost nebo posmrtný život.

Hrozně ráda bych věděla co si o tom myslíte vy,tak prosím pište své názory do komentáře. DĚKUJI

končíme,Miloši končíme...

15. června 2006 v 20:00 | Tuleň |  můj život
Je skoro konec čtvrtka dne, podle někoho nejkrásnější, nejdelší, nejnudnější nebo nejkratší. U mě je čtvrtek asi nejdelší; máme ve škole dlouhý předměty a v 15:15 jdu na salsu, která trvá hodinu, ale my ještě většinou kecáme u žižkovský věže. Nevím, ale zdá se mi prostě hrozně dlouhý a teď je jeho (skoro) konec, zbývají 4 hodiny do konce tohoto dne a 4 hodiny do začátky dne krátkého. Zvláštní. Konec a začátek. Dva protiklady, ale přesto si jsou tak blízcí-konec něčeho znamená začátek něčeho většinou úplně jinýho. To je jedno, píšu kraviny.

Tak pa, zase někdy.

14. června 2006 v 14:50 | Tuleň |  můj život
jaa
Jméno-Karo
Třída; škola-7.C; Lupáčova
Proč tuleň-když mi sestra ukazovala co je to icq, chtěla jsem ho mít taky, ale nevěděla jsem jaký mám mít nick name a ona navrhla tuleň. Tak od tý doby jsem Tuleň.
Narození- 1993
Icq-202-000-000
Skype-tulenituleni
E-mail - blogovací (pište)-tulen.blog.cz@seznam.cz
E-mail-osobní -kajakubinova@seznam.cz
Mám ráda:
Humor-anglický,mluvený,černý...

Seriály-Červený trpaslík, Ally McBeal, Monthy Python´s flying circus, MASH,Futurama...

Filmy-Bláznivá střela, Žhavé výstřely, Připoutejte se prosím, Scary movie...
Zvíře-všechny kočkovitý šelmy
Barvy-černá,bílá,červená (spíš taková rudá)

Rodina (nejbližší)-Sestra, Máma, Táta +kocour Mikeš, 2 želvičky (ženy) Pavlína a Světlana,1 želvičák (muž) Tmavuše (já vím.že je to holčičí jméno,ale kdo to mohl tušit?) a 3 rybičky(ty jméno nemaj, jelikoš vždycky brzo umřou).

Úvod do světa tulícího se Tuleně

13. června 2006 v 22:29 | Tuleň |  můj život
Čaj, pravě jsem si udělala skoro sama (sestra mi pomohla ve všem, ale to by pak nevypadalo, že jsem šikovná holka;o) můj blog. Skromně doufám, že ho mám originální, když ho teď mají skoro všichni.

Na tomto blogu nechci žádný věci ve stylu "pošli tyto 3 srdíčka...", žádný kopírování stránek atd. Chtěla bych tu své super výmysly, odkazy na úžasné stránky a JEN mé názory (jako že je odnikud neopíšu, ale budu je mít ze své hlavy). Budu si sem psát také zajímavé věci, co se mi staly-něco jako velmi uskromněný deníček (V tomto slova smyslu znamená uskromněný jako že si sem nebudu psát, koho zrovna miluji, co jsem si vzala za kalhotky ani že se kocour posral).

Jak si mnozí již stačili povšimnout, nejsem nějaká rozmazlená kráva či nafoukaná dilina-jsem prostě zcela normální holka, je trochu nenormální a trhlá a nesnáší dechovky. Normál, ne? Možná sem někdy dám charakteristiku, kterou o mně píšou Markéta a Verča. Samozřejmě by ji nepsaly jen tak, ale vzhledem k tomu, že nám to zadal pan učitel Kubas, píšou a s nimi celá třída (kupodivu). Já píšu Verču, moc mi to nejde, ale když se rozepíšu, je to v pohodě. Ona je úplnej magor, dneska na schodišti mi vytáhla šaty tak, že mi byla vidět celá prdel. To by ještě nebylo tak hrozný, kdyby tam ZROVNA nešli nějaký 4 kluci. Prostě magor, ale mám jí ráda.

Nevim co psát. Právě se dívam do web camery, která nám nejde dát na icq. To je jedno! Hlavně že jí máme! ;o) Nemyslím to zle, ale je to dost divný, tak dlouho jsem/jsme se tešila/y, že budeme dělat xichty na někoho v icq, ale teď máme kameru,ale nemáme "styk" s okolními lidmi. No není to k posrání??!?? Jejej, asi mluvim i píšu dost sprostě, co? Já za to nemůžu, nebo jo? Jo, asi jo, je to moje chyba. Slibuju, že příjem sprostých slov bude co nejmenší.